close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Beichte 2-10.

11. listopadu 2006 v 12:16 | leny |  FF - Beichte 2
Koupelna je prázdná...díky bohu.
Táta mě sjede pohledem a hodí mi Billův prstýnek.
"Čekám tě na snídani..."vypadne z něj jenom a odejde z mého pokoje pryč.
Až teď si hlasitě oddychnu a v ruce si hraju s prstenem.
"Baf!"křikne na mě někdo z pod postele a já z ní div nespadnu...Bill!
"Ty..."zuřím a hodím po něm polštář.
"To bylo jen tak tak, co?"směje se Bill.
"Jo...to bylo. Na...příště si ty svoje prsteny víc hlídej!" přikážu mu a hodím po něm ten, který našel táta na zemi.
"Máš to ale zvláštního tátu..."začne konečně vážně Bill.
"Takovejhle nikdy nebyl...nechápu to."zakroutím hlavou. Bill mě jednou rukou chytí kolem pasu a druhou mi dá pramínek vlasů za ucho.
"Nechci o tebe zase přijít..."zašeptá mi do ucha a já mu omotám ruce kolem krku. Mám ho tak ráda... vlastně...miluju ho. Za celý dlouhý rok jsem ho nepřestala milovat...
"Nepříjdeš...nedovolím to."řeknu pevným hlasem.
"Ale tvůj táta..."
"Já vím co říkal...mě to oznamoval taky. Zkusím si s ním ještě jednou promluvit."
Bill mě líbne na tvář a usměje se na mě.
"My to zvládneme, jasný?"mrkne na mě a já přikývnu.
"A jéje...už jsem měla bejt dávno na snídani..."křiknu zděšeně když zjistím, že už je skoro devět hodin.
Chci se postavit, ale Bill mě nepustí.
"Dneska odpoledne natáčíme klip...DerLetzteTag... tvůj táta nám tam bude pomáhat...jenom doufám, že mě neschodí ze střechy."řekne ironicky Bill a já jenom na sucho polknu.
"Vyhejbej se mu jak jenom budeš moct, jasný?"dám mu radu.
Bill mě krásně a dlouze políbí...
"Miluju tě..."zašeptá mi do ucha a já se mu kouknu do očí... Asi se v nich utopím, ale na to je pozdě...
"I já tebe..."

"Kde se flákáš?"okřikne mě táta, když konečně dorazím na snídani...je skoro půl desátý.
"To je moje věc."řeknu mu bez zájmu a začnu do sebe házet housku...
"Jessiko...takhle jsi se nikdy nechovala!"spustí tatínek ty svoje kecy :-)
"Ty taky ne, tati....řekni mi jenom jednu věc, která ti na Billovi vadí. Jenom jednu jedinou..."
"Sláva...on je slavnej skoro po celém světě, Jess. Nechci, aby jsi byla zklamaná..."
"Copak mi nevěříš? Já ho miluju, tati..."
Táta bezmocně zakroutí hlavou.
"V šestnácti letech nemůžeš vědět, co je to láska dítě..."řekne táta sebejistě a dopije svojí kávu.
Chce odejít, ale já ho chytím za ruku a odhodlám se vyslovit otázku, kterou mám na jazyku už pěkně dlouho...
"Je to kvůli mámě?"zašeptám a táta se mi vyděšeně zadívá do očí...Bingo!!
"Jak...?"
"Pověz mi o tom...prosím."škemrám. Táta nakonec přikývne a znovu se posadí.
"Tvoje máma byla...byla zpěvačka. Byla docela hodně známá. Potkal jsem se s ní v jednom klubu a hnedka jsem se do ní zamiloval. Měla stejné oči jako máš teď ty, Jess...věděl jsem, že nikdy nemůže bejt moje, protože po ní šílelo hrozně moc mužů, kluků...ale vybrala si mě.
"Jak zemřela?"zašeptala jsem a přitom jsem se dívala tátovi do očí.
"Byla v devátém měsíci... chtěla ještě odehrát poslední koncert...hala byla plná lidí...já jsem stál za jevištěm a poslouchal jsem její krásnej hlas, ale najednou...ozvala se rána. Nechápal jsem, co se děje...nikdo nic nechápal. Najednou spadla bezvládně na zem. Rozběhl jsem se k ní...kulka trefila cíl...její srdce. Během několika minut přijela sanitka a odvezla jí do nemocnice. Tehdá mi bylo řečeno, že zemřela už v sanitce, ale tebe se naštěstí podařilo zachránit..." dopoví svůj příběh táta a v očích se mu lesknou slzy...a mě přímo valí po tvářích.
"Tati...proč jsi mi to neřekl dřív?"zašeptám a do rukávu utírám smáčené tváře od slz.
"Sám nevím. Už chápeš, proč nechci, aby jsi s ním chodila, dceruško??"
"I přes to, že už znám pravdu...nevzdám se Billa, tati. Prostě ne..."řeknu a chci odejít, ale tentokrát mě zadrží táta.
"Je to tvoje rozhodnutí...chci tě jenom chránit. Dotočíme ten klip a odjedeme pryč..."
"Chránit před čím, sakra??Myslíš si snad, že se bude historie opakovat? Odtud mě dostaneš jedině násilím...miluju Billa a chci zůstat s ním..."křiknu a rozběhnu se pryč...poslední, co jsem ještě slyšela, byli tátovi slova...
"To se ještě uvidí..."


(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verč@ Verč@ | 17. května 2008 v 21:32 | Reagovat

dááál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama