"Tak jedeme,ne?"
drkne do nás Tom, když jen tak s Billem ležíme v obětí na pláži a koukáme na hvězdy.
"Ty jsi hovno romantik"
zašklebim se na něj, protože právě přerušil něco krásného.
"No proč už chcete jít?Vždyť je tady hezky,ne?"
podiví se Bill Tomovu nápadu jít na hotel, kde tráví většinu svýho času.
"Proč?Podívej se na zbytek a možná pochopíš proč"
řekne Tom a hlavou škubne někam za sebe, na znamení že právě tam se máme podívat.
"Ježiši, kdo jim to udělal?"
musím se začít smát, protože pohled na pět naprosto opilejch lidí, válejícíh se po sobě je komickej.
"Kdo?No kdo chtěl kupovat víc a víc chlastu? Všichni. Takže za si za to můžou sami. Ještě to Stephanovo hulení. Mám dojem že ráno bude hodně bolestný"
"A jak jako dojdou do auta??... Nebo spíš dolezou?"
ptám se s neskrývaným zájmem, protože všichni odpadli.
"No tak tři sme střízlivý, tak to přece nějak půjde"
poškrábe se Tom na krku.
"Tak zkusit to můžeme…"
řekne odhodlaně, i když sama vim, jak těžký je opilého člověka někam dostat.
"Verunko, Dituško… Půjdeme??"
"Já nikam nejdu."
odpoví mi s klidem Verča, protože právě usíná.
"Tak Dituško pojď, půjdeme, jo??Do postele"
Naštěstí je Dita jedna z mála, který se nebráněj. Odhodlaně jde, a i když to každou chvíli někam zapíchneme, k autu se dostaneme celkem brzo.
Chvílema mi to přijde jako závod o to, kdo v nejkratším čase dostane do auta opilého člověka.
Když Ditu nacpu do auta, vracím se pro Verču a po cestě potkám Toma jak vede Gustava a Billa s Georgem.
"To sme dopadli,co?"
prohodim se smíchem když jdu pro Verču. Oba se na mě jen pobaveně zakřeněj a zase věnuju pozornost tomu, aby nespadli.
"Verčo???"
začnu volat už z dálky, abych jí alespoň trochu probudila.
Jenže když dojdu na místo, kde leželi, čeká mě šok.
Ani ona, ani Stephano tam nejsou.
"Billeee!!!Tomeee!!"
začnu hysterciky křičet, takže během chvíle jsou u mě. S děsem v očích a během několika málo vteřin na mě vypálej nespočet otázek.
"Co se děje?Proč křičíš?Kde jsou?Co Ti je??Sakra, co je?"
Bill se mnou musí zatřást, protože v tu chvíli furt jen česky opakuju že sou pryč a nejde mi na mozek, proč na mě mluvěj německy.
"Oni sou pryč!!Já nevim kde jsou, přišla jsem sem, a oni nikde. Ani jeden. Dyť byli oba silně pod obraz. Není možný aby se jen tak vypařili!!!"
řeknu jim teď už v Němčině.
"Zavolám na polici, přece se nepropadli do Země"
Já vim, já vim, zase začínám plašit, jenže to je součást mojí osobnosti.
"Počkej, neslyšíš to?"
řekne mi Tom s cukajícími koutky, když chci vytáčet číslo na policii.
"Co bych měla slyšet?"
zeptám se ho nedůvěřivě, ale zaposlouchám se směsice zvuků, kterej z nich má na mysli.
Zmateně se podívám na Billa a vidím, jak se přidává k Tomovu smíchu.
"Co bych měla slyšet???Sakra, neštvěte mě kluci!!!"
"Tak poslouchej Dani"
řekne mi pobaveně Bill.
Bože, to snad…
Všichni tři se otočíme po směru, odkud ten zvuk vychází a teď se smějeme všichni.
Za miniaturní palmičkou rozeznáme Verču a Stephana, který ani v nejmenším netrápí, že si tady o ně děláme strach. Jsou právě v nejlepším.
"Jo tak tenhle zvuk jste měli na mysli"
vypravuji ze sebe mezi vzlyky smíchu.
"Přesně tenhle"
přitakají mi kluci.
Měli na mysli Verči slastné sténání.
Pohledem utkvím na Billovi a v tuhle chvíli je nám náplň dnešního večera naprosto jasná…
je to boba rychle pokračko