close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Osudu ani zmrzlině neporučíš 25.

23. října 2006 v 19:27 | leny |  FF - Osudu ani zmrzlině neporučíš
"Dani, počkej přece"
rozeběhne se za mnou Tom.
"A na co mám čekat???Na to jejich cvrlikání?? Na to nemám náladu Tome…"
"On je magor Dani."
"To je hezký, ale pro mě je to celkem k ničemu,viď"
"Nevim co zase dělá když.."
"Když co???"
chytnu ho za slovo, protože se nějak podezřele ve svým vyprávění zasekl.
"Ale nic Dani."
"Jak nic???Nech toho..prosím Tome…"
"Ne… deme pít?"
"Co Ti sakra udělá to, když mi to řekneš?"
"Nic, ale Tobě to k ničemu nebude, tak nevim proč to chceš vědět."
"Ještě Ty mě štvi."
"Že já vůl něco řikal…"
"TO máš naprostou pravdu."
řeknu mu uraženě, ale zároveň i zklamaně. Nechápu proč dělá takový ciráty. Vždyť my dva jsme k sobě byli naprosto otevřený. A teď?
Sedim sama na pláži dobrou hodinku, poslouchám Jamaičany jak vedle mě hrajou na bubny a utápím se v myšlenkách PROČ.
Proč se to všechno stalo?Proč sem ho vůbec potkala?Proč sem jela do tý prokletý Anglie?Proč sem je poznala? Kdyby se nic z toho nestalo, byla bych tady a užívala si zdejší krásu.
Užívala si zdejšíma klukama, byla bych naprosto svobodná. Možná si říkáte, že žádný závazky nemám. S nikým nejsem, to je pravda, jenže moje srdce, moje myšlenky a moje duše někomu patřej. Nemůžu se soustředit na nic jinýho než na vzpomínky. Vzpomínky sou krásný, jenže zatraceně bolej. Každá myšlenka na něj bolí. Každá vzpomínka… Vzpomínka na každou minutu s ním. Každá vzpomínka na jeho obličej, jeho tělo, jeho polibky, který chutnaly jak nejsladší jahoda. Na doteky, který mě utvrzovaly v tom, že v tu chvíli kdy sme spolu jsem někdo. Na jeho nádherný tělo, který svádělo k milování. Na jeho sametovou kůži. Každej dotek na tý nádherný kůži byl tak horkej, vášnivej, ale zároveň byl jemnej. Protože ani jeden sme nechtěli nic uspěchat. Chtěli jsme jen bejt spolu. a to nám stačilo.
Proč taky ne???Byla to tak počáteční zamilovanost. Stav, kdy má člověk růžový brejle, nevidí jednu jedinou chybičku a všechno co jeho milovaná polovička dělá mu přijde jako vrchol umění.
Jak bych chtěla abych tenhle "stav" s Billem nikdy nepoznala.
Kdybych ho nepoznala, neseděla bych tady jak oukropeček a nebála bych se každého pohledu za sebe.
Nechci vidět jak Bill líbá někoho jinýho než mě. Nechci vidět jak se jí dotýká. Co mě děsí nejvíc, je představa, jak jsou jejich horký těla propojený v jedno… Jak jí po krásným milování šeptá do ouška, jak jí miluje a chce bejt jen s ní.
Bill je nejen úžasnej člověk, ale je to milenec, jakýho si každá holka jen ve snu přeje.
Nemyslí na sebe… Vnímá každičkej pohyb aby se podřídil… Aby holce udělal dobře… Aby na zážitek s nim vzpomínala…
Pamatuju si, jak sme se my dva poprvé milovali. Bylo to hodně pomalý, ale i hodně uspěchaný, protože oba sme hořeli touhou po tom druhym. Chtěli sme bejt jen spolu.
Při každym jeho doteku pro mě přestal existovat okolní svět a soustředila jsem se jen na každej jeho pohled… dotyk… polibek… Na každičkej sten, kterej vydával zpoza napůl otevřenejch úst, když se občas kousnul do spodního rtu, aby nesténal moc nahlas.
Vzpomínám jak mě slastně přivřený oči, když sem se věnovala jen jemu.
Vzpomínám jak se mě dotýkal po celou dobu. Ani na okamžik nedopustil, aby jeho ruka opustila moje tělo.
Na všechno můžu už jen vzpomínat.
Protože nebudu jen jeho bokovka. Jak sem mu říkala, chci VŠECHNO a nebo NIC.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Komentáře

1 Tokianka Tokianka | E-mail | Web | 23. října 2006 v 19:44 | Reagovat

honem dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama