close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zločin, trest a TH 15. - KONEC

22. října 2006 v 16:51 | leny |  FF - Zločin, trest a TH
Bulvární plátky si na našem případu smlsly. Polovina hlásala: "Tokio Hotel zmasakrováni!" a druhá do světa vytrubovala: "Tokio Hotel způsobili masakr!" A všechny dohromady měly svým způsobem pravdu. Z policejní jednotky o síle šesti mužů a jednoho služebního psa, pátrající na místě činu, přežil akorát pes, a to ještě jenom proto, že odmítl splnit rozkaz. Georgovy rodiče by snad nelitoval nikdo. On sám výrazně pookřál, když se u výslechu dozvěděl, že jsou mezi oběťmi. A těch pár vlezlých novinářských čmuchalů z Bildu potřebovalo lekci už dávno! Jediný z koho mě bolelo srdce, byla Lili. Ale možná to pro ní bylo lepší, než aby byla po zbytek života zavřená v ústavu.
Fízlové nám ten výbuch měli zprvu dost za zlé, ale nakonec pochopili, že to byla prostě nehoda. Georg slíbil uspořádat benefiční koncert (zbylých) Tokiáčků ve prospěch pozůstalých po policistech, kteří zahynuli při výkonu povolání a nakonec z toho vznikla dlouholetá plodná spolupráce završená vznikem Nadace in memoriam Toma a Billa Kaulitzových /Deutsche Bank, č. úč. 6900085432/4100; za příspěvky děkujeme/. Rammstein složili nový hit Schlechter als Charles Manson. A my se po písemkách srazili zase jednou v cukrárně nad zmrzlinovými poháry.
"Za jedna!" hlásí mi Miki s radostným smíchem.
"To jsi dobrá, co si dáš?"
"Třeba karamel..."
"Tak jednou horké maliny a jednou karamel! Hele, dorazil Georg!"
Vidim ho, jak pomalu odkládá na věšák klobouk. Po pohřbu rodičů, po tom všem se změnil. Vždycky byl trochu flegmatický, ale teď už ho z jeho klidu a jistoty nedokáže vyvést vůbec nic. Vzal na sebe zkrátka osud a odpovědnost dospělého muže. Mávnu na něho. Zamíří k našemu stolku.
"Dám si jenom kávu." řekne servírce a políbí mě na tvář.
"Jak je, holky?"
"No, zvládly jsme to. Miki má dokonce za jedna. A co ty?"
Georg se pohodlně uvelebí na židli.
"Snad už nás nechají konečně na pokoji. V počítači u Jünkera žádné maily, které ti psal uložené nebyli. To mě nepřekvapuje, když je odesílal z internetové kavárny, to přece poldové z tvýho kompu zjistili..." obrací se na mě.
Číšník přináší tác s poháry a šálkem kávy.
"Ale teď pořádně prohledali jeho auto a našli disketu, kam si všecko uložil. Je tam i něco jako... jeho přiznání, nebo zpověď. Píše tam prý, že tě zahlídl, když jednou doprovázel tetu Floru a úplně ztratil hlavu. Chtěl tě získat za každou cenu a když jsi ho pořád odmítala, začal tě špehovat. V poslednim záznamu píše, že tě bude sledovat na náš konzík do Mnichova a že tam se všechno rozhodne."
"Brrr! Mě z toho běhá mráz po zádech!" říká Miki s pusou plnou vanilkové zmrzliny.
"To je teda dost drsný." přikyvuju. "Myslím, že si mi zachránil život!" nahnu se ke Georgovi a dlouze ho políbim.
"Co Gusta? Přijede za tebou?" zeptám se Miki.
"Hned jak začnou prázky. Slíbil mi to."
"Taky mi poslal esemesku." potvrzuje Georg. Pak mi položí dlaň na ruku:
"A co tetička?"
"Je na tom bledě. Doktoři říkaji, že jí zbývá tak měsíc, nanejvýš dva." vzdychnu zhluboka. "Ten poslední záchvat jí hodně přitížil, už skoro ani nemluví... A teď, když s tim praštila Flora..."
"To je ale potvora!" vyhrkne Miki.
Mávnu rukou: "Já jí docela chápu... Zabili jsme jí synovce a teta Dora jí navíc vydědila. Nic jí tu už nedrží, takže se vrací do Brazílie. Po pravdě, já z ní měla vždycky špatnej pocit. Nevim, jestli to byla intuice nebo... to maji celá rodina v krvi, to... zlo. Docela se mi ulevilo, že vypadne, i když to znamená, že se budu o tetu v posledním tažení nějaký čas muset starat sama. Snad na sociálce někoho brzo seženou."
"To bych byl rád. Vždyť tě vůbec nevidim." dívá se na mě Georg smutně.
"Však si mě ještě užiješ!" usměju se na něj. A pak se začnu propadat do jeho upřeného pohledu, až se mi skoro zatočí hlava.
"Vzpomínáš, Tanjo, jak jsme tu byly s holkama posledně?" vysloví Miki bezbarvě. "Neni to ani čtrnáct dní a koho by napadlo... Neni to hrůza?!"
"Jasně, že je. Taky... když si uvědomim, že nás na chatičce bylo osum a čtyři z nás už žerou červi... Ale člověk na takový věci nesmí myslet, jinak se zcvokne. Život jde dál!"
A ty, Tanjo..., nemáš vůbec žádný výčitky?"
"Vždyť jsem nic neudělala!"
Georg mě povzbudivě obejme kolem ramen.
"Já taky ne!" ujišťuje mě Miki, "...Ale stejně... Kdyby tě nepotkal..."
"Tanja přece neni odpovědná za to, že se do ní zabouch psychopat!" brání mě Georg.
"Ale možná... Kdyby jsi šla na policii, hned když ti začal psát ty maily..."
"Nech toho, Miki! Nedělej Tanje těžkou hlavu! Já ti povim, co by policajti udělali: nic! Řekli by, že nemůžou nikomu zakázat, aby posílal e-maily! Kdyby jí aspoň otevřeně vyhrožoval..."
Vzpomenu si, jak jsme debatovali s Lili, kdy to obtěžování oznámit na policii, a zmrzlina mi nějak zhořkne.
"Třeba na tom opravdu nesu kus viny..."
"No jasně!" rozzlobí se Georg. "Miki je ta pravá, která ti má co vyčítat! Kdyby vypla ten pitomej vařič, nezařvalo tam dalších šestnáct lidí! Včetně mejch rodičů a vaší kámošky."
"Tos ale přehnal, Georgu!" řeknu a dívám se na Miki, jestli se nesesype. "Kdyby se vaši víc starali o tebe než o ten svůj majeteček, mohli zůstat naživu!"
"Moje rodiče nech laskavě na pokoji!" vyjede na mě Georg, ale pak se zarazí. Ohlédnu se, abych se podívala, na co se tak upřeně dívá. U vedlejšího stolku sedí "nenápadný" chlapík v brýlích a hbitě si dělá do sešitku poznámky.
"On... On nás poslouchá?" zašeptám.
"Jo, a zapisuje si to."
"Polda?"
"Spíš paparazzi." řekne Georg a vstává.
"Georgu, nech ho! Dělá jen svou práci!" chytám ho za ruku, ale je to marné.
"Co je?!" vyjekne mužíček, když ho Georg popadne pod krkem za košili.
"Já ti ukážu, jaká je cena za špiclování!"
"Pomoc, lidi, pomozte mě! Ten chlap se zbláznil!!"
Ale nikdo se ani nepohne, i když zírají všichni a sem tam někdo vytahuje foťák. Jediný v pohybu je Georg. Napřahuje se a... Hubený slídil se válí v rozteklé zmrzlině a rozmačkaných dortech mezi převrácenými stoly. Místnost se rozzáří fotografickými blesky. Do rozbředlých lahůdek zvolna odkapává krev z chlapíkových úst.
"Viděli jste to? To je Georg Listing!"
"Zavolejte policii!" blekotá ten nešťastník dole na zemi a brýle si nasazuje kamsi mimo obličej.
Popadnu Georga za rukáv: "Rychle! Vypadneme odsud!"
Cestou převrhneme další stolek, věšák..., padající věšák rozbije prosklenou vitrínu lednice, střepy se vysypou do zákusků, prodavačka křičí, někdo volá: "To je přece ten kluk, co se svýma kumpána vyhodil půl Mnichova do povětří!" a my zdrháme jako o život.
O dvě ulice dál se zastavíme a prudce vydechujeme.
"Kde je Miki?"
"Nevim... Nechal jsem tam klobouk."
"Ale vracet... se pro něj nebudeme, že ne?... Stálo ti to za to?"
"Rozhodně... Takovej hnusnej hajzl!"
"Ale on nás nešpehoval. Nakoukla jsem mu do těch poznámek, když mu vypadly a s náma to nemělo co dělat!"
"Já vim."
"Jakto, sakra?!"
"...To byla naše první hádka. Nechtěl jsem, aby to pokračovalo. Vlastně bál jsem se, aby to neskončilo. Jako mezi náma, víš?... Lidi se rozčílí, přestanou si dávat pozor na jazyk a..."
"Ty jseš přece opravdovej blázínek!" řeknu mu a pevně ho obejmu. Pak ho vezmu kolem pasu.
"Ještě se pohádáme mockrát. A né, že se budeš pokaždý prát s nevinnýma lidma a demolovat jim obchody."
"Já se nikdy neperu!"
"Já se nikdy nehádám!"
Odcházíme. Za tři dny začínají prázdniny a před náma je spousta volných letních dnů, spousta času na hádky. A snad i na jiné věci...
TAKŽE TO BYL ŠŤASTNÝ KONEC. ALE ŽIVOT JDE DÁL A PŘINÁŠÍ S SEBOU TAKÉ POZNÁNÍ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Komentáře

1 Petull Petull | 15. února 2008 v 23:07 | Reagovat

to je ta nejvetsi kravina kterou sem cetla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama