"Co si o sobě sakra myslíš???Nepřeháníš to už trošku???Tobě normálně šibe"
začnu hystericky vyvádět když ze země sbírám svoje oblečení.
"Dani počkej… Já sem přišel a viděl jsem Tě tady… No…"
"No co jako??? Ty vážně nejsi normální!!!! Nejdřív říkáš Ennie jak chceš bejt s ní, že já sem pro Tebe minulost a teď tohle???Jak Tě to mohlo vůbec napadnout???Taková hnusota… Bille co si o sobě myslíš??? Nenarostl Ti nosánek náhodou trošku nahoru???... Se mnou si hrát nebudeš, je Ti to jasný???... Bože můj… Já kvůli Tobě brečím a tohle… a Ty… to je škoda mluvit… Já prostě nechápu jak si tohle mohl… Jak si prostě mohl…!!!!... To Ti to nebylo ani trošku blbý???"
"Proč jsi sténala moje jméno???Proč???"
"Ptám se snad já,ne???... A co Ti je vůbec do toho… Ty jsi tady vůbec neměl bejt… Pane bože… Bille, TY jsi…"
nemůžu to doříct, protože ačkoli co udělal byl hnus, nemůžu mu říct nic hnusného… I když bych chtěla, nejde mi to přes pusu…
"Proč jsi sténala moje jméno???"
nenechá se odbýt.
Jsem už oblečená, takže mě v koupelně nic nezdržuje.
"Do toho nic není, víš??? Teď už Ti do toho není absolutně nic Bille."
"Sakra, něco mi do toho je!!! Jedná se tady o mě… Dani, mezi náma… Prostě je to strašně moc silný a… Já nevim do háje.. Mám Vás rad obě… Jenže s Tebou sem něco zažil… Něco neskutečně silného nás spojuje… Já nevim co mám dělat… Nevim proč sem tohle udělal… Teda vlastně vim…"
"Proč?"
zeptám se a v očích cítím to protivný pnutí.
"Protože Ti nemůžu odolat… Si strašně přitažlivá holka… A pro mě o to přitažlivější, protože sme spolu něco zažili… Spojuje nás toho víc než by sme si chtěli třeba připustit.
Dani, ani nevíš jak mě bolela myšlenka, že tady takhle čekáš na Toma… Že se s ním budeš milovat… Že spolu budete… Jako sme byli my… Že to krásný bude mít on… Sem asi sobec, jenže já bez Tebe nemůžu bejt… Jenže cejtim že nemůžu… Že s Ennie chci bejt…"
"Nemůžeš, nebo nechceš?"
"Záleží na tom?"
"Jo Bille, záleží… A hodně…"
"Já nevim… Já fakt nevim…."
"Víš… nesnáším ultimáta a nikdy jsem nikomu žádný nedala, jenže to co tady předvádíš dál prostě nejde!
Vyber si… Buď ona… Nebo já… Ale obě nás mít nemůžeš…"
řeknu mu se sklopenou hlavou ode dveří.
Čekám že teď za mnou přijde, že řekne, že si vybral mě… Že beze mě nemůže bejt, že udělal blbost když řekl Ennie že chce bejt s ní…
Otálím s odchodem, ploužím se jak šnek, protože pořád doufám… To co se teď stalo se nestalo jen tak… Nestalo, protože kdyby jí tolik miloval, kdyby s ní chtěl tolik bejt, nemiloval by se se mnou…
Jdu stále pomaleji a pomaleji, když už vycházím z Tomova pokoje…
Pořád čekám, že za mnou vyběhne a všechno bude zase tak jako dřív…
Jenže Bill se neozve.
Neřekne že s Ennie to byl omyl a že já jsem pro něj jediná.
Neřekne že se mnou chce bejt a sdílet se mnou všechno krásný…
Neřekne nic a nechá mě odejít…
Odejít s hrůznejma myšlenka a vzpomínkama…
Neudělá VŮBEC nic…