close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mě už nezachráníš Kaulitzi ! 27. KONEČNÝ KONEC

19. listopadu 2006 v 18:43 | leny
Mě už nezachráníš Kaulitzi! XVII-druhý-KONEC


--------------------------------------DRUHÝ DEN,V SYDNEY----------------------------------------
"Týnko? Teda,Ariad? Jsi tu?" jdu pomalu po zahradě,kde měla Ar dům! "Tady jsem, Bille!" otočím se a přímo přede mnou stojí Ariad! Má bílou tvář plnou slz! "My to zvládnem!" uklidňuji ji a už jí pevně objímám! Stisky mi vrací o to silnější!
"Promiň Bille,že jsem ti nevěřila! Miluju tě!" a pláče mi na rameni!

===========================ARIADNA=============================
"Bille,vrátíme se do Německa? Tady mi to všechno připomíná malou Týnku! Je to strašné!" říkám Billovi a snažím se zapomenout na ten tupý pocit,když mému děťátku----vystřelili-------srdíčko! Ten pláč se nedá zastavit,né když je to tak čerstvé!
"Neboj,Arial,pojedeme domů! Ještě dnes!"-"d-d-dobře,já ještě skočím za Max(moje sestřička) a pak přijdu,jo?"-"Dobře,prosím,kde je malá? Chtěl bych jí alespoň jednou vidět!" ptá se Bill s pláčem! Roztřesenou rukou ukážu na jednu paní,která moje děťátko někam odnesla! Nechtěla jsem vědět kam, bolelo by to ještě víc!

----------------------------------------------V NĚMECKU-------------------------------------------
"Bille,kde je Tom? Už jste se usmířili?" ptám se Billa! Ten jen smutně zakroutí hlavou a složí se do křesla! Od chvíle,co viděl mrtvou Týnku,skoro nepromluvil! Neměla jsem ho k ní pouštět!
,Crrrr,crrrr' zazvoní domovní zvonek. Jdu otevřít,protože Bill je jako tělo bez duše!
"Tome?" udivím se když se koukám do obličeje Billova dvojčete!
"Týnko,prosím,odpustíš mi,jak jsem ti tenkrát ublížil? Já se ti přišel omluvit! Je mi líto,co se ti stalo. Promiň mi to!" a po tvářích mu tečou slzy!
"Tome!" ještě jednou zopakuji to jméno a pevně Toma obejmu. Je to poprvé, ale taky naposledy, co Toma objímám jako kamaráda,né jako kluka.
Protože

------------------------------------------O 2 MĚSÍCE POZDĚJI--------------------------------------
Odstěhovala jsem se z Německa z5 do Polska! Tady mi lidé ubližovali nejmíň!
S Billem jsme se nemohli vystát! Oba jsme si připomínali Týnku a s tím se nedalo žít! Když jste denně potkávali ty oči nachlup stejné,jako mělo vaše dítě, nedokážete se vyhrabat z depresí!
Ty dva měsíce,co jsme spolu s Billem byli z nás udělala chodící mumie! Oba jsme měli kruhy po očima, nejedli jsem,nespali. A navíc jsme na sebe vyjeli kvůli každé pitomosti! Takhle to nešlo!
Tady v Polsku bydlím zase v tom domečku,co jsem bydlela s mámou! Dnes mám znova nastoupit do školy!

Úplně živě si vzpomínám, jak jsem nastupovala na gympl v Loitsche! Byl tam usměvavý ředitel a veselá nálada! Tady,jen co vejdu do kabinetu ředitelky,dostane se mi jen samých zlých slov! Že prý jsem si měla dřív rozmyslet,že se budu stěhovat a maturovat v Polsku a né přijít si o Vánocích do půlky roku!
No co,však se kvůli ředitelce svět nezboří! To už vcházíme do třídy!je půlka vyučování, takže když vejdeme, všichni se na mě kouknou! Tenhle pocit už znám! Zažila jsem ho už tolikrát!
Vejdu a jen zběžně se rozhlédnu po třídě! Ten kluk,který sedí v první lavici u katedry mi vyrazil dech! Já už ani nedoufala,že ho ještě někdy uvidím! Do očí se mi nahrnuly slzy a nejsem schopná pohybu! "Nikolaji?" zašeptám a koukám se člověka,který mi nikdy neřekl křivé slovo a přeci jsem ho musela opustit!
"Danielo." Zašeptá můj dávný přítel a postaví se! Celá třída včetně učitelek se ne nás němě kouká. "4 a půl roku! 4 a půl roku jsme se neviděli! Tolik se mi stýskalo!" říká Nik když je až u mě!
Podám mu ruchu a začneme se líbat! Nevadí nám pohledy všech okolo,hlavní je,že jsme zase spolu!
-------------------------------------------PO ŠKOLE-----------------------------------------------------
"Niku,strašně moc jsi mi chyběl!" a dám mu pusu!
"Danuško moje! Vypadáš jako kdybys týdny nejedla a nespala! Viděl jsem tu reportáž v televizi! Prý jsi měla dítě? Moc mě mrzí co se stalo! Já ti pomůžu!" utěšuje mě Nik. Je to zvláštní! Myslela jsem si,že se člověk nedokáže dvakrát zamilovat do toho samého člověka a taky je to pravda! Já Nika vlastně nikdy milovat nepřestala!
Začaly jsme spolu chodit ve 13,ale v mých 14ti letech nás přestěhovali do Anglie!
"Ještě něco,Nikolku,prosím,neříkej mi Danielo,já jsem Ariadna!"-"Jistě,Arial!"

----------------------------PŘÍTOMNÁ BUDOUCNOST (po 7 letech)-----------------------------
S Nikolajem jsme se vzali! Máme jednoho šestiletého chlapečka Daniela a teď ještě čekáme další dítě!
Se smrtí svýho prvního miminka se nikdy nesmířím a to Nik chápe! Je mu jasné,že nemůžu jen tak zapomenout na človíčka,kterému jsem dala život!
S Nikem jsem šťastná! Žiju s člověkem,který mě miluje už dobrých 11let a hlavně se nemusím před nikým schovávat.
O Billovi,Tomovi,o Tokio Hotel ani o Loitsche jsem už nikdy neslyšela a ani nechci! Některé vzpomínky jsou sice krásné,ale těch záporných je přeci jen o něco víc! Prožila jsem tam asi největší muka svého života a nechci to opakovat! Miluju Nikolaje a své děti a tak to zůstane!
Doufám,že teď před sebou mám už jen to hezké! Nikdy nezapomenu na nic,co se v mém životě stalo,ale vzpomínat na to nechci! Jen ať to zůstane hluboko v mé mysli. Od teď: SBOHEM MINULOST,KAULITZOVÉ A HRA NA SCHOVÁVANOU! MILÁ RODINNÁ BUDOUCNOST,VÍTÁM TĚ.

****Kikína(autorka):
Každý si vyberte jaký konec chcete,ale happy end se vším všudy nikdy nebude! Kdyžtak si ho nějak domyslete,ale já ho nenapíšu! Mějte se hezky,doufám,že se líbilo ! Papa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tokianka Tokianka | Web | 19. listopadu 2006 v 20:08 | Reagovat

je to hezký,ale mohla zůstat s billem,ale konec je to vydařený!!!

2 kiki kiki | 20. listopadu 2006 v 7:35 | Reagovat

díky,možná to ještě nevíš,ale já nesnáším happy endy,ale díky! mám vždy psát 2 konce?(Co jsem komu udělala)

3 ..::Jaja::.. ..::Jaja::.. | E-mail | Web | 21. listopadu 2006 v 19:24 | Reagovat

Super!Happy endy se hodí jenom někdy,ale nehodí se to u každé,to by byl Bill nebo Tom už nejmíń 1000 000 000 ženatí!A měli 4 000 000 000 dětí!

4 Kikína Kikína | 21. listopadu 2006 v 21:54 | Reagovat

dík!:-D

5 danča danča | 27. listopadu 2006 v 8:47 | Reagovat

wow,úžasný,bulim

6 Kikína Kikína | 27. listopadu 2006 v 14:48 | Reagovat

díky dančo!

7 Kikína Kikína | 27. listopadu 2006 v 14:48 | Reagovat

díky dančo!

8 maxagy maxagy | 14. února 2007 v 15:00 | Reagovat

Super povídka, ty si teda parádně umíš zahrávat s pláčem...;) ty jo, já brečím ještě teď jak tam zabíjeli!!:(

9 Kikína Kikína | Web | 21. března 2007 v 9:01 | Reagovat

promiňňňňň! ale to jsme prostě já.:-DDDD

10 karolina karolina | 7. října 2007 v 17:43 | Reagovat

ahoj ano mas super blog a nikde som nevidela tak super ff-ky mas pochvalu klobuk dole

ale kks ja som sa skorooo rozrevala ked odisla od billa ani jeden koniec nieje stastny a to je velka skoda mas nadanie!!!!!!!!!!

11 kiki kiki | 30. listopadu 2007 v 16:51 | Reagovat

děkuju moc za pochvalu, ale už nechci, aby se tenhle příběh šířil. léňo, prosím, smaž ho... jeslti máš dotazy- 305-710-480... ale fakt ho smaž,prosíííííííííím. je to moje přání...

12 kiki kiki | 31. prosince 2007 v 15:37 | Reagovat

lenko, ani ty už neděláš to, o co tě autoři příběhů na tvých stránkách prosí? njn.....

tak tedy, ještě jedou tě žádám, smaž ten příběh.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama