"A teď by jsme se mohli jít najíst" řekne Tom. Sbíháme schody a za chvíli už jsme dole. "Tak co si dáte?" ptá se Bill "něco dobrýho" odpovím mu. Bill se začte do jídelního lístku a pak se u něčeho zastaví a vypadá to, že něco našel. "Jak moc velkej máte hlad?" zeptá se ještě "velkej" odpovíme mu sborem. "tak jo" zaklapne Bill jídelní lístek a Tom se ho ptá "cos vybral?" "co třeba těstoviny?" "to je super nápad" usměju se na něj. Donesou nám ohromný talíře s horou těstovin polité rajčatovou omáčkou a rozpuštěným sýrem. "Bylo to vynikající, super nápad!" řekne Nikča Billovi. "No jo no, Bill je ten nejlepší!" řekne s hranou žárlivostí v hlase Tom. "Ale no tak, vždyť ty jsi ten nejlepší." Usměje se okouzlujícím úsměvem na Toma a ten se celej rozzáří.
Vracíme se na pokoj a s klukama se domluvíme, že se za hodinku stavíme u nich na pokoji a naplánujem si nějakej program na odpoledne.
Vejdem do pokoje a já se okamžitě svalím na gauč. Nikča tu trochu poklidí ani se jí nedivím. "tady včera musela být pařba, co?" zeptám se Nikči, když se dívám na tu spoušť. "Trochu jsme tu řádili" říká Nikča s úsměvem "ale byli jsme moc unavený než, aby něco bylo." Podotkne ještě.A potom si vzpomenu na ten krásný večer, který jsme strávili s Billem. Bylo to moc pěkný. Popovídali jsme si o různých věcech. Když mě najednou z přemýšlení vytrhne vlaštovka, která přistála těsně vedle mě. Nevšímám si jí a rovnou běžím k oknu. Takže zakopnu o stůl a praštím se do kotníku. Strašně to bolí, ale to je teď vedlejší. Když doběhnu k oknu nikde nikdo. Vrátím se na gauč a zvednu vlaštovku ze země. Stojí tam tím samým úzkým písmem jen jedna věta. "Vy jste mi nerozuměly?" Začínám si myslet, že ta holka myslí fakt vážně.
Jdu za Nikčou, která leží na posteli a čte si. Až teď mi dojde,jak mě ta noha bolí. Dokulhám za Nikčou a sednu si k ní na postel. "Potřebuješ něco?" zeptá se. Beze slova jí podám vlaštovku a jakmile ji vidí, tak se začne klepat. Přečte si jediný řádek potom řekne "jdeme za klukama, to už není normální!"