close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zločin, trest a TH 4.

16. října 2006 v 18:08 | leny |  FF - Zločin, trest a TH
Zástup na ulici před klubem Red Hell ještě zhoustl. Štěstí, že máme lístky koupené v předprodeji! Holky kolem nás si chystají zápisníčky, kdyby se jim podařilo ulovit podpis libovolného člena kapely. Ale ty tudy nepůjdou, to je mi jasné. To by akorát riskovali smrt ušlapáním. Nervozita stoupá. Konzík má začít v sedm, je za pět minut a nikdo se nemá k tomu, aby otevřel vchod. Holky v davu začínají něco skandovat, nerozumím jim. Nato se ulicí nese falešný chorálový zpěv Durch der Monsun! To je dobrá strategie. Majitelé klubu se zřejmě zaleknou policejního zásahu ve prospěch veřejného pořádku a vrata se otvírají. Namakaný chlap v tričku bez rukávů otráveně přežvykuje, škube lístky a čas od času arogantnim tónem usměrňuje tlačenicy. Zahlédnu ještě poslední paprsky slunce na fasádě protějšího baráku a už se propadám do černého dunícího hrobu.
"Lili, držte se u sebe!" stačim ještě zakřičet a marně se ohlížím po Angele, která zmizela někde v živé, všude kolem se valící kaši.
Dole projdem kolem baru do velkého sálu ze surového betonu. Kromě holých zdí a podlahy tu není nic než pár barevných reflektorů, pódium a vřeštící fanynky. Dívám se po holkách: Lili stojí vedle mě, Angela se také objevila, pro změnu chybí Miki. Prý šla na záchod. Po chvilce je v sále k nedejchání. Holky už zase skandují, vyvolávají Toma, Billa..., Gustava, no a nakonec i Georga. Musím se usmát, když si uvědomím, že jsme včera s jedním z těch polobohů normálka debatili. Bill na mě vrhá uhrančivé pohledy z triček vyfintěných slečen. Jo, Bill... vzdychnu si. Proč by to ze všech těch stovek, vlastně tisíců holek mělo potkat zrovna mě? Nesmysl! Kdybysem byla rozumná a jestli se opravdu aspoň trošku líbím Georgovi... Ale málo platné, já prostě rozumná nejsem!
Koncík měl začít před dvaceti minutama a kluci pořád nikde. Najednou zaslechnu povědomou melodii. Rette mich... Sakra! To je přece můj mobil!
"Haló, kdo je tam?!" křičím.
"Kurt... Kurt Jünker..."
Zamáčknu mobil a strčim spátky do kabelky.
"Co je ti, Tanjo?! Jseš bledá jako smrt!"
"Holky, to byl..."
Spustí se bouřlivé ovace a na pódium nastupují Tokio Hotel. A v mojí kabelce zase Rette mich. Prodírám se dozadu k záchodům. Je mi zle a v tašce mi vytrvale vyzvání telefón. V umývárně se sesypu, posadím se pod umyvadlo a šátrám po mobilu.
"Co chcete...?" vypravím ze sebe cizím, přiškrceným hlasem (dokonce jsem mu začala vykat!).
"Jmenuju se Kurt Jünker. Neznáme se, ale jsem synovec Flory Rosariu. Vaše teta... Totiž moje teta vám vzkazuje, že s vaší tetou je zle. Odvezli ji do nemocnice. Máte se okamžitě vrátit."
"Proč mi píšete?"
"Píšu? Právě se vám snažim vysvětlit..."
Je to hlas dospělého muže. Tak proto jsem mu asi předtím začala vykat... To je horší než jsem čekala!
"Nikdy!" zařvu "Nikdy! Nikdy! Nikdy!!!... se nevrátim." dodám naprázdno. Mobil je hluchý, bez šťávy. Žádný zabiják se mi už na něj nedovolá! Podívám se nahoru a nade mnou stojí Miki, s vytřeštěnýma očima.
Koncert je v plném proudu, stěny záchoda se otřásaji. Miki je tak úžo hodná! Napřed vyslechne moje nesouvislé a sotva artikulované vyprávění (tím přijdeme nejmíň o dva songy), opláchne mi obličej a potom mě jakštakž vskříšenou odvádí zpátky do sálu.Celou dobu mě drží za ramena a podpírá. Stojíme v úplně poslední řadě a vlastně nic nevidíme. To je už podruhý co se Miki kvůli mě obětovala. Sqělá kámoška! I když jí trochu podezírám, že je vlastně ráda, že jí s tim zafačovaným nosem Gusta takhle vzadu nezahlédne.
Tenhle konzík měla být jedna z nejůžasnějších věcí, co mě v životě potkají. A teď se na něj vůbec nedokážu soustředit. Myslim akorát na to, jestli ten zmrd neudělal něco tetičce. Nebo je Dora opravdu v nemocnici? Nebo... se mě to monstrum pokouší někam vylákat? Myslela jsem, že to je kluk, jako nezletilec nemůže řídit auto a proto ani sledovat svou oběť do Mnichova. Ale tohle je pětadvacetiletej, co já vim čtyřicetiletej chlap! Jak by taky šestnáctiletý balík zvládl Stellu se svalama vypracovanýma tahánim bezvládných pacošů?! Je tu pekelné vedro a já mam po celém těle husí kůži.
Kluci neodehrajou snad ani sedm kousků a opouštějí pódium. Kotel hučí, vříská, převaluje se. Ale nezdá se, že by tokiáčci chtěli přidávat. Fanynky se ovšem tak snadno nevzdávají a já si musím zacpat uši. Nakonec zahlédnu aspoň Toma, jak vybíhá s kytarou, jako první do světla reflektorů, vlasy mu vlajou jako divochovi na válečný stezce. Hned potom mi hradba holčičích hlav zase zatarasí výhled. Band spustí svůj nejtvrdší kousek, rytmus mi přes drnčící podlahu, přes chodidla proniká do těla, začínám se pohupovat a nabíjím se tou nezkrotnou energií. Díky kluci, díky Bille! To mě postavilo na nohy! Líp než Lyoton 100 000 :-))
A je po všem. Mám děsný vztek na Kurta Jünkera. Holky se ještě pokoušejí vymáčknout ze svých miláčků další přídavek, ale světla zhasly a pořadatelé pouštějí do repráků CD nějaké úplně nemožné grupy pro staré senily, Rammstein nebo co... Fůůůj! Holky ječí, ale je mi to jasné. Chtějí nás dostat pryč.
Miki mě tahá za rukáv:
"Taky půjdem, ne?"
Vidim, jak jí leží na srdci, aby se nesetkala s Gustavem, ale v tomhle jí nemůžu ustoupit.
"Jenom pozdravíme Georga a hned vypadnem. Slíbili jsme to a jak by se na nás potom ve škole koukal?... Hele, tamhle jsou holky!"
Lili je celá rozžhavená, tváře jí hoří vzrušenim. A navíc: dneska jí to fakt supa sluší.
"Tak co, zkusíme to? Za to nic nedáme, ne? Angela je taky pro... Co je, Miki?"
Miki začíná natahovat.
"Tak tu zůstaň. Budem tam jenom minutku. Chci, aby se mi Tomík podepsal. Semhle!" Lili ukazuje bříško. Ona je teda fakt číslo!
Na chodbě před šatnama bandu nás samozřejmě zastaví komisní chlap.
"Sem se nesmí!"
"Ale my jsme pozvaný!"smlouvám. "Pozval nás Georg."
"To říkáte všechny. Koukejte zmizet nebo..."
Lili se kouzelně usmívá:
"Ale my říkáme pravdu. Běžte za ním a řekněte, že dorazila Tanja s kámoškama."
"To určitě!"
"Chcete si to slíznout?!" Lili se pořád usmívá, ale přitom mluví úplně jako její fotřík, generální ředitel spojených mlékáren. "Jestli se vám tahle práce zamlouvá, tak fofrem padejte za Georgem! Nebo si rovnou jděte stoupnout do fronty na úřad práce!"
Gorila na ní nevěřícně zírá. Pak se se zlostným výrazem odkolíbá. Vybuchnem smíchy. I kdyby nás kluci poslali do háje, tak to stálo za to!
"Tanjo! Tak jsi přišla!" Georg přibíhá a oči se mu blýskají. "Ahoj! Ahoj!" zdraví se postupně se všema, "To je skvělý! Podniknem něco?"
"Vlastně jsme tě přišly jenom pozdravit." říkám trochu odměřeně, přijde mi, že se chová jak nějaký puberťák. Ale Lili si bere slovo:
"To teda prr! Když už jsme se k vám tak těžce probojovaly... Kde máš ostatní? Sliboval jsi mi Toma! Podívej jaký místečko jsem vyhradila pro jeho podpísek!" vyhrnuje se tričko.
"Četo, na ztéč!" zahlaholí Georg a kyne rukou do chodby. Pak se přitočí ke mě a šušká mi do ucha:
"Taky bych se ti podepsal. Na libovolnou část těla."
Ty jo, to je nechutný! Nechci ho urazit, když mě dělí jenom pár metrů od Billa a tak se akorát otočím:
"Georgu, znáš se s Angelou?"
(Andík)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama