==============================NIKA============================
"Já jí od někud znám!"říká Tom zamyšleně a pomáhá mi s vozíkem!
"Jo,to je docela možný! Jestli jsi byl dřív jak před rokem na nějakým např. předávání cen,nebo koncertu s tanečním doprovodem!
"..dělala těm tanečnicím kapitánku!" skočil mi Tom do řeči!
"Jo,ty si to pamatuješ?" ptám se udiveně,jakou má Tom paměť!
"No jasně, mohl na ní oči nechat! Úplně slintal!" ujišťoval mě Bill "Ale co se jí stalo? Její družstvo nám taky mělo dělat doprovod,ale prý kapitánka dostala nějakou vážnou nemoc,tak jsme dostali jiný tým! Co jí bylo?"
"Ona vám to řekne sama,jestli bude chtít! Teď mi ale pomožte s tímhle!" odpovím,protože já sama bych nechtěla,aby někdo vyprávěl můj život jiným lidem.
"já jí ten vozík alespoň dovezu!" říká Bill a veze vozík do domu. Mě to nedá a zakřičím na měj: "Bille,opatrně s tím a dej bacha,aby ses Týně moc nevnucoval! Holky to taky nemají rády!"
Bill jen protočil oči a pokračoval do obýváku.
============================BILL================================
Já že se vnucuju? No to si nemyslím! Doufám,že Týna neslyšela to, jak jsem o ní říkal. Že je krásná! To by byl trapas!
"Kde jste?" volám,ale nikdo se neozývá! "Haló, vezu vám ten vozík!"
============================JÁ(Kristýna)===========================
"Tady,Bille!" říkám a směju se na Dana,který dostává suverénní výtlemi! Právě jsme totiž probírali to, jak jsem jako spící panenka zapůsobila na Billa! Prý takový zážitek už Dan dlouho neměl!
"Ahoj,tak jak se ti tady líbí? Já jsem Bill,určitě mě znáš! Já tebe teda ano!" usmívá se Bill a asi si myslí že není bůhví jak sexy a podává mi ruku.
"no, teď už tě znám! Těší mě,já jsem Kristýna,ale znáš mě,říkals to! Promiň,ale ruku ti asi těžko podám,když se nemůžu hýbat!" usmívám se na Billa a nutím se nezačít se tlemit! Bráška,ten už to vzdal a dusí se smíchy na zemi,tečou mu slzy!
"Aha, takže ty se vůbec nemůžeš hýbat?" nahodil lítostivý a velice zaujatý výraz Bill!
Já už to asi nevydržím! Jestli se nezačnu teď tlemit,tak už se nikdy ničemu nezasměju!
"Jo,nemůžu! A mého bráchu jistě znáš taky,viď?" ptám se a sleduju Danielovu reakci! Ten se totiž rychlostí blesku postavil, narovnal se,setřel slzy ze tváře a snažil se nesmát!
"To je D.. David,že?" otočí se Bill na Daniela a podává mu ruku! Já dostávám záchvat smíchu! Konečně se můžu smát!
"Když už,tak Daniel, (de)Bille!" říká Dan(to de,řekl spíš pro sebe!!) a taky mu podává ruku na oplátku!
"Prosím?" ptá se důstojně Bill! asi něco zaslechl,ale není si jistý!
"Jen se taky představuju!" usmívá se Daník a já už nemůžu!
------------------------------------------DALŠÍ TÝDEN---------------------------------------------------
"Ahoj,Týnko, jak je? Dnes máš první rehabilitaci s mamkou!" přišel pro mě Tom! Je to fajn kluk,na rozdíl od Billa,který mi pořád leze po prdele!
"Jj,Tome,už půjdeme!" odpovídám, ale mám hrozný strach z toho,co se bude dít!
"Tak pojď,pomůžu ti! Jdeš taky Dane?" ptá se ještě Tom svého kamaráda,mého brášky! Během toho týdne se docela skamarádili.
"Ne,teda,jestli ti to nevadí,Kiki? Já bych šel za Kler!" odpoví Dan začíná rudnout!
"Kdo je Kler?" ptám se udiveně ale s úsměvem! "Tos mi neřekl! Pak budeš vyprávět,jasný? A je samozřejmí,že tě nehodlám v ničem omezovat! Upaluj!" a usměju se!
"Díky ségra! Jsi zlato!" říká brácha a cestou mi ještě vlepí pusu na tvář "Drž se!" a mizí za dveřmi!
"Neboj,Týno,mamka je hodná,bude se ti líbit!" utěšuje mě Tom,když mě veze k nim do domu! "A navíc jsou u nás ještě kluci z kapely! Představím tě,jo?"
"No jasan,že váháš! Miluju seznamování! Doufám jen,že jejich reakce na můj stav nebude jako Billova! Nesnáším lítost!" směju se! Může to vyznít blbě,ale bez lítosti okolního světa se žije mnohem líp!
"Jo a Tome,prosím,kdyby mi náhodou chtěl někdo podat ruku,pomůžeš mi?" zeptám se ještě,protože sama ruku nikdy nezvednu!
"Prosím? Jakože ti mám zvednou ruku?" ptá se zmateně,ale s šibalským úsměvem Tom! Já jen energicky přikývnu jedinou ovladatelnou částí mého těla!
"Ahoj,kluci! Mami!" pozdraví Tom,když otvírá dveře! "Dobrý den,paní Kaulitzová! Ahoj!" usmívám se na 2 neznámé kluky a na Billa! Ten po mě zase háže ,svádivé' pohledy! Protočím panenky a pomalu jedu do místnosti!
"Kluci,tohle je Kristýnka, naše nová kamarádka a sousedka! Týno,tohle je Gustav" a ukáže na docela pěkného kluka s úsměvem od ucha k uchu: "Ahoj,Kiki,Gustav!" řekne ten klučina a podává mi ruku! Jako bych to neříkala! Ale Gusta nečeká,že mu ruku taky podám a hned mi jí vezme do své a mého klínu! To mě mile překvapilo!
"Ahoj!" říkám s úsměvem a jemně(teda já ze všech svých sil)mu stisk oplatím!
"A tohle je Georg!" představuje mi Tom toho druhého kluka,ale jsem v transu! Pořád se držím s Gustavem za ruku a koukáme si do očí!
"Haló,posloucháš mě,Krist?" ptá se Tom a kouká na nás,jak se od sebe nemůžeme odtrhnout!
"KIKO!" zakřičí Tom a já sebou trhnu! Pustím Gustavovi ruku a podívám se na toho druhého kluka!
"Georga,těší mě!" představí se ten druhej kluk a taky se usmívá.
"Prosím tě,Georgu,radši jí tu ruku nepodávej,nebo se zase ,nedovoláme'!" dělá si ze mě Tom srandu! "Prý miluje seznamování! Jestli je milovat tohle,tak já jsem i tu holku,kterou jsem měl nejvíc rád nenáviděl!" a všichni dostáváme záchvat smíchu!
Teda až na Billa! Ten sedí přihrbeně v křesle a naštvaně se na Gustu kouká!
"Takže,už se znáte všichni se všema? Takže můžeme začít? Já jsem Simona,prosím, můžeš mi tykat?" ptá se mamka dvojčátek! Já zase jen s úsměvem přikývnu a už mě Tom veze na druhý konec obýváku,kde stojí velký rehabilitační stůl!
"Takže mi Týno řekni,co s tebou prováděli v Čechách!" začíná Simona! "Nic!" vypadlo ze mě!
"Ty jsi nechodila ne rehabku?" zděsí se Sim! "Chodila,ale všichni na mě kašlali, protože prý ty šlachy v nohách mám moc zkrácený,takže už se s tím nic dělat nedá!" odpovím smutně a koukám se Gustu! Strašně moc mu chci něco říct,ale nevím co! Určitě ho znám!
"Tohle nemám za potřebí!" vykřikl najednou Bill,postavil se a teď odchází s nosem nahoru do svého pokoje! Jde takovou divnou chůzí, až holčičí! Ještě na něj vypláznu jazyk,ale asi mě nikdo neviděl. Ale ulevilo se mi! Nevím,co jsem mu udělala!
"Co se mu stalo? Tome,prosím,běž za ním!" říká Sim a Tom se poslušně postaví a odchází za svým dvojčetem! "Tak teď z5 k těm tzv.nenávratně zkráceným šlachám! Vždy se vším něco udělat!" "Promiňte paní Simono,že vám skáču do řeči,ale budu muset jít,mám ještě učení! Nashledanou!" a odchází i Georg!
"Že ale mají všichni naspěch,co?" usměju se na Gustu a Simonu!
"Vím co uděláme,ale musím ještě něco najít! Gustave,můžeš když tak zatím Týnu položit tady na ten stůl?" ptá se prosebně moje zdravotní sestra a odbíhá někam od kuchyně!
"No,jako bych to neříkala! Myslíš, že mě uneseš?" ptám se já Gusty,ale myslím to ze srandy! "Ty hraješ na bicí,žejo?" "Jo,jak jsi to poznala?" směje se na mě a jde mi pomoct z vozíku!
"Máš svaly!" a kouknu se mu na krásně vypracovaný bicepsy!
"Díky! A ty jsi kapitánka nejlepší taneční skupiny,žejo?" oplatí mi můj postřeh!
"A jak tohle víš ty?"
"Andrea Jesiková je moje sestřenice! Vyprávěla mi o tobě! Ale né dobrovolně,musel jsem jí donutit! Byl jsem na tvém posledním vystoupení,víš,když tam omdlela! Bylo to hrozný,věř mi! Celej ten večer už se pak nic neslavilo! Všichni se o tebe báli! I já! Moc se mi líbíš!"
Teď jsem totálně odzbrojená! Normálně bych měla nějakou odpověď,ale v téhle chvíli jsem vzpomínala na ten večer,když se moje nemoc začala projevovat.
"Já jí od někud znám!"říká Tom zamyšleně a pomáhá mi s vozíkem!
"Jo,to je docela možný! Jestli jsi byl dřív jak před rokem na nějakým např. předávání cen,nebo koncertu s tanečním doprovodem!
"..dělala těm tanečnicím kapitánku!" skočil mi Tom do řeči!
"Jo,ty si to pamatuješ?" ptám se udiveně,jakou má Tom paměť!
"No jasně, mohl na ní oči nechat! Úplně slintal!" ujišťoval mě Bill "Ale co se jí stalo? Její družstvo nám taky mělo dělat doprovod,ale prý kapitánka dostala nějakou vážnou nemoc,tak jsme dostali jiný tým! Co jí bylo?"
"Ona vám to řekne sama,jestli bude chtít! Teď mi ale pomožte s tímhle!" odpovím,protože já sama bych nechtěla,aby někdo vyprávěl můj život jiným lidem.
"já jí ten vozík alespoň dovezu!" říká Bill a veze vozík do domu. Mě to nedá a zakřičím na měj: "Bille,opatrně s tím a dej bacha,aby ses Týně moc nevnucoval! Holky to taky nemají rády!"
Bill jen protočil oči a pokračoval do obýváku.
============================BILL================================
Já že se vnucuju? No to si nemyslím! Doufám,že Týna neslyšela to, jak jsem o ní říkal. Že je krásná! To by byl trapas!
"Kde jste?" volám,ale nikdo se neozývá! "Haló, vezu vám ten vozík!"
============================JÁ(Kristýna)===========================
"Tady,Bille!" říkám a směju se na Dana,který dostává suverénní výtlemi! Právě jsme totiž probírali to, jak jsem jako spící panenka zapůsobila na Billa! Prý takový zážitek už Dan dlouho neměl!
"Ahoj,tak jak se ti tady líbí? Já jsem Bill,určitě mě znáš! Já tebe teda ano!" usmívá se Bill a asi si myslí že není bůhví jak sexy a podává mi ruku.
"no, teď už tě znám! Těší mě,já jsem Kristýna,ale znáš mě,říkals to! Promiň,ale ruku ti asi těžko podám,když se nemůžu hýbat!" usmívám se na Billa a nutím se nezačít se tlemit! Bráška,ten už to vzdal a dusí se smíchy na zemi,tečou mu slzy!
"Aha, takže ty se vůbec nemůžeš hýbat?" nahodil lítostivý a velice zaujatý výraz Bill!
Já už to asi nevydržím! Jestli se nezačnu teď tlemit,tak už se nikdy ničemu nezasměju!
"Jo,nemůžu! A mého bráchu jistě znáš taky,viď?" ptám se a sleduju Danielovu reakci! Ten se totiž rychlostí blesku postavil, narovnal se,setřel slzy ze tváře a snažil se nesmát!
"To je D.. David,že?" otočí se Bill na Daniela a podává mu ruku! Já dostávám záchvat smíchu! Konečně se můžu smát!
"Když už,tak Daniel, (de)Bille!" říká Dan(to de,řekl spíš pro sebe!!) a taky mu podává ruku na oplátku!
"Prosím?" ptá se důstojně Bill! asi něco zaslechl,ale není si jistý!
"Jen se taky představuju!" usmívá se Daník a já už nemůžu!
------------------------------------------DALŠÍ TÝDEN---------------------------------------------------
"Ahoj,Týnko, jak je? Dnes máš první rehabilitaci s mamkou!" přišel pro mě Tom! Je to fajn kluk,na rozdíl od Billa,který mi pořád leze po prdele!
"Jj,Tome,už půjdeme!" odpovídám, ale mám hrozný strach z toho,co se bude dít!
"Tak pojď,pomůžu ti! Jdeš taky Dane?" ptá se ještě Tom svého kamaráda,mého brášky! Během toho týdne se docela skamarádili.
"Ne,teda,jestli ti to nevadí,Kiki? Já bych šel za Kler!" odpoví Dan začíná rudnout!
"Kdo je Kler?" ptám se udiveně ale s úsměvem! "Tos mi neřekl! Pak budeš vyprávět,jasný? A je samozřejmí,že tě nehodlám v ničem omezovat! Upaluj!" a usměju se!
"Díky ségra! Jsi zlato!" říká brácha a cestou mi ještě vlepí pusu na tvář "Drž se!" a mizí za dveřmi!
"Neboj,Týno,mamka je hodná,bude se ti líbit!" utěšuje mě Tom,když mě veze k nim do domu! "A navíc jsou u nás ještě kluci z kapely! Představím tě,jo?"
"No jasan,že váháš! Miluju seznamování! Doufám jen,že jejich reakce na můj stav nebude jako Billova! Nesnáším lítost!" směju se! Může to vyznít blbě,ale bez lítosti okolního světa se žije mnohem líp!
"Jo a Tome,prosím,kdyby mi náhodou chtěl někdo podat ruku,pomůžeš mi?" zeptám se ještě,protože sama ruku nikdy nezvednu!
"Prosím? Jakože ti mám zvednou ruku?" ptá se zmateně,ale s šibalským úsměvem Tom! Já jen energicky přikývnu jedinou ovladatelnou částí mého těla!
"Ahoj,kluci! Mami!" pozdraví Tom,když otvírá dveře! "Dobrý den,paní Kaulitzová! Ahoj!" usmívám se na 2 neznámé kluky a na Billa! Ten po mě zase háže ,svádivé' pohledy! Protočím panenky a pomalu jedu do místnosti!
"Kluci,tohle je Kristýnka, naše nová kamarádka a sousedka! Týno,tohle je Gustav" a ukáže na docela pěkného kluka s úsměvem od ucha k uchu: "Ahoj,Kiki,Gustav!" řekne ten klučina a podává mi ruku! Jako bych to neříkala! Ale Gusta nečeká,že mu ruku taky podám a hned mi jí vezme do své a mého klínu! To mě mile překvapilo!
"Ahoj!" říkám s úsměvem a jemně(teda já ze všech svých sil)mu stisk oplatím!
"A tohle je Georg!" představuje mi Tom toho druhého kluka,ale jsem v transu! Pořád se držím s Gustavem za ruku a koukáme si do očí!
"Haló,posloucháš mě,Krist?" ptá se Tom a kouká na nás,jak se od sebe nemůžeme odtrhnout!
"KIKO!" zakřičí Tom a já sebou trhnu! Pustím Gustavovi ruku a podívám se na toho druhého kluka!
"Georga,těší mě!" představí se ten druhej kluk a taky se usmívá.
"Prosím tě,Georgu,radši jí tu ruku nepodávej,nebo se zase ,nedovoláme'!" dělá si ze mě Tom srandu! "Prý miluje seznamování! Jestli je milovat tohle,tak já jsem i tu holku,kterou jsem měl nejvíc rád nenáviděl!" a všichni dostáváme záchvat smíchu!
Teda až na Billa! Ten sedí přihrbeně v křesle a naštvaně se na Gustu kouká!
"Takže,už se znáte všichni se všema? Takže můžeme začít? Já jsem Simona,prosím, můžeš mi tykat?" ptá se mamka dvojčátek! Já zase jen s úsměvem přikývnu a už mě Tom veze na druhý konec obýváku,kde stojí velký rehabilitační stůl!
"Takže mi Týno řekni,co s tebou prováděli v Čechách!" začíná Simona! "Nic!" vypadlo ze mě!
"Ty jsi nechodila ne rehabku?" zděsí se Sim! "Chodila,ale všichni na mě kašlali, protože prý ty šlachy v nohách mám moc zkrácený,takže už se s tím nic dělat nedá!" odpovím smutně a koukám se Gustu! Strašně moc mu chci něco říct,ale nevím co! Určitě ho znám!
"Tohle nemám za potřebí!" vykřikl najednou Bill,postavil se a teď odchází s nosem nahoru do svého pokoje! Jde takovou divnou chůzí, až holčičí! Ještě na něj vypláznu jazyk,ale asi mě nikdo neviděl. Ale ulevilo se mi! Nevím,co jsem mu udělala!
"Co se mu stalo? Tome,prosím,běž za ním!" říká Sim a Tom se poslušně postaví a odchází za svým dvojčetem! "Tak teď z5 k těm tzv.nenávratně zkráceným šlachám! Vždy se vším něco udělat!" "Promiňte paní Simono,že vám skáču do řeči,ale budu muset jít,mám ještě učení! Nashledanou!" a odchází i Georg!
"Že ale mají všichni naspěch,co?" usměju se na Gustu a Simonu!
"Vím co uděláme,ale musím ještě něco najít! Gustave,můžeš když tak zatím Týnu položit tady na ten stůl?" ptá se prosebně moje zdravotní sestra a odbíhá někam od kuchyně!
"No,jako bych to neříkala! Myslíš, že mě uneseš?" ptám se já Gusty,ale myslím to ze srandy! "Ty hraješ na bicí,žejo?" "Jo,jak jsi to poznala?" směje se na mě a jde mi pomoct z vozíku!
"Máš svaly!" a kouknu se mu na krásně vypracovaný bicepsy!
"Díky! A ty jsi kapitánka nejlepší taneční skupiny,žejo?" oplatí mi můj postřeh!
"A jak tohle víš ty?"
"Andrea Jesiková je moje sestřenice! Vyprávěla mi o tobě! Ale né dobrovolně,musel jsem jí donutit! Byl jsem na tvém posledním vystoupení,víš,když tam omdlela! Bylo to hrozný,věř mi! Celej ten večer už se pak nic neslavilo! Všichni se o tebe báli! I já! Moc se mi líbíš!"
Teď jsem totálně odzbrojená! Normálně bych měla nějakou odpověď,ale v téhle chvíli jsem vzpomínala na ten večer,když se moje nemoc začala projevovat.
kikína