close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zločin, trest a TH 7.

18. října 2006 v 13:12 | leny |  FF - Zločin, trest a TH
"Vypadnu chvíli na vzduch!" říkám jako by to někoho zajímalo.
Je pořád ještě teplo, vzduch ochlazuje jen příjemný mírný větřík. Pustím se doprava po rovně sestřiženém trávníku a pak zapluju mezi stromy. Měsíc svítí tak silně, že rostlinstvo vrhá opravdu hluboké stíny.
"Kdo je to?" ozve se vedle mě.
"To jsem já, Tanja. Nešpehuju tě, jenom jsem se potřebovala trochu nadechnout."
"To chápu."
"Nenaštval si se na mě?" vyzvídám.
"Na tebe ne. Ty jseš tady jediná normální. Měl jsem pocit, že s tebou by se dalo... mluvit."
"Mno... Můžeš to zkusit. Prý jsem dobrá posluchačka... Hlavně že nikoho do ničeho nenutim." zdůraznim nakonec.
"Štve mě Tom! Pořád proti mě něco má a já ho mám přitom rád, vždyť je to můj brácha, dvojče..."
"On to tak nemyslí! Prostě si dělá srandu!... Víš, Bille, já mám stejně pocit, že to není to hlavní, co tě trápí... Ale nechci vyzvídat."
Bill mlčí. Za chvíli však vzdychne: "Jo, máš pravdu! Ale nechci tě otravovat svými nářky."
"Mě neotravuješ, vážně!"
"Nikomu o tom neřekneš?"
"Přísahám!"
"Už je to dlouho... Bláznivě jsem se zamiloval. Ale ta... osoba o tom do dneška neví. A já... jsem z toho dost špatnej."
"Proč jsi jí to neřekl?"
"To nejde. Musim myslet na kluky. Abysme zůstali pohromadě a v kurzu. Nemůžu si řešit svoje soukromé problémy na úkor kapely a jejích ekonomických zájmů."
"Ale to je blbost!" ujede mi. "Promiň, ale nemůžeš kapele obětovat celé svoje soukromí! Už jsi toho pro všechny udělal dost! Podívej se na svýho bráchu, ten si užívá úplně bez zábran!"
"Tom netuší, co je láska." řekne smutně Bill. To mě moc nepotěší. Kvůli Lili. Vezmu povzbudivě Billa kolem těch jeho hubených ramen. Jakmile se ho dotknu, projede mnou vzrušení jak elektrický výboj. Když Bill je tak neodolatelně žalostný chudáček! Jeho hebké havraní vlasy mě šimrají na tváři.
"Neměl by si se takhle trápit! Slib mi, že hned jak se vrátíme, že jí zavoláš. Třeba tě má taky ráda a jenom čeká, až se vyjádříš první!"
Snažím se být milá a chápavá, ale i když přeju Billovi jen to nejlepší, už na tu neznámou holku žárlim a čím dál víc mi leze krkem! Bill zhluboka vzdychne a já zrovna cítím, jak mu tluče to jeho zlomené srdíčko. Kdyby jsem já tak byla na místě té káči, chjo...
"Kdo je tam?!" vykřikne najednou Bill a vytrhne se mi.
"Co se děje?" ptám se, docela upřímně vyděšená.
"Zdálo se mi, že jsem tam někoho zahlíd. Támhle!" ukazuje směrem k nedaleké hradbě křovin.
"Nevidíš nic?"
"Ne. Nebylo to nějaké zvíře?"
"Snad, pokud je velké jako člověk a chodí po dvou..."
"Děláš si ze mě blázny!" zasměju se.
"Třeba to byl myslivec, nebo tak..."
"Ty jseš taky myslivec!" řeknu vesele "A zvíře v jednom!" Ani nevim, co mě to napadne, chytnu ho za obě ruce a vlepím mu pusu na tvář.
"Tanjo..." hlesne v rozpacích. A já se k němu vášnivě přitisknu celým tělem, rukou mu přejedu po tom jeho roztomilém zadečku.
"Nech toho, Tanjo!" zařve a prudce mě odstrčí, až se svalím na zem. "Já myslel, že jsi jiná! Ale ty jsi stejná nadržená děvka jako všechny ostatní! Nemyslíte na nic jinýho než na to jedno!"
Nemůžu tomu uvěřit. Zhroutím se bez dechu do trávy. Bill rozzuřeně odchází, ani nevím, kterým směrem.
To jsem to vyvedla! Ale tohle mi ještě jakživ žádný kluk nevyčet! Že by s Billem vážně nebylo všecko v pořádku? Nebo se mu tolik hnusí moje oblečení? Nebo je tak šíleně zamilovaný? Z posledně uvedené možnosti se mi dělá rudo před očima. V čem je ta druhá lepší?! Mám chuť řvát a prát se, dokázat Billovi, že moje láska je ta jediná pravá, ryzí a čistá!
Konečně se sklidním. Napadne mě, že už se třeba z nákupu vrátil Georg. Rychle si upravím vlasy, opráším kalhoty a nasazuju svůj nejlíbeznější a nejnevinější úsměv, přesně tak, jak jsem to kdysi trénovala před zrcadlem. Vracím se do chaty.
"Georg se ještě nevrátil?... A kam se poděla Lili?"
"Šli nahoru." mrká na mě Gusta. "Ozkoušet manželskou postel."
To mě otráví. Samozřejmě to Lili přeju, ale je pro ní ten kurevník vůbec dost dobrý?! A jaké přednosti má proti mě ona, že se jí tu plní její sen, zatímco mě můj vysněný kluk urazil a ponížil, jak to ještě před ním nikdo nedokázal?! Copak už nejsem ta pěkná, sexy a správná holka, která poctivě dodržuje všechny rady z Bravíčka, Cosmogirl, Správné dívky a Katky dohromady?
Miki s Gustou vypadají, že Lili a Toma v ložnici vzápětí vystřídají. Nahoře u zábradlí se objeví Tom, huláká na nás a září spokojeným úsměvem. To je teda humáč! Gusta něco šeptá Miki a ta se červená.
"Nepůjdem ještě na chvíli ven, Tanjo? Taky bych se prošla."
"To tě nedoprovodí Gustav?"
"Chce si vlízt na chvíli do koupelny."
"A to si tam nevlezeš s nim?" rýpu do ní nemilosrdně.
Miki se směje: "Viděla si jí? Tam se ani jeden člověk neotočí!"
Nemám sice chuť potkat Billa, ale koneckonců stejně pravděpodobné je, že ho potkám venku, jako že se vrátí do chaty. Jistě ten šmejd nebude nocovat pod širákem, na to je moc velká padavka! Navíc když půjdu s Miki, na beton se mě neodváží otravovat!
Vítr zesílil, ale pořád to ještě neni nepříjemné. Vedu Miki na opačnou stranu, než kde se předtím pohyboval Bill.
"Jů! Tady je pěkně!"
"No, s Gustou ti bude určo ještě líp!"
"To jo..." hihňá se Miki.
"A jemu nevadí, že máš frňák na maděru?"
"Snad ne. Vždyť se to zahojí."
"Hm, ale máš ho zlomenej. Co když ti zdrhne, až si všimne, že vypadáš jako boxer lehký váhy po knokautu?"
Miki na mě chvíli zírá: "Týjo, ty seš ale sprostá! Co jsem ti udělala?!"
"Co by si mi měla dělat? Ber to realisticky... To si vážně myslíš, že ti to s Gustavem vydrží? Že spolu budete dva roky chodit a pak se vemete, budete mít čtyři děti a budete šťastný až do smrti?!... Nebuď směšná!"
"Hele, já nevim, co se ti stalo..."
"MĚ se nestalo nic! Jseš moje kámoška a jednoduše se nemůžu dívat, jak se řítíš do neštěstí... Co když tě zbouchne? Uvědom si kolik ti je!... Voni jsou hvězdy, najmou Gustovi nejdrašího právníka... a ty skončíš sama s děckem, bez alimentů, bez matury..."
"Ty jseš ale blbá! Víš co? Já si myslim, že závidíš..."
"To bych měla co! Nechtěj mě rozesmát!"
"Jseš mrcha, Tanjo!" sikne Miki fakt namíchnutě a rychle odchází. Neodvažuju se jít za ní a zůstanu stát na místě. Přede mnou se otevírá mohutné údolí, v trávě se blýskají bílé hlavičky nějakých horských kytek. Na nebi září milióny hvězd. Posadim se na kládu a rozhodnu se, že se odsuď nehnu dokud neuvidím padat aspoň jeden meteorit. Nechce se mi zpátky mezi lidi, i když si odmítám cokoli vyčítat. Možná jsem byla na Mikaelu drsná, ale přátelům je třeba říkat pravdu do očí, i když je nepříjemná. Ale že mě za to nazvala mrchou... A že prý závidím... To teda přehnala! Znova si celý rozhovor v hlavě přehrávám a docházím k přesvědčení, že jsem jednala naprosto správně a čestně a že Miki je nevděčná hysterka. Lili bych řekla to samé, ale ta už si život podělala... Hele, Velký vůz!... Začínám si připadat jako nějaká legendární hrdinka, která je nucena trpět pro pravdu. Však já jí to ještě vytmavím, tu mrchu si odsere... Začíná mě bolet za krkem a tak se na kládu položím a i když to není dvakrát pohodlné, okamžitě se mi začínají klížit oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama