No to je prima je sedum hodin a už mě někdo o5 budí dnes už po páté.To už se naštvu a jdu teda dolů zjistit kdo dělá takový randál.
No ovšem že Tom.
"Tome co prosímtě děláš já bych ráda ještě spala" ptám se ho šetrně
"Hele ségra dej pokoj tobě do toho nic není"
"No to teda je já chci spát"to už zvýším hlas
"si trhni taky bys nám mohla udělat snídani když tu naši nejsou "
Tak to mě dostalo. "Co si o sobě myslíš nejsem tvoje služka demente"
To už se strhává solidní hádka
"Víš co tak si zase zales do toho tvojeho pokoje a sni si o tom že budeš jednou svlavná jako já"Tak to už sem nevydržela a rozbrečela se
"vůbec mě neznáš nevíš co umím tak mě nechej a jdi si ojíždět nějakou blondýnu"zaječela jsem na něj přes celý barák.Ale to jsem neměla dělat protože mi Tom dal takovou facku až jsem spadla na zem a praštila se do hlavy, ležela jsem tam jako nějaký kus oblečení..
"ty nejseš můj bratr ty hajze"zašeptala jsem , To už se zase napřahoval aby mě znova praštil ale naštěstí si přede mě stoupnul Bill
Vypráví Bill:
Ráno mě probudil nějaký křik tak jsem se šel podívat dolů do kuchyně a tam stál brácha a kousek od něj ležela ubrečená Suzy , Tom ji chtěl asi znovu praštit tak sem se rychle vrhnul před Toma aby to nedělal.Suzy se hned zvedla a utekla asi k sobě do pokoje.
"Proboha Tome co to do tebe vjelo ? proč?"začal jsem na něj řvát ale on jen stál kamenou tváří a díval se na to místo kde předtím byla ségra.
"To sem asi posral že?"zeptal se mě najednou
"Jo to teda jo, co když si .SAKRA!!! zarazil jsem se protože mi právě došlo že si Suzy může něco udělat protože by to nebylo poprvé co si by si kvůli nám mohla ublížit , už jsem ji jednou stihl zastavit ale co když už to teď nestihnu ?!To už sem na nic nečekal a vyběhl nahoru do patra kde má pokoj.
"Suzy otevři"poprosil jsem ji
"Ne Bille to neudělám"
"OTEVŘI PROSÍM!nenechával jsem se odradit
"Ne Bille tomu už nezabráníš, teď už ne" pronesla tichým hlasem
SUZY NEDĚLEJ TO PROSÍM"to už jsem naprosto ječel a po tvářích se mi koulely slzy.
Vypráví Suzy:
Když jsem vběhla k sobě do pokoje tak mě napadlo jak to všechno vyřeším..už nechci žít nechci aby na mě někdo křičel a mlátil mě to ne..ale zase co Bill.
Přemýšlela jsem a pak jsem si vyndala ze šuplíku žiletky. A sesunula se u dveří na zem.
Počítala jsem je pořád dokola, bylo to balení po pěti.. už mám jen tři pokusy šeptala jsem pro sebe
"Susan Kaulitzová promrhala jsi už dva pokusy ale to teď napravíš" mluvila jsem sama pro sebe. Pak se ale za dveřmi ozval Bill, prosil mě ať to nedělám ale už bylo pozdě prostě jsem chtěla a hotovo. mám ho moc ráda ale nechci tu prostě být.
"Bille slyšíš běž pryč"
"Ne nejdu chci tam být s tebou prosím pusť mě! Já nechci abys umřela" rozplakal se ještě víc, takhle jsem ho ještě neviděla.
"Bille ty nevíš jaké to je když se o tebe nikdo nezajímá, nikdo neví co v tobě je , seš všem úplně volná chápeš?"
"Ale dyť to není pravda "
"Ale je Bille , víš o čem sním už asi 5 let ?"
"nevím povídej"vyzvalmě , asi si myslel že takhle mě od toho odradí
"chtěla jsem být zpěvačka a být taky slavná, zpívat lidem pro radost"
"ale vžyť ty neumíš zpívata"
"no vidíš Bille neznáš mě, já zpívám už těch 5 let ve sboru, chodím do moderního zpěvu ale to tu nikoho nikdy nezajímalo"
"Ale proč jsi mi to neřekla?"
"protože jsem věděla že stejně nemám šansi stát se zpěvačkou když vyrůstám ve vašem stínu"
"Suzy odemkni promluvíme si o tom " zkusil to znova
"ne Bille, až bude po všem vytáhni si pod postelí prosím moje texty třeba se ti budou líbit, ale teď už jdi" ukončila jsem to a začala ještě víc brečet
"Ne nikam se nehnu"
"Bille nedělej mi to ještě těší já tu nechci být pochop mě konečně!" to už sem nebyla schopná slova protože mě zradily hlasivky..
Vzala jsem do ruky žiletku a zajela sní do mého pravého zápěstí.
"au" sykla jsem ale Bill to asi slyšel
"SUZY NEEEEEEEEEEEEEEEEE" rařval a začal bušit na dveře se snahou je vyrazit ale to se mu nepovede ani kdyby mu pomohl i Tom.
Začala jsem žiletkou na zápěst rýt velké písmeno B..tekla mi strašně krev ale neřešila jsem to pramínek krve stýkal i pod dveře a dál a dál, bolelo to ale chtěla jsem si tu žiletku zarýt hlouběji aby byla konečně zasažena tepna ale za dveřmi se ozvalo.
No ovšem že Tom.
"Tome co prosímtě děláš já bych ráda ještě spala" ptám se ho šetrně
"Hele ségra dej pokoj tobě do toho nic není"
"No to teda je já chci spát"to už zvýším hlas
"si trhni taky bys nám mohla udělat snídani když tu naši nejsou "
Tak to mě dostalo. "Co si o sobě myslíš nejsem tvoje služka demente"
To už se strhává solidní hádka
"Víš co tak si zase zales do toho tvojeho pokoje a sni si o tom že budeš jednou svlavná jako já"Tak to už sem nevydržela a rozbrečela se
"vůbec mě neznáš nevíš co umím tak mě nechej a jdi si ojíždět nějakou blondýnu"zaječela jsem na něj přes celý barák.Ale to jsem neměla dělat protože mi Tom dal takovou facku až jsem spadla na zem a praštila se do hlavy, ležela jsem tam jako nějaký kus oblečení..
"ty nejseš můj bratr ty hajze"zašeptala jsem , To už se zase napřahoval aby mě znova praštil ale naštěstí si přede mě stoupnul Bill
Vypráví Bill:
Ráno mě probudil nějaký křik tak jsem se šel podívat dolů do kuchyně a tam stál brácha a kousek od něj ležela ubrečená Suzy , Tom ji chtěl asi znovu praštit tak sem se rychle vrhnul před Toma aby to nedělal.Suzy se hned zvedla a utekla asi k sobě do pokoje.
"Proboha Tome co to do tebe vjelo ? proč?"začal jsem na něj řvát ale on jen stál kamenou tváří a díval se na to místo kde předtím byla ségra.
"To sem asi posral že?"zeptal se mě najednou
"Jo to teda jo, co když si .SAKRA!!! zarazil jsem se protože mi právě došlo že si Suzy může něco udělat protože by to nebylo poprvé co si by si kvůli nám mohla ublížit , už jsem ji jednou stihl zastavit ale co když už to teď nestihnu ?!To už sem na nic nečekal a vyběhl nahoru do patra kde má pokoj.
"Suzy otevři"poprosil jsem ji
"Ne Bille to neudělám"
"OTEVŘI PROSÍM!nenechával jsem se odradit
"Ne Bille tomu už nezabráníš, teď už ne" pronesla tichým hlasem
SUZY NEDĚLEJ TO PROSÍM"to už jsem naprosto ječel a po tvářích se mi koulely slzy.
Vypráví Suzy:
Když jsem vběhla k sobě do pokoje tak mě napadlo jak to všechno vyřeším..už nechci žít nechci aby na mě někdo křičel a mlátil mě to ne..ale zase co Bill.
Přemýšlela jsem a pak jsem si vyndala ze šuplíku žiletky. A sesunula se u dveří na zem.
Počítala jsem je pořád dokola, bylo to balení po pěti.. už mám jen tři pokusy šeptala jsem pro sebe
"Susan Kaulitzová promrhala jsi už dva pokusy ale to teď napravíš" mluvila jsem sama pro sebe. Pak se ale za dveřmi ozval Bill, prosil mě ať to nedělám ale už bylo pozdě prostě jsem chtěla a hotovo. mám ho moc ráda ale nechci tu prostě být.
"Bille slyšíš běž pryč"
"Ne nejdu chci tam být s tebou prosím pusť mě! Já nechci abys umřela" rozplakal se ještě víc, takhle jsem ho ještě neviděla.
"Bille ty nevíš jaké to je když se o tebe nikdo nezajímá, nikdo neví co v tobě je , seš všem úplně volná chápeš?"
"Ale dyť to není pravda "
"Ale je Bille , víš o čem sním už asi 5 let ?"
"nevím povídej"vyzvalmě , asi si myslel že takhle mě od toho odradí
"chtěla jsem být zpěvačka a být taky slavná, zpívat lidem pro radost"
"ale vžyť ty neumíš zpívata"
"no vidíš Bille neznáš mě, já zpívám už těch 5 let ve sboru, chodím do moderního zpěvu ale to tu nikoho nikdy nezajímalo"
"Ale proč jsi mi to neřekla?"
"protože jsem věděla že stejně nemám šansi stát se zpěvačkou když vyrůstám ve vašem stínu"
"Suzy odemkni promluvíme si o tom " zkusil to znova
"ne Bille, až bude po všem vytáhni si pod postelí prosím moje texty třeba se ti budou líbit, ale teď už jdi" ukončila jsem to a začala ještě víc brečet
"Ne nikam se nehnu"
"Bille nedělej mi to ještě těší já tu nechci být pochop mě konečně!" to už sem nebyla schopná slova protože mě zradily hlasivky..
Vzala jsem do ruky žiletku a zajela sní do mého pravého zápěstí.
"au" sykla jsem ale Bill to asi slyšel
"SUZY NEEEEEEEEEEEEEEEEE" rařval a začal bušit na dveře se snahou je vyrazit ale to se mu nepovede ani kdyby mu pomohl i Tom.
Začala jsem žiletkou na zápěst rýt velké písmeno B..tekla mi strašně krev ale neřešila jsem to pramínek krve stýkal i pod dveře a dál a dál, bolelo to ale chtěla jsem si tu žiletku zarýt hlouběji aby byla konečně zasažena tepna ale za dveřmi se ozvalo.
(Zuzuška)