close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vášeň 2.

28. října 2006 v 10:27 | leny |  FF - Vášeň
Ale ani to nebylo potřeba, protože se dveře otevřely a v nich stál Benny. Jak mě viděl, tak se napjatě usmál a bylo na jeho ustarané tváři vidět, že to asi není až tak v pohodě, jak se mi snažil nabulíkovat v našem telefonním hovoru.
"Jsem rád, že už jsi tady." Řekl a bylo na něm vidět, že si oddychl.
"Tak pojď, už jsem jim řekl, že přijedeš. Nemohli se tě dočkat."
"A jak jsou na tom Gustav s Georgem? Těm nic není?" zeptala jsem se starostlivě.
"Ne, ti jsou v pohodě, jsou u sebe." Odpověděl Benny, já přikývla a vydala se do jejich společného obýváku. Pokoj se totiž skládal ze dvou ložnic a jedné společenské místnosti.
Vešla jsem do dveří a zastavila se na prahu. Oba dva seděli na pohovce a koukali na protější stěnu. Vůbec jsem v nich nepoznávala ty ukecaný a věčně vysmátý kluky, kteří věčně razili heslo "Líná huba, holý neštěstí."
Položila jsem tašku na zem a vydala se k pohovce. Asi jsem udělal nějaký hluk, protože se na mě oba jako na povel otočili a já viděla jejich oči. Byla v nich směsice pocitů od šoku, přes ublíženost, vztek až k absolutnímu znechucení. Ale když mě zaregistrovali, přece jenom jsem zahlídla jiskřičku nadšení a bylo na nich vidět, že mě rádi vidí.
"Ahoj kluci," řekla jsem opatrně a čekala na jejich reakci.
První se zvedl Tom a přišel ke mně. Vyloudil na své nešťastné tvářičce lehký usměv a snažil se ze sebe zase dělat tvrďáka. Ale já věděla, že v nitru ho to hodně vzalo a nemůže se s tím srovnat. Tak jsem se mu koukla do očí, povzbudivě se usmála a objala ho. Přitiskla jsem ho k sobě, celkem silně, a začala ho hladit a poklepávat po rameni. Pošeptala mu do ucha, že to bude dobrý, že ho přece nerozhodí taková prkotina jako nějaký poblázněný fanynky. Trošku se odtáhl a usmál se. Bylo vidět že už má lepší náladu a počáteční šok už opadává. Však on se s tím srovná. Já ho znám.
Potom přišel na řadu Bill. Pořád seděl na pohovce, tak jsem přešla k němu a posadila se vedle něj. Dlouho jsem tam jen tak seděli, až jsem ho chytla za paži. "Bille, koukni se na mě." Řekla jsem potichu a sama se divila, jak nakřáple zní můj hlas. A to nejsem nějaká křehotinka, která se skácí jenom co trošku foukne větříček. Jinak bych ani nemohla dělat to, čím se živím.
Otočil se teda na mě, a já se zadívala do jeho očí. Bože, v nestřežených chvílích, jako byla tahle, jsem si vždycky říkal, že kdyby byl o trošku starší nebo já o něco mladší, asi bych mu neodolala. Co si budem nalhávat. Je to prostě kunda chlap, když to tak musím říct. Ale to odbočuji. Prostě jsem ho k sobě přitáhla a vzala do náručí. Přitiskla ho víc k sobě a zašeptala mu do ucha, stejně jako Tomovi, povzbuzující slova. S Billem to bude trošku složitější, on je přece jenom víc citlivější, ale taky o něj nemám strach. Vím že se bude ještě chvilku trápit, lámat si svou krásnou hlavinku různými úvahami na téma: "Co kdyby…" ale pak na to pomalu zapomene a tento nechutný incident bude jen černá skvrna v jeho vzpomínkách. Jemně jsem ho od sebe odstrčila a povzbudivě se na něj usmála. Úsměv mi oplatil a já jsem byla ráda, že jsou oba na správné cestě na tohle všechno zapomenout.
Tak jsem vyskočila z pohovky, vrhla se ke dveřím a přes rameno jim sdělila, že si musím jít rezervovat pokoj na noc. Jenom jsem se modlila aby neměli plno.
Ještě jsem vám chtěla objasnit takovou maličkost, což je moje osoba. Jmenuji se Dania Stillová, je mi 23 let a pro TH pracuji již něco kolem roku a pár měsíců a musím říct, že svoji práci miluji. Je to sice občas namáhavé a někdy dokonce vyčerpávající, ale nevyměnila bych to za nic na světě. No jen si představte ty hodiny strávené rozsuzováním hádek sladkých twins, či řešením "neřešitelných" problému, jež jsem zmiňovala ve svém vyprávění o pár řádků výše. Neustálé shánění potravy pro snad největšího jedlíka pod Sluncem(asi jste poznali o kom je řeč - no jistě že o Tomovi), či sdílení nákupních horeček s Billem, a v neposlední řadě, stálé přemlouvání ohledně jejich nádherně zaneřáděných pokojů. Často to tam vypadá jak po boji, a myslím že se tam opravdu často i skutečně bojovalo, ale to jsou opět jen mé domněnky.
Možná to vypadá že si stěžuji, ale to ne, já jen poukazuji na častá úskalí mé jinak dokonalé práce.
Tak jsem se dopracovala k recepci a zažádala o pokoj. Jak jinak, já mám na tohle vždycky štěstí, měli plno. Co teď? No snad bych se mohla zeptat kluků jestli bych mohla využít jejich pohovku, přece jenom jsme takto přenocovali už mnohokrát. Jak říkám, mám prostě na takovýhle věci "štěstí". Vezmu teda telefon a volám nejdříve Tomovi. Sakra, asi je někde mimo, protože mi to nebere. No co tak zavolám Billovi, snad nebudou oba najednou ve sprše, zvlášť když je tam jenom jedna, že? Tak asi po třetím zazvonění mi to vezme Bill a ptá se:
"Co potřebuješ?"
"Jen jsem se chtěla zeptat, jestli můžu použít zase vaši pohovku, v hotelu je plno." Řeknu a čekám na odpověď.
"Jasně, proč ne?" odpoví Bill a já si v duchu říkám, proč ten jeho hlas zní tak divně. Ale po chvíli jsem to přisoudila dnešní nemilé události a pustila to z hlavy.
"Díky, jsi zlato, fakt si mě zachránil, už se mi nechtělo hledat nějakej jinej hotel. Tak já jsem za chvilku zase nahoře, jo?" řekla jsem nadšeně a ukončila hovor.
Na to, že jsem musela předčasně ukončit svoji dlouho očekávanou dovolenou, jsem si už ani nevzpomněla. Hlavu jsem měla plnou nadcházejících dní, kdy jsme s klukama měli vyrazit na jejich celoletní turné po Německu. Ještě nebylo všechno OK tak mě čekalo ještě nějaký zařizování. Před touhle tříměsíční tour jsem chtěla nabrat síly, bohužel to nevyšlo, no co už. Však to spolu s TH nějak zvládneme. A když nezvládneme, tak delší ozdravný pobyt v penzionu pro slabomyslné Dr. Chocholouška mi jistě síly vrátí, protože jiný ústav by mě asi nečekal. Prostě cvokárna. Ale to jsou snad všechny tour, ne?
By Dania
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama