--------------------------------------------DOMA,PO POHŘBU-----------------------------------------
"Týno,tak už mi řekni,co,spíš kdo tě trápí!" prosím mě Dan a upřeně mě pozoruje zarudlýma očima!
"Dane,já .Gusto,ještě že tady jsi!"-"Řekneš mu to?"-"Cože? Gustav to ví a mě,svýmu dvojčeti to neřekneš? Ani slůvkem se nezmíníš? Už mi nevěříš?" ptá se smutně Dan!
"Dane,to není pravda! Věřím ti jako nikomu,ale tohle jsem ti říct nemohla!"
"Ale teď už musíš!" prosí Dan!
"Danielku,jsi pro mě nejdůležitějším člověkem na světě a ty to víš! (Dan:"Ty pro mě taky") Dane,nikdy bych nedopustila,aby se ti mojí vinou něco stalo! A proto jsem musela mlčet! Dane,on tě zabije,jestli zjistí,že to víš! A slib mi,že nevyvedeš žádnou hloupost! Dane,Bill mě znásilnil! A né jednou!" a zase pláču,stejně jako Dan!
"Proboha Kristýno! Tohle jsi mi měla říct! Myslel jsem, že s Billem chodíš,teda on nám to tvrdil! Ale z5 k tomu s tebou! Co ti řekl?"
"Jájáne,ublíží ti!" koktám a ztrácím odvahu! Mám pocit,že na mě Bill najednou vybafne ze skříně a ublíží klukům! Zamotala se mi hlava. Bože,začínám mít paranoiu! Ale né,zase potřebuju kašlat! Ten pocit se nedá zastavit,jinak se udusím! Zase začnu kašlat a automaticky i vykašlávat krev! Kluci to hned zaznamenají a začnou jančit!
"Musíme s ní k doktorovi,urychleně!" říká Gustav když nepřestávám kašlat a nese mě ke dveřím!
"Máš řidičák?" ptám se mezi silným kašláním,ale nebráním se!
"Jo,na motorku! Danieli,přijeď do nemocnice s Nikou! Jedeme do Magdeburku!"
"jistě!"
-----------------------------------------------V NEMOCNCI--------------------------------------------
Zdá se mi, že mě vyšetřují nějak dlouho! Kašlat už jsem přestala,ale doktoři mě nechtějí pustit!
==============================GUSTAV==========================
"Pane Schäfer! Vy jste přítel slečny Sedláčkové?"-"Ano,co jste zjistili!"odpovídám když si mě doktor zavolal k sobě do ordinace a Kristu nechal na sále!
"Mám pro vás zničující informaci! Slečna Sedláčková má rakovinu plic!" říká mi smutně doktor!
Ne,rakovinu. Na to zemřela moje babička! Bylo jí zle a moc trpěla. "A dá se s tím něco dělat?" ptám se zoufale! Týnka mě nemůže opustit!
"Můžeme zkusit chemoterapii,ale v tomto případě je to zbytečné! Ložiska jsou po celé pravé plíci a na horním laloku levé. Mrzí mě to!"
"Jak vás to proboha může mrzet? Vy Kristýnku neznáte,nemilujete jí! A navíc,případy s nevyléčitelnou nemocí tu máte denně!" zakřičím na doktora a se slzami v očích běžím na sál!
"Gusto,kde je Týna?" ptá se mě udýchaná Nika! Právě s Danem přišli.
"Niko,ona ona má rakovinu plic!" řeknu pomalu tu zprávu Kristýnim sourozencům! Ti se oba jak na povel začnou klepat a z očí jim tečou slzy! Nedokážou tu skutečnost pochopit,
stejně jako já! Musím za Týnkou!
"Máme jí to říct s tebou?" ptá se Dan a vypadá,že každou chvílí zkolabuje!
"Ne,řeknu jí to sám,počkejte před sálem!" křičím při běhu za Kikou!
=============================JÁ(Kristýna)===========================
Sedím už oblečená na operačním stole a čekám na Gustu,Niku nebo na Dana! Co mu asi ten doktor potřeboval tak důležitého,že mu to nemohl říct přede mnou! Doufám,že nic špatného!
"Gusto!" rozzářím se jako sluníčko,když konečně vběhne do místnosti Gusta! "Stalo se něco?" divím se jeho ubrečeným očím! Poprvé Gustu vidím brečet!
"Týnko,máš vážnou nemoc! Nedá se léčit! Máš rararakovinu plic!" vyžvejkne se po době Gustav a kouká se mi do očí! Nechápu to! Co mi říká? Že mám rakovinu? Ale to není možné,když mi po obrně dělaly testy,vše bylo v pořádku!
"Slyšíš mě?" ptá se Gustav a zatřese se mnou! Já se probudím z transu a kouknu na bubeníka skupiny Tokio Hotel!
"Slyším,Gusto,ale už to nikdy slyšet nechci! Jestli je to tak,chci si poslední chvíle svého života užít! A začala bych s tebou! Nepůjdeme někam?" odpovím a snažím se o úsměv! Je to těžké při pohledu na Gustava. Svou smrtí ublížím jim,né sobě! Já se smrti nebojím,bojím se co se stane s Dane,Nikou a Gustou! Všichni mě milují!! Hlavně se bojím,co by to udělalo Danovi!
Najednou-rána! Podívám se skrz sklo na chodbu! Jediné,co v tom okamžiku vidím a slyším je ohýbající se a křičící Niku! Dan! "DANE!" vykřiknu a chci utíkat před sál! Udělám sice dva kroky,ale pak mě nohy zklamou! Gustav mě rychlostí zvuku vezme do náručí a nese ven!
Jen co vykouknu ze dveří,přestávám dýchat! Dan leží na zemi a z hrudi mu teče pramínek krve! Nika sedí na zemi a drží ho za ruku!
"Pusť mě k němu,Gustave! Dělej! Chci být s bráškou!" vřískám,brečím a třískám pěstima Gustu do hrudi. Položí mě vedle Dana a postaví se! Ze všech stran se k nám řítí doktoři!
"Danielku, prosím! Ty mě musíš chránit,nezapomeň! Jsi moje starší dvojčátko,prosím! Bez tebe nemůžu žít,nesmíš mě tady nechat! Prosím!" prosím brášku,ale předem vím,že už je to zbytečné! Dan má barvu čerstvě natřené zdi a z úst mu začíná téct krev!
"Kiki,jdu za Kler! Gusto,hlídej mi ji! Miluju tě,sestřičko!" a jeho stisk povoluje až se úplně ztrácí! Nééééééééééééééé! Tohle nééééééé! Daniel né!
"Uhněte,rychle, musí na sál! Nemá srdeční rytmus a ztratil hodně krve!-tohle je zbytečné!" a všichni se zastaví!
Já pevně tisknu Danovu ruku a nechci jí pustit! Dan mě neměl opustit! Neměl zemřít!
"Já ti říkal,abys mlčela!" slyším ten nechutný úchylácký hlas! Bill se úplně zbláznil! Má krví podlité oči a v ruce drží pistoli!
"Ty grázle!" řeknu a postavím se! Nemám čas si uvědomit,že stojím a rozebíhám se k Billovi! Běžím neuvěřitelnou rychlostí! Celý svět se jakoby zastavil a sleduje každý můj krok! Utíkám k Billovi a mám pocit,že ta chvíle je nekonečná! Běžím jen díky Danielově síle! Nikdy bych se nedokázala postavit,natož běžet,ale Dan byl pro mě tím nejdůležitějším člověkem a teď už tu není! Už mi nikdy nepomůže.nikdy.
"Měla jsi mlčet a vše by bylo v pořádku!" křičí Bill! Ale to už ho chytli dva doktoři a vedou ho z nemocnice! "Mělas mlčet!" je to poslední, co od Billa slyším!
"Týnkoooo!" volá Gustav když se zastavím a podlomí se mi kolena! "Týnko,jsi v pořádku?" ptá se ustaraně Nika a spolu s Gustavem ke mně běží!
Já sedím na zemi a pláču! Jak mi tohle mohl udělat? Jak mi tohle všechno může ten nahoře dělat? Nikdy jsem nebyla na nikoho zlá,nikdy jsem nikoho neodsuzovala předem! Proč mi tedy Bill zničil život? Naštěstí mám Gustu a Niku! Ti mi snad pomůžou,ale Dana mi nenahradí!
-------------------------------------------------DOMA-----------------------------------------------------
Nepřestávám brečet! Už to jsou asi 4 hodiny,ale mě slzy ještě nedocházejí! S tímhle se nikdy nesmířím! Neštěstí to nebude dlouho trvat!
"Kristý,neplač! Prosím! Dan by určitě nechtěl abys pořád brečela! Prosím,trhá mi to srdce!!" prosí mě Gustav,když jsme u mě v pokoji a já mu ležím schoulená do klubíčka na klíně!
"To ty nemůžeš vědět!" řeknu jakoby od cesty,ale nepřestávám brečet!
"Co nemůžu vědět,Týnko?" zeptá se Gustav a hladí mě po vlasech!
"Nemůžeš vědět,co by Dan chtěl! Já jsem jeho dvojče,né ty! Já jsem s ním byla celý život! On by nechtěl,abychom na něj zapomněli!"
"To netvrdím! Nechci abychom na něj zapomněli,jen chci,abys přestala plakat! Nevím,jak moc to bolí,ale chci ti po."-"Moc to bolí, Gustave! Strašně moc!" skočím mu do řeči! "Už se o tom nebudeme bavit,ano? Já se za pár dní zlepším,ale teď to po mě nemůžeš chtít! Na Dana nesmíme zapomenout! Nikdy!"
"Týno,tak už mi řekni,co,spíš kdo tě trápí!" prosím mě Dan a upřeně mě pozoruje zarudlýma očima!
"Dane,já .Gusto,ještě že tady jsi!"-"Řekneš mu to?"-"Cože? Gustav to ví a mě,svýmu dvojčeti to neřekneš? Ani slůvkem se nezmíníš? Už mi nevěříš?" ptá se smutně Dan!
"Dane,to není pravda! Věřím ti jako nikomu,ale tohle jsem ti říct nemohla!"
"Ale teď už musíš!" prosí Dan!
"Danielku,jsi pro mě nejdůležitějším člověkem na světě a ty to víš! (Dan:"Ty pro mě taky") Dane,nikdy bych nedopustila,aby se ti mojí vinou něco stalo! A proto jsem musela mlčet! Dane,on tě zabije,jestli zjistí,že to víš! A slib mi,že nevyvedeš žádnou hloupost! Dane,Bill mě znásilnil! A né jednou!" a zase pláču,stejně jako Dan!
"Proboha Kristýno! Tohle jsi mi měla říct! Myslel jsem, že s Billem chodíš,teda on nám to tvrdil! Ale z5 k tomu s tebou! Co ti řekl?"
"Jájáne,ublíží ti!" koktám a ztrácím odvahu! Mám pocit,že na mě Bill najednou vybafne ze skříně a ublíží klukům! Zamotala se mi hlava. Bože,začínám mít paranoiu! Ale né,zase potřebuju kašlat! Ten pocit se nedá zastavit,jinak se udusím! Zase začnu kašlat a automaticky i vykašlávat krev! Kluci to hned zaznamenají a začnou jančit!
"Musíme s ní k doktorovi,urychleně!" říká Gustav když nepřestávám kašlat a nese mě ke dveřím!
"Máš řidičák?" ptám se mezi silným kašláním,ale nebráním se!
"Jo,na motorku! Danieli,přijeď do nemocnice s Nikou! Jedeme do Magdeburku!"
"jistě!"
-----------------------------------------------V NEMOCNCI--------------------------------------------
Zdá se mi, že mě vyšetřují nějak dlouho! Kašlat už jsem přestala,ale doktoři mě nechtějí pustit!
==============================GUSTAV==========================
"Pane Schäfer! Vy jste přítel slečny Sedláčkové?"-"Ano,co jste zjistili!"odpovídám když si mě doktor zavolal k sobě do ordinace a Kristu nechal na sále!
"Mám pro vás zničující informaci! Slečna Sedláčková má rakovinu plic!" říká mi smutně doktor!
Ne,rakovinu. Na to zemřela moje babička! Bylo jí zle a moc trpěla. "A dá se s tím něco dělat?" ptám se zoufale! Týnka mě nemůže opustit!
"Můžeme zkusit chemoterapii,ale v tomto případě je to zbytečné! Ložiska jsou po celé pravé plíci a na horním laloku levé. Mrzí mě to!"
"Jak vás to proboha může mrzet? Vy Kristýnku neznáte,nemilujete jí! A navíc,případy s nevyléčitelnou nemocí tu máte denně!" zakřičím na doktora a se slzami v očích běžím na sál!
"Gusto,kde je Týna?" ptá se mě udýchaná Nika! Právě s Danem přišli.
"Niko,ona ona má rakovinu plic!" řeknu pomalu tu zprávu Kristýnim sourozencům! Ti se oba jak na povel začnou klepat a z očí jim tečou slzy! Nedokážou tu skutečnost pochopit,
stejně jako já! Musím za Týnkou!
"Máme jí to říct s tebou?" ptá se Dan a vypadá,že každou chvílí zkolabuje!
"Ne,řeknu jí to sám,počkejte před sálem!" křičím při běhu za Kikou!
=============================JÁ(Kristýna)===========================
Sedím už oblečená na operačním stole a čekám na Gustu,Niku nebo na Dana! Co mu asi ten doktor potřeboval tak důležitého,že mu to nemohl říct přede mnou! Doufám,že nic špatného!
"Gusto!" rozzářím se jako sluníčko,když konečně vběhne do místnosti Gusta! "Stalo se něco?" divím se jeho ubrečeným očím! Poprvé Gustu vidím brečet!
"Týnko,máš vážnou nemoc! Nedá se léčit! Máš rararakovinu plic!" vyžvejkne se po době Gustav a kouká se mi do očí! Nechápu to! Co mi říká? Že mám rakovinu? Ale to není možné,když mi po obrně dělaly testy,vše bylo v pořádku!
"Slyšíš mě?" ptá se Gustav a zatřese se mnou! Já se probudím z transu a kouknu na bubeníka skupiny Tokio Hotel!
"Slyším,Gusto,ale už to nikdy slyšet nechci! Jestli je to tak,chci si poslední chvíle svého života užít! A začala bych s tebou! Nepůjdeme někam?" odpovím a snažím se o úsměv! Je to těžké při pohledu na Gustava. Svou smrtí ublížím jim,né sobě! Já se smrti nebojím,bojím se co se stane s Dane,Nikou a Gustou! Všichni mě milují!! Hlavně se bojím,co by to udělalo Danovi!
Najednou-rána! Podívám se skrz sklo na chodbu! Jediné,co v tom okamžiku vidím a slyším je ohýbající se a křičící Niku! Dan! "DANE!" vykřiknu a chci utíkat před sál! Udělám sice dva kroky,ale pak mě nohy zklamou! Gustav mě rychlostí zvuku vezme do náručí a nese ven!
Jen co vykouknu ze dveří,přestávám dýchat! Dan leží na zemi a z hrudi mu teče pramínek krve! Nika sedí na zemi a drží ho za ruku!
"Pusť mě k němu,Gustave! Dělej! Chci být s bráškou!" vřískám,brečím a třískám pěstima Gustu do hrudi. Položí mě vedle Dana a postaví se! Ze všech stran se k nám řítí doktoři!
"Danielku, prosím! Ty mě musíš chránit,nezapomeň! Jsi moje starší dvojčátko,prosím! Bez tebe nemůžu žít,nesmíš mě tady nechat! Prosím!" prosím brášku,ale předem vím,že už je to zbytečné! Dan má barvu čerstvě natřené zdi a z úst mu začíná téct krev!
"Kiki,jdu za Kler! Gusto,hlídej mi ji! Miluju tě,sestřičko!" a jeho stisk povoluje až se úplně ztrácí! Nééééééééééééééé! Tohle nééééééé! Daniel né!
"Uhněte,rychle, musí na sál! Nemá srdeční rytmus a ztratil hodně krve!-tohle je zbytečné!" a všichni se zastaví!
Já pevně tisknu Danovu ruku a nechci jí pustit! Dan mě neměl opustit! Neměl zemřít!
"Já ti říkal,abys mlčela!" slyším ten nechutný úchylácký hlas! Bill se úplně zbláznil! Má krví podlité oči a v ruce drží pistoli!
"Ty grázle!" řeknu a postavím se! Nemám čas si uvědomit,že stojím a rozebíhám se k Billovi! Běžím neuvěřitelnou rychlostí! Celý svět se jakoby zastavil a sleduje každý můj krok! Utíkám k Billovi a mám pocit,že ta chvíle je nekonečná! Běžím jen díky Danielově síle! Nikdy bych se nedokázala postavit,natož běžet,ale Dan byl pro mě tím nejdůležitějším člověkem a teď už tu není! Už mi nikdy nepomůže.nikdy.
"Měla jsi mlčet a vše by bylo v pořádku!" křičí Bill! Ale to už ho chytli dva doktoři a vedou ho z nemocnice! "Mělas mlčet!" je to poslední, co od Billa slyším!
"Týnkoooo!" volá Gustav když se zastavím a podlomí se mi kolena! "Týnko,jsi v pořádku?" ptá se ustaraně Nika a spolu s Gustavem ke mně běží!
Já sedím na zemi a pláču! Jak mi tohle mohl udělat? Jak mi tohle všechno může ten nahoře dělat? Nikdy jsem nebyla na nikoho zlá,nikdy jsem nikoho neodsuzovala předem! Proč mi tedy Bill zničil život? Naštěstí mám Gustu a Niku! Ti mi snad pomůžou,ale Dana mi nenahradí!
-------------------------------------------------DOMA-----------------------------------------------------
Nepřestávám brečet! Už to jsou asi 4 hodiny,ale mě slzy ještě nedocházejí! S tímhle se nikdy nesmířím! Neštěstí to nebude dlouho trvat!
"Kristý,neplač! Prosím! Dan by určitě nechtěl abys pořád brečela! Prosím,trhá mi to srdce!!" prosí mě Gustav,když jsme u mě v pokoji a já mu ležím schoulená do klubíčka na klíně!
"To ty nemůžeš vědět!" řeknu jakoby od cesty,ale nepřestávám brečet!
"Co nemůžu vědět,Týnko?" zeptá se Gustav a hladí mě po vlasech!
"Nemůžeš vědět,co by Dan chtěl! Já jsem jeho dvojče,né ty! Já jsem s ním byla celý život! On by nechtěl,abychom na něj zapomněli!"
"To netvrdím! Nechci abychom na něj zapomněli,jen chci,abys přestala plakat! Nevím,jak moc to bolí,ale chci ti po."-"Moc to bolí, Gustave! Strašně moc!" skočím mu do řeči! "Už se o tom nebudeme bavit,ano? Já se za pár dní zlepším,ale teď to po mě nemůžeš chtít! Na Dana nesmíme zapomenout! Nikdy!"
kikína
ahojda.lidišky o¨prosííím hlasujte pro mě a můj blogís!!! tady je odkaz na tu soutěž. jsem 3-Tokiankahttp://tokiohotel-thema-nr1.blog.cz/0611/soutez