close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Osudu ani zmrzlině neporučíš 5.

13. října 2006 v 17:56 | leny |  FF - Osudu ani zmrzlině neporučíš
Když jdu ze schodů. přemejšlim že hotel má ještě zadní vchod, takže kdybych vzala roha, Verča by si toho nevšimla…
Ne, nebudu utíkat… Nejsem až takovej slaboch….
Když vylezu ven, vidim Toma v obklopení nějakejch holek…
No jo, tak si holt budu muset počkat až se jim dopodepíše a tak podobně.
Uvidí mě a něco řekne tomu chlápkovi co tam je s nim.
"Slečno, máte zatím jít do auta než to tady vyřídí."
Jenom mu přikejvnu na souhlas a stěhuju se do auta.
Chvíli tam čekám když konečně přijde do auta.
"No.. ahoj…"
"Ahoj Dani. Tak jedem někam na jídlo třeba ne?"
"No.. to není blbej nápad…"
řekne kam chceme jet a obrátí se zase zpátky na mě.
"Tak jak se máš?"
zeptá se mě, ale z jeho pohledu je mi jasný že odpověď předem zná.
"Proč se ptáš když víš?"
"Vy ste s bráchou oba stejný. Stejný zabedněnci. Magoři. Oba dva, fakt že jo. Odpověď třeba znám, ale chci to slyšet od Tebe, rozumíš?"
"Je tu hezky…"
"Na to sem se neptal!"
"A co chceš sakra slyšet když asi tak nějak víš jak mi je???!!!... Když víš že mi je na nic???Že se Billa nemůžu zbavit??Všechno to moc dobře víš Tome a nechápu podstatu tohohle rozhovoru. A vůbec nechápu sama sebe, když sem se zařekla že s nikym z Vás už nepromluvim, NIKDY NIC. Nechápu proč mě těma otázkami zbytečně trápíš. Dělá Ti to dobře nebo co??...Nebo…"
dál už mluvit nemůžu, protože zase brečim. Brečim sama nad sebou. Nad svojí zabedněností, nad svojí hloupostí.
"No tak, seber se. Teď co řeknu nebude asi žádnej balzám pro Tvoje uši, a ani pro Tvojí duši, ale za debilitu se platí Dani. Myslim že Ty za to platíš docela dost. Furt nechápu, proč si od něj tak zbaběle zdrhla. To si ale musíte vyříkat Vy dva."
"Hm…"
Zbytek cesty proběhne jen v jeho režii. Nemám náladu cokoli mu vysvětlovat, mluvit s nim…
"Dani, on je do Tebe pořád blázen. Proč to nezkusíte??.. Ty tady bez něj nejsi šťastná, jde to na Tobě vidět."
Najednou se mi rozsvítí. Proč sem včera tak zbaběle utekla??Proč sem si to s nim nevyříkala??? Proč???... Musím s ním mluvit. Prostě musim, protože teď už vim, že bez něj to nemá žádnej smysl. Že bez něj bejt nemůžu a ani nechci. Že jen s nim se mi bude líbit kdekoli. I kdyby mě odvezl na Sibiř, Rumunska, prostě kamkoli, protože by sme tam byli spolu. Nebyly by žádný problémy, protože by sme byli DVA. Dva sou pár a zvládnou všechno. A my sme pár. My sme dva, který maj na to, aby zvládli všechno co si jen zamanou. My zvládneme všechno, protože sme spolu.
Na tváři se mi rozehraje úsměv.
"Na co si přišla???"
podívá se na mě poněkud nedůvěřivě Tom, protože je mi jasný jak teď asi vypadám.
"Tome, já s nim musim mluvit. Musim s nim mluvit, protože teď vim, že bez něj to nemá cenu. Prosim Tě, musim s nim mluvit…"
hodim na něj prosebný očička. Tom jen vzdychne a kapituluje. Dneska… Dneska se to změní… a MY budeme PÁR!!! Proč??.. Protože láska je všechno, a tu MY máme…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama