"Ne, tyhle šaty ne, tyhle taky ne..tyhle ujdou..!" slyšim mamku z vedlejšího pokoje, kde pro mě vybýrá šaty pro tuhle korunovaci. Já sedim na pohovce a sleduju služky, jak hledají ty správné šaty. Za chvíli se vrací mamka v náručí s rudými, krásnými šaty. "Zlato, rychle si to oblékni!" popožene mě mamka a já se do toho rychle obléknu. "Naomi, prosim, udělej ji drdol!" řekne ještě mamka a pak někam mizí. "Tak si sedni!" vybídne mě Naomi a začne mě česat. "Mam tak trochu strach!" přiznám se jí, když se na mě pořád koukala přes zrcadlo. "To sem poznala!" řekne chladně Naomi. "Bojim se, že to nezvládnu, že všechni zklamu!" říkám dál. "To říká každej dědic!" řekne jen na to Naomi a pokračuje: "Já se zas bojim, že ty zpyšníš!" "Ne, nebudu pyšná!" ohradim se. "Co ty víš!" řekne mi na to Naomi a mlčky mi dodělá drdol. Pak se ke mě seběhnou služky a začnou mě líčit. Ťuk, ťuk! "Dále!" řeknu a vejde Rosemary. Měla na sobě tmavě modré šaty a docela jí to slušelo. Vypada ale moc vážně, vůbec ne dětinsky! Jde rychlými kroky ke mě a pošeptá mi: "Bill nebo koruna! Vybereš si jedno, to druhé dostanu já!" a rychle odejde z místnosti. "Co Vám řekla princezno?" zeptá se mě Denisa, jedna služka. "Nic zajimavého!" řeknu a přemýšlím, co tím myslela... "Připravena?" zeptá se mě moje mamka a já přikývnu. "A teď přivítejte jeho Veličenstvo, Jana XXII. a jeho rodinu!" uslyším hlas a jdu po boku mého otce. V publiku zahlédnu Billa a v první řadě seděla Rosemary a její rodiče. Taky tam byl Alláh a jeho rodiče. Můj otec udělá menší proslov: "Dneska je den, kdy Velká Británie dostane novou vládkyni a to buď moji dceru Markétu II. nebo Rosemary V., dcera Rudolfa XVI.! Proto sem zvu Rosemary a taky Alláha, budoucího manžela královny Velké Británie sem!" prohlásí můj otec a já pochopim, co měla Rosemary na mysli. Jestli se rozhodnu pro korunu, ztratim Billa, dostanu Alláha za muže a Rosemary sbalí Billa. Jestli se rozhodnu pro Billa, Rosemary dostane korunu.. "Teď vyslyšte rozhodnutí princezny!" probudí mě hlas otce a jdu k mikrofonu. "Dobré ráno vážení dámy a pánové! Já, dcera Jana XXII. sem připravená Vám říct moje rozhodnutí, jestli se stanu královnou nebo ne. Moje odpověď je.." odmlčím se, newim, co říct. Pohlédnu na Billa, vypadal dost nervózně. Pohlédnu na Rosemary, ta je celá bledá. "Moje odpověď je..že se stanu královnou Velké Británie! Určitě jste tuhle odpověď čekali. Teď a tady přede všemi Vám slibuju, že budu dobrou královnou a udělám všechno, co bude v mých silách pro Velkou Británii!" řeknu a podívám se na rodiče. Matka měla slzy na krajíčku, otec vypadal dojatě. Ale pohled na Billa, to bylo už něco jiného...
(Maky Cali4nia)