"Ahoj Bille"
"Ahoj Suzy jak ses vyspala ?" udělám takovou menší narážku na můj klín protože ona si toho ještě nevšimla.
No suprově a tak měkounce a ………vtom se zarazí když zjistí že leží v mém klíně.
"Sakra !! Bille promiň není ti nic?"
"Jak sem mohla takhle usnout ?!"
" né v pohodě klidně si lehni a spi dál mě to nevadí"
"tak děkuju"znova mi položí svoji hlavu do klína.už cítím její teplo ufff hlavně žádné kraviny jenom to ne !!!
"Bille ?"
"ano?"
"Je mi zle"
"Jak zle ?co je ti ?"šmarja začínám panikařit a kulím na ní oči jak bacil do lékárny.
"Je mi hrozně zle od žaludku a je mi zima"
" to přejde uvidíš" snažím se jí utišit a zakryju ji mou mikinou
"děkuji" řekne lehounce a přitulí se ke mě ještě víc a tak ji obejmu co nejvíc to jde a jen tak tam spolu sedíme a mlčíme.ale asi po chvíly jen zoufale vykřikne :
"BILLE !!!asi budu…."
"Vydrž" křiknu na ní až mi dojde o co jde a ženu se dopředu za řidičem
ten už jen zastaví a Susan vyskočí s auta a valí si to k okraji silnice a potom hází šavli (což vám nebudu raději popisovat )
Rozhodnu se jít za ní i když se mi dělá trochu zle…
" Suzy už dobry???"
" echm moc ne" stojí a opírá se rukama o kolena a celá se chvěje
"Na tady máš vodu"
"dík" zachraplá ale nemá sílu se pro vodu natáhnout pak už se jí jen podlomí kolena…..
Vypráví Suzy :
Jak to bylo u mě:
Když jsem se vzbudila zažila jsme pořádný šok ležela jsem Billovi v klíně, měla jsem strach jestli sem mu nějak neublížila protože v noci sebou hodně vrtím ale vypadal v pohodě.
Bylo mi strašně špatně tak mi Bill dal jeho mikinu a pořádně mě obejmul, tak jsme tam ležely než se mi udělalo ještě víc zle.
Potom už se mi začalo chtít zvracet…
BILLE !! já budu asi….na víc jsem se nezmohla ale Bill pochopil a už šel k řidiči pak mi auto zastavilo na kraji silnice a já (no víte co asi následovalo)
Bill šel hned ke mně a podával mi vodu ale mě se tak klepaly nohy a vůbec celé tělo a nemohla sem se pro ni natáhnout. Pak už se mi jen podlomily kolena a já padala k zemi . Ale Bill mě chytil ,vzal mě do náruče a nesl mě zpět do auta.
"Děkuji Bille " jen jsem vděčně zachraplala
"Nemáš za co"usmál se na mě
Pak se k němu jen přitulím a nechám se nést do auta, z Billové náruče jsem si všimla ustrašeného pohledu Toma a pomalu hysterického záchvatu mojí nejky Jane. Bill mě položil do svojí cestovní postele protože tam byli jenom 4.
"Vyspi se a bude ti dobře uvidíš"
"a kde budeš spát ty?"
"Neboj, půjdu na sedadlo"
"tak to ne kvůli mě se nebudeš mačkat na sedadle!!"
"Ne to je v pohodě"
"Tak si poď si lehnout za mnou alespoň mi nebude zima"
"Asi se moc nevyspíme…….ale no tak JO"
Bill si lehl ke mně a za chvilku jsme usnuli.
Vypráví Georg:
Naše auto zastavilo u benzinky a protože Jane a Tom nechtěli jít a ostatní spali. Takže sme šli s Janet na nákupy sami.
Vykoupili sme celý obchod, to znamená: 6x brambůrky, 16 RedBullů, 8 Cocacol, nějaké tyčinky a několik baget…….
Prodavačka na nás hleděla jak chleba z tašky.
Na pomoc s přsunem jídla jsme museli zavolat z auta nespící jedince i s řidičem.
"Hey to ste jako vykoupili celou benzinku nebo co?" valil oči Tom.
"No jasně"
"Tak to je hustý. Že nám něco dáte?"prosil Tom s Jane.
"Nooo… to se ještě uvidí" řekla Janet.
To už se všichni naskládali do tourbasu a jelo se dál.
Za pár hodin jsme dorazili do francouzského přístavu, kde Tom dostal šok.
NÁŠ ŘIDIČ: "Tak lidi teď najedeme na trajekt".
TOM: "COŽE?My pojedeme trajektem??"
ŘIDIČ: "No, jestli chceš, tak to můžeš přeplavat klidně sám"
Tom začínal být stejně barevný jako Suzy v autě.
"NEEEE já tam nejdu!" ječel tom na celý přístav
"Notak pojď ,není to tak hrozný" uklidňovala ho Jane.
Na chvíli Tom vypadal, že uvažuje o tom přeplavání ale nakonec…
(Zuzík a Janík)
"Ahoj Suzy jak ses vyspala ?" udělám takovou menší narážku na můj klín protože ona si toho ještě nevšimla.
No suprově a tak měkounce a ………vtom se zarazí když zjistí že leží v mém klíně.
"Sakra !! Bille promiň není ti nic?"
"Jak sem mohla takhle usnout ?!"
" né v pohodě klidně si lehni a spi dál mě to nevadí"
"tak děkuju"znova mi položí svoji hlavu do klína.už cítím její teplo ufff hlavně žádné kraviny jenom to ne !!!
"Bille ?"
"ano?"
"Je mi zle"
"Jak zle ?co je ti ?"šmarja začínám panikařit a kulím na ní oči jak bacil do lékárny.
"Je mi hrozně zle od žaludku a je mi zima"
" to přejde uvidíš" snažím se jí utišit a zakryju ji mou mikinou
"děkuji" řekne lehounce a přitulí se ke mě ještě víc a tak ji obejmu co nejvíc to jde a jen tak tam spolu sedíme a mlčíme.ale asi po chvíly jen zoufale vykřikne :
"BILLE !!!asi budu…."
"Vydrž" křiknu na ní až mi dojde o co jde a ženu se dopředu za řidičem
ten už jen zastaví a Susan vyskočí s auta a valí si to k okraji silnice a potom hází šavli (což vám nebudu raději popisovat )
Rozhodnu se jít za ní i když se mi dělá trochu zle…
" Suzy už dobry???"
" echm moc ne" stojí a opírá se rukama o kolena a celá se chvěje
"Na tady máš vodu"
"dík" zachraplá ale nemá sílu se pro vodu natáhnout pak už se jí jen podlomí kolena…..
Vypráví Suzy :
Jak to bylo u mě:
Když jsem se vzbudila zažila jsme pořádný šok ležela jsem Billovi v klíně, měla jsem strach jestli sem mu nějak neublížila protože v noci sebou hodně vrtím ale vypadal v pohodě.
Bylo mi strašně špatně tak mi Bill dal jeho mikinu a pořádně mě obejmul, tak jsme tam ležely než se mi udělalo ještě víc zle.
Potom už se mi začalo chtít zvracet…
BILLE !! já budu asi….na víc jsem se nezmohla ale Bill pochopil a už šel k řidiči pak mi auto zastavilo na kraji silnice a já (no víte co asi následovalo)
Bill šel hned ke mně a podával mi vodu ale mě se tak klepaly nohy a vůbec celé tělo a nemohla sem se pro ni natáhnout. Pak už se mi jen podlomily kolena a já padala k zemi . Ale Bill mě chytil ,vzal mě do náruče a nesl mě zpět do auta.
"Děkuji Bille " jen jsem vděčně zachraplala
"Nemáš za co"usmál se na mě
Pak se k němu jen přitulím a nechám se nést do auta, z Billové náruče jsem si všimla ustrašeného pohledu Toma a pomalu hysterického záchvatu mojí nejky Jane. Bill mě položil do svojí cestovní postele protože tam byli jenom 4.
"Vyspi se a bude ti dobře uvidíš"
"a kde budeš spát ty?"
"Neboj, půjdu na sedadlo"
"tak to ne kvůli mě se nebudeš mačkat na sedadle!!"
"Ne to je v pohodě"
"Tak si poď si lehnout za mnou alespoň mi nebude zima"
"Asi se moc nevyspíme…….ale no tak JO"
Bill si lehl ke mně a za chvilku jsme usnuli.
Vypráví Georg:
Naše auto zastavilo u benzinky a protože Jane a Tom nechtěli jít a ostatní spali. Takže sme šli s Janet na nákupy sami.
Vykoupili sme celý obchod, to znamená: 6x brambůrky, 16 RedBullů, 8 Cocacol, nějaké tyčinky a několik baget…….
Prodavačka na nás hleděla jak chleba z tašky.
Na pomoc s přsunem jídla jsme museli zavolat z auta nespící jedince i s řidičem.
"Hey to ste jako vykoupili celou benzinku nebo co?" valil oči Tom.
"No jasně"
"Tak to je hustý. Že nám něco dáte?"prosil Tom s Jane.
"Nooo… to se ještě uvidí" řekla Janet.
To už se všichni naskládali do tourbasu a jelo se dál.
Za pár hodin jsme dorazili do francouzského přístavu, kde Tom dostal šok.
NÁŠ ŘIDIČ: "Tak lidi teď najedeme na trajekt".
TOM: "COŽE?My pojedeme trajektem??"
ŘIDIČ: "No, jestli chceš, tak to můžeš přeplavat klidně sám"
Tom začínal být stejně barevný jako Suzy v autě.
"NEEEE já tam nejdu!" ječel tom na celý přístav
"Notak pojď ,není to tak hrozný" uklidňovala ho Jane.
Na chvíli Tom vypadal, že uvažuje o tom přeplavání ale nakonec…
(Zuzík a Janík)