"Halóóó!!"křičím a kopu nohou do dveří od výtahu, ale nic. Bill jenom zkříží ruce na prsou a opře se zády o zeď.
"Co tam tak stojíš? Tak dělej něco!"křiknu na něj, protože....prostě to skoro nikdo neví, ale mám z malých prostorů strach.
"Jess...Co tak vyvádíš proboha? Výtah se tak za půl hodiny dá do provozu."mele Bill, ale nechápe mě. Půl hodiny??Jak to tady mám vydržet půl hodiny...? Jenom mezi čtyřmi stěnami, které se k vám blíží...
"Ne..."vydechnu, posadím se na zem, přitáhnu si kolena k bradě a hlavu si dám do dlaní.
"Jessiko? Co se děje?"zeptá se mě vystrašeně Bill, protože až teď si všiml, že se mnou není něco v pořádku.
"Já...mám klaustrofobii."zašeptám a hlas se mi celý klepe.
Bill za mnou příjde, posadí se vedle mě a pevně mě obejme.
"Jsem tady s tebou, Jess... To zvládneš."uklidňuje mě šeptáním do ouška a hladí mě po vlasech.
Přitisknu se celým tělem k němu blíž...přesně tohle jsem potřebovala. Bezpečí...a s Billem jsem v bezpečí kdekoliv.
Najednou mě Bill pohladí jemně po tváří a chytí mojí bradu do dlaně, takže se mu zadívám do očí. Zase cítím takovej ten zvláštní pocit, kterej nedokážu popsat slovy...
Bill se ke mně skloní a políbí mě. Vlastně jenom přiloží svoje ústa k těm mým a jemně si s němi pohrává... Na tento okamžik jsem čekala snad celou věčnost a konečně je tady... cítím každý Billův tlukot srdce, cítím jeho vůni, jeho teplo...
Začnu mu okamžitě polibek vracet. Líbáme se asi patnáct minut a vůbec si nevšimneme, že se výtah už rozjel.
Dveře se otevřou, ale nám je to jedno...stále se krásně líbáme a vychutnáváme doteky toho druhého.
"JESSIKO??"slyším něčí hlas jakoby z dálky. První se vzpamatuje Bill a odtáhne se ode mě.
Podívám se, co se vlastně děje...Ajaj...
Sedíme s Billem v rohu výtahu, v objetí se líbáme a... výtah se zastavil na našem patře, kde stál můj táta a v pozadí Tom. Táta se na mě nevěřícně kouká, ruce v bok a každou sekundou je v obličeji červenější čím dál víc. A Tom? Ten se vzadu chechtá, div se nepřerazí o stolek, kterej u něj stojí.
"Já...ehm...mno..."začnu koktat a mezitím se s Billem postavíme.
"Co tohle to mělo znamenat?"řve táta a div mu nejde pára z uší :-)
"Já...víš, jak mám strach z uzavřených prostorů a Bill...Bill..."
"...ti dával umělé dýchaní??"doplní mě táta a Tom se začne nanovo chechtat...chechtat tak moc, že slítne na zem, ale směje se dál...
"Ne...já mám vaši dceru rád."promluví konečně Bill a pevně mě chytí za ruku. Táta se na něj zadívá takovým tím pohledem : Srandu si dělej z někoho jinýho a já se na něj podívám...překvapeně a nevěřícně zároveň. Že by mi odpustil?
"Jessiko...k sobě do pokoje! HNED!!!"rozkáže mi táta. Je mi jasný, že v tuhle chvíli se nemá cenu s ním hádat, proto se Billa pustím, omluvně se na něj podívám a když procházím okolo smějícího se Toma, fláknu ho pěstí do ramene...až potom zapadnu do pokoje.
Jenom jeden polibek a co se všechno nestane?
"Co se děje?"vykřiknu, když se dveře od mého pokoje prudce otevřou a do pokoje vlítne táta. Takhle se ke mně nikdy nechoval....až z něj mám docela strach, ale věřím, že by mě snad nikdy neuhodil...nebo se o to ještě nikdy nepokusil.
"Tak hele, holčičko. S tím klučinou to nemyslíš vážně, že ne?"vyjede na mě a já otevřu pusu úžasem.
"Já...já..."
"Tak kruci nekoktej a řekni mi k tomu něco srozumitelnýho!"
"Fajn...jak chceš! Znám se s Billem už skoro rok a půl...Chodila jsem s ním, když jsem do Německa jela s Klárou přes modeling. Mám ho moc ráda, tati a doufám, že to budeš tolerovat."
Uff...tak a je to venku :-)
"Tolerovat? Seš ještě dítě, proboha!!"
"Vždyť je mi šestnáct tati!! Nechceš snad..."
"Zakázat ti ho? Jo...to přesně chci. Přistěhovali jsme se do Německa hlavně kvůli mé práci a já nechci, aby jsi s ním chodila... Vždyť on je slavnej a může mít kolik holek jenom bude chtít."
"Znám Billa...Nemůžeš mi ho zakázat."řeknu výtězoslavně.
"Ode dneška tě budu hlídat jak ostříž! Ještě jednou tě s ním nachytám, tak najdu dům někde na druhým konci Německa a přistěhujeme se tam."
"To přece nemůžeš!!Tvoje práce..."
"Je víc možností, jak začít v Německu pracovat. Dal jsem ti na výběr, Jess...necháš ho a zůstaneme tady...když ne, odjedeme!"zopakuje mi táta a já mám slzy v očích...
"Proč tati? Copak to nechápeš??Já ho mám hrozně moc ráda..."kňučím, div nebrečím.
"Zklamal by tě, dceruško..."zašeptá táta a odejde z mého pokoje pryč.
Skočím na postel a začnu brečet do polštáře...
Nemůžu si s Billem o5 něco začít. Kdyby na to přišel táta, tak vím, že by jsme odjeli...znám ho a tohle myslel smrtelně vážně. Jenom by mě zajímalo, proč mu to tak vadí??
Najednou mi něco problikne hlavou...
Co když to má něco společného s mojí mámou?
"Co tam tak stojíš? Tak dělej něco!"křiknu na něj, protože....prostě to skoro nikdo neví, ale mám z malých prostorů strach.
"Jess...Co tak vyvádíš proboha? Výtah se tak za půl hodiny dá do provozu."mele Bill, ale nechápe mě. Půl hodiny??Jak to tady mám vydržet půl hodiny...? Jenom mezi čtyřmi stěnami, které se k vám blíží...
"Ne..."vydechnu, posadím se na zem, přitáhnu si kolena k bradě a hlavu si dám do dlaní.
"Jessiko? Co se děje?"zeptá se mě vystrašeně Bill, protože až teď si všiml, že se mnou není něco v pořádku.
"Já...mám klaustrofobii."zašeptám a hlas se mi celý klepe.
Bill za mnou příjde, posadí se vedle mě a pevně mě obejme.
"Jsem tady s tebou, Jess... To zvládneš."uklidňuje mě šeptáním do ouška a hladí mě po vlasech.
Přitisknu se celým tělem k němu blíž...přesně tohle jsem potřebovala. Bezpečí...a s Billem jsem v bezpečí kdekoliv.
Najednou mě Bill pohladí jemně po tváří a chytí mojí bradu do dlaně, takže se mu zadívám do očí. Zase cítím takovej ten zvláštní pocit, kterej nedokážu popsat slovy...
Bill se ke mně skloní a políbí mě. Vlastně jenom přiloží svoje ústa k těm mým a jemně si s němi pohrává... Na tento okamžik jsem čekala snad celou věčnost a konečně je tady... cítím každý Billův tlukot srdce, cítím jeho vůni, jeho teplo...
Začnu mu okamžitě polibek vracet. Líbáme se asi patnáct minut a vůbec si nevšimneme, že se výtah už rozjel.
Dveře se otevřou, ale nám je to jedno...stále se krásně líbáme a vychutnáváme doteky toho druhého.
"JESSIKO??"slyším něčí hlas jakoby z dálky. První se vzpamatuje Bill a odtáhne se ode mě.
Podívám se, co se vlastně děje...Ajaj...
Sedíme s Billem v rohu výtahu, v objetí se líbáme a... výtah se zastavil na našem patře, kde stál můj táta a v pozadí Tom. Táta se na mě nevěřícně kouká, ruce v bok a každou sekundou je v obličeji červenější čím dál víc. A Tom? Ten se vzadu chechtá, div se nepřerazí o stolek, kterej u něj stojí.
"Já...ehm...mno..."začnu koktat a mezitím se s Billem postavíme.
"Co tohle to mělo znamenat?"řve táta a div mu nejde pára z uší :-)
"Já...víš, jak mám strach z uzavřených prostorů a Bill...Bill..."
"...ti dával umělé dýchaní??"doplní mě táta a Tom se začne nanovo chechtat...chechtat tak moc, že slítne na zem, ale směje se dál...
"Ne...já mám vaši dceru rád."promluví konečně Bill a pevně mě chytí za ruku. Táta se na něj zadívá takovým tím pohledem : Srandu si dělej z někoho jinýho a já se na něj podívám...překvapeně a nevěřícně zároveň. Že by mi odpustil?
"Jessiko...k sobě do pokoje! HNED!!!"rozkáže mi táta. Je mi jasný, že v tuhle chvíli se nemá cenu s ním hádat, proto se Billa pustím, omluvně se na něj podívám a když procházím okolo smějícího se Toma, fláknu ho pěstí do ramene...až potom zapadnu do pokoje.
Jenom jeden polibek a co se všechno nestane?
"Co se děje?"vykřiknu, když se dveře od mého pokoje prudce otevřou a do pokoje vlítne táta. Takhle se ke mně nikdy nechoval....až z něj mám docela strach, ale věřím, že by mě snad nikdy neuhodil...nebo se o to ještě nikdy nepokusil.
"Tak hele, holčičko. S tím klučinou to nemyslíš vážně, že ne?"vyjede na mě a já otevřu pusu úžasem.
"Já...já..."
"Tak kruci nekoktej a řekni mi k tomu něco srozumitelnýho!"
"Fajn...jak chceš! Znám se s Billem už skoro rok a půl...Chodila jsem s ním, když jsem do Německa jela s Klárou přes modeling. Mám ho moc ráda, tati a doufám, že to budeš tolerovat."
Uff...tak a je to venku :-)
"Tolerovat? Seš ještě dítě, proboha!!"
"Vždyť je mi šestnáct tati!! Nechceš snad..."
"Zakázat ti ho? Jo...to přesně chci. Přistěhovali jsme se do Německa hlavně kvůli mé práci a já nechci, aby jsi s ním chodila... Vždyť on je slavnej a může mít kolik holek jenom bude chtít."
"Znám Billa...Nemůžeš mi ho zakázat."řeknu výtězoslavně.
"Ode dneška tě budu hlídat jak ostříž! Ještě jednou tě s ním nachytám, tak najdu dům někde na druhým konci Německa a přistěhujeme se tam."
"To přece nemůžeš!!Tvoje práce..."
"Je víc možností, jak začít v Německu pracovat. Dal jsem ti na výběr, Jess...necháš ho a zůstaneme tady...když ne, odjedeme!"zopakuje mi táta a já mám slzy v očích...
"Proč tati? Copak to nechápeš??Já ho mám hrozně moc ráda..."kňučím, div nebrečím.
"Zklamal by tě, dceruško..."zašeptá táta a odejde z mého pokoje pryč.
Skočím na postel a začnu brečet do polštáře...
Nemůžu si s Billem o5 něco začít. Kdyby na to přišel táta, tak vím, že by jsme odjeli...znám ho a tohle myslel smrtelně vážně. Jenom by mě zajímalo, proč mu to tak vadí??
Najednou mi něco problikne hlavou...
Co když to má něco společného s mojí mámou?
(Nicolca)