Když jsme přiletěli zpátky domů, lehla jsem a usla asi tak na 3 hodiny. Když jsem se pak probudila, Bill stál u okna a neviděl mě.
"Víš mám to teď těžký, mám dítě s holkou na krku a musím se o ně postarat!" říkal si sám pro sebe. Pak bylo chvíli ticho a pak opět promluvil:
"Ne nemůžu je vyhodit na ulici i když bych to s chutí udělal!!!" řekl rozčíleně a pak se otočil a já si všimla že s někým telefonuje, po chvíli opět řekl:
"Taky tě líbám! Měj se." A položil to. Pak se otočil úplně a všiml si mojích vykulených očí. Vykulil je taky a protože nevěděl co říct tak pronesl:
"Ty to nechápeš ale…..ale……Promiň já teď musím jít…..někam!" řekl a odešel
Okamžitě jsem propukla v nekonečný brek! Slyšela jsem jak se zavřely domovní dveře a brečela jsem ještě víc. "Proč jsem si to jen nenechala vzít?!? Co s tím dítětem teď bude?!? Odstěhuju se zpátky!" Přemýšlela jsem a Tricia jako by mi rozuměla začla taky plakat tak jsem ji vzala z postýlky a uklidňovala ji a tím i sebe, šla jsem za Lilou a ta mi řekla že Tom není doma že měli něco s Billem domluvené a v tu chvíli nás obě napadla jedna otázka:
"Co když si začli s někým oba jako když si začínali s náma?!?" Chodili za náma vždycky spolu……………
Za hodinu se Bill vrátil a šel za mnou.
"Lole chtěl bych ti to vysvětlit." Řekl trochu se strachem
"Nemusíš nic vysvětlovat, pojedu domů i bez tvojeho vysvětlení." Řekla jsem a balila další kufr, Bill zpětně vyhazoval všechny věci z kufru ven na postel ale já jsem neúnavně balila dál a přemýšlela jsem kam půjdu než seženu letenky, napadla mě Audrey ale bála jsem se že je u ní ten její vrah a tak když už to Bill vzdal (což poukazovalo na to že mě nemiluje) jsem jí zavolala, řekla že tam klidně můžu přespat protože se tam teď sama bojí. (asi ho opustila)
Tak jsem naházela jen pár věcí do tašky, popadla Triciu a vypadala z toho domu ze kterého se mi začlo dělat zle!!!
lole