close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zločin, trest a TH 16. - KONEC 2

22. října 2006 v 16:53 | leny |  FF - Zločin, trest a TH
- PO ŠŤASTNÉM KONCI KONEC SKUTEČNÝ...
V Berlíně 18. 5. 2024
Milá Miki!
děkujI Ti za dopis. Máme se dobře. Georg před pár dny odjel na služební cestu. Mezinárodní obchod s pitnou vodou, na který kdysi vsadil, prožívá skutečný rozkvět. Takže nám materiálně nic neschází. Zdraví díky Bohu také slouží. Ruppert udělal zkoušky na střední a po prázdninách tedy nastupuje na vysněnou veterinu. Vyrostl z něho pěkný kluk, holky musíme od baráku odhánět "ostrou střelbou." Snažím se mu vysvětlit, že se aspoň občas musí učit, ale znáš to... Hildě bylo jedenáct. Ta s učením problémy nemá, ale teď už je zjevné, že je fyzicky celá po tatínkovi, takže to asi v životě jako žena nebude mít snadné. Navíc na "taťkovi" visí a nechce ani slyšet, že by si měla častěji mýt vlasy, ne, ona musí mít na palici úplně stejné umaštěné rousy jako on! Promiň. Nechala jsem se unést jenom proto, že jsme se kvůli tomu zrovna včera pohádaly. S dětmi je kříž.
Někdy marně přemýšlím, proč já si ho vlastně vzala. Nevzpomínám si, že bych do něho kdy byla zamilovaná. Snad tedy z pocitu vděčnosti? Protože na mě nikdo jiný nezbyl? Nebo že byl tak hrozně neodbytný (to si vybavuji velmi plasticky)? Najednou jsem byla v jiném stavu a už nešlo zařadit zpátečku... Já toho nelituji. Mám skvělou rodinu, Georg mě zbožňuje, děti jsou úžasné. Ale je to ten život, který jsem si jako mladá vysnila? Prostě se nad tím občas zamyslím.
Georg je, jak už jsem se zmínila, na služebce, Ruppert odjel s basketem na soustředění a já jsem doma sama s Hildou, která se vrací ze školy až odpoledne. To se ví, uklízím, vařím, starám se o zahradu jako řádná hospodyňka, ale ubyla mi spousta běžných povinností a tak se přes den dost nudím. V telce jdou pořád ty samé seriály, a tak, abych se nezabývala hloupými úvahami o svém manželství a jeho smyslu, jsem zase začala trochu surfovat po internetu a vůbec se seznamovat s tím, jak daleko za tu dobu, co jsem v domácnosti, pokročila počítačová technika. Překvapivě rychle jsem se do toho vpravila a pak jsem... (já vím, že se to nemá, je to jako hrabat se někomu v šuplíku, ale...) si trošku prohlédla Georgovy soubory. Je to koneckonců můj manžel a neměl by přede mnou mít tajnosti, ne? Napadlo mě, no, jsme spolu patnáct let... Co když si taky našel nějakou bokovku? Ale nic! Jen samá práce, práce, práce! Až dneska dopoledne mě konečně jeden soubor zaujal. Jmenoval se Tanje. Otevřít až po mé smrti!, zaheslovaný. Dost zvláštní, že? Rozhodla jsem se tomu přijít na kloub. Jako první jsem zkusila heslo Tanja a... musím říct, že Georg opravdu není dvakrát rafinovaný! Byl to sice dopis pro mě, ale napadlo mě, že by Tě jeho obsah mohl také zajímat. Pokud už ale nechceš jitřit staré rány a křísit vzpomínku na ty strašné události, které se seběhly před patnácti roky, raději nečti dál!
Georg píše toto:
Milovaná Tanjo,
notář ti předal heslo a to znamená, že už jsem po smrti. Vždycky jsem si přál, abys mě přežila, protože život bez Tebe si vůbec nedokážu představit. Snad jsem moc netrpěl a nedělal přitom kolem svinčík, protože toho sis už užila dost s tetou.
Možná se divíš, proč Tě oslovuji ze záhrobí. Myslíš si, byli jsme spolu přece spoustu let a všechno jsme si řekli, ale není to tak. Jsou věci, o kterých jsme mlčeli, jednou by však měly vyjít na světlo, aby mezi námi bylo jasno. Pamatuješ, jak jsme se seznámili a zamilovali? Vzpomeneš si někdy na Kurta Jünkera? Já na něj poslední dobou myslím dost často. Byl totiž, chudák, úplně nevinný.
Na tu chvíli nikdy nezapomenu. Zahlédl jsem Tě tenkrát, když jsem byl první den ve škole, ale Ty sis mě vůbec nevšimla. Stál jsem uprostřed jídelny - ohromený, okouzlený, prostě paf! Někoho jako Ty jsem ještě v životě nepotkal! Byla jsi nádherná jako hollywoodská hvězda a jak ses neodolatelně smála! Najednou jsem pocítil strašnou ztrátu: hlavy, srdce, všech orgánů, na které si vzpomeneš! Věděl jsem, že jsem schopný všeho, jen abych Tě získal! Tehdy jsem ještě netušil, že jste posedlé fanynky Tokio Hotel a že by seznámení nemělo být tedy tak těžké. Místo toho jsem se zeptal kluků, kdo jsi, a začal jsem Ti z internetové kavárny posílat bláznivé e-maily pod falešným jménem chlapa, který, jak jsem si zjistil, se pohyboval ve Tvém okolí. Nebyl v tom úmysl, ale později mi dost pomohlo, že nebyl smyšlenou postavou. Odpovídala jsi mi ošklivě, zraňovala jsi mě, ale to už jsme se seznámili v reálu a já v psaní mailů pokračoval, abys mě nezačala podezírat. Také jsem ovšem doufal, že ve mně poznáš oporu a budeš u mě hledat ochranu před tím nebezpečným šílencem, což se, díkybohu, časem vyplnilo.
Ano, ošetřovatelku Stellu jsem zabil já a byl to skutečně omyl. Zaslechl jsem vás, jak se s Lili bavíte o tetičce, která Ti tak ztrpčovala život, a rozhodl jsem se udělat Ti radost. Láska s člověkem zacvičí! Ten den jsem poznal, že zabíjet není tak těžké. Jde o zvyk.
A pak u nás na chatě. Měla jsi oči jenom Toma (kterého tehdy všichni považovali za Billa). Co jsem měl dělat? Nezbývalo mi, než Tě donutit, abys mi byla vděčná za záchranu vlastního života. Jinak, říkal jsem si, Ti toho anorektického, zmalovaného zjeva z hlavy nevyrazím. Odjel jsem tedy naoko shánět klobásky, ale hlavně jsem si cestou, kde už byl signál, přes informace zjistil Jünkerovo číslo a zavolal mu. Napovídal jsem mu, že víš leccos o Stellině smrti a že vlastně mělo jít o jeho tetu Floru, dal jsem mu také adresu, kde Tě může hledat a podrobit výslechu. Ještě štěstí, že ti Jihoameričané dají tolik na rodinu!
Věděl jsem, že Jünker je člověk, kterého se opravdu bojíš, zejména od chvíle, co Ti telefonoval kvůli tomu, že se Tvé tetě náhle přitížilo (což byla čistá pravda). Bylo logické, že Ti na popud Flory volal její příbuzný, když Flora sama německy nemluvila, nemyslíš? Ale to poznamenávám jen na okraj.
Koupil jsem jediné, co měly - nožičky v sulcu - a rychle spěchal zpátky. Ovšem to, co se mezi tím dělo na zahradě, mi vyrazilo dech. Za tu Sodomu a Gomoru musel někdo pykat! Toho maniaka Billa (kterého jste tehdy všichni považovali za Toma) jsem si pořádně vychutnal. Ještě dneska vzpomínám s nezkalenou radostí na jeho nevěřícný výraz, když se mu nahoře v ložnici kudla zapíchla do třísel a začala mu pomalu otevírat břišní stěnu, víc a víc. Za to, co Ti provedl, to byl zcela přiměřený trest! Vzpomínám si, že vůbec nejtěžší bylo hrát pořád pitomce, který nemá o ničem páru. Tehdy jsem zjistil, že úspěšný lhář se nikdy nesmí přestat pekelně soustředit. A nikdy nesmí udělat chybu, protože by byla osudná.
Pokud jde o Angelu, šlo vlastně o pouhou nehodu. Pořád mě otravovala a nechtěla pochopit, že o ní vážně nemám zájem. Po Billově smrti jsem se chtěl schovat ve sklepě, ale vyslídila mě. Prý ji za mnou vedlo její srdce, pche! Nemohl jsem ji nechat žít, když mě viděla a zničila by mi alibi (a po pravdě, také mi dost lezla na nervy).
Zabít Jünkera bylo prostě nezbytné, i když nic neudělal. Musel přinést oběť velké lásce. Kdybych Tě nevysvobodil z jeho spárů, nikdy by ses do mě nezamilovala. A kdo ví, co by si o těch vraždách myslela policie. Takhle jsem mu jednoduše do přihrádky v autě podstrčil disketu s kopiemi svých mailů a "přiznáním" včetně vysvětlení motivu. Že jim ale trvalo, než to našli, už jsem myslel, že nás vážně zašijou!
Pokud Tě snad napadlo, že jsem zavinil i ten výbuch vařiče, tak to jsi na omylu. Byla to jen šťastná shoda okolností, která zničila veškeré stopy, co by mohly svědčit proti mně (a vysvobodila mě z područí mých příšerných rodičů, což musím podotknout, jakkoli je pro mě rodina svatá).
Asi tušíš, o čem se chci zmínit naposled. Ano, Tom... Toho skutečně nemám na svědomí a kdo by to měl vědět lépe než Ty? Netušil jsem, jak jsou ženy mstivé a zběsilé, když někdo urazí jejich ješitnost třeba jenom tím, že je homosexuál. S jakou chladnokrevností jsi předstírala, že máš průjem a musíš se vrátit do chaty! Stál jsem dole v hale schovaný a neubránil se obdivu. Jak jsi nezaváhala, z příborníku vylovila nejostřejší nůž... a pak toho ubožáka zapíchla jako řezník prase v tom těsném kumbálku, kde jste si hleděli navzájem zblízka do očí! Já vím, že víš, že vím. Komu jinému bych pomáhal zametat stopy? Kvůli Tobě jsem poškodil zámek, aby to vypadalo, že Tom sám vykopl dveře, jenom kvůli Tobě jsem přenesl jeho tělo k topení do zimní zahrady a zničil tak matce sbírku kaktusů. Aby se nedalo zjistit, kdy a kde vlastně zemřel. A tuším, že právě tohle konečně oblomilo Tvoji neoblomnost. Pochopila jsi, že jsem muž, který by zaútočil na jaderný reaktor a vyhladil celý Magdeburk včetně předměstí (o zbytku světa ani nemluvě), kdyby mu to zajistilo Tvou lásku.
A to je poslední, co Ti chci říct, milovaná Tanjičko: jak jsem osudu vděčný, že jsem mohl žít po Tvém boku a s úžasem, třebaže většinou pokradmu a tajně, se kochat Tvou krásou. Odpusť, jestli Ti moje vyznání připadá příliš patetické, ale to víš, my Němci máme silnou romantickou tradici.
Navždy jenom Tvůj Kurt... totiž Georg
Zajímavé, že? Co se člověk po tolika letech manželství nedozví! S tím Tomem má Georg samozřejmě pravdu, ale stejně za to může jenom on: kdyby tam nerozpoutal takovou vražednickou atmosféru, pokusila bych se řešit svou frustraci civilizovaně.
Ale co teď? Mám ho snad udat? Byla by to pořádná zkouška jeho oddanosti, ale přece jen radši nebudu riskovat, že v ní selže a udá na oplátku i on mne. Mám se rozvést? Vždyť spolu žijeme takovou dobu, je nejspíš otcem mých dětí a už jsem si zvykla na určitý životní standard, který mi může zajistit jen on. Nejlépe bude, když se vůbec nedozví, že jsem jeho přiznání četla, co myslíš? Oba jsme se provinili a zaslouženým trestem nám budiž to, že zbytek života strávíme bez toho, co je každému člověku nejdražší - bez iluzí o ryzosti vlastního charakteru.
Možná se divíš, že Ti všechno svěřuji s takovou důvěrou a beze strachu ze zrady, ale jenom Ty, Miki, víš, kdo a proč shodil Niku do rokle, že?
Vídáš ještě někdy Gustava? Už se vyléčil z toho alkoholismu? Pokud se v dohledné době setkáte, tak ho od nás moc a moc pozdravuj a vyřiď mu, že by mu Georg rád prodal pár hektolitrů kvalitní pitné vody!
Tvoje Tanja
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Komentáře

1 Billda Billda | 4. března 2007 v 21:37 | Reagovat

hustý! Ale chudák kluci Kaulitzovi !!!!!!

2 rock princess rock princess | E-mail | 1. dubna 2007 v 14:51 | Reagovat

nj ja sem upa hotova... to jako kolik papiru bolo treba?:D

3 mimikkkvy mimikkkvy | 8. května 2007 v 19:16 | Reagovat

heh,docela drsny....chvilema sem to sice nepobirala ale pak sem to pochopila....

4 NikíííS NikíííS | Web | 21. května 2007 v 19:55 | Reagovat

mazec xD

5 kiki kiki | Web | 28. května 2007 v 18:31 | Reagovat

jj, fakt, mazec.....upa good:-)

6 mmmmm mmmmm | 19. června 2007 v 19:05 | Reagovat

tak tohle je husá povídka, ale smutná:(

7 nika nika | 18. listopadu 2007 v 15:32 | Reagovat

???

8 Verč@ Verč@ | 14. června 2008 v 21:20 | Reagovat

no ze začátku mi to připadalo, jak zlej sen... ale teda ten konec... ta povidka.... no srry, ale znam lepší xD x(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama