close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Beichte 2-1.

7. listopadu 2006 v 15:38 | leny |  FF - Beichte 2
"Jessíííí...mááááám to!"křikne na mě šťastně Klára a samou radostí mi skočí okolo krku.
"Takže..."
"Jedu fotit do Německa...na dva roky! Jupííííí..."řve skoro přes celou modelingovou agenturu.
Hrozně moc jí to přeju, ale i závidím. Já osobně už jsem s modelingem přestala. Sledovala jsem Kláru, jak se kontroluje...pořád jenom sledovala kalorie a tohle mě už štvalo. Přestala jsem s tím a teď o5 studuju na gymplu.
Už je to skoro rok, co jsme odjeli z Německa. S klukama jsme se ani jedna nerozloučili. Myslela jsem si, že to pro mě bude tak nejlepší, ale byl to omyl. Na Billa jsem zapomenout nedokázala...pokoušela jsem se o to pořád dokola a dokola, ale ne...ty jeho oči, úsměv...pořád ho mám před sebou. Teď Klára jede zase do Německa, protože vyhrála nějaký konkurz na focení v Berlíně.
"Jdeme na zmrzku..to se musí přece oslavit!"prohlásím a obě dvě se vydáme do slunného, jarního počáska do cukrárny.
Posadíme se spolu v jednom odlehlém rohu a objednáme si kávu a zmrzlinu.
"Chjo...proč jsi flákla s focením, Jess...určitě by jsi to vyhrála se mnou. Víš přece, že mohli vyhrát dvě! Místo tebe tam teď se mnou jede ta kráva Zuzana! Grr...tak z tý jsem celá vodvařená."
Stěžuje si Klára, ale já jí neposlouchám. Vytáhla jsem si z kabelky new bravíčko a začetla se do článku o TokioHotel... Sakra!
"Jessiko!!" křikne na mě, až upustím bravo na zem.
"Co řveš, ty tele?"vyštěknu na ní a bravo si pracně seberu.
"Poslouchala jsi mě vůbec?"
"Mno...ani ne, promiň. Začetla jsem se."přiznám barvu a Klára mi vytrhne bravíčko z ruky, aby se podívala, co mě v tam tak zaujalo.
"Jessiko...nemysli na ně."řekne mi se smutným pohledem, ale mě neujde to, jak si prohlíží Gustava.
"Já vím. Ale pořád si říkám, že jsme se s něma měli aspoň rozloučit..."
Pořád mám před sebou to ráno, kdy jsem se probudila vedle Billa...On spal a já si ho prohlížela. Snažila jsem se zapamatovat si jeho tvář...Nakonec jsem ho políbila, vzala kufr a odešla. Bez rozloučení, bez jeho pohledu...prostě jsem odešla jen tak...
"Hele, já už musím. Jdu domů říct mamce tu novinku a pak jdu s Romanem do kina. Zatím ahoj." rozloučí se se mnou v rychlosti a než stačím říct "a", odejde.
Klára se s Gustavem taky nerozloučila...myslím, že jí to netrápí tolik, jako mě. Našla si nového kluka - Romana a je s ním šťastná.
Zaplatím, hodím bravo zpátky do kabelky a pomalými kroky se vydám taky domů.
"Ahoj..."pozdravím tátu, když ho uvidím v kuchyni, jak studuje nějaký dokumenty.
"Ahoj Jessiko..."dostane se mi odpovědi.
"Co to děláš?" zeptám se a z ledničky si vyndám jogurt.
"Něco si zařizuju..."
"Poslední dobou taky pořád jenom něco zařizuješ...Proč?"
"Hele, Jess...tobě se líbilo v Německu, že jo?"zeptá se mě a koukne zvídavým pohledem na mě.
"Mno...jo."odpovím a nechápu, kam tím táta smiřuje.
"Co by jsi řekla na to, kdyby..."
(Nicolca
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama