Mazlíme se tam asi ještě tři čtvrtě hodiny a pak odbije čtvrt na dvě. "Už je pozdě" řekne Bill "no jo" odpovím. Postele jsou v tomhle hotelu ohromné, takže si lehnem do Billovy a v objetí usínáme.
Ráno se probudím a zjišťuju, že Bill už vstal a je asi jedenáct. Rychle se vyhrabu z postele, osprchuju se, obleču, prostě všechno co ráno dělám. Vyjdu z pokoje, ale nikde nikdo. "Tak kde jsou?" ptám se sama sebe. Nasnídám se a jdu se podívat vedle do pokoje. Radši zazvoním. Otevře mě rozespalá Nikča a mě v tu chvíli dojde, že tady je jenom ona a Tom. Přes to se zeptám "není tu Bill?" "ne není, potřebuješ ještě něco?" "Proč? Vyrušila jsem vás z něčeho?" podezřívavě se na ni juknu. Nikča trochu zčervená. "No tak já jdu." Ušklíbnu se ještě. A jdu nazpátek do pokoje. A tam na mě čeká Bill asi se stovkou růží. Vůbec se nemůžu pohnout, to jsem vůbec nečekala. Začínala jsem si o něj dělat starosti a on jde pro růže. Dlouze mě políbil a zavřel za mnou dveře. "to je pro tebe" dodá, když mi podává velkou kytici. "proč?" zeptám se nevěřícně. "Protože jsi ta nejlepší holka na světě!" usměje se Bill. "děkuju" oplatím mu úsměv a úplně se rozplývám. "Snídal jsi už?" zeptám se po chvíli, co obdivuju jeho a stovku různobarevných růží. "ne ještě ne" "Tak já ti něco udělám" usměju se a už mizím v kuchyni. Za chvíli už jsem zpátky u Billa i se snídaní. Ten se usměje "díky" a pustí se do jídla. Po jídle se domlouvá jestli se někam vydáme nebo ne. Z debaty nás vytrhne Tom, kterej právě přišel s Nikčou a říká "půjdem nakupovat!" "no dobře já nejsem proti." Kývne Bill. "holky?" podívaj se na nás. "Proč ne" řekne Nikča a já s ní souhlasím, miluju nakupování. Za hodinku už prolízáme všechny obchody ve středu Prahy. Kluci trvají na tom, že nám koupí nový oblečení a my nejsme dlouho proti. Kluci začnou vybírat spoustu hadříků a za chvíli jsme otěžkaný taškama, že to skoro nepoberem.