close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zločin, trest a TH 10.

19. října 2006 v 15:51 | leny |  FF - Zločin, trest a TH
To bych chtěla vědět jak! V koutě dřepí zhroucený Bill, zbalený do klubíčka, netečný. Ten nám bude platný - jak mrtvýmu Tomovi zimník! A Gusta, který, ehm, moc rozumu nepobral.
"Řekli ti o Angele?" ptám se.
Georg pokývá hlavou: "Fotr mě zabije, až mu povim, že ty brambory můžeme vyhodit. A navíc... počítal jsem s nima k nožičkám."
"Nechceš se mrknout, jak zřídili Toma?" vytahuju z kapsy klíč od ložnice.
"Ale jo, proč ne?"
Georg rozvážným tempem odchází po schodech nahoru.
"Co budeme dělat, Tanjo? Když nezavoláme pomoc, zabijou nás všechny."
"Ale tady neni signál. Ani pevná. To chceš pánubohu do oken hulákat po horách?"
"Mohli bysme odpálit světlici. Georg jednu našel v dílně."
Do debaty se zapojí Gustav: "Nebo by nejzdatnější z nás mohl jít pro pomoc pěšky do vesnice."
"To určitě!" křičí na něj Miki. "A my tady máme trčet a bezmocně čekat, jestli se vůbec někdy vrátí?"
"Proč bych se neměl vrátit?"
"Protože tě po cestě odkrouhnou!" řeknu mu jasně.
"Cs! Já nejsem žádný vořezávátko!"
"No jo, já zapomněla..." uchechtnu se, "že tu máme borce, který se sice nedokáže ubránit ani, když mu jinej chlap chce vrazit..."
Miki mě zarazí: "Tanjo, prosííím, ne!"
Georg se vrací a hraje poněkud do zelena: "Teda ty střeva... Myslím, že už se začíná... rozkládat... O čem se to tu bavíte?"
"No, furt o těch znásilněních!"
"O čem?!"
"Tanjo, Georg to neví. Radši jsme mu to neřekli."
"Co jste mi, k sakru, zase zatajili?"
Miki mu všechno vypoví, i to o Gustovi, který přitom silně zrudne a zatíná naprázdno pěsti.
"Ale já si zjistim, kdo z nich to byl a jestli ještě žije..., tak né na dlouho!" blýská očima po schouleném Billovi.
Pohlédnu na Georga a on se dívá na mě, oči má vlhké, ale statečně s pláčem bojuje.
"Jestli je to pravda, tak si Tom zasloužil ještě hroznější smrt!"
"Je to pravda, ale nedramatizovala bych to zbytečně. Nepodali by jste mi kabelku? Mám tam cigára."
"Tobě se to snad líbilo?!"
Odfrknu: "To teda nelíbilo! Ale co nadělám? Toma vykrvili a už jsem zažila horší věci. Třeba u zubaře."
"Já jsem teda ještě nic horšího nezažila!" valí Miki ty svoje modrá kukadla.
"Ty víš taky houby co obnáší pořádná resekce!... Tak co? Vystřelíme tu světlici nebo... má snad někdo lepší plán? Říkám LEPŠÍ, takže buď laskavě zticha, Gusto!"
"Nechtěl jsem vám dávat zbytečnou naději. Přemýšlel jsem o tom a bojim se, že ta světlice je na prd. I kdyby si jí někdo všimnul, nepochopí o co jde. V zimě by snad někoho našim směrem poslali, ale uprostřed léta to budou považovat za pokus o ohňostroj..." pronese vážně Georg.
"A napadá tě něco lepšího?"
Georg se zamračí: "Bojím se, že se s tou zrůdou budeme muset vypořádat sami!"
"Nezapomeňte, že Tanju furt pronásleduje ten... Kurt. Co když tu je s náma? Jednou už vraždil." řekne Miki.
"Nemyslim." namítnu "Volal mi večer ze Steinburgu a sem by nás přece musel sledovat z Mnichova..."
"Jak víš, že volal z Steinburgu?"
"No, mluvil o tetě, o nemocnici, že se mám vrátit a tak... Připadá mi logický, že volal od nás."
"A to třeba byla zrovna ta finta! Když se ti z něho udělalo blbě na hajzlu, mohl bejt klíďo vedle na pánech."
"To je hnusný! Mluvila jsem s nim a je to podle hlasu dospělej chlap. Jak myslíš, že bysme ho přemohli?" obracím se na Georga.
Tváří se zarputile: "Napřed ho musíme najít! Pak se na něj vrhnem, myslim jako kluci, a svážeme ho. Potom můžem přemýšlet co dál... Gustave, skoč do dílny, mělo by tam být nějaké lano! Bille... Bille!...Bille!!!... Achjo... Tanjo, v patře v kumbále najdeš pár baterek, vem pro každýho jednu a zkontroluj, jestli svítí!"
"Pro každýho?"
"Jasně."
"To jako myslíš i pro mě a Miki?" ptám se a asi je cítit, že jsem kapku otrávená.
"Jasně. S Lili a Billem počítat nemůžem, jsou úplně mešuge. A nám se bude hodit každá ruka. Miki, vem ty dva blázny a zkus je někam zamknout, každýho zvlášť. Pokud možno ne k Tomovi, ani do sklepa. Místností je tu dost. Já zatim omrknu okolí chaty z výšky. Třeba z půdního okénka něco zahlídnu. Sejdeme se zase tady."
"Si myslí, že je vůdce nebo co..." brblá Gusta vztekle po cestě do dílny.
Miki zkouší mluvit - po dobrém - na Billa, ale ten jí nebere na vědomí. Myslím, že je moc měkká. Kráčím do patra po Georgově boku.
"Tady je to." řekne skoro něžně a chytne mě za paži. "Promiň, jestli jsem se dneska choval nějak nevhodně."
Usměju se na něj: "Nevhodně? Já si nic takovýho nepamatuju."
Zajedu do kumbálu a cítim, jak mi buší srdce. Georga ale přece nemiluju, ne? Ne! Tak sakra proč??
Prohlížím ruční svítilny. Vážně jich tu mají celou kolekci. Některé jsou ještě Made in DDR, tedy skoro dvacet let staré. Hm, možná Listingovi sbíraji starožitnosti. Zezdola se ozývá povyk, ale nic si z toho nedělám, protože jasně slyším, jak se Miki snaží přemluvit Billa, aby někam "zalez." Vyberu čtyři zánovní baterky a překontroluju. Taky tu v regále objevím kotouč tmavé kobercové pásky. Mohla by se hodit. S náručí plnou krámů vylezu na chodbu. Pomatená Lili už tu u zdi nesedí. Buď se Mikaele podařilo někam jí zavřít, nebo včas zdrhla.
"Hej, Miki!" volám dolů. "Lili jsi zamkla?"
"Jo!" odpovídá celá udýchaná. "Ale co mam proboha dělat tady s tim magorem?! Dobrovolně nepůjde a sotva na něj sáhnu, zkouší se prát!"
"Hned jsem tam!"
Věci odhodim v hale na pohovku. U krbu popadnu pohrabáč.
"Tak co, Bille?... Budeš poslouchat nebo mám použít tohle?"
"Tanjo, neblázni! Další mrtvolu nevydejcháme!"
"Klídek, to je v poho. Vždyť mu jenom hrozím... Psovi taky musíš ukázat, že máš v ruce kámen, jinak tě pokouše! Až řeknu tři, skočíme po něm!"
"Myslíš?"
"Tři!"
Bill, ten ubohý věchýtek, nemá šanci. Chvíli skouší v panice kličkovat halou, ale brzo ho uštvem a zaženem do kouta.
"Chceš ještě pronýst něco závažnýho?" zeptám se. A protože neodpovídá, hupsnem na něho z každé strany jedna. Po divoké, ale díky nerovnému rozložení sil předem rozhodnuté bitvě sedí v chládku. Totiž v tom kumbále, odkud jsem před chvílí přinesla baterky.
"Polstrovaná cela to neni, ale snad si neublíží!" konstatuje Miki a prohlíží si utržené šrámy.
"Leda by spolk baterku."
"Vida, holky, jak vám to jde!" usmívá se Georg na schodech od půdy.
"Týjo, ty čumíš a ani nám nepomůžeš?!"
"Vždyť jste to zvládli na jedničku. Jsem rád, že jsem vás viděl v akci. A pak, že ženský nic nezmůžou..."
"Jak bylo nahoře?"
Georg krčí rameny: "Teda... moc toho vidět neni. Ale udělal jsem si celkovou představu o terénu."
Dole už je Gusta s provazy: "Nic lepšího jsem nenašel."
"Proč jseš pořád tak nabručenej?" šije do něho Miki.
"Nejsem nabručenej!... A jako to mam jásat?! Chtěli jsme si udělat pěknej večer a pak si akorát skočim do koupelny a... všecko se podělá!"
Vidím, že už má zase pěnu u huby: "Kam se poděl ten neřád?"
"Myslíš Billa? Zamkly sme ho s Tanjou nahoru do kumbálu."
"Až budu mít chvilku, tak ho tam navštívim, třeba by si to chtěl rozdat ještě jednou..." dodá výhružně.
"Nechtěl by si s tim už přestat otravovat?" zívne Georg.
"Tý debile! Tobě se to kecá! Počkej, až se to stane tobě! Na tvym místě, dokud jsme pod jednou střechou s nim," ukazuje palcem nahoru "bych si díru v prdeli pro každej případ zakápnul Patexem!"
"Mě by se to nestalo!" odsekne hrubě Georg.
"Co tim jako chceš říct?"
"Kluci, nechte toho! To nemá úroveň!" zasahuje Miki.
"No, počkej... Co tim chtěl říct?" nedá se odbýt Gustav.
"Nedáme si ty nožičky? Docela mi po tom všem vytrávilo." pokouším se uzavřít neplodnou debatu.
"A co je to vlastně za druh, ty nožičky?" zajímá se Miki. Ale myslím si, že chce hlavně tak trochu odvést řeč.
"Normálka. Vepřový, kilo za pět Euro. Domácí nožičky podle receptu Mutter Bobinky. Oblíbená krmě kancléře Kohla. Doporučujeme podávat s vařeným zelím a bramborem." slabikuje Georg písmenka z obalu.
"Co je to krmě?" ptá se Gusta cele zaujatý novým tématem.
"Mám je ohřát?"
"Já myslim, že je zhltnem narychlo, bez přílohy. A pak se hned vypravíme na lov." Zdá se mi to, nebo se Georg na tu výpravu opravdu těší? No jo, pořád zapomínám, že má tátu nimroda.
Rosol a měkké růžové masíčko místy prorostlé sádlem padají mlaskavě do žaludků. Zapíjíme to zbytkem studeného šípkového čaje. Za chvíli na talířích zbývají jen kosti a ohlodané paznehty v louži omastku. No, zdravé to nebylo, dobré také ne, ale zato echt německé!
"Nedá si někdo pivo?" ptá se Georg a s námahou potlačí říhnutí.
"Já myslim, že teď bysme pít neměli." namítám a utírám si zbytky sulcu z pusy.
"Taková dobrůtka bez piva to je jako... Co je ti, Tanjo?"
"Tam!... Za oknem! Ně... někoho jsem tam zahlídla!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama