Najednou se světla zase rozsvítí a já vidím na zemi ležet..
Billa..Přiběhnu k němu..
"Bille!"vykřiknu..Bill se moc nehýbe,ale vím,že je naživu..
Prostě to cítím..."Tome!"vykřiknu zoufale.."Zavolej sanitku!"
začínám bejt už docela hystrická..
"Jo-o-o"zakoktá Tom a hledá v bundě mobil…
Za chvíli už sanitka přijede..Nakládají Billa na nosítka a pak
ho opatrně odnesou do satinky..Mě k němu nepustí..
Brečím a opírám se Jasmin o rameno..ta mě utěšuje,ale taky
brečí..Vždyť vlastně Jasmin Billa taky miluje..jenže..s ním
chodím já..
Celou noc nespím...Strašně se o Billa bojím a přemýšlím,co
všechno by se mu mohlo stát..A každá taková myšlenka mě
ještě víc rozpláče…
Chodím za Billem každý den do nemocnice,ale on je pořád
jen v komatu a pokaždé,když k němu přijdu doktor mi jen
suše sdělí,že neví,jak to s ním půjde dál..
Pokud bude pořád v komatu..odumřou můžou mu odumřít
některé končetiny a pak by mohl být na vozíčku..Nebo rovnou
i orgány..Radši o tom ani nebudu mluvit..
Dneska je zrovna takový strašný počasí..Zrovinka tak jako
moje nálada..
"Co to?!"vyhrknu,když slyším povědomou melodii…
"Jó mobil"dojde mi to a seberu ze stolu můj telefonek..
"Prosím?"řeknu do telefonu..
"Tady je ředitel školy..Ve školním testu jste velmi uspěla a tak
byste měla jet zítra na dva dny na jeden kurz..Podrobnosti
vám povím zítra ráno..Přijďte prosím před školu"
sdělí mi docela stručně ředitel..
"Ano"přikývnu.."Tak nashledanou"
"Nashledanou.."řekne a hodím telefon z5 na noční stolek..
Aspoň nějakej úspěch a pak začne zvonit mobil znova..
"Prosíím?"řeknu už trochu otráveně..
"Voláme z nemocnice"ozve se z telefonu a moje srdíčko samou
radostí nadskočí..:-)
"Bill Kaulitz se probral z komatu"řekne na osoba,která mi volá..
Na ostatní už kašlu a běžím rovnou do nemocnice;-)
Běžím k Billovu pokoji otevřu honem dveře a vrhnu se k Billovi..
Bill na mě jen nechápavě kouká a pak řekne:
"Kdo..kdo si?!"
Pokračování příště