close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já a Tom 31. BAD KONEC

1. listopadu 2006 v 13:30 | leny |  FF - Já a Tom
Najednou z operačního sálu vyjde doktor…. "Pane doktore…Co ta dívka?" "Vy jste bližší příbuzný?" "Jsme zasnoubení." "Pojďte se mnou" řekl doktor a táhl mě pravděpodobně k sobě do kanceláře…
"Tak co doktore…" "Víte… Neměla velkou šanci…A měla opravdu nedostatek krve a…" "….a co" rozkřikl jsem se… "To mi chcete říct, že je mrtvá?" "Ano" řekl smutně doktor a odešel…
nevěřil jsem mu a tak jsem za ním vyběhl a vší silou do něj strčil, až byl na zemi… "Nemůže to bejt pravda" křičím na něj a chytám se mu jich pár napálit, ale Bill mě chytil a nechtěl pustit… "Do prdele, pusť mě" křičím na bráchu… "Nech ho" okřikl mě držící Bill…. Uklidnil jsem se a Bill mě pustil… Stoupli jsme si naproti sobě a dívali jsme si s bráchou do očí… Chtěl jsem mu to říct, ale Bill zezelenal….Asi to už ví…
MYŠLENKAMA U BILLA:
Je mrtvá!!!!
MYŠLENKAMA U TOMA
Neměl jsem sílu mu to říct… Do našeho vzájemnýho hledění nám vstoupila až Nin… "Jak je Emě?" Já ani Bill jsme jí nevnímali… "Pojď sem" řekl Bill a obejmul mě… Pevně…A já jsem zavzlykal… Ztratil jsem jí!!!! Tekly mi slzy a nezmohl jsme se absolutně na nic…
"Omlouvám se, že vás ruším… Ale jestli chcete…. Můžete.." ukazoval doktor, kterýho jsem před chvíli napadl… Vešel jsem na prázdnej operační sál… Leželo tam jen tělo Emy! Přišel jsem k ní a chytl jí za ruku…Byla prochladlá… Ema byla celá bledá… Její rty byly modré a oči sněhově bílé…
"Emo…proč jsi to udělala? Proč jsi mi nic neřekla" zavzlykal jsem… Vím, že bez ní budu jako tělo bez duše… "Miluju tě… Seš můj anděl" řekl jsem jí a jedna moje slza dopadla na její chladnou tvář…. Políbil jsem jí…Naposledy jsem se dotkl její kůže a odešel….
MEZITÍM, CO JE TOM NA OPERAČNÍM SÁLE:
"Bille…snad není…" "jo…Em je mrtvá" řekl potichu Bill a v očí se mu valili slzy jako hrachy… Nina jen nehybně seděla, pak se zvedla a došla za nejbližší sestřičkou… "Pohlídejte ji prosím…Na chvilinku" řekla a šla k Billovi… Zadívala se mu do očí… "Řekni, že to není pravda" zavzlykala Nina… Bill jí nic neřekl…Z jeho výrazu to bylo jasný… "To není pravda…To nemůže bejt pravda" začala bušit Nina do Billovi hrudníku…. "proč" zakřičela…. Ale Bill jí neodpovídal… Měl sám dost… Kdyby promluvil…musel by křičet…
DOMA
Přišli jsme domů… Nina a Bill jeli pryč…Museli se uklidnit a řekl jsem jím, že chci bejt sám…Doma jsem uložil Marii a šel k sobě do pokoje… Jen co jsem otevřel dveře, první, co jsem viděl byla fotka Emy, kterou jsem měl na svý straně nočního stolku…
Procházel jsem celej barák jako tělo bez duše…. Promítal jsem si každý kousek toho, co jsme s Emou zažili… co jsme rádi dělali…kam jsme chodili…jak jsme si povídali…
Byl jsem fakt už na dně… Otevřel jsem ledničku a vzal z ní vodku… Při cestě zpátky do obýváku jsme si do nohy vrazil pár střepů…Od té skleničky… Od toho incidentu…
Střepy v mý noze boleli úplně nehorázně, ale já jsem necítil žádnou fyzickou bolest… Sedl jsem si na gauč a začal do sebe klopit vodku… Nešlo to ale vůbec přes krk.. Vyplivl jsem jí tedy před sebe… Podíval jsem se na vodku…. Ema mě kdysi zachránila před smrtí…Před alkoholem.. Uchopil jsem pevně flašku a tiskl jsem jí co nejvíc…. Ještě víc…až mi pak v ruce praskla… Tekla mi z dlaně krev… Proudy krve… A konečně mi začaly tíct slzy a uvědomil jsem si, že tu Ema už nikdy nebude!!
O MĚSÍC POZDĚJI
Už nic není, jak by být mělo… Po smrti Em se o Marii stará hlavně Nina a Bill, jako o vlastní … A to je dobře. Dávají jí to, co nemá…Celou rodinu… Nemám skoro vůbec sílu.. jak jsem řekl, alkoholu jsem se za celou dobu už ani nedotkl… Jen na ruce mi zůstali jizvy od té prasklé flašky…
Každý den myslím na Emu a čekám, že jednou rozrazí dveře a řekne mi, že to byl jen hloupý vtip, že je zase doma… Ale ona pořád nikde….
Při každém ukládání Marie ke spaní si na Emu vždycky vzpomenu… Marie je stejně krásna jako její maminka…. Políbil jsem Marušku na dobrou noc…Voní jako Ema…
Teď není nic jako dřív….
Jediné, co mi po Emě zůstalo jsou ty nejkrásnější vzpomínky…. A taky Marie! a jsem za ní hrozně rád… I když je Em mrtvá…Vždycky bude moje a Em…
Jmenuju se Tom Kaulitz a mám ve světě drsnou pověst sukničkáře a děvkaře… Možná mě mají všichni za prevíta, ale jen jedna věc mě změnila… Ema!
Děkuju ti Emo…že jsi mi ukázala, jak to vypadá, když se člověk zamiluje… Pro mě jsi vždycky první…. Miluju tě…anděli….
Konec posledního dílu
Vevu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama