close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Beichte 2-13. KONEC

13. listopadu 2006 v 14:46 | leny |  FF - Beichte 2
Máš všechno?"zeptá se mě táta když příjde ke mně do pokoje.
Smutně se rozhlédnu po svém hotelovém pokoji a přikývnu. Včera jsem s tátou ještě jednou mluvila... prosila jsem, plakala...žadonila, ale bohužel...dneska odjíždíme...odjíždíme někam na druhý konec Německa... někam, kde se jenom těžko potkám s Billem.
Chci zakřičet že nemám všechno!! Nemám Billa...Nic jsem mu neřekla...jenom Tomovi. Nechtěla jsem říct ani jemu, že odjíždím, ale nachytal mě v pokoji, jak si balím kufry.
"Mám..."vypadne ze mě a táta mi pomůže s dvěma kufry, které s sebou mám...loudavými kroky jdu za tátou... před hotelem máme vlastní auto, kterým pojedeme až do Freibergu...do mého nového domova.
Naházíme tašky s kufry do kufru a já se ještě se smutným pohledem podívám na hotel... na hotel, ve kterém jsem zažila spoustý krásných zážitků...s NÍM!
"Tatí...prosím..."zkusím to naposledy...moje poslední šance, ale vím, že prosím zbytečně.
"Zapomněl jsem v hotelu jeden bágl...jdu pro něj."řekne táta a odejde. Chci se jít zatím posadit do auta, ale najednou mě chytí něčí ruce za ramena a otočí mě...
"Bille!"vydechnu, když ho uvidím stát přede mnou...
Dívá se na mě nechápavým pohledem a já až teď si uvědomuju, že je to naposledy, co tyhle krásné, čokoládové oči vidím...měla jsem dvě šance být s ním a ani jedné jsem nevyužila...
Bill na nic nečeká a prudce mě obejme. Je to objetí, které jsem snad ještě nikdy nezažila...cítím, jako by ke mně mluvil a křičel, ať ho neopouštím, ať zůstanu s ním...
"Proč?"zašeptá a jednou rukou mě hladí po vlasech.
"Musím..."vypadne ze mě a přitisknu se k němu ještě blíž... už nikdy u mě nebude tak blízko, jako je teď...Už nikdy...
"Jess...neopouštěj mě...já tě miluju."řekne Billík a odtáhne se ode mě. Zadívá se mi do očí a já to už nevydržím... z očí mi začnou stékat vodopády slz, které nikdo nezastaví...
"Bille...nedělej mi to ještě těžší, prosím tě."zašeptám a brečím jako malá holka.
Bill chytí jemně obličej do mých dlaní a políbí mě...Polibek mu okamžitě vracím... zavřu oči a vidím před sebou nás dva, jak jsme se poprvé potkali...v dodávce a on si mě měřil ledovým pohledem... Vidím naše krásné milování v mém hotelovém pokoji...vidím, jak mi byl vždycky nablízku a co já jsem mu dala? Lásku?? Vždyť od něj zase utíkám...
Najednou nás od sebe něčí ruce prudce odtrhnou, až spadnu na zem. Bill zakolísá, ale nespane...okamžitě se postavím a stojím tváří tvář tátovi.
"Do auta!!"křikne na mě táta přísným hlasem, až se leknu...
Ne, já nechci...prosím...Křičím v duchu a pořád stojím na místě. Bill má v očích slzy, ale snaží se je zadržet...
"Řekl jsem do auta!!"křikne na mě zase táta a prudce mě chytí za loket...než stačím cokoliv říct, sedím v autě. On za mnou prudce zavře dveře a jde si sednout na místo řidiče...
V rychlosti ještě stačím otevřít okénko...
"Miluju tě!"zašeptám dívajíc se přitom Billovi do očí...
"Nikdy nezapomenu..."řekne tichým hlasem Bill a v tom se auto rozjede...
Poslední co vidím jsou ty krásné, čokoládové oči zalité slzami...

***
"Nemám hlad!!"křičím na tátu z plných plic a vrátím mu talíř s obědem...jenom se zadívám na jídlo, tak se mi zvedne žaludek a mám pocit, že se každou chvilku pozvracím...
"Tak si nejez..."řekne táta a zapadne k sobě do pracovny...já se zády opřu o chladnou, studenou zeď a sesunu se po ní dolů...nohy si přitáhnu k tělu a obejmu je rukama...
Už jsou to čtyři měsíce...čtyři dlouhé, mučivé měsíce co jsme odjeli a přistěhovali se semka. Čtyři měsíce a není den, abych nemyslela na Billa...
Táta si našel novou práci...pracuje u nějaký firmy a je hodně zaneprázdněnej... pořád jenom pracuje a jestli mi za den řekne víc jak pět slov, tak je to moc.
Prudce se postavím a v tom se mi zamotá hlava, že se musím o5 zády opřít o zeď a zavřít na chvilku oči. Poslední dobou jsem hodně unavená a kdybych říkala, že nevím proč, lhala bych. Dojdu do koupelny a stoupnu si před velké zrcadlo. Zadívám se na svoje vyhublé tělo a stopnu si naváhu... stojím na ní snad desetkrát denně a dělá mi to dobře...kontrolovat každý gram...
Vážím něco okolo třiceti osmi kilo...Opět jsem kilo zhubla... Podívám se na svůj odraz v zrcadle a posmutním ještě víc. Změnila jsem se, napadne mě a posadím se na zem. Zadívám se na jeden časopis, kde je téma o anorexii a bulímii...Začnu ho škubat na kousky...
Nevím, jak dlouho jsem v koupelně zavřená, ale najednou je mi špatně... hrozně špatně...
Pokouším se vyzvracet, ale nejde to...nemám co zvracet...
"Prášky..."zašeptám a vydám se k sobě do pokoje... Našla jsem doma v lékarničce nějaké prášky, po kterých je mi vždycky dobře...
Už jsem skoro v pokoji, když mě najednou v půlce schodů chytne silná křeč v břiše...chytím se rukama pevně zábradlí a bolestí zavřu oči...
"Ne...dost!!"křičím a chci schody sejít, ale najednou se mi zatmí před očima a poslední, co vykřiknu je jméno kluka...kluka, kterého miluju nade vše...

***
"To ne...to není možný...bože, to ne..."křičí Bill zoufale a přitom mačká dnešní noviny. Tom, který je v pokoji s ním se na něch nechápavě podívá...
"Co...co se stalo?"zeptá se ho rozrušeným hlasem, protože Billovi stékají slzy po tvářích.
Bill neodpoví, hodí noviny na zem a odejde k sobě do pokoje.
Tom se ohne pro noviny a čte článek na titulní stránce...

JESSIKA FORETOVÁ, DCERA ZNÁMÉHO NEDÁVNÉHO MANAŽÉRA JEŠTĚ ZNÁMĚJŠÍ SKUPINY TOKIO HOTEL VČERA V NOCI ZEMŘELA NA NÁSLEDKY SVÉ NEMOCI - ANOREXIE. DOKTOR TISKU UVEDL, ŽE MĚLA JISTÉ PSYCHICKÉ PROBLÉMY O KTERÝCH NECHCE JEJÍ OTEC MLUVIT A KTERÝ SE SNAŽÍ ZE ZTRÁTOU SVOJÍ JEDINÉ DCERY VYROVNAT...

Tom čte článek dvakrát, třikrát, čtyřikrát a pořád tomu nechce uvěřit...
"To není možný..."zašeptá jako před chvílí jeho brat. Hodí noviny na zem a rozběhne se do pokoje, do které šel před chvilkou Bill...
"Bille? Bille!!"křičí Tom, ale Bill nikde není...

***
"Je to výmysl bulváru..."uklidňuje se Bill, když sedí v autobuse a čeká, než bus zastaví v Freibergu, kde má Jessika s Romanem bydlet...
"Prosím...prosím..."modlí se Bill v duchu a nervózně si hraje s prstýnkem v ruce.
Asi po dvouch hodinách cesty se autobus konečně zastaví v menším městečku. Bill se rozhlídne okolo sebe...Nemá čas na to, aby prohledával všechny domy...
Zazvoní u prvních dveří a po krátké chvilce mu otevře tak pětadvacetiletá žena s dítětem v náručí.
"Přejete si?"zeptá se ho.
"Hledám...nevíte, prosím vás, kde bydlí Foretovi?"zeptá se v rychlosti Bill a čeká na odpověď. Dívce se při tom jméně v očích objeví smutek.
"Hnedka vedle mě...napravo."odpoví paní.
"Děkuju..."zašeptá Bill a odběhne k domu vedle...
Zazvoní.
Prosím...ať mi příjde otevřít Jessika a ...ať mi skočí okolo krku a políbí mě...říká si v duchu Bill.
Dveře se po dlouhé chvilce otevřou a Bill stojí tváří v tvář panu Foretovi...
Oba dva se na sebe dívají nevěřícným pohledem a propalují se navzájem...
"Kde je?"vypadne z Billa a v hlavě se mu míhá článek z novin...
"Copak ty nevíš? Ty nečteš noviny?"rozkřičí se Roman a výjde za Billem před dům.
"Řekněte mi, že to není pravda..."zašeptá Bill.
"Jessika...moje dcera. Už tady není...ale já za to nemůžu...ničeho jsem si nevšiml...byla smutná, nevěděl jsem, že je nemocná a potom..."
"Potom?"pípne Bill a stírá slzu z tváře.
"Spadla...ze schodů...seděl jsem v pracovně a najednou zakřičela tvoje jméno a pak...ticho. Běžel jsem za ní...těžce dýchala. Okamžitě jsem zavolal sanitku, ale bylo pozdě...nezvládla to." dopoví pan Foret a zoufalým pohledem se dívá do země.
"Za to můžete vy!! Vy!!"křičí Bill jak z plných plic a nevěřícně kroutí hlavou. Nebyl tady, když se to stalo...nebyl s ní a přitom...poslední co řekla, bylo jeho jméno! Jeho zatracneé jméno!!!
"Chránil jsem jí..."řekne tichým hlasem Roman.
"Chránil?? Se mnou by byla v bezpečí...vždyť já jí miloval...pořád jí miluju! Ale myslíte si, že jí to teď řeknu? Že jí ještě někdy obejmu a zašeptám jí to??"
"Byla to i moje dcera!"
"Všechno jste zničil!! Všechno. Bál jste se toho, že se bude opakovat minulost a..."
Víc Bill nedopoví. Selže mu hlas...Zakroutí bezmocně hlavou a rozutíká se pryč...ještě uslyší Romanovo tiché...odpusť ...
Co bude teď?? Ztratil jí...ztratil jí navždy... Věřil, že jí ještě potká...že se mu znovu zadívá do očí a jemu se rozbuší srdce...věřil, že jí ještě jednou obejme a zašeptá: Mám tě rád! Chce znova vidět ten její krsáný úsměv. Byla krásná i když se rozčilovala...miloval na ní všechno. A teď je pryč... navždycky...
Co mu teď pomůže? Zpověď??
Bill utíká tmavou ulicí a přes slzy skoro nevidí...
Udýchaně se zastaví v půlce cesty a zadívá se na nebe...černé nebe posazené hvězdami. Tak jak se píše v jeho písničce Beichte...zpovídat se...chtěl se vyzpovídat Jessice. Říct jí, že jí miluje... Tolik jí miluje, ale ona už se to nikdy nedozví...
Bill si dá hlavu do dlaní a zhluboka se nadechne. Rozhodne se, že zavolá Tomovi, aby o něj neměl strach...začne v kapse hledat telefon, ale přes slzy je to docela složité...
Najednou ale uslyší brzdy a prudce se otočí...mobil mu vypadne z ruky a on vidí světla auta, které míří přímo na něj...Nikdo ty světla nezastaví...nikdo...
----------THE ENDE----------
/Nicolca/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Komentáře

1 kkkkkajush kkkkkajush | 26. listopadu 2006 v 21:25 | Reagovat

bééék! bulím jak želva! to to nemohlo skončit happy endem??? bééééééééééééééééééééééééky béééék!!!!! se mi to tak líbilo a konec mi pokazil naivní naději v happy end :-( škoda. ale je to supa ;-)

2 Domenica Domenica | 30. listopadu 2006 v 13:12 | Reagovat

Heeeejs ale jako tohleto fakt ne !!!! holky to mi nedělejte proč tedka všechno píšete a vždycky to končí špatně já mám pak z toho zkaženej celej den...nechceš udělat Beichte 3 ???? pls !!!! at Jesicca neni mrtvá a at je Billík v pohodě, nebo já nevim ale tohleto je hrozný !

3 Irzi Irzi | E-mail | Web | 30. listopadu 2006 v 20:10 | Reagovat

bože to bylo krásné sice teď brečím jak želva ale takhle povídečka byla uplně super fakt!

4 Yana Yana | Web | 28. února 2007 v 18:37 | Reagovat

Proč to nemohl být happy end???  Dyt by se to dalo tak jednoduše napsat!!!!

5 Blesková Cornelia Blesková Cornelia | Web | 5. března 2007 v 21:15 | Reagovat

nádhera!!!!

6 terik terik | 3. května 2007 v 19:21 | Reagovat

uplně boží........taky brečím :-((

7 terry terry | 26. května 2007 v 14:19 | Reagovat

bolo to dost dobre, yedna zmala ffiek co mayu smutny koniec...!!!

8 Aninka Aninka | 26. září 2007 v 17:24 | Reagovat

jj bylo to gut , škoda že to skončilo špatně

9 karolina karolina | 8. října 2007 v 18:04 | Reagovat

boze to je tak smutne ja neverim svojim ociam!!!! oni fakt zommreli!!!! to snad neni pravda

ale bolo to strasne krasne ale svina otec ja bi som ho asi zabila byt na billovom mieste

10 barčaTHčka barčaTHčka | 12. října 2007 v 9:29 | Reagovat

paanai to bylo tak nadherny.....sem se u toho rozbrecela jak zelva...vazne se ti to povedlo

11 Petull Petull | 16. února 2008 v 21:10 | Reagovat

mam pod sebou primo jezero.....fakt hezky

12 Verč@ Verč@ | 17. května 2008 v 21:50 | Reagovat

proč? proč to skončilo blbě?!?! fnuuuuuuuk :'-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama