Miki vyjekne, Georg sebou škubne a vychlístne si pivo z plechovky do klína.
"Sledoval nás." pronesu tak temně, až se sama leknu tónu vlastního hlasu.
"Třeba má hlad." ozve se Gusta.
"No jasně! Vraždil, protože tu nemoh najít nic pořádnýho k snědku!" obuju se sarkasticky do Gustava, který mi už vážně leze s tím svým pomalým vedením na nervy.
"Jak vypadal?" ptá se Georg.
"To fakt nevim. Zahlídla jsem jenom pohyb. Ale bylo to hned tady za oknem, musel stát na terase!"
Georg se zvedne: "Tak dělejte! Jdeme!" Přes rameno si přehazuje smotaný provaz a do ruky bere baterku: "Nerozsvěcejte, dokud nebude blízko vás!"
"A jak to poznáme?"
"Uslyšíte ho nebo... Prostě to... vycítíte!"
"To nechápu!" mele si svou Gusta.
"Já s Tanjou půjdeme předním vchodem. Gusto, ty a Miki zkuste oběhnout barák z druhé strany. Vemte to přes dílnu. Až něco uvidíte, křičte!"
"Máš strach, Tanjo?" zašeptá Georg starostlivě na terase.
"Vlastně trošku jo." přiznávám. Jak to vyslovim, popadne mě do břicha křeč:
"Sorry, ale musim si odskočit..." vyhrknu a letím zpátky do chaty. Jo, napětí, strach a nožičky v rosolu - to neni dobrá kombinace.
Myslela jsem, že na mě Georg počká, ale to jsem se přepočítala. Teď stojím sama nerozhodně ve dveřích. Před sebou vidím jen prázdný trávník - kam až dosáhne světlo z chaty - a tmavé koruny stromů kymácející se v stále sílícím větru. Kdyby jsem aspoň tušila, kterým směrem se Georg vydal!
Sestoupím ze schodů, vykašlu se na Georgovi rozkazy a rozsvítim baterku. Kužel světla je překvapivě malý a slabý. Svítim si pod nohy, ale stejně každou chvíli klopýtnu o krtinec. I když na to místo nemám nejhezčí vspomínky, vydávám se směrem ke kládě, ze které jsem pozorovala hvězdy. Žádný další cíl mě nenapadá. Znovu před sebou spatřim údolí, ale teď mi to tu připadá jiné. Stoupnu si na vyvýšený balvan, zhasnu a rozhlížím se po kraji. Naproti přes rokli vidím zvlněné kopce porostlé lesem. V údolí bliká pár světýlek. Zřejmě tam jsou nějaké usedlosti. Zaslechnu šum vodopádu.
Najednou mám pocit jako bych v hloubce pod sebou něco zahlídla. Hrkne ve mě. Snažím se zapnout baterku, ale zpocené prsty mi kloužou po spínači. Hergot! Konečně... Posvítim do propasti, co se to tam bělá a leknutím vykřiknu. "To je přece..."
"Kdo?" zeptá se Miki, která se náhle vynořila vedle mě.
"To je přece Nika!"
"Děvka jedna!"
"Tak, nos už nikomu nerozbije..."
"Haló! Kluci, pojďte sem! Něco jsme našly!!" volá Miki.
Po pár minutách našeho křiku (Chtěla bych vidět, co by se dělo, kdybysme narazily na někoho živého a schopného odporu!) se objeví Georg.
"Kde jseš?! To máš fakt skvěle vymyšlený! Už mohlo bejt po nás!"
"Nepřeháněj! Já vás samozřejmě slyšel, ale podle hlasů jsem poznal, že se nic neděje. A zrovna jsem šel po slibné stopě..."
"A copak jsi vystopoval?" optám se ironicky.
"Nic... A vy?"
"Mrkni se dolů!" podávám mu baterku a pouštím ho na kraj srázu.
"Kdo to je?"
"Ta potvora od nás ze třídy, špehovala nás už v Mnichově."
"Za to jste jí snad přece jenom nemuseli..."
"Ty vole, my jsme jí neschodili! Asi tam žuchla sama nebo... jí tam pomoh někdo jinej."
"Zajímalo by mě, jak se sem dostala."
"Nevim, ale jezdí na mopedu. Možná..."
"Jo." řekne Georg "V tom případě by tu ten moped měl někde být! A pokud ho najdeme, můžem zajet pro pomoc. Kde máš Gustu?"
"Jo." řekne Georg "V tom případě by tu ten moped měl někde být! A pokud ho najdeme, můžem zajet pro pomoc. Kde máš Gustu?"
Miki krčí rameny: "Ztratil se mi."
"Vrátíme se do chaty. Gusta snad brzo dorazí a společně podumáme, co dělat dál."
"A nemohla tim vrahem být ona? Třeba se zabila náhodou. Nebo z výčitek svědomí."ptá se Miki, které Nika pořád ještě leží pěkně v žaludku.
"Holka by Toma přece nepřemohla! Zvlášť zabití takovym způsobem... To muselo chvíli trvat." namítá Georg, když se pomalu vracíme do chaty.
"Je znát, že si Niku nikdy neviděl doopravdy zblízka! Ta měla svaly jako zápasník. Kam se na ní Tom hrabal!"
"Jasně." řeknu. "Ale ten, koho jsem zahlídla za oknem na sobě na tuty neměl světlé oblečení jako ona."
V hale dopíjíme čaj a čekáme na Gustava.
"Hned jsem zpátky! Jenom si nahoře přepudruju nos!" hlásí Miki.
"Třeba Gusta narazil na ten moped..." nadhodim.
"Hm a jel s nim rovnou do vsi. A nám nic neřekl."
"Myslíš, že je to vyloučený?"
"Naopak. Myslím si, že to je celej Gustav!"
Z koupelny se vrací Miki.
"Lidi, kdo jste pustili Billa z kumbálu?" ptá se docela namíchnutě.
"Jak to?"
"Dveře jsou dokořán a Bill je v tahu!"