"Týnko,prosím! Tom to tak nemyslel" dobíhá mě Bill. "Ne? A jak to myslel? A co vůbec mohl myslet? Já jsem si to pokazila,měla jsem držet jazyk za zuby!" brečím a jdu dál!
"Kiki,prosím,pojď se mnou zpátky!"- "Bille, nepros,já nepůjdu!" a ne a ne se zastavit!
"Fajn,tak tě alespoň doprovodím domů" stojí si Bill za svým, být se mnou. "Fajn,ale projdeš se! Nejdu domů. Chci se podívat po Loitsche. Podívat je špatný slovo. Chci se prostě projít!"- "Fajn,napíšu Tomovi SMSku,že se dnešní plán ruší a ukážu ti to tady! Je tu strašně krásnej park. Takovej tichej s fontánkou!"
"Bille! Já vůbec nevím,co s tebou tady dělám! Vždyť tě znám jestli deset hodin,ani nevím jak vypadáš,protože jsem slepá a a vlastně tě vůbec neznám. Tohle nemá cenu!" vztekám se.
"Právě proto se mnou musíš jít! Jak mě chceš poznat,když se se mnou nechceš bavit? A chceš vědět jak vypadám? Prosím!" chytne mě za ruku a položí ji na svůj obličej.
"Bille!" chci cuknout,ale Bill se nedá! "Jen to zkus!" a vezme i mou druhou ruku. Držím ve dlaních jeho tvář! Je tak jemná a hedvábná! Hladím Billa po obličeji a zajíždím rukama do vlasů. Fakt je má roztřepené na všechny strany! Přijde mi to jako věčnost,co si hraju s Billovými rty, vlasymusí to být strašně krásný člověk!
"Týnko? Ty jsi tak strašně krásná!" promluví najednou Bill a bere do dlaní mojí tvář. Pomalu se ke mně nakloní a začne mě líbat! Nejdřív mám nutkání ucuknout,ale líbá tak neuvěřitelně krásně.
"Bille,BilleProsím!" odtáhnu se asi po deseti minutách líbání! "Stalo se něco?" Bill mě drží kolem pasu,takže mluví přímo před mím obličejem!
"Ne,ale mám hlad!" a začnu se tlemit! Billovi chvíli trvalo,než mu docvaklo co myslím,ale taky se začal smát.
"Tak někam půjdem,ne? Ty jsi přesná,je tři čtvrtě na dvanáct." Odpoví Bill.
"Na dvanáct? Je,já musím zavolat taťkovi a říct mu,že se s tebou zdržím! Počkej chvíli." A vytáhnu speciální mobil. Má 3 tlačítka,takže je pro mě mnohem jednodušší. "Tati? Já půjdu na oběd s Billem,jo? To jen ten kluk,jak jsem ti včera říkala! Fajn? Díky!" a radši zavěsím,protože Bill určitě musel slyšet to,jak mi taťka začal přikazovat co smím a co ne!
"Máš starostlivého taťku,co?"-"To jo! Vždyť má jen mě! Tak jdeme, ne?" a provlíknu Billovi ruku přes loket! "Liane,jdeme!" zavolám ne svého pejska,který celou dobu poslušně seděl u mě a nejspíš hypnotizoval každý můj pohyb.(Sarah: potvrzeno,úplně každý pohyb)
-----------------------------------------------V PIZZERII -----------------------------------------------
"Máš ráda pizzu?"-"Pizzu? Si děláš srandu,pizza je hned po zmrzlině moje nejoblíbenější jídlo!" a zase chytám výtlem!
"To je zvláštní,protože vypadáš,že nic nejíš. A přitom se cpeš pizzou a zmrzlinou." Říká Bill a vede mě asi do nějaké pizzerie. Strašně hezky to tady voní, hraje tu hudba a hlavně je zde teplo! Venku je mínus deset stupňů,takže uvítám každý zahřátí! "Promiňte,ale s tím psem sem nesmíte!" vyhazuje mě číšník
"Já mám potvrzení,že může kamkoliv. Je to slepecký pes." A vytahuju povolení, který nosím radši pořád u sebe.
"Tak to je v pořádku. Omlouvám se. Tak co to bude?" okamžitě změnil tón hlasu číšník.
"Sýrová pizza." Vykřikneme s Billem najednou a začneme se smát. "Dvakrát?"-"Jistě!"
"Bille,ale já s sebou nemám žádné peníze." Huhlám s pusou plnou pizzy.
"Týnko,já to samozřejmě zaplatím. Když jsem tě pozval!" odpověděl Bill a pohladil mě po ruce.
Lian najednou začal chroptit! "Liane,pejsku?" hladím svého věrného přítele po zádech. Dýchá se mu těžce.
"Určitě to má z toho,jak v parku ležel na tý studený zemi a teď je v takovým teplu. Z toho se vyléčí." Uklidňuje mě Bill.
"Doufám. Bille,Lian není zrovna nejmladší. Už mu je přes deset let. Pejsku,doufám, že ti nic nebude. Bille,radši už půjdeme,bojím se o Liana." A vstávám od stolu.
"Tak jo,počkej nechám tu pizzu zabalit." A odběhne i s talíři pryč.
****
"Tak už jsem tady,můžeme jít?"ptá se Bill a bere mě za ruku. "Kolik ti je vůbec let,Týnko?"
"21.června mi bylo 15. a tobě?"-"1.září sedmnáct."-"Fakt? Tak to abych se bála,ne? Když už jsi tak velký kluk?"-"Neboj,já ti nic neudělám!" řekne Bill,ale jen tak,jakoby mimochodem, mě plácne rukou přes zadek!
"No to vidím,ty ty.!"nemám slova,tak mu jen vlepím pusu na tvář! A kupodivu jsem se trefila!
"Tak a jsme tady!"-"Kde,Bille?"-"Před-naším-barákem. A kruci,asi bych tě teď měl zavést domů,co?" - "To bys byl hodnej! Liane jdeme,pojď LianeBille,proboha,co je mu?" ptám se zděšeně,když nemůžu pohnout se svým pejskem.
"Musíme s ním k veterináři. Nedýchá..!" a já začínám jančit!
"Bille,co mu je?"-"Já nevím!"
------------------------------------------------U VETERINÁŘE----------------------------------------
"Bille,kam mího pejska odvezli?" ptám se,když celá ubrečená a vyklepaná stojím na chodbě veteriiní ambulance!
"Kristýnko,já nevím Promiň..!"-"Za co se mi omlouváš? Myslíš že ty můžeš za to,že je můj pejsek nemocný? To si fakt myslíš? A důvod?" zlobím se na Billa, protože neví co říká.
"Slečna Pražáková?" ptá se doktor smutným hlasem!
"Co se stalo mému pejskovi? Vykřiknu a běžím směrem k doktorovi.
"Slečno, je mi to líto,ale váš pes dostal prudký zápal plic! Do zítřka nepřežije! Jestli chcete, můžeme mu to usnadnit. Je mi to líto!"
"Nééééééééé! Liane!" a pod tíhou té bolesti se lámu v kolenech. "Týnko!" běží ke mně Bill a objímá mě.
"Můžu za ním ještě jít?" ptám se a natahuju ruku k doktorovi.- "Jistě! Pojďte!" vezme mě za ruku a pomalu s Billovou pomocí někam vede.
"Nechám vás tu. Pak pro mě přijďte a řekněte,jak jste se rozhodla."
"Liane,co mi to děláš? Prosím,nenechávej mě tu! Liane,pejsánku..!" pláču a hladím svého přítele po chvějícím se těle.
============================SARAH==============================
Je to hrozný pohled. Krista stojí u stolu,kde leží její umírající pejsek. Všude okolo jsou ostatní zvířata čekající na poslední injekci. Bill radši ani nešel s Týnkou dovnitř,do místnosti. Nevydržel by ten pohled na utrápená zvířata ani na svou trpící lásku.
Ano,Bille se do mojí sestřičky zamiloval. Už co jí viděl,jak se slzami svého pejska hledá.
Tenkrát mu to přišlo k smíchu, ale né protože by se vysmíval Týniným citům k Lianovi,ale protože věděl,kde Lian je. Teď mu to taky trhalo srdce! Kristýnka ztrácí svého jediného přítele a to kvůli Billovi. Ona si to nechce přiznat,ale kdyby nebyly s Billem dvě hodiny v promrzlém parku a pak nevletěli do přehicované pizzerie,nemuselo to tak být!
Já si to teda myslím. Stejně jako doktoři. To tvrdí,že za tak prudký zápal může dlouhodobí pobyt v chladu a prudké oteplení.
============================KRISTÝNA=============================
"Bille?"-"Tady,Kikí!" a podá mi ruku. Právě jsem odešla od Liana. Je to hrozný pocit. Doktor mu píchl injekci a Lianovo srdce se zastavilo. Bylo to děsný..
"Ty pláčeš?"ptám se Billa,když ho pohladím po tváři.
"To bude dobrý,Týnko. Mrzí mě,že jsi ztratila Liana..!"-"Mě taky Bille!" a zase se mi spouští proud slz po obličeji.
"Pojďme domů!" poprosím Billa a chytnu ho za ruku.
Bill mi cestou vypráví,jak vypadá sníh, který leží všude okolo,jak krásné jsou rampouchy, když skrz ně svítí slunce S Billem je mi dobře.
"Kiki,prosím,pojď se mnou zpátky!"- "Bille, nepros,já nepůjdu!" a ne a ne se zastavit!
"Fajn,tak tě alespoň doprovodím domů" stojí si Bill za svým, být se mnou. "Fajn,ale projdeš se! Nejdu domů. Chci se podívat po Loitsche. Podívat je špatný slovo. Chci se prostě projít!"- "Fajn,napíšu Tomovi SMSku,že se dnešní plán ruší a ukážu ti to tady! Je tu strašně krásnej park. Takovej tichej s fontánkou!"
"Bille! Já vůbec nevím,co s tebou tady dělám! Vždyť tě znám jestli deset hodin,ani nevím jak vypadáš,protože jsem slepá a a vlastně tě vůbec neznám. Tohle nemá cenu!" vztekám se.
"Právě proto se mnou musíš jít! Jak mě chceš poznat,když se se mnou nechceš bavit? A chceš vědět jak vypadám? Prosím!" chytne mě za ruku a položí ji na svůj obličej.
"Bille!" chci cuknout,ale Bill se nedá! "Jen to zkus!" a vezme i mou druhou ruku. Držím ve dlaních jeho tvář! Je tak jemná a hedvábná! Hladím Billa po obličeji a zajíždím rukama do vlasů. Fakt je má roztřepené na všechny strany! Přijde mi to jako věčnost,co si hraju s Billovými rty, vlasymusí to být strašně krásný člověk!
"Týnko? Ty jsi tak strašně krásná!" promluví najednou Bill a bere do dlaní mojí tvář. Pomalu se ke mně nakloní a začne mě líbat! Nejdřív mám nutkání ucuknout,ale líbá tak neuvěřitelně krásně.
"Bille,BilleProsím!" odtáhnu se asi po deseti minutách líbání! "Stalo se něco?" Bill mě drží kolem pasu,takže mluví přímo před mím obličejem!
"Ne,ale mám hlad!" a začnu se tlemit! Billovi chvíli trvalo,než mu docvaklo co myslím,ale taky se začal smát.
"Tak někam půjdem,ne? Ty jsi přesná,je tři čtvrtě na dvanáct." Odpoví Bill.
"Na dvanáct? Je,já musím zavolat taťkovi a říct mu,že se s tebou zdržím! Počkej chvíli." A vytáhnu speciální mobil. Má 3 tlačítka,takže je pro mě mnohem jednodušší. "Tati? Já půjdu na oběd s Billem,jo? To jen ten kluk,jak jsem ti včera říkala! Fajn? Díky!" a radši zavěsím,protože Bill určitě musel slyšet to,jak mi taťka začal přikazovat co smím a co ne!
"Máš starostlivého taťku,co?"-"To jo! Vždyť má jen mě! Tak jdeme, ne?" a provlíknu Billovi ruku přes loket! "Liane,jdeme!" zavolám ne svého pejska,který celou dobu poslušně seděl u mě a nejspíš hypnotizoval každý můj pohyb.(Sarah: potvrzeno,úplně každý pohyb)
-----------------------------------------------V PIZZERII -----------------------------------------------
"Máš ráda pizzu?"-"Pizzu? Si děláš srandu,pizza je hned po zmrzlině moje nejoblíbenější jídlo!" a zase chytám výtlem!
"To je zvláštní,protože vypadáš,že nic nejíš. A přitom se cpeš pizzou a zmrzlinou." Říká Bill a vede mě asi do nějaké pizzerie. Strašně hezky to tady voní, hraje tu hudba a hlavně je zde teplo! Venku je mínus deset stupňů,takže uvítám každý zahřátí! "Promiňte,ale s tím psem sem nesmíte!" vyhazuje mě číšník
"Já mám potvrzení,že může kamkoliv. Je to slepecký pes." A vytahuju povolení, který nosím radši pořád u sebe.
"Tak to je v pořádku. Omlouvám se. Tak co to bude?" okamžitě změnil tón hlasu číšník.
"Sýrová pizza." Vykřikneme s Billem najednou a začneme se smát. "Dvakrát?"-"Jistě!"
"Bille,ale já s sebou nemám žádné peníze." Huhlám s pusou plnou pizzy.
"Týnko,já to samozřejmě zaplatím. Když jsem tě pozval!" odpověděl Bill a pohladil mě po ruce.
Lian najednou začal chroptit! "Liane,pejsku?" hladím svého věrného přítele po zádech. Dýchá se mu těžce.
"Určitě to má z toho,jak v parku ležel na tý studený zemi a teď je v takovým teplu. Z toho se vyléčí." Uklidňuje mě Bill.
"Doufám. Bille,Lian není zrovna nejmladší. Už mu je přes deset let. Pejsku,doufám, že ti nic nebude. Bille,radši už půjdeme,bojím se o Liana." A vstávám od stolu.
"Tak jo,počkej nechám tu pizzu zabalit." A odběhne i s talíři pryč.
****
"Tak už jsem tady,můžeme jít?"ptá se Bill a bere mě za ruku. "Kolik ti je vůbec let,Týnko?"
"21.června mi bylo 15. a tobě?"-"1.září sedmnáct."-"Fakt? Tak to abych se bála,ne? Když už jsi tak velký kluk?"-"Neboj,já ti nic neudělám!" řekne Bill,ale jen tak,jakoby mimochodem, mě plácne rukou přes zadek!
"No to vidím,ty ty.!"nemám slova,tak mu jen vlepím pusu na tvář! A kupodivu jsem se trefila!
"Tak a jsme tady!"-"Kde,Bille?"-"Před-naším-barákem. A kruci,asi bych tě teď měl zavést domů,co?" - "To bys byl hodnej! Liane jdeme,pojď LianeBille,proboha,co je mu?" ptám se zděšeně,když nemůžu pohnout se svým pejskem.
"Musíme s ním k veterináři. Nedýchá..!" a já začínám jančit!
"Bille,co mu je?"-"Já nevím!"
------------------------------------------------U VETERINÁŘE----------------------------------------
"Bille,kam mího pejska odvezli?" ptám se,když celá ubrečená a vyklepaná stojím na chodbě veteriiní ambulance!
"Kristýnko,já nevím Promiň..!"-"Za co se mi omlouváš? Myslíš že ty můžeš za to,že je můj pejsek nemocný? To si fakt myslíš? A důvod?" zlobím se na Billa, protože neví co říká.
"Slečna Pražáková?" ptá se doktor smutným hlasem!
"Co se stalo mému pejskovi? Vykřiknu a běžím směrem k doktorovi.
"Slečno, je mi to líto,ale váš pes dostal prudký zápal plic! Do zítřka nepřežije! Jestli chcete, můžeme mu to usnadnit. Je mi to líto!"
"Nééééééééé! Liane!" a pod tíhou té bolesti se lámu v kolenech. "Týnko!" běží ke mně Bill a objímá mě.
"Můžu za ním ještě jít?" ptám se a natahuju ruku k doktorovi.- "Jistě! Pojďte!" vezme mě za ruku a pomalu s Billovou pomocí někam vede.
"Nechám vás tu. Pak pro mě přijďte a řekněte,jak jste se rozhodla."
"Liane,co mi to děláš? Prosím,nenechávej mě tu! Liane,pejsánku..!" pláču a hladím svého přítele po chvějícím se těle.
============================SARAH==============================
Je to hrozný pohled. Krista stojí u stolu,kde leží její umírající pejsek. Všude okolo jsou ostatní zvířata čekající na poslední injekci. Bill radši ani nešel s Týnkou dovnitř,do místnosti. Nevydržel by ten pohled na utrápená zvířata ani na svou trpící lásku.
Ano,Bille se do mojí sestřičky zamiloval. Už co jí viděl,jak se slzami svého pejska hledá.
Tenkrát mu to přišlo k smíchu, ale né protože by se vysmíval Týniným citům k Lianovi,ale protože věděl,kde Lian je. Teď mu to taky trhalo srdce! Kristýnka ztrácí svého jediného přítele a to kvůli Billovi. Ona si to nechce přiznat,ale kdyby nebyly s Billem dvě hodiny v promrzlém parku a pak nevletěli do přehicované pizzerie,nemuselo to tak být!
Já si to teda myslím. Stejně jako doktoři. To tvrdí,že za tak prudký zápal může dlouhodobí pobyt v chladu a prudké oteplení.
============================KRISTÝNA=============================
"Bille?"-"Tady,Kikí!" a podá mi ruku. Právě jsem odešla od Liana. Je to hrozný pocit. Doktor mu píchl injekci a Lianovo srdce se zastavilo. Bylo to děsný..
"Ty pláčeš?"ptám se Billa,když ho pohladím po tváři.
"To bude dobrý,Týnko. Mrzí mě,že jsi ztratila Liana..!"-"Mě taky Bille!" a zase se mi spouští proud slz po obličeji.
"Pojďme domů!" poprosím Billa a chytnu ho za ruku.
Bill mi cestou vypráví,jak vypadá sníh, který leží všude okolo,jak krásné jsou rampouchy, když skrz ně svítí slunce S Billem je mi dobře.
kikína