"ty woe" poklesla nám všem čelist když jsme dorazili na hotel , to byl fakt luxus
"tak já jdu pro klíčky " oznámím klukům a hrnu se k pultu
když jsem se dosunula k pultu a oznámila té babizně že máme rezervované dva pokoje na jméno Kaulitz tak mi odpověděla:
"ano slečno ale je tu rezervovaný jenom jeden pokoj"řepila se na mě tím svým slizkým pohledem
"och do pytle" povzdechla jsem si potichu
"říkala jste něco ? ptala se ta baba, no jo asi něco zaslechla
"ne ne děkuji" vzala jsem si teda od ní ty klíče a šla zdrbat kluky
"hej vy ste zarezervovali jenom jeden pokoj ?!" syčela jsem na ně už z dálky
"no co sis myslela že tě necháme samotnou?"odpověděl mi Tomin starostlivím hláskem
"jo to jsem si teda myslela"
"Tak smůla sestřičko ale už poďme bolí mě nohy"zavelel Bill a vyráželi jsme do patra i s těmi kufry.
"hele a doufám že nebudu muset spát sváma na jedné posteli" zděsila jsem se
"No říkali že tam maj být tři postele tak nevím"odpověděl mi Bill a bylo vidět že nad tím asi taky přemýšlel
Dál už jsem se radši neptala protože to ani nemělo cenu.Pokoj jsme měli opravdu úžesný , ale když jsem přišla do ložnice mé nadšení bleskem opadlo.. Byly tak tři postele ale byly smontované do sebe !!!!
"Tak to se zase jednou pořádně vyspím"povzdechla jsem si
"třeba to nebude tak zlé" uklidňovali mě ti dva abych tam náhodou nevybuchla.
"jenže když vy se strašně rozvalujete" zoufala jsem si
"no tak to neřeš a poďme nacvičit nějakou společnou písničku ať je to pořádná show"
Nakonec jsme vybrali písničku unzertrennbar (nerozluční) , protože byla přesně o nás a od kluků to bylo freunde bleiben( zůstat přáteli).S tímhle výběrem jsem byla spokojená páč nám to suprově šlo takže nebyl žádný problém.Ještě jsme dolaďovali nějaké drobnosti jako že v písničce "nerozluční" budu zpívat v refrénu vyšší hlas a Bill ten nižší a tak..musím uznat že to fakt bombasticky ladilo.
"yeah zpívaš fakt dobře"chválil mě Tom
"jo zpíváš jak profík" chválil mě pro změnu Bill
"hele nechte toho chválení jo ? a jdeme se najíst , mám totiž hrozný hlad"ukončila jsem to děsné chválení.
"tak jo jdem někam na pizzu ne?"ptal se nás Bill
jsem přišla do ložnice mé nadšení bleskem opadlo
Nikoho nemusel pobízet dvakrát, všichni jsme jako na povel vyrazili sprintem k ložnici.
Kde sem byla naštěstí první a rychle jsem jim teda zabouchla dveře přímo před nosem.
Pak se ozvala jenom pořádná pecka jak to někdo neubrzdil a napálil to do tich dveří.
"AUUUU ku*** ku*** to nemůžeš ty dveře nechat otevřené?"nadával Tom
"ne nemůžu , chci se totiž převlíct"ušklíbla jsem se
"Můžeš mě aspoň pustit do koupelky?"škemral Bill
Nakonec jsem jim teda otevřela aby se bill dostal do koupelky která má dveře v ložnici.A v tu ránu se tam nasáčkoval i Tom takže nebylo žádné intimčo ale co už
"vy ste hrozní ani mě nenecháte převlíct"nadávala jsem zase pro změnu já
"šak ti nikdo nebrání"zahájil proti útok Tom
"Ne?!dyť tu oxiduješ , chodíš kolem a já se kvůli tobě nemůžu dostat do kufru !"
"Já ti tu nebráním!"
"Ale jo!!"
"Ale ne!"
"jo!"
"ne!"
"okamžitě toho nechte" uklidňoval naši hádku Bill a ty byly
"No jo , Tome vypadni od mého kufru"zařvala jsem na konec a šla se převlíkatV obýváku jsme se pak chytli za ruce a vyrazili za Gustou a Georgem.Jenže jak jsme se všichni nahrnuli do dveří a ty byly pro nás tři dost malé tak se Tom zase praštil do kebule. xD
"Au to už je dneska po druhé"prskal nasupeně Tom
"no to už je prostě osud"smáli jsme se mu s Billem
Gusta ani Georg na pokoji nebili tak jsme vyrazili na večeři sami
"tak já jdu pro klíčky " oznámím klukům a hrnu se k pultu
když jsem se dosunula k pultu a oznámila té babizně že máme rezervované dva pokoje na jméno Kaulitz tak mi odpověděla:
"ano slečno ale je tu rezervovaný jenom jeden pokoj"řepila se na mě tím svým slizkým pohledem
"och do pytle" povzdechla jsem si potichu
"říkala jste něco ? ptala se ta baba, no jo asi něco zaslechla
"ne ne děkuji" vzala jsem si teda od ní ty klíče a šla zdrbat kluky
"hej vy ste zarezervovali jenom jeden pokoj ?!" syčela jsem na ně už z dálky
"no co sis myslela že tě necháme samotnou?"odpověděl mi Tomin starostlivím hláskem
"jo to jsem si teda myslela"
"Tak smůla sestřičko ale už poďme bolí mě nohy"zavelel Bill a vyráželi jsme do patra i s těmi kufry.
"hele a doufám že nebudu muset spát sváma na jedné posteli" zděsila jsem se
"No říkali že tam maj být tři postele tak nevím"odpověděl mi Bill a bylo vidět že nad tím asi taky přemýšlel
Dál už jsem se radši neptala protože to ani nemělo cenu.Pokoj jsme měli opravdu úžesný , ale když jsem přišla do ložnice mé nadšení bleskem opadlo.. Byly tak tři postele ale byly smontované do sebe !!!!
"Tak to se zase jednou pořádně vyspím"povzdechla jsem si
"třeba to nebude tak zlé" uklidňovali mě ti dva abych tam náhodou nevybuchla.
"jenže když vy se strašně rozvalujete" zoufala jsem si
"no tak to neřeš a poďme nacvičit nějakou společnou písničku ať je to pořádná show"
Nakonec jsme vybrali písničku unzertrennbar (nerozluční) , protože byla přesně o nás a od kluků to bylo freunde bleiben( zůstat přáteli).S tímhle výběrem jsem byla spokojená páč nám to suprově šlo takže nebyl žádný problém.Ještě jsme dolaďovali nějaké drobnosti jako že v písničce "nerozluční" budu zpívat v refrénu vyšší hlas a Bill ten nižší a tak..musím uznat že to fakt bombasticky ladilo.
"yeah zpívaš fakt dobře"chválil mě Tom
"jo zpíváš jak profík" chválil mě pro změnu Bill
"hele nechte toho chválení jo ? a jdeme se najíst , mám totiž hrozný hlad"ukončila jsem to děsné chválení.
"tak jo jdem někam na pizzu ne?"ptal se nás Bill
jsem přišla do ložnice mé nadšení bleskem opadlo
Nikoho nemusel pobízet dvakrát, všichni jsme jako na povel vyrazili sprintem k ložnici.
Kde sem byla naštěstí první a rychle jsem jim teda zabouchla dveře přímo před nosem.
Pak se ozvala jenom pořádná pecka jak to někdo neubrzdil a napálil to do tich dveří.
"AUUUU ku*** ku*** to nemůžeš ty dveře nechat otevřené?"nadával Tom
"ne nemůžu , chci se totiž převlíct"ušklíbla jsem se
"Můžeš mě aspoň pustit do koupelky?"škemral Bill
Nakonec jsem jim teda otevřela aby se bill dostal do koupelky která má dveře v ložnici.A v tu ránu se tam nasáčkoval i Tom takže nebylo žádné intimčo ale co už
"vy ste hrozní ani mě nenecháte převlíct"nadávala jsem zase pro změnu já
"šak ti nikdo nebrání"zahájil proti útok Tom
"Ne?!dyť tu oxiduješ , chodíš kolem a já se kvůli tobě nemůžu dostat do kufru !"
"Já ti tu nebráním!"
"Ale jo!!"
"Ale ne!"
"jo!"
"ne!"
"okamžitě toho nechte" uklidňoval naši hádku Bill a ty byly
"No jo , Tome vypadni od mého kufru"zařvala jsem na konec a šla se převlíkatV obýváku jsme se pak chytli za ruce a vyrazili za Gustou a Georgem.Jenže jak jsme se všichni nahrnuli do dveří a ty byly pro nás tři dost malé tak se Tom zase praštil do kebule. xD
"Au to už je dneska po druhé"prskal nasupeně Tom
"no to už je prostě osud"smáli jsme se mu s Billem
Gusta ani Georg na pokoji nebili tak jsme vyrazili na večeři sami