"Yeah..."vypadne ze mě a na víc se nezmůžu. Ta holka, která se na mě v zrcadle dívá snad nejsem ani já.
Na sobě mám krásné, červené elegantní šaty...jsou dlouhé až na zem a přiléhají na moje tělo. Vypadám v nich vážně fantasticky. K tomu mi Suzan dala krásné botky na podpadku...
Vlasy mi stočila do krásných loken, takže se mi kroutí po zádech. Líčení mám (jak tvrdí Suzan) večerní... stíny, řasenka, make-up, rtěnka...mno prostě božíííííí :-)
"Teda Suzan... tak tohle je moc."řeknu a chytím se rukou za hlavu.
"Kluci ti budou padat k nohám."řekne a taky si mě prohlíží. Myslím, teda vím, že je na své dílo hrdá :-)
"Mě by stačil jenom jeden..."zašeptám.
"Cože?"
"Ale nic...někdo klepal..."zařeknu to a Suzan se vydá ke dveřím. Jdou slyšet tiché hlasy a po chvilku do mojí ložnice příjde táta. Zůstane na mě čučet s hubou dokořán, až se musím začít smát.
"My se známe?"vypadne z něj po chvilce, ale já vím, že si dělá srandu.
"Jessika...těší mě."skočím na jeho hru...
"Páni, Jess....kdo by to byl řekl, že jednou budu mít tak krásnou dceru...moc ti to sluší. Vypadáš jako...tvoje mamka."řekne a v očích se mu objeví slzy.
Příjdu k němu a obejmu ho. Táta má na sobě kvádro, nebo-li slavností oblek.
"Tak můžeme jet? Za hodinu to začíná..."zeptá se mě táta a koukne na hodinky.
Přikývnu a vezmu si do ruky kabelku.
U dveří se ještě rozloučíme se Suzan (teda...já jí řeknu jenom ahoj, ale táta jí dá pusu na tvář.) a pak se vydáme do taxíka, který pro nás přijel.
Jedeme asi dvacet minut a já jsem čím dál tím víc nerzvóznější. Ruce se mi potí a táta si toho asi všimnul.
"Proč jsi tak nervózní, zlatíčko? Těch novinářů se bát nemusíš."řekne a mile se na mě usměje.
"O novináře nejde, jde o..."začnu, ale zarazím se. Táta neví o mě a Billovi...
"To je jedno, tati."řeknu nakonec a táta přikývne.
Pak oba dva mlčíme a konečně se taxík zastaví před krásnou, velikou budovou. Všímám si hromady aut, které semka přijíždí a dvakrát tolik je zde i novinářů.
"Kde jsou kluci? Myslím jako TokioHotel?"zeptám se ještě táty.
"Ti už budou vevnitř...tak jdeme na to. Usmívej se, Jess."dá mi radu táta, líbne mě na tvář a vystoupí z auta. Nabídne mi elegantě ruku a já jí příjmu. Okamžitě na nás začne blikat hromada fotooparátů a já se cítím...zvláštně. Proč si mě ty lidé vlastně fotí? Vždyť mě vůbec neznají...
"Vy jste nějaká herečka??"zeptá se mě nějaká ženská a přes pusu mi dá mikrofon.
"Ne...je to moje dcera. Jsem manažér skupiny TokioHotel."vysvětlí táta a než se novináři zmůžou na víc otázek, jsme v budově...
Páni...to je přepychu a luxusu...
"Hele..támhle jsou kluci."řekne táta a ukáže před sebe. Moje srdce právě udělalo kotrmelec. Billovi to přímo příšerně sluší!!! To je tak nefér... na sobě má maskáčový kalhoty, černý tričko a roztrhanou, černou džínku. Je prostě krásnej...Tom má o5 kšilt a oblečení XXL. Divím se, že i na takovejhle ceremoniál si vezmou svoje cool oblečení. Pomali každej tady chodí v kvádru a nažehlených šatech a oni...jsou prostě svý ;-)
Bill zvedne hlavu od svého šampanského, zadívá se mým směrem a naše pohledy se střetnou... Kouká na mě, tak nějak zvláštně...ne, jako táta...Táta se na mě díval pyšně...ale Bill...Bill se na mě dívá se zájmem a chtíčem...
Zakroutím hlavou a odtrhnu se od jeho pohledu. Tohle nemá cenu.
"Zdravím, kluci..."pozdraví je vesele táta a kluci mu pozdrav oplatí. Když se na mě podívá Tom, zaskočí mu jednohubka, kterou právě žvejkal.
Gustav ho začne mlátit do zad...mno prostě sqělá podívaná...
"Ty woe...ty seš kus."vypadne z Toma a může na mě nechat oči. Táta se jenom troško zamračí, ale zasměje se tomu. Pak odejde za nějakým chlápkem.
"Díky...taky vám to sluší...všem."pípnu a projedu kluky pohledem.
Pak se všichni přesuneme do velkého, slavnostního sálu, kde začíná předávání cen. Kluci vyhráli dvě...za nejlepší song a nejelpší mladistvou skupinu... Nakonec se v další místnosti pilo, pilo, hrálo a tancovalo.
"Musím na vzduch..."křiknu přes tu hlasitou hudbu na Toma a ten jenom přikývne.
Vymotám se ven a zjistím, že už je tma a chladno...
Nadechnu se čerstvého vzduchu a začnu se hladit po rukách...mno musím se nějak zahřát.
"Nechceš půjčit džínsku?"ozve se za mnou a já se otočím...
Na sobě mám krásné, červené elegantní šaty...jsou dlouhé až na zem a přiléhají na moje tělo. Vypadám v nich vážně fantasticky. K tomu mi Suzan dala krásné botky na podpadku...
Vlasy mi stočila do krásných loken, takže se mi kroutí po zádech. Líčení mám (jak tvrdí Suzan) večerní... stíny, řasenka, make-up, rtěnka...mno prostě božíííííí :-)
"Teda Suzan... tak tohle je moc."řeknu a chytím se rukou za hlavu.
"Kluci ti budou padat k nohám."řekne a taky si mě prohlíží. Myslím, teda vím, že je na své dílo hrdá :-)
"Mě by stačil jenom jeden..."zašeptám.
"Cože?"
"Ale nic...někdo klepal..."zařeknu to a Suzan se vydá ke dveřím. Jdou slyšet tiché hlasy a po chvilku do mojí ložnice příjde táta. Zůstane na mě čučet s hubou dokořán, až se musím začít smát.
"My se známe?"vypadne z něj po chvilce, ale já vím, že si dělá srandu.
"Jessika...těší mě."skočím na jeho hru...
"Páni, Jess....kdo by to byl řekl, že jednou budu mít tak krásnou dceru...moc ti to sluší. Vypadáš jako...tvoje mamka."řekne a v očích se mu objeví slzy.
Příjdu k němu a obejmu ho. Táta má na sobě kvádro, nebo-li slavností oblek.
"Tak můžeme jet? Za hodinu to začíná..."zeptá se mě táta a koukne na hodinky.
Přikývnu a vezmu si do ruky kabelku.
U dveří se ještě rozloučíme se Suzan (teda...já jí řeknu jenom ahoj, ale táta jí dá pusu na tvář.) a pak se vydáme do taxíka, který pro nás přijel.
Jedeme asi dvacet minut a já jsem čím dál tím víc nerzvóznější. Ruce se mi potí a táta si toho asi všimnul.
"Proč jsi tak nervózní, zlatíčko? Těch novinářů se bát nemusíš."řekne a mile se na mě usměje.
"O novináře nejde, jde o..."začnu, ale zarazím se. Táta neví o mě a Billovi...
"To je jedno, tati."řeknu nakonec a táta přikývne.
Pak oba dva mlčíme a konečně se taxík zastaví před krásnou, velikou budovou. Všímám si hromady aut, které semka přijíždí a dvakrát tolik je zde i novinářů.
"Kde jsou kluci? Myslím jako TokioHotel?"zeptám se ještě táty.
"Ti už budou vevnitř...tak jdeme na to. Usmívej se, Jess."dá mi radu táta, líbne mě na tvář a vystoupí z auta. Nabídne mi elegantě ruku a já jí příjmu. Okamžitě na nás začne blikat hromada fotooparátů a já se cítím...zvláštně. Proč si mě ty lidé vlastně fotí? Vždyť mě vůbec neznají...
"Vy jste nějaká herečka??"zeptá se mě nějaká ženská a přes pusu mi dá mikrofon.
"Ne...je to moje dcera. Jsem manažér skupiny TokioHotel."vysvětlí táta a než se novináři zmůžou na víc otázek, jsme v budově...
Páni...to je přepychu a luxusu...
"Hele..támhle jsou kluci."řekne táta a ukáže před sebe. Moje srdce právě udělalo kotrmelec. Billovi to přímo příšerně sluší!!! To je tak nefér... na sobě má maskáčový kalhoty, černý tričko a roztrhanou, černou džínku. Je prostě krásnej...Tom má o5 kšilt a oblečení XXL. Divím se, že i na takovejhle ceremoniál si vezmou svoje cool oblečení. Pomali každej tady chodí v kvádru a nažehlených šatech a oni...jsou prostě svý ;-)
Bill zvedne hlavu od svého šampanského, zadívá se mým směrem a naše pohledy se střetnou... Kouká na mě, tak nějak zvláštně...ne, jako táta...Táta se na mě díval pyšně...ale Bill...Bill se na mě dívá se zájmem a chtíčem...
Zakroutím hlavou a odtrhnu se od jeho pohledu. Tohle nemá cenu.
"Zdravím, kluci..."pozdraví je vesele táta a kluci mu pozdrav oplatí. Když se na mě podívá Tom, zaskočí mu jednohubka, kterou právě žvejkal.
Gustav ho začne mlátit do zad...mno prostě sqělá podívaná...
"Ty woe...ty seš kus."vypadne z Toma a může na mě nechat oči. Táta se jenom troško zamračí, ale zasměje se tomu. Pak odejde za nějakým chlápkem.
"Díky...taky vám to sluší...všem."pípnu a projedu kluky pohledem.
Pak se všichni přesuneme do velkého, slavnostního sálu, kde začíná předávání cen. Kluci vyhráli dvě...za nejlepší song a nejelpší mladistvou skupinu... Nakonec se v další místnosti pilo, pilo, hrálo a tancovalo.
"Musím na vzduch..."křiknu přes tu hlasitou hudbu na Toma a ten jenom přikývne.
Vymotám se ven a zjistím, že už je tma a chladno...
Nadechnu se čerstvého vzduchu a začnu se hladit po rukách...mno musím se nějak zahřát.
"Nechceš půjčit džínsku?"ozve se za mnou a já se otočím...
(Nicolca)