close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mě už nezachráníš Kaulitzi ! 5.

4. listopadu 2006 v 10:31 | leny
Mě už nezachráníš Kaulitzi! V


najednou si uvědomím,co jsem řekla. Otčím se teda na podpatku a chci vejít do třídy. Ale někdo prudce otevře dveře a vrazí mi ránu do obličeje a zase do nosu.
Splašeně se kouknu,kdo to a přesně jako dnes ráno stál ve dveřích Tom,tak teď tak stálo jeho dvojče! Bill má ve tváři vystrašený výraz a podpírá se o kliku,protože mi z tampónů v nose začala kapat krev,zase. Dostanu nehorázný záchvat smíchu,protože mi během půl hodiny způsobili dva kluci, dvojčata, úplně stejný úraz na úplně stejných dveřích.
,,Ježiši promiň, to.. to jsem nechtěl věř mi! Učitel mě poslal podívat se,co děláte a !"
,,To e v poho!" zakřičím,protože už běžím zpátky na ošetřovnu. Tady mi Karol vymění tampónky a na mojí odpověď: ,,né,teď to byl Bill!" dostane taky záchvat smíchu.
Do hodiny už se nestihnu vrátit,protože se ještě zakecám s Karol o šikovnosti dvojčátek.
Když se pak celá rozesmátá vracím do třídy,potkávám spoustu lidí a všichni se na mě tak zaujatě dívají!
Když mi přišel jeden pohled opravdu přehnaný, vyplázla jsem na tu toho kluka jazyk,ve kterým mám naneštěstí dneska piercing ve tvaru lebky! Ten si toho všimnul,samozřejmě,ale zareagoval poněkud přehnaně! Koukám na něj a on se pomalými kroky přibližuje. Má dlouhé vyžehlené vlasy,hnědé oči a je poměrně vysoký a silný,jak poznám v zápětí!
Ten kluk mě chytne za loket a pevně stiskne!
,,Co si o sobě myslíš?" vykřiknu já,protože ten kluk se tváří,jako by mu patřil celý svět. No asi jsem křičela moc hlasitě,protože se na nás začali všichni kolemjdoucí koukat. V tom se mezi davem mihlo stvoření s černým rozcuchem na hlavě.
Chvíli se ještě koukám na toho agresivního kluka a pak vítězoslavně a s pomstychtivým úsměvem zavolám:,, Bille,Tome,prosím pomóóóóóóc!" tak to ten kluk nečekal!
Bill a Tom se ke mně v cuku letu přiženou a už toho kluka chtějí praštit po hlavě,když Tom najednou zařve:,,Bille,vždyť to je Georg!" a začíná se smát!
,CO??'tak z toho jsem docela mimo! Oni toho kluka znají? A to mu ani nic neřeknou? Protože mě pořád silně mačká loket! ,,Bille,ať mě pustí!" ,,jo,promiň,já jsem Georg,omlouvám se,mám špatnou náladu!" žehlí Georg svůj prohřešek. ,,ok,já jsem Em..Kristýna Millerová,těší mě" snažím se zakecat přikecnutí svýho bejvalýho jména. Ještě štěstí, že Em zní jako ehm! Nikdo to nepostřehl.
,,A odkud se znáte,jen ze školy?" ptám se abych přerušila to ticho. Konečně se všichni na nás přestali koukat a rozešli se!
,,no já jsem s kluky a ještě s Gustavem v kapele Tokio Hotel,neznáš?" odpoví Georg.
,, Neznám,ale jestli jsou to ty písničky jako." A začnu pobrukovat Schrei,Rette mich a mojí nejoblíbenější Der letzte tag.
,,Jo, to jsou ony! Líbí se ti?" vykřikne Tom a nadšeně se na mě culí.
,,Jo líbí a moc! Slýchám je od vás ze zahrady, do mího pokojíčku to doléhá úpa super!" září mi oči,protože ty písničky mám fakt moc ráda!
,,No a co ty? Co se ti stalo?" podívá se mi na nos takovým zkoumavým výrazem Georg! Já se jen kouknu na kluky,kteří jsou úplně červení a koukají do země. Asi se právě zamilovali do svých bot,oba! Začnu se řehtat. ,,No víš, Georgu, já jsem dneska dvakrát vrazila do dveří!"
,,Co? Prostě si jen tak vrazila do dveří? To mi nějak nesedí! Že oni tě praštili dvojčata?" a už se řehtá na celý kolo. ,,a bolí tě to moc? Ty ostatní holky kvůli tomu museli domů!"
,,Co,ony kvůli tomu,že dostaly tampóny do nosu. museli domů?" divím se. ,,Pipky!" zašeptá mi do ucha ještě Tom!
Ale to už zvoní,tak se musíme s Georgem rozloučit a jít zpět do třídy.

****

No konečně se jde domů. Už vypadám normálně,tampónky jsem mohla vyhodit už o velký přestávce. Kluci se mi pořád omlouvali a já se jim jen smála. Prý by mě i na rukách nosili.
Ale to neměli říkat! Stojíme na nádvoří před gymplem a chystáme se jít (my=já,Tom a Bill) smě naše domy.
,,Tak fajn,dvojčátka,jdu si vyzvednout bolestný!" křičím vítězoslavně a už se rozebíhám,že skočím Tomovi na záda .Celá rozesmátá na Toma skočím, ten se ale otočí a já mu skáču do náruče. Ale jak ho chytnu kolem krku úsměv mi zmrzne. Tom se mi podívá hluboko do očí a pak se ke mně začne pomalu,ale jistě přibližovat.
Nejdřív se chci odtáhnout,ale nějak nemůžu najít důvod. Už jsme od sebe jen pár milimetrů,naše rty se dotýkají. Ale to by nebyl můj život,aby se něco zase nestalo!



,,Jdete?" zakřičí Bill a nám nezbývá,než jít. Neochotně Toma pustím a už chci jít,ale Tom mě chytne do náruče a začneme se tlemit! Tom se nezdá,jakou má sílu.
,,Už mě můžeš pustit,Tome!" říkám, když vadím,že Tom asi po 20ti metrech už nemůže!
,,Díky!" řekne osvobozeně a opatrně mě staví na zem. Už to nemůžu vydržet! Musím to udělat! Už stojím na zemi,ale pořád držím Toma držím kolem krku a on mě okolo pasu!
Hluboce se mu zadívám do očí a políbím ho. Nedalo se to zastavit,já musela. Tom je nejdříve v šoku,ale pak mi polibky začne oplácet. Pořád tomu ale něco chybí.* No konečně,Tom se asi přestal bát a dává do polibku grády! Líbá fakt krásně.
Najednou si uvědomím,že je s námi ještě Bill. Odtáhnu se od Toma a kouknu na Billa. Ten se na mě podívá tím nejvyčítavějším pohledem,jaký jsem kdy zažila a že jich bylo hodně.
Z těch hodně vyčítavých pohledů,byl ten Billův úplně nejhorší! Bill se najednou otočil a odešel zpátky do školy. Já se za ním je nevěřícně koukám,ale to už mě Tom chytá kolem pasu a šeptá mi do ouška:,, To bylo krásný! Proč si to udělala?"
To je blb,proč bych ho asi líbala? No to je super! ,,Tome,bylo to krásný,ale určitě jsem to neudělala, abych někomu ublížila." A Billa to asi hodně bolelo. Teď i mě. Proč,k sakru proč se do mě musí zamilovat dva tak úžasní kluci a ještě k tomu dvojčata? Proč? Teď jim budu ubližovat, oběma dvěma a sobě taky.

Otočím se z5 na Toma,protože doteď jsem se koukala za odcházejícím Billem, a pevně ho obejmu. Tom mě taky obejme,ale v zápětí už mě zase líbá. Je to tak krásný!
,,Tome,dost! Já. Seš fajn,ale teď prosím počkej! Někdy příště to bude lepší,ale v tomto okamžiku prosím ještě počkej. Díky!" ukončím tu nádhernou chvíli, nasednu na kolo a odjíždím domů.
Měla jsem jít s Billem a Tomem a jedu sama.

-------------------------------------------DOMA cca:20:00hod--------------------------------------------

,Achjo! Amore,ty kreténe,proč mi to děláš? To nemůže mít třeba Bill holku? Víš co by se tím všechno usnadnilo? Tos po něm ten šíp musel střílet zrovna,když koukal na mě? Jak já tě nesnáším!' -to mi teď běží hlavou!
,Jdu ven,třeba potkám Toma!' Vezmu si kolečkový brusle a jedu ven.
Pojíždím se parkem nedaleko od našeho domu a pozoruju okolí! Všude se prochází páry zamilovaných lidí. Je mi z toho na nic. Mohla jsem se tady taky procházet s Tomem,ale to bych nemohla mít takovou minulost.
Už mě nebaví jen tak bezduše jezdit parkem. Sedím tedy na obrubníku se sklopenou hlavou a skoro brečím.
Co se to děje? Já brečím? Nikdy jsem nechtěla být tak slabá a brečet kvůli klukovi. Tohle je ale výjimečný! Nebrečím kvůli tomu,že se se mnou rozešel,ale protože jsem zoufalá ze dvou kluků! Jednoho(Toma) mám moc ráda a druhého (Billa) nechci ztratit jako kámoše!
,,Tome,pojď sem!" zavolal někdo a já jako zhypnotizovaná zvedla hlavu a začala hledat mého Toma. ,Mého?' jak jsem mohla napsat mého? Vždyť já ho sprostě odkopla! Já si za to můžu,že tu teď není se mnou a nehladí mě po vlasech.
To byl vždycky můj sem,mít kluka, který by se ke mně choval něžně a ohleduplně, né jako ti surovci v Británii. Těm šlo jen o sex,ale já se vlastně nikdy ani nebránila!
,,No tak, Tome jdeš?" slyším podruhé ten hlas! Znovu se rozhlédnu a vidím obrys kluka s kšiltem a dredy v culíku. Automaticky jsem se postavila a začínám přemýšlet,čím na sebe upozornit. Nejprve mě napadla ,slečna v nesnázích':prostě bych do Toma vrazila,ale to by bylo příliš nápadné.
Fajn,použiju tedy techniku ,nezájem'.
Odrážím se tedy a svižně vyjíždím uličkou okolo Toma a toho kluka. Ale než mě má rozhodnost dovedla k Tomovi,zrazuje mě má šikovnost.
Nešťastný kamínek se mi zasekl mezi kolečka mých in-linek a já letím pěkně rukama o obličejem napřed. Pěkně jsem spadla.
Mé koleno,už tak hodně hubené,teď vypadá spíš jako pařez. Začíná mi všude stříkat krev. Kouknu se na to a vykřiknu anglicky: ,,oh shit!" . spadla jsem na hrubí asfalt a to z pěkné rychlost.
Tom můj výkřik slyšel a běží ke mně! Cestou ještě na někoho křičí:,, Zítra se domluvíme, Andreasi!" mám skloněnou hlavu a vlasy v obličeji,takže nemůže vědět kdo jsem.
,,Můžu ti nějak pomoct?" ptá se něžně. Neodpovídám,protože jestli otevřu pusu začnu křičet bolestí.
,,Can I help you?"ptá se ještě jednou,myslíc si,že nejsem zdejší. To mě rozesmálo,takže se na Toma kouknu a usměju se poněkud křečovitým úsměvem.
,,Týno,cojak ježiši,co sis to udělala? Ty se jednou v mí přítomnosti zabiješ!" dělá si ze mě Tom srandu,ale nesměje se u toho tak uvolněně jako jindy. Asi se docela bojí! Ale ne,už zase začíná blednout, nesnáší krev.
,,Pojď,pomůžu ti,asi by jsme měli jít do nemocnice,máš na kost sedřený koleno a vypadá to že i zlomenou nohu!" řekl Tom a už mě jemně bere v podpaží a staví na nebolavou nohu.
Naštěstí je nemocnice kousek za parkem,takže mě Tom nemusí dlouho nést.
kikuška
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily Lily | 22. listopadu 2006 v 21:25 | Reagovat

sqeleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama