Vylodíme se z auta a nejdřív si jdeme pro zmrzlinu. Tom na ní dostal hroznou chuť a jelikož nevim kde Bill je, poslušně cupitám za nim.
"Ty si ale nenažranec Tome. Hrozně nenažranej člověk. Dělej, prosim Tě, dělej."
"No tak, nebuď nervózní Dani. Dej si taky, uvidíš jak je dobroučká. Dobrej… Prosil bych dva kopečky čokoládový, na to vanilkovou a k tomu ještě jahodovou a polejt to hodně čokoládovou polevou. Díky"
řekne a vycení na prodavačku snad všechny zuby.
Ona jen kejvne jako že rozumí a jde splnit jeho požadavky. Neujde mi jak si Toma zálibně měří.
"Ty si nedáš?"
podiví se že stojím u zmrzliny a nejím. Pro něj to je něco jako hřích.
"No jo… Tak mi dejte čokoládovou a na to citronovou. Díky"
Když oba dostaneme svojí porci, strhne se menší hádka o tom kdo bude platit.
"Neberte si od něj ty peníze, vemte si je ode mě"
začínám zvyšovat hlas a strkám peníze nad Tomovo ruku.
"No tak, slečno. Vemte si je ode mě."
udělá na ní Tom cukrblik, takže si ty peníze jako zfanatizovaná, jako nevinná oběť lapená v pohledu krajty vezme od Toma.
"To nemá fér. Kdybych byla kluk, vzala by si je ode mě, jenže tahle si na ní udělal americkém úsměv a je po srandě."
Ještě chvíli se tahle obviňujeme, když do někoho vrazim, a svojí mi vrazim do obličeje, protože byl skloněnej.
"Ježiši marja… Pa…"
Nedokončim původní myšlenku, protože ten komu jsem zmrzlinovou spršku udělila není nikdo jinej než Bill.
"Bi… Já… To… Pro.. Ehm… Promiň… Sem nechtěla"
sem schopná vypravit slovní spojení po tom co prvotní šok opadne.
"Dani…???... TO… TO je dobrý…"
vykoktá ze sebe stejně zaskočeně jako já.
Chvíli tam jen stojíme a koukáme na sebe, jako by sme se nikdy neviděli. Jeden na druhém zkoumáme nakolik se ten druhý změnil. Co je na něm jinýho.
Koukám na něj jak na svatej obrázek. Pomalu se k němu přiblížim a lehounce ho pohladím bříškem prstu po tváři. Nezměnil se. Jeho kůže je furt jak ten vzácnej samet. Tak hebká, tak dokonalá. Ovšem když sem ho hladila naposledy, cejtila sem z něj lásku. Teď z něj cejtim nenávist. Nenávist, kterou ale to pouto ke mně nepřeroste. NIKDY.
Bill se mi zaboří obličej do ruky, kterou jsem ho hladila a políbí jí.
"Dani… Dani, můj bože… Ani nevíš jak sem rád že Tě vidim…"
Do očí se mi hrnou slzy, protože se po tak dlouhý době dotýkám milovaného člověka. Dotýkám se ho a on moje doteky s láskou příjímá. Tohle sem si nepředstavovala ani v nejdivočejších snech.
Upře na mě pohled a prudce mě obejme. Teď už se můžu rozplakat naplno, protože tohle je to, co mi celou dobu chybělo. On. Chyběl mi on, protože jenom s ním můžu bejt šťastná.
Pevně se k němu přitisknu a pevně se ho chytnu za tričko, snad aby se mi už nikdy neztratil.
"Proč??? Jen mi vysvětli proč???!!!... Dani, bože můj…"
"Neumim Ti to vysvětlit… Jen vim, že tuhle chvíli sem si přála tak strašně dlouho… Hrozně moc dlouho Bille. Byla to největší chyba mýho života… Bez Tebe nejsem nic, protože Ty mě dobíjíš, dodáváš mi energii na to, abych zvládla všechno. Posouváš mě dopředu, protože tobě chci něco dokázat. Promiň mi TO lásko… Nikdy sem Tě nepřestala milovat…"
Nevim, jak dlouho by sme takhle stáli, kdyby se za námi neozval dívčí hlas.
"Billí???"