Nechtěl jsem Emu ztratit…Pořád jsem přemýšlel nad tím, jak to vlastně dopadne…A z mýho přemejšlení mě vytrhl až doktor…
"Pane Kaulitz…Běžte" řekl mi jen suše, ale debil nejsem a pochopil jsem, že mám jít dovnitř…
TO, co jsem viděl, byl pro mě fakt šok… Ema ležela v posteli jako tělo bez duše… její vybledlé tělo, propadlý obličej… Jediné, co jí zůstalo je ta jiskra v očích…
Nezmohl jsem se na slovo…Došel jsem k posteli, na které ležela Ema a díval se na ní…a ona na mě… Posadil jsem se a hleděli jsme si do očí… A pak jsem to už nevydržel a Emu jemně objal… I přes ty všechny nemocniční smrady voněla krásně….
"Tome" vzdychla a já se posadil zpátky na židli. "Nemluv lásko, odpočívej." Podala mi ruku… Byla studená jako led… "Miluju tě" špitla a usnula.
O DVA MĚSÍCE POZDĚJI, VYPRÁVÍ EMA
Tak konečně mě přeci jen pustili! Z nemocnice jsem byla docela rychle doma, ale doma jsem si jen zabalila věci a šla se znovu léčit…. Pomohlo mi to a za to vděčím jedině Tomovi!
Po příjezdu domů mě čekalo milý překvapení…
"Překvápko" zakřičeli hromadně Bill, Tom a Nina… Okolo všude balonky a reje křiklavých barev… "Děkuju moc…Moc se mi po vás stýskalo" řekla jsem a odhodila kufry… A stála jsem naproti mým nejdůležitějším lidičkám na světě! Tom držel Marušku v náruči a donesl mi jí… "Pane bože, jak je veliká" řekla jsem a ukápla mi slzička…. "Omluvíte mě prosím?" zeptala jsem se a odešla jsem s Marií do dětskýho pokojíku… Byla ospinkaná a tak mi spokojeně usnula v náruči…
"Už spinká" dodala jsem, když jsem sešla ze schodů… A přivítala jsem se s Nin… A s Billem…. A pak jsme naproti sobě stáli já a Tom… "Tak…tak mi se půjdeme podívat ven" řekl Bill a táhl Ninu pryč, páč mu asi došlo, že chceme být sami…
"Emo" začal Tom a popošel ke mně…. "Tohle už mi nedělej…." Špitl a přitáhl mě jemně k sobě…. Opřela jsem mu hlavu o rameno… "Už nikdy…prosím" zašeptal mi do ucha a lehce mě na něj políbil…. "Miluju tě" špitl na konec a vzal můj obličej do dlaní… Díval se mi do očí…Tohle mi tolik chybělo! Tolik mi to dodávalo síly… "Tome…už nikdy, slibuju…miluju tě" řekla jsem a za celou tu dlouhou dobu…za celé ty uplynulé měsíce jsme se políbili…
Teď už nic není jako dřív, to je fakt… Díky svojí rodině jsem živá a dokonce už i zdravá! Mám rodinu, za kterou jsem moc vděčná… Mám dítě, které je zdravé…a hrozně krásný… A mám Toma, kterýho miluju nanejvíc na světě a kterýho už nikomu nedám…
Jo, je možný, že ho každej má za děvkaře… i já ho tak sama brala… Prostě namachrovanej dredař, kterej ani neumí do pěti počítat… Ale teprve až láska změnila jeho vzhled a povahu…
O OSM MĚSÍCŮ POZDĚJI
"Au!" "Emo! Dávej pozor… Nestalo se ti nic?" "Ne Tome, v pohodě… Jen jsem si blbě ťápla na nohu…." "Kde je Maruška?" "Spinká." "Aha…Mohl bych poslouchat maminko" zeptal se mě Tom a zazubil se… Vyhrnula jsem tričko, pod kterým se rýsovalo pěti měsíční bříško… "Kope" usmál se Tom a na bříško mě políbil…
(Konec 31. dílu -Happy end)
vevu
sem se u toho bad konce rozbrečela a tady u happy konce brečim ale štestím