"Hey!"slyším, jak někdo křičí na mém balkóně. Vylezu z postele jenom v noční košilce, přehodím přes sebe župánek a jdu se podívat, kdo tam je...Rozhrnu záclony a...
"Bille?"zeptám se pro jistotu... Bill stojí na mém balkóně a snaží se dostat ke mně do pokoje.
Abych mu to usnadnila, tak mu otevřu dveře a zase je za ním "potichu" zavřu.
"No hurá...mlátím na tebe skoro půl hodiny!"oddychne si Bill.
"Proč lezeš proboha přes balkón? Možná sis toho nevšiml, ale mám tady dveře!"řeknu s ironií v hlase a ukážu na ně.
Bill se na mě jenom zaxichtí.
"To by je ale nesměl tvůj tatík hlídat a zamykat!"
"Cože?"vyvalím na něj oči a vydám se ke dveřím...a opravdu! Jsou zamčené...
Tak to přehnal! Zamykat mě v mém vlastním pokoji...
"Tak tohle je moc..."křiknu. Podívám se na hodiny a zjistím, že je jedna hodina v noci.
"Mluvil jsi s ním?"zeptám se opatrně Billa a posadím se vedle něj na postel.
"S tvým tátou? Jo...teda...on spíš mluvil se mnou."vzdychne Bill.
"Jo...se mnou taky."přikývnu.
Na čem, sakra, jsem??co měl znamenat ten jeden polibek ve výtahu? Byl to úlet nebo chce Bill začít znovu?
"Mám tě rád a to se nezmění..."zašeptá najednou Bill a koukne mi do očí...
"Takže...mi odpouštíš, že jsem odjela a ..."nedopovím. Bill se na mě přilepí celým svým tělem a vášnivě mě políbí. Zádama spadnu mezi polštáře... na postel a Bill na mě leží.
"Mám to brát jako souhlas?"zasměju se mezi polibky a Bill jenom přikývne a zase mě políbí. Jeho ruce bloudí po mém těle a není to žádný problém, protože na sobě mám už jenom noční košilku na ramínka...Sundám Billovi tričko a hladím ho...vychutnávám si to, že je u mě konečně tak blízko..a není to sen. Konečně to není sen...
"Chceš to...?"zeptá se mě pro jistotu Bill a i kdyby tohle mělo být naše poslední milování, stejně bych přikývla...
Přikývnu a půlnočním tichem se ozývají jenom vzdechy našeho krásného, překrásného milování...
Protáhnu se a zívnu... jenom otevřu oči, tak se mi na tváři objeví úsměv, protože vedle mě leží Bill a spí jako miminko. Teď jsem si vzpomněla na tu písničku...Jak jsou jenom ty slova?? Jen jedno přání mít...a to zastavit čas...Čas, co je v nás...
Vylezu z postele, hodím na sebe jenom župan a jdu se do koupelny osprchovat...po cestě se ještě kouknu na budíka... půl osmé ráno...
Sprchuju se, maluju a oblíkám asi půl hodiny. Když příjdu zpátky do ložnice, zjistím, že Bill pořád spí... Nahnu se k němu a zlehýnka ho políbím, ale najednou se jeho ruce prudce omotají okolo mého pasu a Bill mě se smíchem strhne na sebe.
"Už jsem si myslel, že tě to nenapadne..."zasměje se a líbne mě na špičku nosu.
Otvírám pusu, že mu na to něco řeknu, ale v tom se ozve zaklepání na dveře...
"Jessiko...jsi vzhůru?"ozve se za dveřmi a oba dva s Billem z hrůzou v očích podle hlasu zjišťujeme, že je to můj táta!
"Rychle..."syknu na Billa a začnu po něm házet jeho oblečení...
Bill na sebe v rychlostí hodí džínsy, tričko, ponožky a tenisky...
"Jessiko...slyším tě. Jdu dovnitř!"ozve se zase táty přísnej hlas a já se zděsím...Bill nemůže odejít balkónem jako přišel včera, protože dneska ráno jsou venku už lidi...
"Do koupelny...dělej!"zašeptám a už ho tlačím dovnitř.
Slyším, jak v zámku zarachodí klíč.
Bill mě ještě jednou v rychlosti políbí a zavře za sebou v koupelně dveře...v tu chvíli se otevřou dveře hlavní a do pokoje příjde táta.
"Proč neodpovídáš, prosím tě?" nechápe táta a rozhlíží se po mém pokoji.
"Já...ehm...sprchovala jsem se a asi jsem tě neslyšela..."vymluvím se na to, co mě napadne jako první.
"Přišel jsem ti říct, že je dole snídaně a..."řekne taťka, ale potom se zarazí...Pro něco se ohne na zem a když mi ukáže v dlani, co našel, tak strnu...Jeden z Billových prstýnků...Sakra!
"Co je? Ten je můj..."snažím se o klidnej hlas, ale moc mi to nejde...
"Jessiko...Koho tady máš?"zeptá se mě táta a prohlíží si pokoje jeden po druhým...
"Nikoho tati. Jak bych tady mohla někoho mít, když jsi mě tady bezcitně zamčel?"křičím za ním, ale je to na houby...
"Víš co jsem ti včera říkal??"naráží táta na včerejší rozhovor...Bože, ať tady Bill už není...ať měl čas a někam utekl...
Po chvilce táta dojde ke dveřím do koupelny. Než však stačí máknout na kliku, stoupnu si před něj a před dveře.
"Nikdo tam není, tati..."řeknu mu s úsměvem.
"Jessiko...uhni mi."zahrozí táta.
"Ale...ale..."
Táta mě chytí za loket a já nemám na výběr...uhnu a on otevře dveře do koupelny...
Nenápadně mu nahlížím přes rameno...
"Bille?"zeptám se pro jistotu... Bill stojí na mém balkóně a snaží se dostat ke mně do pokoje.
Abych mu to usnadnila, tak mu otevřu dveře a zase je za ním "potichu" zavřu.
"No hurá...mlátím na tebe skoro půl hodiny!"oddychne si Bill.
"Proč lezeš proboha přes balkón? Možná sis toho nevšiml, ale mám tady dveře!"řeknu s ironií v hlase a ukážu na ně.
Bill se na mě jenom zaxichtí.
"To by je ale nesměl tvůj tatík hlídat a zamykat!"
"Cože?"vyvalím na něj oči a vydám se ke dveřím...a opravdu! Jsou zamčené...
Tak to přehnal! Zamykat mě v mém vlastním pokoji...
"Tak tohle je moc..."křiknu. Podívám se na hodiny a zjistím, že je jedna hodina v noci.
"Mluvil jsi s ním?"zeptám se opatrně Billa a posadím se vedle něj na postel.
"S tvým tátou? Jo...teda...on spíš mluvil se mnou."vzdychne Bill.
"Jo...se mnou taky."přikývnu.
Na čem, sakra, jsem??co měl znamenat ten jeden polibek ve výtahu? Byl to úlet nebo chce Bill začít znovu?
"Mám tě rád a to se nezmění..."zašeptá najednou Bill a koukne mi do očí...
"Takže...mi odpouštíš, že jsem odjela a ..."nedopovím. Bill se na mě přilepí celým svým tělem a vášnivě mě políbí. Zádama spadnu mezi polštáře... na postel a Bill na mě leží.
"Mám to brát jako souhlas?"zasměju se mezi polibky a Bill jenom přikývne a zase mě políbí. Jeho ruce bloudí po mém těle a není to žádný problém, protože na sobě mám už jenom noční košilku na ramínka...Sundám Billovi tričko a hladím ho...vychutnávám si to, že je u mě konečně tak blízko..a není to sen. Konečně to není sen...
"Chceš to...?"zeptá se mě pro jistotu Bill a i kdyby tohle mělo být naše poslední milování, stejně bych přikývla...
Přikývnu a půlnočním tichem se ozývají jenom vzdechy našeho krásného, překrásného milování...
Protáhnu se a zívnu... jenom otevřu oči, tak se mi na tváři objeví úsměv, protože vedle mě leží Bill a spí jako miminko. Teď jsem si vzpomněla na tu písničku...Jak jsou jenom ty slova?? Jen jedno přání mít...a to zastavit čas...Čas, co je v nás...
Vylezu z postele, hodím na sebe jenom župan a jdu se do koupelny osprchovat...po cestě se ještě kouknu na budíka... půl osmé ráno...
Sprchuju se, maluju a oblíkám asi půl hodiny. Když příjdu zpátky do ložnice, zjistím, že Bill pořád spí... Nahnu se k němu a zlehýnka ho políbím, ale najednou se jeho ruce prudce omotají okolo mého pasu a Bill mě se smíchem strhne na sebe.
"Už jsem si myslel, že tě to nenapadne..."zasměje se a líbne mě na špičku nosu.
Otvírám pusu, že mu na to něco řeknu, ale v tom se ozve zaklepání na dveře...
"Jessiko...jsi vzhůru?"ozve se za dveřmi a oba dva s Billem z hrůzou v očích podle hlasu zjišťujeme, že je to můj táta!
"Rychle..."syknu na Billa a začnu po něm házet jeho oblečení...
Bill na sebe v rychlostí hodí džínsy, tričko, ponožky a tenisky...
"Jessiko...slyším tě. Jdu dovnitř!"ozve se zase táty přísnej hlas a já se zděsím...Bill nemůže odejít balkónem jako přišel včera, protože dneska ráno jsou venku už lidi...
"Do koupelny...dělej!"zašeptám a už ho tlačím dovnitř.
Slyším, jak v zámku zarachodí klíč.
Bill mě ještě jednou v rychlosti políbí a zavře za sebou v koupelně dveře...v tu chvíli se otevřou dveře hlavní a do pokoje příjde táta.
"Proč neodpovídáš, prosím tě?" nechápe táta a rozhlíží se po mém pokoji.
"Já...ehm...sprchovala jsem se a asi jsem tě neslyšela..."vymluvím se na to, co mě napadne jako první.
"Přišel jsem ti říct, že je dole snídaně a..."řekne taťka, ale potom se zarazí...Pro něco se ohne na zem a když mi ukáže v dlani, co našel, tak strnu...Jeden z Billových prstýnků...Sakra!
"Co je? Ten je můj..."snažím se o klidnej hlas, ale moc mi to nejde...
"Jessiko...Koho tady máš?"zeptá se mě táta a prohlíží si pokoje jeden po druhým...
"Nikoho tati. Jak bych tady mohla někoho mít, když jsi mě tady bezcitně zamčel?"křičím za ním, ale je to na houby...
"Víš co jsem ti včera říkal??"naráží táta na včerejší rozhovor...Bože, ať tady Bill už není...ať měl čas a někam utekl...
Po chvilce táta dojde ke dveřím do koupelny. Než však stačí máknout na kliku, stoupnu si před něj a před dveře.
"Nikdo tam není, tati..."řeknu mu s úsměvem.
"Jessiko...uhni mi."zahrozí táta.
"Ale...ale..."
Táta mě chytí za loket a já nemám na výběr...uhnu a on otevře dveře do koupelny...
Nenápadně mu nahlížím přes rameno...
(Nicolca)