close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mě už nezachráníš Kaulitzi ! 14.

9. listopadu 2006 v 15:35 | leny
Mě už nezachráníš Kaulitzi! XIV.

------------------------------------------O 14 DNÍ POZDĚJI--------------------------------------------

Bill se přestěhoval k nám. Domů chodí jen občas,když chce pozdravit mamku,nebo nechat něco podepsat. Simona je z toho zdrcená, jako matka,ale u ní je to jiné,mnohem silnější,řekla bych. Jak byste se cítily vy,kdyby se vaši 17ti letí synové pohádali a přestali se spolu takhle krutě, vážně bavit?
Dnes je sobota, pozítří se tudíž jede na lyžák. Ani já,ani Bill se tam netěšíme. Já se sice chci naučit lyžovat,ale do Švýcarska jede i Tom. A nevím,jak jeho přítomnost sneseme.
"Chce se ti tam jet,lásko?" ptá se Bill,když si balíme kufry.
"Miláčku,zapomeň na Toma,musíme si to užít. Já chci konečně umět lyžovat." A začnu Billa zase líbat.
Včera jsem s ním poprvé spala. Bylo to úžasný,stejně jako s Tomem,ale teď jsem si Billem byla stoprocentně jistá. Postupoval ještě pomaleji než Tom,bylo to krásný. Ale dost srovnávání. Teď mám Billa a na Toma jsem už skoro zapomněla.
***pondělí!****
"Miláčkůůů,vstávat,pojede se lyžovat!" budím Bill okolo 6hodin.
"Už musím vstávat? Ještě chvíli!" smlouvá Bill.
"Jak chceš,ale pochybuju, že se za 20minut připravíš!" to už jsem stihla přenastavit budík o hodinu napřed!
"Co? Za 20 minut? Si děláš srandu? To jsme zaspali?" a už vyletěl z postele a běhá po pokojíčku s budíkem v ruce. Ještě že jsem ho přenastavila.
"Né,miláčku,neboj, je teprve 6. Ale já chtěla, abys vstal!" začnu utíkat,protože Bill se tváří docela zajímavě, tak jakože: až tě chytím,teprve něco uvidíš!
Neběhám rychle,takže mě Bill dohnal už pod shodami. Opře mě o zeť a rukama mi znemožní kamkoliv jít "A co mi jako hodláš udělat?" ptám se provokativně,protože jsem přesvědčená,že mi neublíží.
"A co takhle,kdybych ti nedal pusu?" zeptá se Bill takovým tónem jako když navrhuje nějakou hru.
"A to má být trest?" začnu se tlemit! "Alespoň jednou nebudu mít tak napuchlý rty,od toho,jak zuřivě líbáš" a odcházím s děsným výtlemem. Bill stojí jak opařenej pod schody a kouká se za mnou.
"Počkej,Týnko,to myslíš vážně? Ty ode mě máš napuchlí rty? Líbám špatně?" ptá se dosti zmateně a vážně.
Já se jenom tlemím. "Bille,já jsem neřekla,že líbáš špatně,jen že býváš agresivní a způsobuješ mi na rtech cucfleky!" a nepřestávám se smát i s kartáčkem v puse.
"Ale budeme se ještě někdy líbat,ne?" ptá se pořád zmateným výrazem.
"No ty mi nechceš dát pusu,né já tobě." A odcházím z koupelny po ranní hygieně.
Bill jde jako ocásek stále za mnou. Chci se převléct,ale Bill se nepřestává ptát na otázky typu:my a líbání+cucfleky.! Začnu se teda svlíkat před ním,třeba zavře pusu. Když si sundám vršek soupravičky na spaní a stojím před Billem jen ve volných kraťáskách mladý pan Kaulitz skončí s naléhavým proslovem a s otevřenou pusou se na mě kouká: "Krist,ty.tyty už se přede mnou nestydíš?"
Zase se začnu tlemit: "a mám důvod? To jsi se nekoukal,když jsme se spolu milovali? To ses mě nedotýkal? Nevíš,jaké je moje tělo? Nevím,co na mě ještě neznáš,že bych to pře tebou měla skrývat." A hledám vhodné triko na dlouhou cestu autobusem.
"Týnko..Já tě tak strašně moc miluju." Přistoupí ke mně a zase se líbáme.
"Billí,i já miluju tebe,ale teď se musím převléct." A odstrčím ho od sebe.


"Bille,vidíš, to nestíháme! A to si chtěl ještě spát!" křičím na Billa, když utíkáme s těžkými kufry a lyžemi v rukou na zastávku,kde už čeká náš bus!
"No konečně,už jsme mysleli,že ani nedorazíte!" říká třídní a nahání nás dovnitř.
Poslední volný místo je vzadu na pětce,ale vedle Andrease a Toma. Andreas mi nevadí,je v pohodě,ale Toma se jaksi podvědomě bojím. No,ale sednout si tam budu muset.
Sedím teda úplně na druhý straně sedačka u okýnka a ležím Billovi na rameni. Ten mě hladí na ruce a skoro spí. Já už taky usínám. Takže ta cesta asi nebude zase tak hrozná,když budeme spát,že?

Překvapivě tam dorážíme už okolo poledne. Nevěděla jsem,že je Švýcarsko tak blízko k Magdeburku.
V ubytovně jsou pokoje po 4 a všichni už jsou dávno domluveni,takže já jsem s Tomem,Billem a Andreasem. Kluci museli učitelce slíbit,že mi neublíží a ani nijak nezneužijí mojí přítomnost. Tomu jsem se musela smát,protož kluci stáli v pozoru a koukali na učitelku tím nejprosebnějším pohledem v dějinách lidstva!
Je tady moc krásně. Naplno si užívám to,že jsem s Billem a ještě k tomu v zahraničí. Jsou to krásný chvíle. Moc krásný na to, aby trvaly dlouho.

Je čtvrtek. Na lyžích už umím skoro jako profík a to jen díky Billovi. Najímat jenom pro mě nějakýho učitele by byla blbost,takže mě učil Bill.
Jen co se vrátím na ubytovnu,před kterou stojí policejní auto,tuším,že něco není v pořádku. Učitelka sedí u nás na pokoji a balí mi věci.
"Co se stalo, paní profesorko?" ptám se vyděšeně a koukám na ní.
"Slečno Müllerová, je to pro mě těžký vám to takhle říct. Vím,že jste v Programu,teď mi to řekla policie. Je mi to moc líto,ale.ale vaše matka byla dnes v noci zavražděna!" říká mi třídní se slzami na krajíčku.
"Nééééééééééééééééééé!" zakřičím na celou budovu. Pak mi něco dojde, Bill.
"Bille,Bille.Tys.tys to musel někomu říct..jájá ti věřila..Bille,jakjak si mohl" říkám nenávistně a couvám od Billa.
"Týnko,jájá ti přísahám,že jsem to nikomu,nikomu neřek. Kristý,musíš mi věřit,já bych tě nikdy nezradil. Prosím Kristý!" jde pomalu Bill ke mně. Já jen brečím. Nechápu,proč mi to Bill udělal. Vždyť já ho miluju.
"Bille,nikdo jiný to neví,nikdo kromě tebe." Říkám a koukám se Billovi do očí,které se mu zalívají slzami.
"Slečno Müllerová,musíme jet, rychle. Do Německa už se vrátit nemůžeme,pojedete jinam,do nového domova. Omlouvám se,ale nemůžete se dlouho loučit,opravdu to spěchá." Říká mi jeden z českých policistů(jeden z 8), který ví o mě a o Programu.
"Já už se nemám ani s kým loučit!" říkám poslední slova klukovi,kterého miluju nade vše na světě a už ho nikdy nemám spatřit, klukovi, se kterým jsem prožila nejhezčí chvíle ve svém životě. Říkám to tak nenávistně,až to musí bolet všechny v místnosti.
"Týnko..Miluju tě!" křičí za mnou ještě Bill,když vybíhám před budovu a nasedám do policejního auta.
Začínám si uvědomovat tu skutečnost,že už nikoho na světě nemám. Mámu,tátu,jakékoliv příbuzné,Billa a vlastně celkově jdu do neznáma. Budu sama v cizí zemi s cizími lidmi. A když si vzpomenu,kvůli komu to je,bolí to ještě víc. Možná Billa obviňuju neprávem,ale kdo jiný?
Než přijdou policisté, běží ke mně Bill! Otevře dveře od auta a dá mi do ruky CDčko. Nejdřív myslím,že je od Tokio Hotel,ale není. Nazpíval ho Bill. Jen pro mě. Vezmu si od Bill dárek,ale koukám se do stropu,abych nezačala brečet ještě víc.
"Ariadno,podívej se na mě. Prosím." A chytne mou tvář do dlaní. Má v očích také slzy. "Věř mi,já to nikomu neřekl. Tohle bych ti neudělal, miluju tě. Kdybych mohl,pojedu s tebou. Prosím,nemůžeš mě opustit takhle. Miluju tě. Prosím,řekni něco!" prosí Bill zoufale a z jeho krásných očí mu tečou slzy.
"Díky za dárek,Bille" je to poslední,co mu řeknu,než ho od sebe odstrčím a zabouchnu dveře. Bill jen stojí před autem, dlaň položenou na okýnku a pláče. Přesně takhle stál i Nikolaj,když jsem odjížděla z Polska. Ale to bylo jiné. Nika jsem mohla políbit,ten mě nezradil.
"Můžeme jet?"ptá se policista a koukne se ne mě. Já se nezmůžu na slovo,tak jen přikývnu. Ještě než se auto rozjede,položím dlaň na Billovu,ale odděluje nás sklo. Teď je to sklo, zítra nekonečná dálka.
Strašně moc bolí Billa opustit,ale muselo to být.
Naposledy se podívám od jeho čokoládových očí, do těch krásných očí,který už nemám nikdy vidět. To už se ale auto rozjíždí. Bill mi pošle ještě jednu vzdušnou pusu a mizíme v zatáčce.

kikína
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama