...a tam stojí o5 Bill.
"Zapomněl sis něco?"vyštěknu na něj.
"Chtěla sis promluvit, ne?"
Zakousnu se do spodního rtu. Vážně si s ním chci promluvit??
"Tak...pojď dál."vyzvu ho.
Bill výjde do mého apartmá a rozhlíží se kolem sebe.
"Dáš si něco na pití?"
"Máš RedBull?"zeptá se mě a já se usměju. Ne...vůbec se nezměnil.
Otevřu ledničku a jeden RedBull mu hodím.
"Díky...tak, povídej." vyzve mě, posadí se do křesla a pozoruje mě ledovým pohledem.
"Co chceš slyšet?"zeptám se ho stejně jedovatým hlasem jako on mě před chvilkou a posadím se naproti němu.
"Například...proč jsi před rokem odjela bez vysvětlení, nebo...proč jsi se ani neozvala..."
"Bille, promiň. Bylo to tak nejlepší." řeknu a kouknu na něj smutným pohledem.
"Nejlepší pro koho, sakra?"vykřikne, ale já se zastrašit nedám :-)
"Pro oba!! Musela jsem odjet! V Česku jsem měla domov, rodinu..."
"Jo, to chápu, ale proč jsi se se mnou nerozloučila? Nic jsi mi neřekla...prostě se jednoho rána probudím a ty nikde! Víš, jak mi bylo??"řekne a nahne se ke mně blíž.
"Loučení, objímání, slzy...o tohle by jsi snad stál? Víš co? Necháme toho...nemá to cenu."řeknu nakonec a postavím se.
Bill dopije svůj RedBull a pak dojde vyhodit plechovku.
"Docela jsi mě zklamala, Jess..."řekne Bill tichým hlasem a potom odejde.
Fláknu sebou na postel a zadívám se do stropu...
Já jsem tě zklamala?? Sakra...víš jak to bolí, Bille? Proč musíš bejt tak blízko a přitom daleko? Proč??
***
"Co máš dneska na programu, tati?"zeptám se táty, když spolu snídáme druhý den v hotelové jídelně.
"Ráno jdou kluci na focení a večer je předávání cen. My dva tam jdeme taky."
Málem ze zadávím koblihou, která mi uvízla v krku...
"Co-cože?"zeptám se a hladím si poškrabanej krk.
"Mno...já, jako jejich manažér tam bejt musím a ty tam jdeš se mnou, Jess...média se nějak dozvěděla o tom, že mám dceru a...nevadilo by ti pár fotek, že ne?"zeptá se táta a já otevřu hubu dokořán.
"Hele, tati...a jinak v pohodě? To jsou přece ty ceremoniály, kde chodí celebrity v nažehlených šatech apod. Kde mám sakra vzít nějaký šaty a tak?"
"To už jsem ti zařídil...jseš hodná, že tam půjdeš. Díky. Až se nasnídáš, přijď za mnou na pokoj..." řekne táta, odloží noviny, dopije čaj a odběhne pryč.
Vždyť já jsem mu na nic nekejvla, sakra!!!
V klidu dosnídám a vydám se k tátovi na pokoj. Místo táty tam je ale nějaká...asi pětadvacetiletá ženská. Tmavá blondýna...docela hezká.
"Ahoj...ty budeš Jessika, že jo?"zeptá se mě kamarádským hlasem a já jenom přikývnu.
"Táta..."
"Táta mě za tebou poslal...jdeme nakupovat. Musíme na dnešní večer koupit šaty. Učešu tě, nalíčím...nikdo tě nepozná, věř mi..."začne básnit a já na ní čučím jako chleba z tašky.
"A vy jste kdo?"zeptám se jí, když konečně domluví.
"Á...promiň. Já jsem Suzan. Kostimérka a podobně. Pomáhám klukům s jejich vizáží, když točí klipy nebo tak...ale dneska pomůžu Tobě. Seš vážně moc hezká holka...jenom trošku upravit líčení, oblečení a..."
A zase mele a mele...
Mno to jsem zvědavá, jak to se mnou dneska dopadne. Fakt díky, táto...
(Nicolca)
"Zapomněl sis něco?"vyštěknu na něj.
"Chtěla sis promluvit, ne?"
Zakousnu se do spodního rtu. Vážně si s ním chci promluvit??
"Tak...pojď dál."vyzvu ho.
Bill výjde do mého apartmá a rozhlíží se kolem sebe.
"Dáš si něco na pití?"
"Máš RedBull?"zeptá se mě a já se usměju. Ne...vůbec se nezměnil.
Otevřu ledničku a jeden RedBull mu hodím.
"Díky...tak, povídej." vyzve mě, posadí se do křesla a pozoruje mě ledovým pohledem.
"Co chceš slyšet?"zeptám se ho stejně jedovatým hlasem jako on mě před chvilkou a posadím se naproti němu.
"Například...proč jsi před rokem odjela bez vysvětlení, nebo...proč jsi se ani neozvala..."
"Bille, promiň. Bylo to tak nejlepší." řeknu a kouknu na něj smutným pohledem.
"Nejlepší pro koho, sakra?"vykřikne, ale já se zastrašit nedám :-)
"Pro oba!! Musela jsem odjet! V Česku jsem měla domov, rodinu..."
"Jo, to chápu, ale proč jsi se se mnou nerozloučila? Nic jsi mi neřekla...prostě se jednoho rána probudím a ty nikde! Víš, jak mi bylo??"řekne a nahne se ke mně blíž.
"Loučení, objímání, slzy...o tohle by jsi snad stál? Víš co? Necháme toho...nemá to cenu."řeknu nakonec a postavím se.
Bill dopije svůj RedBull a pak dojde vyhodit plechovku.
"Docela jsi mě zklamala, Jess..."řekne Bill tichým hlasem a potom odejde.
Fláknu sebou na postel a zadívám se do stropu...
Já jsem tě zklamala?? Sakra...víš jak to bolí, Bille? Proč musíš bejt tak blízko a přitom daleko? Proč??
***
"Co máš dneska na programu, tati?"zeptám se táty, když spolu snídáme druhý den v hotelové jídelně.
"Ráno jdou kluci na focení a večer je předávání cen. My dva tam jdeme taky."
Málem ze zadávím koblihou, která mi uvízla v krku...
"Co-cože?"zeptám se a hladím si poškrabanej krk.
"Mno...já, jako jejich manažér tam bejt musím a ty tam jdeš se mnou, Jess...média se nějak dozvěděla o tom, že mám dceru a...nevadilo by ti pár fotek, že ne?"zeptá se táta a já otevřu hubu dokořán.
"Hele, tati...a jinak v pohodě? To jsou přece ty ceremoniály, kde chodí celebrity v nažehlených šatech apod. Kde mám sakra vzít nějaký šaty a tak?"
"To už jsem ti zařídil...jseš hodná, že tam půjdeš. Díky. Až se nasnídáš, přijď za mnou na pokoj..." řekne táta, odloží noviny, dopije čaj a odběhne pryč.
Vždyť já jsem mu na nic nekejvla, sakra!!!
V klidu dosnídám a vydám se k tátovi na pokoj. Místo táty tam je ale nějaká...asi pětadvacetiletá ženská. Tmavá blondýna...docela hezká.
"Ahoj...ty budeš Jessika, že jo?"zeptá se mě kamarádským hlasem a já jenom přikývnu.
"Táta..."
"Táta mě za tebou poslal...jdeme nakupovat. Musíme na dnešní večer koupit šaty. Učešu tě, nalíčím...nikdo tě nepozná, věř mi..."začne básnit a já na ní čučím jako chleba z tašky.
"A vy jste kdo?"zeptám se jí, když konečně domluví.
"Á...promiň. Já jsem Suzan. Kostimérka a podobně. Pomáhám klukům s jejich vizáží, když točí klipy nebo tak...ale dneska pomůžu Tobě. Seš vážně moc hezká holka...jenom trošku upravit líčení, oblečení a..."
A zase mele a mele...
Mno to jsem zvědavá, jak to se mnou dneska dopadne. Fakt díky, táto...
(Nicolca)
Dobře ty...je to super !!!