"No víš já jsem gay"chudák se za to stydí, podívala jsem se na něj a on mi uhl pohledem.
"hele z toho si nic nedělej dyť to nic není" snažila jsem se ho utěšit a poplácala jsem ho po rameni.
"ty seš hodná kdybych to řekl někomu jinému tak by mě poslal do prdele"
"tak já jdu už jsou dvě hodiny ráno , zítra musím jít pomáhat"
"tak dobrou a jestli budeš chtít tak až ti skončí práce tak tě provedu po městě jo ?""Jasan tak dobrou"
Pak jsem se odebrala do postele , spalo se mi perfektně i když se mi hodně stýskalo po dvojčatech ale co mám dělat časem to bude lepší.
O MĚSÍC POZDĚJI
Už sem se tu pořádně zabydlela , je to tu fakt super celá jejich rodina mi přirostla k srdci.Někdy si říkám že je lepší než ta moje prvá.Dnes pro mě nastal den "d " jdu do nahrávacího studia kde mají o mě zájem, takže doufám že se jim bude líbit můj zpěv dostanu nějakou naídku.Tak už stojím před tím studiem a Mark jde samo že semnou, je teď jako můj brácha je úplně super hrozně si rozumíme.
"uff tak jdem dovnitř?"ptá se mě mark
"Jasně jdeme"
"Ok má to být v druhém patře"
"jjo ještě jednou dík že jdeš semnou"To už vcházíme do té místnosti kde sedí nějací chlapi.
"Dobrý den"pozdravíme je s Markem
"dobrý denslečno tak jaký styl byste si přála zpívat?
"jednoznačně punk-rock"
"a pročpak ?"
"no víte mám k tomu osobní důvody"odbyla jsem toho chlapa který se mi představil jako Lenz. Takovéhle záležitosti jsme tam probírali ještě asi hodinu než ti chlápci pochopili že nechci aby veřejnost věděla kdo ty písničky zpívá. Nakonec to přece jenom pochopili a tak se začalo pracovat na cd.asi po dalším měsící bylo konečně všechno hotové a rádia začaly do světa šířit moje písničky.uplynuly už tři měsíce a moje písničky vyhrávaly ve všech hitparádách, i německých dokonce jsem porážela i bráchy s mojí písničkou útěk, tu jsem měla nejradši protože je v ní to co jsem zažila.
Vypráví Bill:
Už uplynuly čtyři měsíce a Suzy pořád nikde, stýská se mi ale už to není tak hrozné jako předtím.už nemám náladu nad tím přemýšlet a jdu si teda zapnout telku.Brouzdám tak po všech kanálech až narazím na VIVU.Ale co to právě tam jede nějaká písnička "útěk".
Tak se do ní zaposlouchám, je mi nějaká povědomá ten hlas a ten příběh. A pak mi to dojde.
"TOME TOME poď sem honem !!!!!!"začnu řvát přes celý dům
"co je prosím tě ?!"přiběhl udýchaný tom
"Poslouchej!"
"panebože"vydechne jenom až ten klip skončí"To je ségra!"
"Ano Tome to je Suzy !!!!!!"makejme k počítači, třeba zjistíme něco o ní a kde je"
Tak už na počítači sedíme asi dvě hodiny ale pořád nic, žádný náznak o Suzy.Všude píšou že je to mladičká zpěvačka ale že nechce být známá a proto nikdo nezná její tvář.To mě ještě víc utvrdilo v tom že je to Suzy. Pak mě napadl geniální nápad.
"hele brácha my máme zítra nějaké rozhovory v televizi že ?"
"No jo proč?, neříkej že nemáš co na sebe"
"ale ne co kdybychom v tom přímém přenosu poprosili Suzy aby se vrátila?"
"No bezva to je dobrý nápad ale co když se nebude dívat na televizi ?"
"nevím ale zkusíme to"
Vypráví Suzy:
Jednou tak s Markem sedíme doma a koukáme na vivu když v tom je tam rozhovor s mýma bráchama.
"ježiš to jsou "
".Tokio Hotel, jsou dobří že?" ptá se mě Mark ale já ho neposlouchám protože jsem zabraná do jejich rozhovoru. To není možné oni mě prosí ať se vrátím to ne !!
"hele oni prosí nějakou Suzy ať se vrátí . má stejné jméno jako ty to je náhoda že ?"
Tak tyhle Markova slova mě dostaly, začínají se mi kutálet slzy po tvářích, no teď už přímo bulím.
"co je Suzy ?
"To není shoda jmen, to jsem já " vysvětlím mu mezi vzlyky
"A-ale to není možný proč si mi to neřekla?"je vidět že mark neví co říct, bude na mě určitě naštvaný a řekne jeho mamce ať mě vyhodí, ale jási to zasloužím taky jsem mu celou dobu lhala.ale co řekne mě zaskočí.
"Suzy znám tě už delší dobu a vím že si to neudělala naschvál ale asi by ses měla vrátit oni tě mají rádi a postrádají tě"
"já vím ale nevím jestli mi dokážou odpustit"
nakonec jsem se stejně rozhodla opustit Marca a jejich rodinu a vypravit se domů...
Zuza
"hele z toho si nic nedělej dyť to nic není" snažila jsem se ho utěšit a poplácala jsem ho po rameni.
"ty seš hodná kdybych to řekl někomu jinému tak by mě poslal do prdele"
"tak já jdu už jsou dvě hodiny ráno , zítra musím jít pomáhat"
"tak dobrou a jestli budeš chtít tak až ti skončí práce tak tě provedu po městě jo ?""Jasan tak dobrou"
Pak jsem se odebrala do postele , spalo se mi perfektně i když se mi hodně stýskalo po dvojčatech ale co mám dělat časem to bude lepší.
O MĚSÍC POZDĚJI
Už sem se tu pořádně zabydlela , je to tu fakt super celá jejich rodina mi přirostla k srdci.Někdy si říkám že je lepší než ta moje prvá.Dnes pro mě nastal den "d " jdu do nahrávacího studia kde mají o mě zájem, takže doufám že se jim bude líbit můj zpěv dostanu nějakou naídku.Tak už stojím před tím studiem a Mark jde samo že semnou, je teď jako můj brácha je úplně super hrozně si rozumíme.
"uff tak jdem dovnitř?"ptá se mě mark
"Jasně jdeme"
"Ok má to být v druhém patře"
"jjo ještě jednou dík že jdeš semnou"To už vcházíme do té místnosti kde sedí nějací chlapi.
"Dobrý den"pozdravíme je s Markem
"dobrý denslečno tak jaký styl byste si přála zpívat?
"jednoznačně punk-rock"
"a pročpak ?"
"no víte mám k tomu osobní důvody"odbyla jsem toho chlapa který se mi představil jako Lenz. Takovéhle záležitosti jsme tam probírali ještě asi hodinu než ti chlápci pochopili že nechci aby veřejnost věděla kdo ty písničky zpívá. Nakonec to přece jenom pochopili a tak se začalo pracovat na cd.asi po dalším měsící bylo konečně všechno hotové a rádia začaly do světa šířit moje písničky.uplynuly už tři měsíce a moje písničky vyhrávaly ve všech hitparádách, i německých dokonce jsem porážela i bráchy s mojí písničkou útěk, tu jsem měla nejradši protože je v ní to co jsem zažila.
Vypráví Bill:
Už uplynuly čtyři měsíce a Suzy pořád nikde, stýská se mi ale už to není tak hrozné jako předtím.už nemám náladu nad tím přemýšlet a jdu si teda zapnout telku.Brouzdám tak po všech kanálech až narazím na VIVU.Ale co to právě tam jede nějaká písnička "útěk".
Tak se do ní zaposlouchám, je mi nějaká povědomá ten hlas a ten příběh. A pak mi to dojde.
"TOME TOME poď sem honem !!!!!!"začnu řvát přes celý dům
"co je prosím tě ?!"přiběhl udýchaný tom
"Poslouchej!"
"panebože"vydechne jenom až ten klip skončí"To je ségra!"
"Ano Tome to je Suzy !!!!!!"makejme k počítači, třeba zjistíme něco o ní a kde je"
Tak už na počítači sedíme asi dvě hodiny ale pořád nic, žádný náznak o Suzy.Všude píšou že je to mladičká zpěvačka ale že nechce být známá a proto nikdo nezná její tvář.To mě ještě víc utvrdilo v tom že je to Suzy. Pak mě napadl geniální nápad.
"hele brácha my máme zítra nějaké rozhovory v televizi že ?"
"No jo proč?, neříkej že nemáš co na sebe"
"ale ne co kdybychom v tom přímém přenosu poprosili Suzy aby se vrátila?"
"No bezva to je dobrý nápad ale co když se nebude dívat na televizi ?"
"nevím ale zkusíme to"
Vypráví Suzy:
Jednou tak s Markem sedíme doma a koukáme na vivu když v tom je tam rozhovor s mýma bráchama.
"ježiš to jsou "
".Tokio Hotel, jsou dobří že?" ptá se mě Mark ale já ho neposlouchám protože jsem zabraná do jejich rozhovoru. To není možné oni mě prosí ať se vrátím to ne !!
"hele oni prosí nějakou Suzy ať se vrátí . má stejné jméno jako ty to je náhoda že ?"
Tak tyhle Markova slova mě dostaly, začínají se mi kutálet slzy po tvářích, no teď už přímo bulím.
"co je Suzy ?
"To není shoda jmen, to jsem já " vysvětlím mu mezi vzlyky
"A-ale to není možný proč si mi to neřekla?"je vidět že mark neví co říct, bude na mě určitě naštvaný a řekne jeho mamce ať mě vyhodí, ale jási to zasloužím taky jsem mu celou dobu lhala.ale co řekne mě zaskočí.
"Suzy znám tě už delší dobu a vím že si to neudělala naschvál ale asi by ses měla vrátit oni tě mají rádi a postrádají tě"
"já vím ale nevím jestli mi dokážou odpustit"
nakonec jsem se stejně rozhodla opustit Marca a jejich rodinu a vypravit se domů...
Zuza