"Ne teď už ne" odpovím mu. Začneme se mazlit a potom mě začne líbat. Jeho jemné polibky se snižují a snižují. Naše těla se rozehřívají a potom to příde. "Bylo to nádherný." Povím mu plná emocí. Bill mi dá pusu a usne. Netrvá dlouho a já usínám taky, i když mě hlavou víří milion myšlenek. Ráno se probudím s Billem zároveň. On se blaženě usměje a políbí mě. Začnem vstávat. Pak řekne "my půjdem s Tomem nakupovat, už toho tady na jídlo moc nemáme." "Ale nemyslíš, že Tom ještě spí?" zeptám se "No už by měl být vzhůru" zašklebí se Bill. Za chvíli jde po chodbě a táhne za sebou rozespalýho Toma. "Kupte jenom to co potřebujem. Ne celej obchod." Křičím za něma. Otočím se a jdu za Nikčou. Ta sedí na gauči a se zasněným výrazem civí do země. "Poslední dobou nemáme čas si ani popovídat." Řeknu jí a tím ji vytrhnu ze zasnění. "Jo máš pravdu." Kývne. Sednu si za ní a ptám se "Co Tom?" rozzáří se jí oči a začne vyprávět. "Je tak něžnej a hodnej a vždycky má nějakej nápad." "No jo Tom je super kluk" souhlasím s ní. "A co ty a Bill?" zeptá se "dobrý" záhadně se usměju "No tak povídej" naléhá Nikča. "No v noci byl tak strašně něžnej a" vůbec nevím, jak ten pocit vyjádřit slovy. "Já ti rozumím" usměje se Nikča "s Tomem je to podobný" Ale v tom už slyšíme kluky, jak se baví na chodbě. Otevřu dveře a kluci maj v každé ruce 3 tašky. "Já jsem říkala, ať nekoupíte celej obchod." Sklouzne mi pohled k taškám. "Ale náhodou ještě jsme jim tam něco nechali" zašklebí se Tom. "No jo, tak něco dejte k nám něco k vám. Dneska vařím oběd." Oznámím ještě "já ti pomůžu" nabídne se Bill. Usměju se na něho jako, že souhlasím. A Tom dodá "no a my jdem dospat tu noc." Vezme Nikču kolem ramen a už mizí za dveřma. Bill se na ně trochu přísně podívá a řekne si spíš pro sebe "To jsou, ale lenoši a my jim ještě budem dělat oběd." "No tak jde se na to" zavelím a neseme nákupy do kuchyně. Rozhodli jsme se udělat plněný papriky. A tak jsme se dali do toho. Bill mi se vším ochotně pomáhal a tak jsme měli brzo uvařeno. "A co teď?" zeptám se, když dojíme. "Jídlo si snad ještě ohřát umí, tak můžem něco podniknout." Řekne Bill. Našli jsme kousek za Prahou nějaký louky a tak jsme se rozhodli udělat si procházku. Asi po třech hodinách se vracíme k hotelu. Právě debatujeme o tom, že tělocvik je naprosto zbytečnej předmět. Když vidíme Nikču, jak s pláčem vybíhá z hotelu. Žene se za mnou a říká.