"Krucifix! Tak to nám ještě scházelo!" bouchne pěstí do stolu Georg a bere schody nahoru po dvou (ne že by jinak chodil po čtyřech...).
"Vypadá to, že Bill dveře zevnitř vykopl."
"Vykopl?" upřímně se divim.
"Jak by to dokázal?" směje se Miki. "S těma jeho ručičkama a nožičkama... Vždyť má jenom kosti potažený kůží."
"Jo, ale zvlád to. Šílenci v sobě dokážou probudit úžasnou sílu." poučuje nás seshora Georg. "Pěkně to tu zdemoloval..."
Slyšíme, jak Georg v kumbále uklízí a vrčí něco o tom, že Billa už víckrát na chatu nepozve.
"Neměly by jsme mu pomoct?" ptá se Miki.
"Pomoz si sám a Bůh ti pomůže..." odfrknu. Zase na mě jde spaní. A neni divu. Kukačka před chvílí třikrát vyjela ze svého domečku v hodinách. Měsíc už zapadl nebo aspoň zmizel za horama a venku je tma jako ve spacím v pytli.
"Tanjo, tobě se chce spát?"
"A tobě snad ne?"
"A tobě snad ne?"
"Ani ne. Kdoví co je s Gustavem... A kdo tu chodí kolem..."
Radši vytáhnu z kabelky žvára.
"Chceš to tu podpálit?!" ozve se nade mnou přísný hlas.
Jejda! Asi jsem fakt usnula. Georg v popelníku zhasíná cigaretu, kterou mi musel vytáhnout z ruky nebo z pusy.
"Promiň... Kolik je?" jsem celá zblblá.
"Tři a pět minut."
"Gusta se vrátil?" ptá se ospale Miki, která to zalomila vedle na kanapi.
"Gusta se vrátil?" ptá se ospale Miki, která to zalomila vedle na kanapi.
"Ne. Nevrátil... On ani Bill. Udělám silný kafe. A pak je půjdem hledat."
"Já už nemůžu..." protestuju proti jakýmkoliv chystaným aktivitám.
"Tak jo." zaslechnu Georga z kuchyně. "Chvíli se prospi. Potom se s Miki vystřídáte."
V tu ránu jsem v limbu.
Probudím se a zdá se, že jsem v domě sama. Kukačka kukala? Tupě zírám na hrníčky zašpiněné od kávy. Kde to jsem? Co tu dělám? Kafe by bodlo! Ale i bez něho se mi všechno začíná pomalu vybavovat. Nebo to byl jenom zlý sen?
Zvenku se sem nese volání: "Tome! Tome!"
Vzpomenu si na jeho rozpárané břicho. Fuj! Tak se mi všecko přece jenom muselo zdát!
Rozpoznávám hlas Miki:
"Vylez Tome, nic se ti nestane!"
"Vylez Tome, nic se ti nestane!"
Otevřou se dveře.
"Nevrátil se?"
"Já nevim, Miki, spala jsem. A zdálo se mi něco divnýho. Že je Tom mrtvej a..." směju se.
"Ale nic se ti nezdálo, Tanjo, prober se! Akorát se ukázalo... No, Georg přiznal barvu."
"Chceš říct, že Angela je..."
"Chceš říct, že Angela je..."
"Jasná páka."
"Tak proč sakra voláte Toma?! To se ho tim řevem snažíte vzkřísit z mrtvých?!"
"No, teď když zcvoknul... Usoudili jsme, že bude lepší volat ho jeho pravym jménem."
"Billa volat jménem Tom?"
"Je to jeho pravý jméno. To je složitý. Georg porušil přísahu a... Nedívej se na mě tak nechápavě!... Vlastně je to docela jednoduchý. Asi před dvěma roky dostal Bill nějakou infekci do krku a vlezlo se mu to na hlasivky. Tenkrát ještě nebyli tak slavný a nemohli si dovolit oficiálně vyměnit hlavní hvězdu. Takže když zjistili, že Tom má na zpěv úplně stejné nadání, kluci se vyměnili tajně. Věděli o tom jen oni dva, manažer, Georg... no a jejich mamča, samozřejmě. Mělo to být jenom na čas, než se Bill uzdraví, ale ta infekce naneštěstí zanechala trvalé následky."
"Chceš říct, že ten vykuchanej nahoře je..."
"Přesně tak! Bill. A taky on nás podle všeho znásilnil. Prý to byl další vedlejší následek té infekce... Nějak se mu ta energie z krku vrazila do hlavy a na varlata, no, a byla z toho sexuální mánie jak vyšitá! A Bill, chci říct Tom, se téhle jeho známé slabůstky snažil využít, když přeříz Gustava v přestrojení za Toma, teda za Billa, o kterym si všichni mysleli, že je Tom. Sakra... teď jsem se v tom sama málem zamotala!"
"Říkáš, že nás znásilnil Bill?"
"Hm. Ale to je pro tebe lepší, ne? Vždyť jsi do něho... totiž byla jsi do něho udělaná..."
"Ale já nevim! Jestli byl Bill Tom a Tom Bill, tak koho jsem vlastně milovala?"
"To už máš fuk. Ten co přežil, je každopádně na chlapečky."
"Ale kam mohl zmizet? Uprostřed noci?"
"Holky, mám pro vás špatnou zprávu..." objeví se náhle před náma Georg.
Miki vytřeští oči: "Gustav...?"
"Ale né! Tak zlý to zase neni... Jenom... Ehm, našel jsem Billa... Totiž Toma."
"A je...?" ptám se opatrně.
Georg se mi zadívá dlouze a soustředěně do očí, pak pokývá hlavou: "Jo, Tanjo, je tuhej. Tuhej jako nikdo druhej."
Miki si přikryje obličej dlaněmi: "To je hrůza! Jsme odsouzený! Všechny nás zabije! Do jednoho!!"
"Jo, ale horší je, že jsem ho našel v mámině zimní zahradě mezi kaktusama. Kaktusy jsou její miláčci a až uvidí tu spoušť, trefí jí šlak!"
"Mě... měli by jsme..." hlas se mi zadrhává. "...měli by jsme to uklidit. Já ti pomůžu." chytám Georga za rameno.
Je to opravdu strašný pohled: mrtvý Tom, v břiše několik bodných ran, leží pohozený jak hadrový panák mezi květináči, některé kaktusy jsou povalené a všude po podlaze rozsypaná hlína, písek a drobné kamínky, jedním slovem čurbes.
"Napřed by jsme ho asi měli odtáhnout někam stranou. Překáží tady."
"Hm. A taky se tu topí. To by mu nedělalo dobře. Chyť ho tady... Ne, na druhý straně... Počkej..."
Georg se mi snaží pomoct, přehazujeme si Tomovu bezvládnou paži, když tu se naše živé ruce na vychládajícím předloktí navzájem bezděčně dotknou. Je to úplně jiný pocit než s Billem (Tomem), žádné moje touhy a rozhodnutí si je splnit, ne, žádná vůle. Naopak - jako když mě strhne prudký vír a já jsem najednou úplně bezmocná. Ale co když právě tohle je skutečná... skutečná....? Srdce mi tluče jako na poplach. Oba naráz pustíme mrtvý hnát a nesměle se k sobě přibližujeme, Georg se ke mě pomalu nakloní, cítim na tváři jeho dech a...
"Lidi! Co to tu vyvádíte?! Já myslela, že uklízíte!" vyjekne Miki.
"Vždyť jo!" Georg naštvaně odchází "Skočim pro smeták a lopatku!"
Mě podklesnou nohy a na místě se posadim: "Miki, zbláznila jsi se?" Jsem rudá až za ušima.
"Já?!... Podívej, na co sis kecla!"
"Proboha!" vyskočim. "Mam na zadku fleky?"
"Ale ne, ta krev už je zaschlá... Chudáček Bill!... Tom! Byl tak rozkošnej!... Nezlomila jsi mu žebra?"
"Tak tlustou prdel snad nemám!" odseknu uraženě.
"Fajn, holky, popadněte ho každá za jednu ruku, já vemu nohy...." Georg už je zase v pohodě jako dřív. Obdivuju, když se někdo umí takhle ovládat. Dělám, co se mi řekne, nic radši nekomentuju. Georg nemusí poznat, že jsem z něho celá pryč!
"Krucifix! Tak to nám ještě scházelo!" bouchne pěstí do stolu Georg a bere schody nahoru po dvou (ne že by jinak chodil po čtyřech...).
"Vypadá to, že Bill dveře zevnitř vykopl."
"Vykopl?" upřímně se divim.
"Jak by to dokázal?" směje se Miki. "S těma jeho ručičkama a nožičkama... Vždyť má jenom kosti potažený kůží."
"Jo, ale zvlád to. Šílenci v sobě dokážou probudit úžasnou sílu." poučuje nás seshora Georg. "Pěkně to tu zdemoloval..."
Slyšíme, jak Georg v kumbále uklízí a vrčí něco o tom, že Billa už víckrát na chatu nepozve.
"Neměly by jsme mu pomoct?" ptá se Miki.
"Pomoz si sám a Bůh ti pomůže..." odfrknu. Zase na mě jde spaní. A neni divu. Kukačka před chvílí třikrát vyjela ze svého domečku v hodinách. Měsíc už zapadl nebo aspoň zmizel za horama a venku je tma jako ve spacím v pytli.
"Tanjo, tobě se chce spát?"
"A tobě snad ne?"
"A tobě snad ne?"
"Ani ne. Kdoví co je s Gustavem... A kdo tu chodí kolem..."
Radši vytáhnu z kabelky žvára.
"Chceš to tu podpálit?!" ozve se nade mnou přísný hlas.
Jejda! Asi jsem fakt usnula. Georg v popelníku zhasíná cigaretu, kterou mi musel vytáhnout z ruky nebo z pusy.
"Promiň... Kolik je?" jsem celá zblblá.
"Tři a pět minut."
"Gusta se vrátil?" ptá se ospale Miki, která to zalomila vedle na kanapi.
"Gusta se vrátil?" ptá se ospale Miki, která to zalomila vedle na kanapi.
"Ne. Nevrátil... On ani Bill. Udělám silný kafe. A pak je půjdem hledat."
"Já už nemůžu..." protestuju proti jakýmkoliv chystaným aktivitám.
"Tak jo." zaslechnu Georga z kuchyně. "Chvíli se prospi. Potom se s Miki vystřídáte."
V tu ránu jsem v limbu.
Probudím se a zdá se, že jsem v domě sama. Kukačka kukala? Tupě zírám na hrníčky zašpiněné od kávy. Kde to jsem? Co tu dělám? Kafe by bodlo! Ale i bez něho se mi všechno začíná pomalu vybavovat. Nebo to byl jenom zlý sen?
Zvenku se sem nese volání: "Tome! Tome!"
Vzpomenu si na jeho rozpárané břicho. Fuj! Tak se mi všecko přece jenom muselo zdát!
Rozpoznávám hlas Miki:
"Vylez Tome, nic se ti nestane!"
"Vylez Tome, nic se ti nestane!"
Otevřou se dveře.
"Nevrátil se?"
"Já nevim, Miki, spala jsem. A zdálo se mi něco divnýho. Že je Tom mrtvej a..." směju se.
"Ale nic se ti nezdálo, Tanjo, prober se! Akorát se ukázalo... No, Georg přiznal barvu."
"Chceš říct, že Angela je..."
"Chceš říct, že Angela je..."
"Jasná páka."
"Tak proč sakra voláte Toma?! To se ho tim řevem snažíte vzkřísit z mrtvých?!"
"No, teď když zcvoknul... Usoudili jsme, že bude lepší volat ho jeho pravym jménem."
"Billa volat jménem Tom?"
"Je to jeho pravý jméno. To je složitý. Georg porušil přísahu a... Nedívej se na mě tak nechápavě!... Vlastně je to docela jednoduchý. Asi před dvěma roky dostal Bill nějakou infekci do krku a vlezlo se mu to na hlasivky. Tenkrát ještě nebyli tak slavný a nemohli si dovolit oficiálně vyměnit hlavní hvězdu. Takže když zjistili, že Tom má na zpěv úplně stejné nadání, kluci se vyměnili tajně. Věděli o tom jen oni dva, manažer, Georg... no a jejich mamča, samozřejmě. Mělo to být jenom na čas, než se Bill uzdraví, ale ta infekce naneštěstí zanechala trvalé následky."
"Chceš říct, že ten vykuchanej nahoře je..."
"Přesně tak! Bill. A taky on nás podle všeho znásilnil. Prý to byl další vedlejší následek té infekce... Nějak se mu ta energie z krku vrazila do hlavy a na varlata, no, a byla z toho sexuální mánie jak vyšitá! A Bill, chci říct Tom, se téhle jeho známé slabůstky snažil využít, když přeříz Gustava v přestrojení za Toma, teda za Billa, o kterym si všichni mysleli, že je Tom. Sakra... teď jsem se v tom sama málem zamotala!"
"Říkáš, že nás znásilnil Bill?"
"Hm. Ale to je pro tebe lepší, ne? Vždyť jsi do něho... totiž byla jsi do něho udělaná..."
"Ale já nevim! Jestli byl Bill Tom a Tom Bill, tak koho jsem vlastně milovala?"
"To už máš fuk. Ten co přežil, je každopádně na chlapečky."
"Ale kam mohl zmizet? Uprostřed noci?"
"Holky, mám pro vás špatnou zprávu..." objeví se náhle před náma Georg.
Miki vytřeští oči: "Gustav...?"
"Ale né! Tak zlý to zase neni... Jenom... Ehm, našel jsem Billa... Totiž Toma."
"A je...?" ptám se opatrně.
Georg se mi zadívá dlouze a soustředěně do očí, pak pokývá hlavou: "Jo, Tanjo, je tuhej. Tuhej jako nikdo druhej."
Miki si přikryje obličej dlaněmi: "To je hrůza! Jsme odsouzený! Všechny nás zabije! Do jednoho!!"
"Jo, ale horší je, že jsem ho našel v mámině zimní zahradě mezi kaktusama. Kaktusy jsou její miláčci a až uvidí tu spoušť, trefí jí šlak!"
"Mě... měli by jsme..." hlas se mi zadrhává. "...měli by jsme to uklidit. Já ti pomůžu." chytám Georga za rameno.
Je to opravdu strašný pohled: mrtvý Tom, v břiše několik bodných ran, leží pohozený jak hadrový panák mezi květináči, některé kaktusy jsou povalené a všude po podlaze rozsypaná hlína, písek a drobné kamínky, jedním slovem čurbes.
"Napřed by jsme ho asi měli odtáhnout někam stranou. Překáží tady."
"Hm. A taky se tu topí. To by mu nedělalo dobře. Chyť ho tady... Ne, na druhý straně... Počkej..."
Georg se mi snaží pomoct, přehazujeme si Tomovu bezvládnou paži, když tu se naše živé ruce na vychládajícím předloktí navzájem bezděčně dotknou. Je to úplně jiný pocit než s Billem (Tomem), žádné moje touhy a rozhodnutí si je splnit, ne, žádná vůle. Naopak - jako když mě strhne prudký vír a já jsem najednou úplně bezmocná. Ale co když právě tohle je skutečná... skutečná....? Srdce mi tluče jako na poplach. Oba naráz pustíme mrtvý hnát a nesměle se k sobě přibližujeme, Georg se ke mě pomalu nakloní, cítim na tváři jeho dech a...
"Lidi! Co to tu vyvádíte?! Já myslela, že uklízíte!" vyjekne Miki.
"Vždyť jo!" Georg naštvaně odchází "Skočim pro smeták a lopatku!"
Mě podklesnou nohy a na místě se posadim: "Miki, zbláznila jsi se?" Jsem rudá až za ušima.
"Já?!... Podívej, na co sis kecla!"
"Proboha!" vyskočim. "Mam na zadku fleky?"
"Ale ne, ta krev už je zaschlá... Chudáček Bill!... Tom! Byl tak rozkošnej!... Nezlomila jsi mu žebra?"
"Tak tlustou prdel snad nemám!" odseknu uraženě.
"Fajn, holky, popadněte ho každá za jednu ruku, já vemu nohy...." Georg už je zase v pohodě jako dřív. Obdivuju, když se někdo umí takhle ovládat. Dělám, co se mi řekne, nic radši nekomentuju. Georg nemusí poznat, že jsem z něho celá pryč!
je to 2x za sebou :-D