"Rosemary, co zase otravuješ?" rozkřičím se na ní. Už mě dlouho deptat nebude. "Můžu jít s tebou?" zeptá se mě Rosemary. "A na co? Abys potkala svého Billíška co? Jenže já za ním nejdu pro informaci!" řeknu jí. "Ale já s tebou chci jít ne kvůli Billovi, ale kvůli tomu, že na paláci je nuda!" odpoví mi Rosemary. "Ale mě to nezajímá, jestli se nudíš nebo ne! Já tě neprosila, abys sem přišla a otravovala mě! Když se nudíš, vrať se domů!" řeknu jí, otočím se a pokračuju svojí cestou. Rosemary a mě asi 5 minut čumí, pak se otočí a jde do paláce. Konečně nedolejzá! Když se jen tak toulám ulicí, hodně lidí na mě ukazuje a slyším věty: "Není to Britská princezna? Co to má na sobě?" "Tutut!" Smska! Vytáhnu mobila a podívám se, kdo to je. Napsal mi Filip: "Ahoj Maky, nechceš dneska zkoušet? Filip, Thomas a Lukas!" Totiž, já mám skupinu. Sice sme nevydali ani jedno cedko, hrajeme spolu jen tak pro zábavu. Tak mu odepíšu, že jo, stejně nemám nic jiného na prací. Zmáčknu odeslat, ale někdo mi přikryje oči. "Lukasi?" hádám. "Ne!" uslyším. "Thomasi?" "Ne!" Z prdele plácnu: "Bill?" "Uhodlas!" řekne a pustí mě. Otočím se a spatřím Billa. "Co tu děláš?" zeptám se ho. "Procházím se, kde máš Rosemary?" zeptá se mě Bill. Rosemary, Rosemary, ať se z ní neposere. " Jestli jí chceš navštívit, tak je v paláci!" řeknu nasupěně. "Ne, já ji nechci navštívit! A kam deš ty?" zeptá se mě Bill. "Za klukama!" řeknu. "Jakýma?" povytáhne obočí Bill. "To ti zajímat nemusí! Já taky nevyzvídám, jak se menuje tvoje Hannah jménem!" odpovim. "Hannah? Co?!" nechápe Bill. "Tvoje holka Hannah!" řeknu. "To je kec, já sem singl." řekne Bill. "Stejně ti nevěřim! Estli jo, tak brzo už ne, budeš chodit s Rosemary!" řeknu mu. "Boulevard of broken dreams...!" mobil zvoní. "Čaučík Filipe, co je?" zeptám se Filipa do mobilu. "Hele, tak dneska zkouška nebude jo? Co třeba zejtra v 15:00?" ptá se mě Filip. "Ok, zítra, čau!" ukončím rozhovor. "Takže nakonec nejdeš k těm klukům?" zeptá se mě Bill. "Co tě to zajímá?" řeknu. "Proč seš na mě tak nepříjemná?" zeptá se mě Bill. "Já a nepříjemná? Může to bejt i horší!" řeknu. "Nepůjdem se projít?" zeptá se mě Bill. "Hmm, třeba!" řeknu a jdeme k mostu. Bill se zastaví a já se na něj otráveně otočím. "Zůstanem tu ne? Je tu hezkej výhled na zádap slunce, co ozařuje tuhle řeku!" řekne mi Bill. "Seš asi romantik co?" zeptám se ho a stoupnu si vedle něj. "Nejspíš jo!" řekne mi Bill. Bill měl pravdu, je to mooc krásný, když poslední sluneční paprsky svítěj a ozařují řeku do oranžova. "Maky?" zavolá mě Bill. "Ano?" ozvu se a podívám se na něj. Bill pořád pozoruje západ slunce a ani se na mě nepodívá. "Proč seš na mě tak nepříjemná? K ostatním se chováš tak přátelsky, uvítáš se s nima pusou, ale já? Ke mě se chováš hrozně a na přivítanou mi řekneš jenom ahoj!" řekne mi Bill a já se mlčím. "Není v tom náhodou žárlení?" ptá se mě Bill. A sakra, trefa do černého. Pořád mlčím. "Na Rosemary? Nebo na Hannah?" Musim se přemáhat, jinak bych asi utelka. "Maky?" slyším Billa. "Ne, není v tom žárlení! Já nežárlím!" řeknu a podívám se na něj. "Já ti nevěřím!" odpoví mi na to Bill...
(Maky Cali4nia)