close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mě už nezachráníš Kaulitzi ! 6.

4. listopadu 2006 v 10:32 | leny
Mě už nezachráníš Kaulitzi! IV

--------------------------------------------o půlnoci V NEMOCNICI------------------------------------


Zase mě přijímá ten mladý doktor! A zase začíná vtipkovat:,, Copak to je dneska mladá slečno? Teď už to není otřes mozku,teď tady máme otevřenou zlomeninu na koleni." Říká mně a sestřičce v jednom dialogu.
Jak Tom zaslechl otevřená zlomenina, okamžitě začal ještě víc blednout,,Já to říkal,já to říkal!"hudruje si . Sestřička ho posadila před ordinaci,ať tam počká. Tom se na mě koukne a já začnu protestovat:,,Tom musí jít se mnou,nebudu tady sama,já nemocnice nenávidím!"
Tom se krásně usmívá a už pomáhá doktorovi mě donést do ordinace.
,,Takže slečno,teď to bude hodně bolet,musí se to vyčistit,narovnat, zašít a nacpat do sádry. Zvládneme to? Hlavně nesmíte omdlít!" poučoval mě doktor!
,, No myslím,že dřív omdlí Tom auuuu!"poznamenala jsem k Tomovu obličeji,který má barvu čerstvě natřené zdi,ale doktor už začíná s čistěním, abych to měla co nejdřív za sebou.
Nevědomky tisknu Tomovu ruku. Pomalu mu ji až drtím,nehty hluboce zaryté do kůže. Ale Tom neříká vůbec nic. Stojí,kouká se mi do očí a nechává mě soustředit energii jinam,než na křičení!

***po 2hodinách
Konečně mě propouštějí. Na nohu se sádrou od půlky stehna dolů se nemůžu postavit(zatím nemám podpatek) ani ji nijak zformovat k chůzi o berlích. V úvahu tedy přicházel jedině vozík,ale ten odmítám já! Nevím proč,ale nechci ho!
Někdo mi musí pomáhat! Chci hodit prosebný pohled po Tomovi. Pootočím se,ale to už mě Tom chytá v podpaží a staví na nohu. Krásně se usmívá! Po té strašné bolesti,přišel tak krásný pocit,který cítím jen s Tomem.
Tom mě tedy vede asi kilometr od nemocnice,přes park,po cestě až konečně domů. Stojíme před bránou našeho domu a mě se nechce odejít! Je asi půl třetí ráno,ale já vůbec nejsem ospalá! Přitáhnu se k Tomovi a začnu ho líbat. Přijde mi,že tenhle polibek nikdy nesmí skončit! Nechci Toma pustit,ale musím,protože se otevřou dveře a v nic stojí moje matka. No teď už tam nestojí,ale sprintuje k nám!
,,Kde si byla,bála jsem se! A co to máš na sobě?"(jenom tričko,krajkový kalhotky a jednu nohavic od bílých kalhot),, a proboha,co se ti to stalo?" nedá si pokoj mamka,abych jí to vysvětlila a už mě zahrnuje dalšíma otázkami.
,,Tak já už půjdu" říká smutně Tom a mamka ho v jeho rozhodnutí ještě utvrdí:,,jo,to by bylo vhodné!" a tak Tom smutně odchází a já se za ním koukám.
Otáčím se ne mamku:,,zlomila jsem si nohu na kol Kolečkový brusle? Kde mám kolečkový brusle?" už křičím! Tom to slyšel,protože zavolal:,,neboj,jsou v nemocnici!" a já začala brčet jak amina. ,,díky" pošeptám si pro sebe,protože už mě mamka vleče domů.
,,dnes nepůjdeš do školy" říká mi už v předsíni rozhodným hlasem.
,, Ne mami,já do školy půjdu,ať chceš,nebo ne!"
,,Tak tě tam alespoň odvezu,jo?" snaží se mamka!
,,Tak jo,děkuju!" a hopsám se převléct! Do pokojíčku se asi nedostanu,takže budu spát v obýváku na gauči. Mamka mi přinesla oblečení do školy,že prý převlíkat se do pyžama a za 3 hodiny se zase oblíkat v mím stavu,by nebylo nic jednoduchýho.

-----------------------------------------PO 3 HODINÁCH-------------------------------------------------

Je asi půl sedmí a já se snažím vstát z postele,no z gauče. Pomalu pomocí jakých koliv věcí,kterých se můžu podržet dokulhám do kuchyně na snídani!,Cesta' mi trvala asi 5 minut, normálně bych tam tady byla za 10sekund,ale ta sádra není nic lehkého.
Nasnídám se a chci si dojít na záchod,ale najednou někdo zazvoní! Jelikož jsem kousek ode dveří zakřičím: ,,jdu tam,mami!" a pomalu otevírám!
Jen pootevřu dveře, už se do bytu nahrne Tom a Bill,oba usměvavý,jak měsíci na hnoji a že mi prý ,,jdou pomoct".
,,Kluci,to jste moc hodný,že se o mě chcete tak starat,ale mamka mě dneska do školy odveze! Vlastně můžete jet taky!"
,,Jo,tak to se mi bude líbit!" řekne Tom a už se ke mně hrne. Chytne mě kolem pasu a začne mě líbat. Bill stojí jak opařenej a kouká na nás. ,,Tome,prosím,já se asi počůrám!" řeknu a v Tomovi to hrkne.
,,Co? Ty se ze mě počůráš?" je z toho celý vykulený a já s Billem se začneme strašně moc tlumit.
,,Né,Tomíčku,z tebe né,ale já ještě nebyla od rána na záchodě!"
,,Aha,tak to ti pomůžu."
A zase chytáme další výtlem . ,,Tome,já myslím,že vyčůrat se dokážu i bez tebe."
,,Já myslel,že ti pomůžu na ten záchod dojít." Zakecává Tom,ale to už se s Billem za břicha popadáme. Já doskáču k záchodu a zamknu se! Ještě slyším,jak Tom okřikuje Billa,aby se už přestal tlemit.

Jen co otevřu dveře,vidím,jak mamka vyhazuje kluky od nás z domu. ,,Mami,co to děláš! To jsou Bill a Tom,moji spolužáci,přišli mi pomoct!"zahuhlám spíš pro sebe! ,,Tome,Bille,nechoďte pryč,prosím!"zakřičím ještě z okna! Kluci se oba najednou zastaví,otočí se a usmějou!

,,Musíte mi pomoct!" řeknu potichu a hážu jím tašku,že vylezu oknem. Mamka mě do školy nakonec stejně pustit nechce a právě šla pro něco nahoru do ložnice.
,,kluci,musíte mě chytit,ale bacha,ať vám třeba nevyrazím zuby!" a začneme se tlemit!
Sedím v okně,nohy mám v obýváku a koukám na kluky! Tom se postaví pode mě a chytne mě za ruku,Bill taky,ale za druhou! ,,Tak a teď skoč!" řekne Tom.
,,No to víš že jo,trubko a sletím po zádech,protože ta sádra je těžká a o tolik, vyšší než já nejste,aby jste mě udrželi za ruce ve vzduchu." Začnu protestovat.
Najednou ucítím na zadku dvě ruce,ale Billa i Toma,každého za jednu ruku držím. Podívám se dolů a vidím, jak se oba culí a každý má jednu ruku na mých půlkách. No jo,dvojčata!
,,No toto!" řeknu, ale neváhám a padám z okna,protože už mamku slyším volat:,,no konečně jsem našla ty starý berle."

,,Áááááááááááá..!" křičí oba Kaulitzové najednou a padáme na zem!
,,No,kluci,né že bych spadla do měkkého,kosti vám totiž čouhají úplně všude!" řeknu a snažím se nějak dostat z Billa a Toma,na který jsem ,pohodlně' spadla.
,,No dík,ale ty taky dokážeš člověka zadkem probodnou!" oplácí mi mou poznámku Bill a drží se za břicho.
,,Tak vstáváme a jdeme,rychle!" musím kluky nakopnout aby mi pomohly postavit se a můžem letět pryč! Kluci se postaví vedle mě,každý z jedné strany,já je chytím kolem ramen a už ,jako jeden' vyrážíme do školy!
Celou cestu se řehtáme. Teda spíš já se řehtám,kluci funěj jak koně,ale pustit na zem mě nechtějí!
kikuška
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bobko bobko | Web | 4. listopadu 2006 v 16:39 | Reagovat

:-DDDDDDDDDDDDDDDDD

2 Tokianka Tokianka | Web | 4. listopadu 2006 v 17:08 | Reagovat

honem dál!!!

3 Kikína Kikína | 4. listopadu 2006 v 18:34 | Reagovat

Díky! všem, moc!

4 leny leny | E-mail | Web | 4. listopadu 2006 v 18:44 | Reagovat

není nutno být skromná kikí jsi dobrá spisovatelka :-) asi bych měla přespat jméno autorky ne ? mám to špatně . mám to přepsat ? co říkáš ?

5 Kikína Kikína | 5. listopadu 2006 v 15:56 | Reagovat

Leny:nevadí,můžeš to tam nechat!  a děkuju za poklonu. tanhle blog je super a jsem moc ráda,že taky můžu mít svoje ,veledílo' už píšu poslední kapitolu! docela sranda!

6 leny leny | E-mail | Web | 5. listopadu 2006 v 16:13 | Reagovat

už se těším až to sem budu moc dát :-)

7 Kikína Kikína | 5. listopadu 2006 v 16:57 | Reagovat

jj,už to skoro mám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama