Šatna je dokořán, ale kluci vevnitř jsou nečekaně zticha. Georg zlehka zaklepe na zárubeň:
"Přived jsem vám tu slíbenou návštěvu! Jsou to holky z mý školy, tak se k nim chovejte... ehm... uctivě!"
"Přived jsem vám tu slíbenou návštěvu! Jsou to holky z mý školy, tak se k nim chovejte... ehm... uctivě!"
Lili se neostýchá a vpluje dovnitř. My s Angelou zůstáváme stát u dveří.
"Kde je ten Kaulitzů Tom?!" zahuláká Lili až všichni skoprní. Zahlédnu Toma, jak opírá pouzdro s kytarou o stěnu, otočí se s trochu vyjeveným výrazem... Ale to už je u něho moje blonďatá kámoška a ubalí mu jednu jen to pleskne: "To abys neříkal, že si to měl se mnou snadný!"
"Mam zavolat ochranku?" ozve se z kouta Bill.
"Lili, tobě snad přeskočilo!" šeptne Angela.
Jenom Tom neříká a nedělá nic.
"Tak! A teď se mi můžeš podepsat! Sem!" Lili odhalí pupík procvaknutý piercingem.
"Tý vole, to je... ďáblice!" rozesměje se Gustav. Přidávají se i ostatní. Kromě Billa, který naštvaně a s obavami sleduje další vývoj, v ruce mobil s připraveným číslem ochranky. Zatřesu hlavou. To není dobrý začátek. Totiž pokud jde o mě a o Billa. Zatím se na mě ani nepodíval, když nepočítám, že periferním pohledem kontroluje pohyby všech vetřelců.
"Tak... Lili!" řekne Tom nečekaně pevným hlasem. "Fixu!" natáhne ruku a kleká před Lilinkou na kolena. Hustý! Za chvíli se Lili skví přes celé břicho Tomův krasopisný autogram.
"Zapaříme?" Tom je najednou plný energie, skoro jako při tom posledním songu na konzíku.
"Jsem všema deseti pro!" souhlasí Georg. Ani Gusta není proti. Jenom Bill (achjo, proč zrovna Bill...?) se tváří jako kakabus a hledá výmluvy.
"Brácha s tebou je prča jak v márnici! Podívej, jaký přived Georg pěkný holky! Nechceš se Lilině taky podepsat na pupek? Může, že jo?" otáčí se Tom se smíchem k Lili. "Nebo tý, kterou si vybereš..."
"To teda nechci! Všechny holky mají... měkký břicha." odvětí Bill.
"Sám jseš měkkej!... Nebo mu měkne mozek, co?" bere Tom Lili kolem pasu, ale ta se mu s hihňáním vykrucuje.
"Můžem uspořádat menší pařbu u nás na chatě. Naši tam nejsou." nabízí Georg.
"Supr! Budeš řídit!... Nepovlečem sebou manažera, že ne? Už mám po krk všeho dozoru!"
"No, já nevim..."
"Máš řidičák? Jseš plnoletej?"
"Tak dobře..." ustupuje Georg.
"Chtěl jsem se konečně jednou vyspat!" zavrčí Bill.
"Tak nejezdi, brácha, aspoň nebudeš kazit srandu! Stejně tu jsou jenom tři holky!"
S úzkostí se dívám na Billa, čekám co odpoví.
"To bych rád, ale slíbil jsem mamce, že na tebe dohlídnu. Aby si se nedostal do průseru!"
Teď se po nás konečně rozhlédne. Možná se mi to zdá, ale mám pocit, že se na mě dívá chvilku dýl než na ostatní holky.
"Ta hnědovláska u dveří vypadá jako modelka, co?" snaží se ho navnadit Tom.
"Chm, zrovna si říkám, že by neměla nosit tak nemožný hadry!"
To mě nakrkne. Vždyť mám na sobě to nejlepší!
"Já si myslim, že to Tanje supa sluší!" snaží se mě zastat Georg, ale jenom mě to ještě víc vytočí. Neumím být tak spontání jako Lili a tak radši mlčim.
"Musim zavolat strejdovi! Řeknu mu, že přespíme u kámošky, kterou jsme tu potkali!" hlásí Lili vesele a odtančí s mobilem na chodbu.
"Tudy, holky!" vede nás Georg opačným směrem, než kudy jsme přišly.
"Miki!" uvědomím si, že jsme kámošku nechali v sále. "Doběhnu pro ní!"
Mikaela sedí na rohu pódia a klátí nohama.
"To je dost..."
"Promiň, Miki, ale domluvili jsme se. Zajedem s klukama ke Georgovi na chatičku a..."
Mám dojem, že Miki omdlí.
"Gustav jede taky?"
"No jo... On to pochopí, že si měla nehodu...Pojď už!" táhnu jí za sebou, i když se vzpouzí. Pak si uvědomim, že se směje. To mě dost překvapí.
"Co je?"
"Nika se posere!"
"Pcha! Tý nic vykládat nebudeme!"
"To ani nemusíš. Je tady. Zahlídla jsem jí, no a ona si zase všimla nás. Viděla, že jdete s holkama dozadu"
"Děláš si prdel!"
"Nedělám! Čestný skautský!"
Kluci nakládají věci do bílé dodávky. Jinak je parkoviště skoro prázdné. Ve světle pouliční lampy však zřetelně rozeznávám povědomou postavu.
"Namouduši! Podívej, kdo tu je!" tahám Lili za ruku.
"Kdo je to ?" zajímá se Gustav, když si všimne našich pohledů.
"To je ta kurva, co rozbila Miki nos!"
Gustav proti ní odhodlaně vykročí. Jakmile Nika zaznamená jeho pohyb, zmizí ve tmě.
"Už jsem si myslel, že jste ve třídě samý pěkný holky..." bručí Gusta.
Lili si neodpustí komentář: "Taky jo, tahle je vyjímka, která potvrzuje pravidlo!"
Za chvíli jsme všichni namačkaní v kabince a nákladovém prostoru dodávky, která zpravidla převáží bedny a další techniku.Vyjíždíme. Postraním okénkem zahlédnu chlapíka, který za našim autem běží, mává rukama a něco křičí.
"Zastavte! Ten chlap vám něco chce!"
"Toho si nevšímej, zlato, to je náš jenom náš manažer!" chechtají se kluci.
Georg s Billem sedí vepředu, můžou se s náma bavit spojovacím okénkem, ale nevidíme je. Teda jenom kousek Georgovi hlavy zezadu.
Miki vypráví, co jí udělala Nika. A pak - i když se na ní mračim a naznačuju aby byla zticha - podrobně vykládá o mě a Kurtu Jünkerovi. Zepředu se ozve Georg:
"Tak proto si se o toho chlapa zajímala? Už jsem se bál, že se ti líbí!"
"Tak proto si se o toho chlapa zajímala? Už jsem se bál, že se ti líbí!"
"Ty vole, Tanja je z něho hotová! Vždyť ani z konzíku skoro nic neměla!"
"Tak to mě mrzí, že ho neznám!" křičí u volantu Georg. "Bych ho srovnal!"
Zase se mi vracejí černé myšlenky:
"Nejhorší je, že ani nemůžu zkontrolovat tetu, vybil se mi mobil."
"Nejhorší je, že ani nemůžu zkontrolovat tetu, vybil se mi mobil."
"Půjčim ti svůj!" nabízí se Angela.
"Jo, dík, ale je to blbý, holka! Nepamatuju si tetino číslo, mám ho uložený v mobilu, ale..."
Georg se zasměje: "Tak si ho dobiješ u nás."
"Ale u vás přece neni signál!" namítá Gusta.
"No to neni... Ani pevná. Je to na samotě a nikdy k nám dráty nezavedli. Takže to budeš muset do zítřka vydržet, sorry." Georg krčí rameny a mám dojem, že je vážně špatnej z toho, že mi nemůže vyhovět.
Sjíždíme serpentinama do údolí pod vysokou horou. Na nebe vylezl měsíc. Když vystoupíme z auta, jako bysme se rázem ocitli v ráji na zemi. Naprosté ticho ruší jen pravidelné houkání sovy a vzdálené šumění vody.
"Pár kiláků odsud jsou vodopády. Zítra tam můžeme zajít, když budete mít chuť." říká Georg.
Tom se mu posmívá: "Ty jseš ňákej romantik! Radši koukej votevřít vrata!!
"No a co?!" zastane se Georga Angela. "Já jsem taky romantická a nestydim se za to!"
"Ale ty jseš holka!" usadí jí Tom, jako kdyby to byl nějaký argument.
"Máte tu něco k pití?" zajímá se Lili.
"Něco se najde. Ale né že jsem vám nalejval já! Nemám chuť jít sedět za mravní ohrožování mládeže!"
"My už jsme přece totálně zkažený!" řehtá se Gustav.
Po očku sleduju Billa. Už vypadá celkem v poho. Třeba se jenom nerad seznamuje, zvlášť se svýma fanynkama, říkám si. Najednou zachytí můj pohled, už se nestačim odvrátit a chvíli na sebe koukáme. Má v očích něco tak smutného, že se mi chce brečet. Ale zároveň jakýsi chlad, který mě znepokojuje. Napadá mě, že třeba prožil něco hrozného, nějaké zklamání nebo... co.