close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zločin, trest a TH 6.

17. října 2006 v 18:00 | leny |  FF - Zločin, trest a TH
Georg odemkne dveře chaty. Je to velká, moderní budova s teráskou a parohy dvanácterníka přitlučenými uprostřed vysokého štítu.
"To ty?" směje se Angela.
"Táta je lovec." odpovídá vážně Georg. A má pravdu: všude po stěnách visí trofeje jak na Konopišti.
"Supéér!" promluví konečně Miki unešená krbem se srovnanou hraničkou polen. "Můžu ho zapálit?"
"Já to udělám!" hrne se ke krbu Georg. "Když tak, holky, postavte na čaj nebo tak!"
"Chceš říct, že tu máš k pití... čaj?!" pronese Lili znechuceně.
"Ale, dámy, klídek..." Gusta otvírá bar s vyrovnanou řadou lahví, některé jsou ještě nenačaté. Lili si zapaluje a usedá jako královna do křesílka pokrytého světlou kožešinou. To jí to předsevzetí přestat s hulením dlouho nevydrželo! No a my s Miki a Angelou vzorně pochodujeme do kuchyně splnit přání hostitele, achjo. Někdy si přeju nebýt tak dobře vychovaná!
Uvaříme velký hrnec šípkového, ale nakonec se ukáže, že o něj stojí akorát Georg. Ostatní už se obsloužili u baru. U plápolajícího krbu sedí na štokrleti Bill, čučí do ohně a nasává. To se divim: měl snad dohlížet na Toma... Když už jsme tomu věnovaly ten čas a práci, nalejeme si také my s Angelou a Miki do hrníčků čaj.
"Dovol, Tanjo, trošku ti to vylepším..." usmívá se Georg a chce mi do čaje nalít whisku nebo co. Ucuknu.
"Vy si taky nedáte?" obrací se na holky.
Angela mu přistrkuje svůj šálek a Miki po jistém vnitřním boji také.
"Na zdraví!" mává na holky plnou sklenicí Lili. Teď už sedí Tomovi na klíně a pokud zrovna nechlastají, tak se cicmají a obírají. Je až trapné na ně koukat.
Zřejmě to pociťuje i Gusta. Pustí cédéčko, ne Tokio Hotel, k naší velké lítosti, ale Green Day nebo podobnou kapelu, v jakých si libujou kluci. Když protestujem říká: "Tokijáčků už bylo dneska dost! Tak co, mládeži? Nezahrajem si nějakou hru?"
"Nó, třeba domino!" ozve se Tom a pak se s Lili tomu fóru chlámaji.
"Myslel jsem... Co takhle flašku? Georgu?"
"Jj, ať se to trochu rozjede!... Bille, přidáš se?"
"Proč ne?" otočí se Bill a pomalu k nám kráčí. Zírám! "Ale né že si bude tady ta..."
"Miki," pípne Miki.
"...že si bude sundávat fáč z toho rypáku!"
"To si teda hrajte beze mě! Miki je skvělá holka a nikdo jí tu urážet nebude!!" vykřiknu naštvaně.
"Bille, to si přehnal!" zasahuje jako vždycky Georg.
"No tak fajn." dělá Bill, že nechápe. "Tak ať si ho pro mě za mě sundá! Já už jsem připravenej na všecko!"
"Tý vole!" utrousí suše Gusta.
"A my nejsme výtaný?" cpe se Tom s Lili do kroužku.
Akorát já zůstávám stranou. Hra začíná, prázdná lahev od whisky se točí. Jako naschvál sedí Miki za chvíli jen v džínách a podprdě, když neumí zodpovědět otázku, jaké je hlavní město Švýcarska. Ale vypadá spokojeně, protože si k ní přesedl Gusta a co chvíli jí něco špitá. Když nešpitá, čumí jí... ani nebudu říkat kam (né, na nos ne). Pak Georg tvrdí, že se pandy velké živí bambusovými výhonky, ale Tom se do krve hádá, že eukalyptem, Angela běží hledat encyklopedii a Georg se prozatím svléká do půl těla. Ale jen podmíněně, jak zdůrazňuje. Vidim, že fotky na netu nelhali a ten kluk má fakt tělo vypracované v posilovně. Až se budou muset svléknout Bill nebo Tom, asi si vedle něho nebudou připadat nejlíp! Což jim patří! Nenápadně sleduju Georga a začínám si říkat, jestli on neni náhodou bezva kluk: úplně obyčejný, hodný, laskavý, žádný infantilní náfuka jako někdo, práce se nebojí a určo zvládne posekat hromadu dříví. Jenom s tim podkuřováním by to nemusel tolik přehánět...
Jako by mi tu někdo četl myšlenky. Láhev se dotočí, hrdlem bezpochyby ukazuje na Gustava, ale Bill se rozkřikne:
"Teď si na řadě ty! No ty... Tanjo!"
"Tanja nehraje! Dobře víš kvůli komu..."
"Tady neni nikdo mimo hru! Jestli se jí to nelíbí, tak může jít ven!"
Georg se vážně naštve: "Nikoho nebudeš vyhazovat z mýho domu! Nebo víš co..."
Radši ho nenechám domluvit:
"Fajn, kluci, hraju! Tak na co ti mám odpovědět?" podívám se, kapku vyzývavě na Billa.
"Kdy opadá listí z dubu?"
Vzpomenu si na známou Werichovu pohádku. Smůla, hochu!
"Nikdy. Z dubu listí neopadává."
Bill se snaží ovládnout, ale vidim, že má děsný vztek: "Tak co si mam svlíknout?" šklebí se rádoby drsně, jako že mu to je šumafuk. Napřed si sahá na krk, ale obojek nemá, boty si vyzul v předsíňce... Jo, bude taky muset jít do naha. Stáhne si plandavé triko. Bledý rachitický hrudníček se mu nadouvá a propadá, jak zrychleně dýchá. Vypadá jako moučný červ a asi to i ví. Je mi ho najednou strašlivě líto!
"Brácha, ty máš řachu! Řikám ti pořád: žer! Nečum a žer!" tlámá se Tom a lije do sebe alkáč přímo z lahve. "A najdi si babu! Kdo se má na tebe furt koukat?!"
Bill má najednou v očích slzy. Nebo se mi to zdá? Vyskočí.
"Nikdo se na mě dívat nemusí!"
Sebere ze země triko a prosviští pokojem. Práskne za sebou dveřmi od domu.
"Tě péro! Ten jí má jak z praku!" plete Tom jazykem.
"Žere bambus." praví Angela, která právě dorazila z vedlejší místnosti. "Něco se tu stalo?"
Georg se zadívá na Toma, zvedne beze slova ukazováček, všichni víme, že to znamená "radši mlč!" a oblíká si tmavé triko:
"Poohlídnu se po něčem na zub!"
Venku se zvedá vítr a v komíně začíná tiše kvílet meluzína, v krbu sem tam praskne poleno.
"Tady by se skvěle opékaly klobásky!" drcne Miki mlsně čelem do Gustavova ramene.
"To by teda vůbec nebylo špatný!"
Zvednu se a jdu do kuchyně.
"Nechceš s něčím pomoct?"
"Nic moc jsem nenašel. Nějaký fazole a starý chleba. To se asi budou ofrňovat..." informuje mě Georg.
"Máš nějaký koření? Chleba rozpečeme..."
"Co se tam děje? Vedle?"
"Nic. Pokud vim, nic... Bill je pořád venku. Co ho to draplo?"
"On je trochu divnej. Řekl bych, že ho... trošku... zkazila všechna ta sláva. Když na to někdo neni připravený... Chci říct, když nemá ještě věci ujasněný..."
"To ty máš jasno, viď?" Možná to zní poněkud ironicky. Sama nevím, jak jsem to myslela.
"Doufám. Mě tyhle hvězdný manýry nikdy nechytali... Ale já taky nejsem ani zdaleka taková stár!" zasměje se Georg.
Do fazolí nasypeme pořádnou dávku chilli a kari a papriky. Ať si dá panstvo do nosu!
"Myslel jsem, že tu naši mají větší zásoby!"
"Budou dlabat co je, přece se nezblázníš!"
"Jééééé!" Miki je upřímně zklamaná. "Já bych si tak dala opečený klobásky! Úplně mi tečou sliny!"
Georg pokrčí rameny: "Tak já zajedu..."
"Nenech se komandovat!" slyším se, jak zasahuju. Asi mi je líto práce, kterou jsme na přípravu fazolí vynaložili. Jediný, kdo kupodivu nic nenamítá a cpe se je Tom: "Neni to špatný!"
Pak vezme náš kuchařský výtvor do pusy Lili. Dlouho tam ale nevydrží a už je zpátky v talíři: "Fůůůj! Co jste to provedli?! To se nedá žrát!"
"No dobře. Zajedu k pumpě pro ty klobásky..."
"A vem ňáký pivo! Aspoň kartón." poroučí Gustav.
"U vás maj na pumpě klobásky?" kulí oči Miki.
"Nepil jsi?" starám se.
"Jenom ten čaj, neboj, Tanjo. Nechceš jet se mnou?"
"Jé, já už mám aut pro dnešek dost!"
"Já bych jela." říká Angela.
"Když chceš..." odpoví chladně a nespokojeně Georg.
Angela ustupuje: "Vlastně mě bolí hlava. Radši si udělám kafe."
Georg odjede, Angela zmizí v kuchyni a asi tam brečí do instantní kávy. Cítím s ní, ale tuším, že moje utěšování by jí určitě popudilo. Gustav a Miki se pouštěji do stále odvážnějších pokusů, Tom s Lili už dávno překročili hranice měkké pornografie. Trapas! Dělám, že si čtu časák, ale vnímám jenom to mlaskání, vzdychání a zamilované šišlání. Kde je sakra ten Georg tak dlouho?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama