close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mladší sestra 2.

3. října 2006 v 19:19 | leny |  FF - Mladší sestra
Vypráví Tom:

Nevím co mě to popadlo proč jsem ji praštil. Vůbec nevím proč se k ní tak chovám co mi udělala ? bylo mi jí líto a litoval jsem toho.chápu že mě asi bude nenávidět ale já si to vlastně zasloužím.seděl jsem tak v obýváku a napadlo mě jít se jí omluvit tak jsem se zvedl a šel za ní
. když už jsem byl skoro nahoře tak jsem slyšel jak Bill breči a řve NEEEEEEEEE. Pak mi to došlo , co když si podřezala žíly!!!!! Neeeeee já ji zabil panebože proč sem to udělal. Rychle jsem běžel za bráchou, to už se mi slzy kutálely po tváři taky.když jsem tak přiběhl viděl jsem jak se Bill sklání u škvíry pod dveřmi z které vytéká pramínek krve.
"Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee Suzy já nechtěl!!!!"bracha se na mě jen dívá
"Suzy odpusť mi to já nechtěl" prosím jí dál ale nejsem si bohužel jistý jestli mě ještě slyší
"Tome musíme zavolat doktora" pronese najednou Bill
"jo honem sanitku!!!" už se rozbíhám že půjdu pro telefon ale najednou se ozve

vyprví Suzy:

už mi bylo hodně špatně , motala se mi hlava . Ale pořád jsem nezasáhla tepnu , pořád jsem měla na ruce jen to velké B.Tak jsem chtěla udělat už jen jeden pohyb aby byl konec.Krev na ruce už mi pomalu zasychala , věděla jsem že takhle nevykrvácím když neproříznu tepnu.
Potom se ale za dveřmi ozval ten hlas , nebyl Billův ale Tomův.
Prosil mě abych to nedělala a omlouval se mi že nechtěl ať mu odpustím ať neumírám.Do té chvíle jsem umřít chtěla ale teď se ve mně něco vzpříčilo, nevím jestli nová naděje a s ní nový plán jak odejít ale bylo to silné proto jsem se tedy ozvala

"ne nikoho nevolejte já nechci"
"Joooo ty žiješ" vykřikli oba najednou, u toho jsem se znovu rozbrečela protože jsem zjistila že dělám chybu že je takhle trápím ale jinak to nešlo, musím se jim omluvit.
"Promiňte mi to prosím já nechtěla"
"néé ty za to nemůžeš" utěšoval mě Tom " to já za to můžu promiň Suzy"
"otevřeš nám už Suzy prosím?!""Bille promiň ale neotevřu chci být sama a chci odejít"
"Ne prosím zahoď ty žiletky a poď ven!"
"nejdu a navíc kdo říká že sem si to s tou smrtí nerozmyslela"
"a jak to teda myslíš?!
"no víte vy dva si vystačíte beze mě a já někam na pár měsíců zmizím.Nechci tu zůstat a navíc mě tady ani niko nebude postrádat"
"tak to ne !" zařvali oba
"ale ano! rodiče se mají pozítří vrátit a to já už tu nebudu"
"prosím zůstaň tu "
"ne už jsem se rozhodla a v tom mi nezabráníte navíc se o sebe umím postarat lépe než vy dva dohromady, tak vypadněte a nechte mě tu o samotě!"ukončila jsem naši nic neřešící debatu.

Potom už bylo ticho. Obvázala jsem si tu ruku šátkem a začala z pod postele vytahovat krabice s mými texty.Měla jsem jich nekonečně mnoho, všechny vypovídaly o mých zážitcích a pocitech. Ty nejhezčí jsem strčila do připraveného kufru a na ně naházela oblečení, po tom ještě mobil pas i- pod a ty důležité věci, jako peníze a fotky . Už jsem věděla kam pojedu, zvolila jsem Paříž, protože se tam dobře shání brigády i když jste tak malí jako já.Všechno jsem si pořádně promyslela a už byla pevně rozhodnutá že to udělám.potom jsem šla spát.

Vypráví Bill:

Byly už asi tři hodiny ráno a já pořád nemohl usnout, pořád sem musel myslet na to co se stalo . Nevím co to do bráchy vjelo proč se tak poslední dobou chová.Taky mi bylo líto ségry že už potřetí si málem podřezala žíly , lituju toho že sme si jí taky nevšímali, že nevím co umí že zpívá, prostě nic.už sem nevydržel ležet v posteli a tak jsem se tedy opatrně vydal k Suzy. Měl jsem plán jak se k ní dostat a zjistit jak je na tom a tak jsem se ještě stavil do kuchyně pro nůž.když už jem byl u jejích dveří strčil jsem nůž do zámku a začal s ním točit a lomcovat.Nakonec zámek povolil a já v klidu vešel za Suzy.Ležela na posteli a tiše spala tak jsem si k ní přisednul, všiml jsem si její ruky byla oteklá a ještě krvavá ale rozpoznal jem že má na ruce velký šrám ve tvaru B.do očí se mi o5 hrnuly slzy, potom jsem se šel podívat ke krabicím které ležely všude kolem.Byly v nich texty písniček, bylo jich mnoho a byly opravdu nádherné nikdy jsem nečetl tak hezké texty.pak jsem si zase sedl na její postel a pevně ji obejmul i když spala. Věděl jsem že mi po ní bude smutno, když nebudu vědět kde je a když mi nezavolá.Objímal jsem ji tam celou noc až sem usnul.
(Zuzuška)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama