close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zločin, trest a TH 3.

16. října 2006 v 18:08 | leny |  FF - Zločin, trest a TH
V pátek ráno už zase vidím všecko růžově. Dneska musíme s holkama dohodnout poslední podrobnosti a zítra... Paráda!!! Taky myslím na to, že bych moc chtěla potkat Georga. Abych mu poděkovala za záchranu a řekla mu, jak strašně miluju TH... a hlavně Billa. Mohl by mě a holky s klukama seznámit. Ale to možná fantazíruju.
Pak ukážu Lili maily od toho magora, co si říká Kurt. Musím říct, že to bere mnohem vážnějc než já.
"Hele, neměla by si s tím jít na policii?"
"Proč na policii? Prostě nějakej blbej..."
"Vždyť naznačuje, že oddělal Stellu."
"Jak to?"
"To je přece jasný. Píše ti, že chtěl zabít tetu a spletl se."
"Pche, dělá ramena!. Vždyť se o tom podrobně psalo v novinách!"
"Ale o tom, že by si chtěla, aby byla teta tuhá se nepsalo!"
"Já že chci, aby teta...?!" Ale vtom si vzpomenu na řeči, které jsme s Lili vedli ve školní jídelně.
"Ty myslíš?"
"Jo! Musel být někde poblíž a poslouchal nás!"
"To je teda fakt hustý! To mám jít vážně za policajtama?"
"Nó..." říká Lili. "Ale snad až po konzíku. Nechceme přece, aby nám do toho něco vlezlo!"
"Taky si myslím, že to do neděle počká. Třeba ten hajzl pošle další maily a prozradí se."
To je teda fakt brutální, jestli mi ty zamilované maily posílá vrah! A navíc to může být kdokoliv z lidiček, které normálně potkávám na školních chodbách! Drsný! A Miki chudinka taky vypadá drsně. Ta čubka Nika jí vážně přerazila nos. Má ho celý oteklý a fialový, navíc obvázaný, s Angelou a Lili to nevydržíme a gebíme se tomu, že vypadá jak Frankensteinova nevěsta. Jí ale do smíchu neni. Nadává nám a brečí, protože jak bude vypadat na konzíku?! A co když si jí všimne Gustav?! Dřív se vždycky bála akorát toho, že se to nestane... Jo, život je samý překvápko. Snažíme se jí uklidnit. Tvrdíme, že jí to docela sekne, ale moc to nezabírá. Možná proto, že se jí posmívá na potkání každý. Hlavně Nika. Ale té hned řeknu:
"Nějaká kráva, která bude mít dvojku z chování, nás nemůže rozházet!"
A protože to je s tou dvojkou pravda, Nika sklopí uši a odtáhne. Děvka jedna!
O velké přestávce stojíme s holkama vzadu za tělocvičnou, kde nás nemůže vidět nikdo z profesorů a pokuřujem.
"Nazdar, holky!" ozve se za náma příjemný klučičí hlas. "Nenašla by se taky jedna pro mě?"
Tý woe - Georg! Holky zírají, Miki si zakrývá nos a já rychle tahám z kapsy krabičku kamelek a zapalovač.
"Pro tebe vždycky!... Ehm, chtěla jsem ti poděkovat, ale nějak jsem to nezvládla..."
"Ani nevim za co!" mávne Georg rukou a vyfoukne kouř.
"Ale přece včera na tom hajzlu... Byl jsi suprovej!"
"To nic nebylo! Už o tom nemluv... Zaslechl jsem něco o tom, že se vaše partička chystá do Mnichova na náš konzík."
Málem mi vypadne žváro z huby.
"Týjo, tam-tamy pracujou rychle... No, je to fakt..."
"Že jste nic neřekli?"
"Nechtěli jsme tě otravovat. Takových jako jsme my jsou mraky..."
Georg se mi zadívá do očí, ale po chvíli se vzpamatuje a vypraví ze sebe jenom:
"Jako ty? Neřekl bych."
Zčervenal nebo se mi to jenom zdá? Ale neřešim to. Lili se zasměje:
"A co by jsi pro nás udělal, kdyby si to věděl? Jako že by si nás třeba představil ostatním? I Tomovi? "
"Proč ne?" obrátí se Georg k Lili "Tom se rád seznámí s každou pěknou roštěnkou. Co se ti stalo?" zeptá se, když si všimne Mikaelina obvazu.
"Jedna kráva jí dala do nosu." odpoví Lili.
"Nojo." řeknu v rozpacích "Pro ní jsem chtěla namočit ten ručník. Byla jsem úplně mimo. Ty kluci byli od vás ze třídy?"
"Už jo. Je mi líto...."
"Chceš říct, že jí mohli fakt něco udělat?!" vyjekne Lili.
"To nevim, jsou to paka."
Najednou mě něco napadne:
"Hele, neznáš náhodou kluka, který si říká Kurt Jünker?"
"To slyšim prvně v životě... Ale já tu skoro nikoho neznám. Vždyť je to pár dní, co jsme se přestěhovali."
"Už bude hodina!" přispěje se svou troškou do mlýna Miki.
"Tak, holky, doufám, že se uvydíme po koncíku!"
"Jak to myslíš?" spozorní Lili.
"Prostě přiďte do zákulisí. Povím pořadatelům, že za mnou přijde Tanja a pár kámošek... A díky za cígo."
"Tý woe, já tomu nemůžu uvěřit! On nás fakt pozval!... Ty Tanjo, nedělá si z nás srandu?! Ty jo, až se to dozví Angela!"
Vracíme se do třídy.
"Angela bude litovat, že je nekuřačka!" směje se Miki. Než si uvědomí stav svého nosu a zase posmutní.
Ještě než začne matika, všechno Angele do podrobna vyklopíme.
"Hustý! Tak vy se bavíte s mym miláčkem a mě se nic neřekne? To jste pěkný kámošky!"
"No, mě se stejně zdá, že jede tady po Tanje." prohodí Miki.
"To je blbost!" protestuju. "A i kdyby... Já stojim jenom o Billa! I když je to beznadějný..."
"Proč to říkáš? Zítra se možná seznámíte!" utěšuje mně Lili.
"Hm a on čeká akorát na mě!"
"Jak víš, že ne?" usmívá se Lili "Třeba to bude pravda, když tomu budeš věřit."
Když si večer prohlížím maily, docela se klepu, ale žádný dopis od Kurta v poště není. Zhluboka si oddechnu. V bytě už je Flora a i když jsem jí musela pomáhat s mytim tety, mám teď trochu času pro sebe a balím se na zítřejší výlet.
Musím si sebou vzít to nejhezčí, to je jasné. Pro každý případ. Hážu do sportovní tašky své nejlepší džíny, krátké černé tričko s třpytivým nápisem, bleděmodrou mikinu s kapucí. Na cestu si připravím přiléhavé oranžové triko s hlubokým výstřihem a půl roku staré plátěné kalhoty. Prádlo, samozřejmě: italskou krajkovou soupravu, kterou jsem dostala od tety k narozkám. No a taky malování, antiperspirant, sponky a hřeben. A šampón. A ručník. A... a... Jde mi z toho hlava kolem, aby sem něco důležitého nezapoměla! Neberu sice Georgův slib příliš vážně, ale co když nás opravdu čeká nejdůležitější den v životě?
V noci k tetě, která nikdy nemůže spát, vstává Flora, takže se konečně jednou pořádně vyspím. Ráno svítí slunce. Nasnídám se. Nevšímám si staré indiánky, která běhá se zašpiněným nádobím a infuzema po bytě a vrhá na mě vražedné pohledy a brnknu Lili. Má už taky zbaleno, takže se můžeme sejít venku. Přelítnu okem maily. Ale ne! Kurt... Ne!
I když nevím přesně proč, na dálku mi přece nemůže nijak ublížit, třesu se jako sulc, když otvírám nejnovější dopis:
"Milovaná Tanjičko! Doneslo se ke mě, že se chystáš na koncert těch čtyř teploušů. Nemyslíš, že existuje kvalitnější hudba? No nic, o to se nebudeme přít. Rozhodně ti ale nedopuručuju, abys opouštěla město a vzdalovala se mi! Patříš jenom mě, to si dobře zapamatuj! Kdyby si mě zradila, musel bych tě potrestat (a to bych vážně nerad). Nezapomeň, že sleduju každý tvůj krok. Zdraví tě Kurt (navěky tvůj)"
Udělá se mi šoufl. Vytisknu to svinstvo a běžim za Lili.
"Hmm, tyjo, ten parchant to bere vážně... Nebo si pořád myslíš, že je to akorát sranda?"
"Lili, já mam... strach... Nemám zajít za těma policajtama ještě před odjezdem?"
Lili váhá: "Budou tě nejspíš vyslýchat celý den. A pak ti řeknou, aby si neodjížděla z města... Aspoň ve filmech to tak bejvá... No, a to by si vlastně poslechla toho úchyla! Ještě by si z toho vyvodil, že s nim něco chceš mít... Teda, psychouš ve filmu by tak stopro uvažoval..."
"Hned co se vrátíme, zajdu na stanici."
"Jo, tak to bude nejlepší... S tim sledovánim stejně blafuje, jinak by mu přece tolik nevadilo, že odjíždíš." přikývne už docela spokojeně Lili.
Miki a Angele o nejnovějším vývoji situace radši nic neříkám. Nechci, aby si dělaly zbytečné starosti. A tak odpoledne nasedáme - celé rozjuchané - do modrého Peugeotu Liliny maminky.
"Lili, říkám to ještě jednou: žádný alkohol, žádné kouření! A víš co? Buď opatrná! Bůhví s kým se tam seznámíte, jasný?"
Je vidět, že něco takového Lili neslyší poprvé: "Jasně, mami, to už jsme probrali."
"A nebuď drzá!"
Lili na mě mrkne. Do našich plánů pokud jde o program po konzíku, zjevně není mamča zasvěcená.
"Strejdu zmáknem, ten si ode mě nechá nabulíkovat cokoli." zašeptá mi ještě Lili. Ale to už paní Bauer řadí dvojku a vyrážíme.
Pomalu se smráká, když dorazíme po dálnici na okraj Mnichova: montážní haly, skladiště, obří nákupní centra... Angela podřimuje. Zdá se, že jí naše hihňání a štěbetání uspalo. A taky to vedro. V autě je klimatizace, ale Lilina maminka jí nastavila na 25° C, prý abysme nenastydli. Aspoň že slunce konečně přestává pražit.
Konzík se koná v malém klubu poblíž centra, ale to mi nic neříká, protože tu jsem stejně poprvé. Paní Bauer nás rychle vyklopí na chodník.
"Není tu kde zaparkovat. Tak si to užijte, holky!... A Lili, žádný blbosti!"
"Ahój!" zamává Lili a tváří se opravdu jako lilium. Prostě nevinnost sama. Modrý Peugeot zajíždí za roh.
"Tý woe, já bych hulila, až bych brečela!"
Lili se zuřivě hrabe v kabelce, Angela si protírá oči a my s Miki pozorujem cvrkot. Konzík začíná za hodinu, ale všude už se tísní mračna nadržených holek. Polovina má oči zmalované jako Bill, také transparenty nenechávají nikoho na pochybách kdo je hlavním předmětem zbožňování: "Ich liebe dich, Bill!!!" "Tom ist unsere einstige Flamme!" "Kaulitz Twins" v srdci propíchnutém šípem apod.
"Chtěla bych se převlíct. A trošku namalovat." oznamuju holkám. Ve vedlejší ulici jsou veřejné hajzlíky a tak tam na půl hoďky zapadnem. Nejsme samy. U zrcadel je nátřesk, černé linky jdou z ruky do ruky. Já se ale takhle podbízet nehodlám. Billa sice miluju, ale člověk musí zůstat sám sebou. Nanesu si nad víčka třpytivé modré stíny, načerním řasy, opravím make-up a rtěnkou přemáznu rty. To musí stačit! K novým džínám sahajícím do půly lýtek nazuju perleťové pantoflíčky na vysokém podpatku. No, tak teď jsem aspoň průměrně vysoká, usměju se na sebe do zrcadla.
"Himmel Herrgott! Donnerwetter!!" rozlehne se najednou hrubý dívčí hlas umývárkou. Jde to od záchodů. Všichni se otočíme. Rozletí se dveře od kabinky a v nich stojí Lili. Vidím na ní, jak se lekla pozornosti, kterou vzbudila.
"Zasraná cigareta! Propálila jsem si tanga!" šeptá mi až na ulici. Pak se hlasitě rozesměje, zmlkne a: "Ode dneška přestávám kouřit!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama