Když dojdeme k Tomovi do pokoje, posadí mě na křeslo a jde objednat něco k pití.
Zvednu se z křesla a jdu se podívat ven. Prozatím mě výhled na Ibizu vždycky uklidnil.
Uklidňoval mě temperament zdejších lidí… Jejich živočišnost, citlivost, temperament…
Všechno mě to dokázalo uklidnit, ale teď nic z toho nezabírá. Pořád mám před očima obrázek Ennie a Billa… Oni sou DVA… Jsou spolu… Spolu budou prožívat všechno… Já jsem jen jedna do počtu…
Ani nezpozoruju kdy se mi z očí zase začnou kutálet slzy…
Odstoupím od okna a svezu se po zdi dolů.. Nohy mě neposlouchaj… Neposlouchá mě vlastně vůbec nic… Naprosto nic… Paměť… I když se tomu bráním, pořád slyším Billa jak řekl Ennie že s ní chce být…
Oči… Kdykoli je zavřu vidím jejich polibek…
Kdykoli oči nechám otevřené, přehrává se mi náš čas s Billem..
Nemůžu dál… Nemůžu už pokračovat… Nemůžu existovat… Jediný co mě drželo nad vodou byla myšlenka že s Billem budeme zase spolu. Že nám bude stejně krásně jako před tím.
Jenže vím že nic z toho už NIKDY nebude, protože on je s Ennie.
Pane bože, prosím Tě, pomoz mi zapomenout… Pomoz mi abych necítila bolest… Abych cítila i něco jiného krom tý nekonečný a protivný bolesti….
"Dani… Pojď, pustíme si nějakej filmek, lehneme si, popovídáme si a bude nám fajn, uvidíš"
ze snění mě vytrhl Tom… Proč sem se nezamilovala do něj?Proč mi nepobláznil hlavu on?? My dva se k sobě hodíme… Máme stejnou povahu, stejnej smysl pro humor…
Místo odpovědi ze mě vyleze bolestný zasténání… Ale já miluju Billa… Miluju JENOM Billa…
Tom si ke mně opatrně sedne a jako křehký porcelán mě uvězní do jeho náruče, která slibuje pocit bezpečí, věrnost… A možná i tu úlevu.
Schoulím se k němu, takže ho strhnu k sobě na zem. Zůstane sedět v tureckém sedu, mojí hlavu na svém klíně a zbytek mého těla zaseknu v jeho pevných rukách.
Ani nevím jak dlouho tam jen tak sedíme. Nemluvíme… Tom mě hladí po vlasech a šeptá mi že bude líp… Že všechno bude fajn.
Zvednu k němu oči a píchne mě ve slabinách. Jeho oči sou tak bolestně známý… Znám každá detail… Taky umí říct všechno co si v tu chvíli myslí… Všechno se mu odráží v očích… A jeho vůně…
Pomalu se ke mně nakloní a svými rty zvlhčí Ty moje… Popraskané od neustálého pláče…
Nelíbá mě, jen zlehýnka přejíždí svými rty po mých… Hladí mě na zádech a druhou rukou si moje bezvládné tělo přitáhl blíž k sobě…
Spontánně obmotám ruce kolem jeho krku a hluboce ho políbím.
Líbá stejně jako Bill… Ne, tahle myšlenka musí jít pryč…
Začnu si hrát s jeho dready a druhou rukou pevně svírám jeho ruku… Tohle spojení mi chybělo… Vědět že tu někdo je jen pro mě a že v tu chvíli jsem jen já pro někoho…
Celý tohle co se mezi náma odehrává je tak krásně jemný, pomalý, něžný… jako by vystřižený z červený knihovny, z jinýho, ale krásnějšího světa.
Jeho ruka bloudí po mé nahé kůži na zádech a vyvolává ve mně pocit touhy, chtíče, vášně.
Něco, co sem už dlouho nepocítila.
Odtáhnu se od něj a zvednu ruce nad hlavu… Třeba to pochopí správně…