close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Beichte 2-7.

10. listopadu 2006 v 15:24 | leny |  FF - Beichte 2
Nakonec přece jenom přikývnu, protože nemá cenu se s ním hádat. Podívám se na Toma a ten pochopí, proto někam odejde.
"Tak mluv."vyzvu Billa odměřeně.
"Možná jsem to přehnal, Jess...promiň. Hrozně mě ten tvůj odjezd vzal a teď když seš zase tady... Začal jsem se totiž postupem času smiřovat s tím, že už tě nikdy neuvidím."
"Ne. Nepřehnal jsi to. Měl jsi naprostou pravdu, Bille. Byla to chyba, že jsem se s tebou nerozloučila a mrzí mě to. A měl jsi pravdu i v tom, že bude nejlepší, když se teď nebude nějakej ten čas vídat."
Hrozně mě to mrzí. Když jsem Billa viděla na tom letišti poprvé, uvnitř mě něco poposkočilo. Nejspíš jsem si myslela, že by to mohlo bejt stejně jako před rokem, ale... už asi nikdy neucítím to zvláštní mravenčení v podbřišku při jeho polibcích...nebo jeho horké dlaně na mém těle...
Zakroutím hlavou, abych vymazala vzpomínky... Jsou tam ale stále...a pořád budou.
Otočím se a odcházím pryč...
"Jess!! Jessiko!!"volá za mnou ještě Bill, ale já jenom přidám do kroku a při rychlé chůzi ven z budovy si z tváří stírám slzy. Neměla jsem semka vůbec jezdit!!
Nasednu do nejbližšího taxíku a při cestě do hotelu přemýšlím...a nadávám! Proč?? Proč mě osud k němu zase postavil? Abych pikala za to, že jsem odjela? Copak nestačilo to, že jsem doma denně brečela do polštáře a představovala si vedle sebe Billa?
Z přemýšlení mě vytrhne až hlas taxikáře.
"Jsme tady..."oznámí mi. Poděkuju, zaplatím a pomalými kroky se vydám do svého prázdého pokoje.
V rychlosti si skočím pod sprchu, hodím na sebe pižamo a zalehnu do postele...je tak prázdná.
"Co je špatně?"zašeptám a s hlavou plnou krásných i smutných vzpomínek usínám.

***
"Ztichni!!"křiknu a hodím budík o stěnu. Rozletí se na malé kousíčky....
Konečně ticho. Stejně se mi už ale nepovede usnout a proto se posadím a díky hodinkám na mobilu zjistím, že je osm hodin ráno...nesnáším na hotelech to, že se musí vztávat takhle brzo... a to jenom kvůli snídani...grr...
Vylezu z postele a zavřu se asi na půl hodiny do koupelny. Nemám dneska náladu se líčit a nic. Proto si dám jenom řasenku a trošku lesk na rty. Kruhy pod očima zaplácám make-upem a vlasy svážu do obyčejného culíku. Na sebe hodím delší, zelenou sukni a černé tričko.
"Jess?"ozve se za dveřmi tiché zaklepání a hned potom tátův hlas.
Otevřu mu dveře a nechám ho vejít dovnitř.
"Jdeme na snídani?"zeptám se ho a nazuju si na nohy žabky.
"Jo hned...kam jsi včera tak zmizela? Všichni jsme tě tam hledali."
Nemám náladu se tátovi nějak vzpovídat, proto nad tím jenom mávnu rukou a jdeme společně na snídani.
Stejně mi dneska nějak nechutná...
"Děje se něco, zlatíčko?"zeptá se mě starostlivě tatínek nad hrnek kávy a s novinami v ruce, jak je jeho zvykem při snídani.
"Dneska nemám nějak náladu a chuť. Půjdu k sobě."vymluvím se a pádím k výtahu. Co se mi ale při mé smůle nestane???
U výtahu se srazím s Billem.
"Promiň."pípnu jenom na omluvu a všimnu si, že i on jede nahoru.
"To nic."odpoví mi a dveře se s námi zavřou a výtah rozjede...
Sakra...je tak divně jenom mě nebo i jemu? V ruce si pohrávám s prstýnkem, nervózně si kousám spodní ret a ten výtah se pořád ne a ne zastavit.
Najednou se ozve rana a výtah se z cuknutím zasekne. Já i Bill spadneme na zem.
"Co se stalo?"ptám se vyděšeně a zvedám se ze země.
"Výtah...zasekl se."dostane se mi odpovědi a já s hrůzou v očích zjišťuji, že Bill má pravdu...
(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama