close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Osudu ani zmrzlině neporučíš 26.

23. října 2006 v 19:30 | leny |  FF - Osudu ani zmrzlině neporučíš
Když už je flaška prázdná, cejtim na sobě že sem to značně přepískla.
Hlava se mi točí i když jen sedim a co hlavně… Dostala sem s do špatný a lítostivý nálady… Nevyplácí se pít, když máte nějaký problémy, protože pak jenom brečíte.
A tak je to teď i se mnou. Bolesti, zoufalství, beznaděj… Tohle je teď to jediný co se ve mně promítá… Jediný pocity který po něuvěřitelně dlouhou dobu cejtim…
A na to se napiju…
"Dani, si v pohodě?"
otočim se po hlase a z roostřenýho pohledu identifikuju Gustu s Tomem.
"Hm.."
"No tak, přece tady kvůli němu nebudeš sedět, brečet a nasávat? Si přece velká a rozumná holka, tak se seber Dani… On si nezaslouží ani jednu Tvojí slzičku, prostě za to nestojí. Kdyby za to stál, nedělal by to co dělá."
"A kdyby za to opravdu stál, tak by teď byl s Tebou."
dodá k tomu Gusta a já už se ani nesnažim pracně schovávat slzy co se mi kutálej po tváři.
"Když já se ho v sobě nemůžu zbavit. Každej večer se modlim aby odešel z mýho života, a hlavně aby odešel ze mě, protože ať se mi to líbí nebo ne, on je v mym srdíčku pořád. Pořád koukám na jeho fotku a zároveň si přeju aby byl se mnou. Aby mě už nikdy neopustil. Aby mě nikdy nepustil z náručí, protože jen s nim sem byla schopná normálně fungovat. Řekněte mi co je ze mě teď??? Jen láskou zklamaná holka, z který se pomalu ale jistě stává nějaká troska. Nikdy bych nevěřila že neobětavý city můžou tahle bolet…Že můžou prožírat díry do duše… Já ho nenávidím, ale zároveň chci bejt jen s nim… Chci aby to co mezi náma bylo nikdy neskončilo… Jenže vim že to nebude… Ono to hrozně bolí a já nechci aby to bolelo…"
"Jenže oni to nejsou neopětovaný city.."
uslyším za sebou.
Trhnu sebou jak uštknutá.
Pane bože. Zase je u mě… Zase tam stojí v celý svý kráse jako anděl lásky, spásy ale i nenávisti a bolesti.
Jeho tělo osvětluje jen měsíc a světla co se linou z diskotéky… Vidím z něj jen tak málo, ale přesto sem si jistá, že bych ho poznala mezi tisíci dalšími. Ptáte se proč??? Protože pravou lásku člověk pozná.
Podívám se rychle před sebe, abych na něj nemusela koukat ani o vteřinu dýl. I když ho chci nenenávidět, a já ho z části nenávidím, pořád sou ve mně velký impulsy lásky, který k němu chovám.
"Můžete nás nechat o samotě?"
otočí se na Gustu a Toma.
"Ne, prosím Vás, zůstaňte tady…"
"Dobře, jak chceš Dani."
Chvíli mezi náma panuje hrobový ticho. Není to otázka ani deseti vteřin, ale mě to ubíjí jako kdyby to byla celá věčnost.
"Chtěl jsi mi něco?"
"Jo… To chtěl…"
"A můžeš mi říct co?"
podívám se na něj s otazníkem v očích. Poprvý na něj pohlídnu upřeně a vyčkávavě… Poprvý…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Komentáře

1 Kopretinka Kopretinka | 23. října 2006 v 20:11 | Reagovat

je to bombaaaaaaaaaaaaaa prosím pokračko ještě dneska!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama