Na široké manželské posteli leží rozvalený Tom. Což o to, na tom by nebylo nic tak mimořádného, kdyby zároveň nebyl nahý, od rozkroku po bradu rozříznutý a vyvržený jako prase o posvícení. Zacpu si nos a přistoupím k lůžku. Není sice pravděpodobné, že by tu běhaly dvě paruky á la Tom, ale jistota je jistota... Popadnu nebožtíka za pačesy a škubnu. Nic. Jen z břicha vyskočí asi tak další dva metry tenkého střeva.
"Je to opravdu Tom." hlásím.
Do pokoje nakukuje Gustav. Jeho tvář jasně vypráví o tom, co se v něm odehrává. Je překvapený (Není vrah!), chvíli si mrtvolu prohlíží se zadostiučiněním (S tím znásilněním nekecal!) a potom znejistí (Neříkaly jsme něco o tom, že Tom mu TO neudělal?).
"Je mrtvý?" ptá se.
"Nejsem sice doktor, ale vsadila bych nový adidasky, že Angelu už nedostane."
"Pokud jí nedostal někdo jinej." pronese zlověstně Miki.
"Na každý pád bysme jí měli najít."
"A kde je vlastně Bill?" vzpomene si Gusta. Tváří se přitom úplně neutrálně. Nevím, jestli mu vážně nedošlo, co jsme se mu s Miki snažili naznačit nebo jestli se umí tak rafinovaně přetvařovat. Spíš to první, obávám se.
"Co když se stala... nějaká nehoda i jemu...?" nadhazuje Gustav.
Že by něco věděl? Že by toho naivku jen hrál? Že by přece jenom vraždil on? Ale proč by nám oznamoval, jaký má motiv? Vždyť bez motivu není vraha a kdyby nám neřekl o tom, co se stalo v koupelně, nikoho by ani nenapadlo ho podezírat.
"Rozdělíme se. My s Miki prohledáme dům, od sklepa až po půdu. Ty se Gusto poohlédni venku! Lili je chudinka úplně k ničemu, takže... No, měli bysme asi zamknout pokoj s tou zabíjačkou, aby tam necourala..." rozděluju úkoly a hned taky zamykám ložnici s mrtvolou a klíč si strkám do kapsy.
"Ale já chci jít s Gustou!"
"Neštvi mě, Miki! To tu mam zůstat sama s tim pošukem?!"
"A co když venku Gusta narazí na vraha?"
"To pochybuju, podle mě vraždil někdo z nás."
Miki vyděšeně vypískne:
"Jak můžeš něco takovýho vůbec vyslovit?!"
"Jak můžeš něco takovýho vůbec vyslovit?!"
"No, Lili vždycky, teda když neni úplně bez sebe jako teď, říká, že ve filmu by to tak bylo. Motiv máme všichni, jak tu jsme."
"Já taky?"
"Já taky?"
"Jasně! Já a ty jsme se mu mohli mstít za ty znásilnění. To napadne každýho jako první!"
"A Gusta?"
"To samý. Nezapomeň, že tu paruku, která Tomovu vinu zpochybňuje jsme našli, když už byl Tom se vší pravděpodobností tuhej. Navíc se nezdá, že by Gusta příliš chápal logickou a časovou souvislost mezi fakty."
"Ale Lili to udělat nemohla!"
"Co by ne?! Právě jí jsme nad mrtvolou nachytali! A motiv? Žárlivost. To je jednoduché jak facka."
"Takže akorát Bill a Angela jsou mimo podezření."
"Pchá! Bill ho možná oddělal, aby proti němu brácha nemohl svědčit - v případě Gustova znásilnění. A Angela? Třeba jí Tom přece jenom našel a bránila se úspěšnějc než my..."
"Pchá! Bill ho možná oddělal, aby proti němu brácha nemohl svědčit - v případě Gustova znásilnění. A Angela? Třeba jí Tom přece jenom našel a bránila se úspěšnějc než my..."
"Teda ty jseš morbidní!"
"Jenom realistická. Tak jdeme se mrknout do toho sklepa?"
Sevře nás chlad a do nosů uhodí směs pachů vlhkosti a plísně.
"Počkej, Tanjo, co když tam dole je... někdo cizí?"
"A co když je tam třeba svázaná Angela?"
Vidím na Miki, že jsem jí nepřesvědčila, ale přesto mě v bezpečné vzdálenosti následuje.
"Angelo? Angie?" voláme.
"Není tu! To by se přece ozvala!" Miki má oči rozšířené hrůzou.
"Třeba jí dali roubík!" zašeptám a sestupuju po schodech hloub do studených útrob sklepení. U stropu poblikává slabá žárovka bez stínidla. Po zdech se plazí černý kabel elektrického vedení a lišejníkům v mokrých skvrnách pěkně houstne zelený kožíšek. V jednom rohu leží hromada zčásti naštípaného dříví, vedle stojí vysoký špalek a do něho je zaťatá sekyra. Naproti se vrší uhlí, ze kterého trčí násada lopaty, na úpatí uhelné hory jsou pečlivě do řady srovnané plechové putýnky. Otočím se a... výkřik zadusím dlaní.
"Myslím, že už jsme jí našli." konstatuju a hned dodávám: "Neřvi!"
Z hromady uskladněných brambor kouká ven popelavá ruka s rudými nehty, jako by nám kynula, zápěstí je úhledně lemováno lehce zřasenou květovanou látkou.
Miki se bez křiku a beze slova složí do brambor. Ty se rozkutálejí a zčásti odhalí ledabyle zasypané Angelino tělo. Záda má pokrytá zaschlou krví, která vystříkla z hluboké rány v zátylku. Vyškubnu sekeru ze špalku a nemusím ostří příliš důkladně zkoumat, abych pochopila, že jde skutečně o vražednou zbraň. Vrátím se k Miki, popadnu ji za rameno a zacloumám s ní.
"Ange-la..." vydechne Miki.
"Jo, má to za sebou! Tak pojď, vrátíme se."
Skrz dveře sklepa se k nám seshora nesou zvuky prudké hádky.
"Tanjo!" Miki mi úzkostně sevře ruku.
"Neboj! Dokud se hádají, jsou aspoň živí!"
V hale cloumá rozzuřený Gusta Billem.
"Nech mě, blázne! Já se tě ani nedotk! Sex se mi hnusí, zato Tom je jím chorobně posedlej!"
"Nevymlouvej se, ty prase! Tom je na holky, to ví každej!"
"Mě se svěřil, že má všelijaký choutky!"
Vypadá to, že se Gustovi s jistým časovým odstupem rozsvítilo.
"Spoléháš na to, že se ho nemůžeme zeptat, když jsi mu rozpáral břicho, ty úchyle teplajznická! Zamordovat vlastního bráchu..."
"Co jsi to řekl? Co je s Tomem?"
"Co jsi to řekl? Co je s Tomem?"
Billovy hnědé oči se zúžily nepředstíranou úzkostí - nebo velmi dobře předstíranou.
"Nedělej se!" Gustav ho znova chytne pod krkem... a v ten moment se otevřou dveře.
"Tady je nějak veselo!" vpadá dovnitř v dobré náladě Georg. "Objel jsem pět pump, ale klobásky jsem nesehnal. Tak nesu aspoň vepřové nožičky v rosolu! Taky nejsou špatný, co říkáte? ...Ale vy jste nechali vyhasnout krb!"
"Georgu!" vrhnu se k němu, jako by nepřinášel vepřové nožičky, ale spásu a nový život. Zakopnu a přistanu mu v náručí. Když mě zachytí svalnatou paží, podlomí se mi nohy. Už toho na mě taky bylo moc...
"To ještě pořád hrajete flašku?"
Jakmile otevřu zase oči, vidím Georga s úplně proměněným výrazem.
"To je hrůza, Tanjo, co se tady stalo..."
Gusta mu skočí do řeči: "Nejhorší je, že se Georg pokusil vrátit k autu, aby dojel pro policii..."
"Neříkej jí to! Vidíš, že je jí zle!"
"Ale já to chci vědět!" řeknu pevně.
Georg mě zlechka pohladí po vlasech: "Někdo mi propíchal gumy. Ale neměj strach, zlato, my si s klukama nějak poradíme!"
ono se to už proměnuje v horor???