Mě už nezachráníš Kaulitzi! VII
****Asi po třičtvrtě hodiny chůze,to znamená,že je asi za 5 minut osm.
,,kluci už mě pusťte,ať si něco neuděláte" volám na celé nádvoří a přitom ta jenom řikám Kaulitzům.
,,No to víš žejo,když jsem.tě donesli až..sem,tak tě 20 .metrů před školou ..pustíme" vzdychal Bill a fouknul si na ofinu a zpocené čelo!
Tak takhle zplavený lidi jsem dodneška neviděla. Z nich teklo,jak kdyby běžely marathón a to mě přitom jenom nesli asi kilák do školy.
Naštěstí je náš gympl bezbariérovej ,tak mě kluci nemusí tahat až do druhého patra. Nastoupíme tedy do výtahu a už se jede do třídy. Očividně už je po zvonění,protože škola je tichá,jako by se při každým zvuku měla zbořit.
Pomalu ťukáme na dveře a když se ozve:,,vstupte" ,kluci mě dotáhnou ke katedře!
Učitel němčiny se na nás podíval,jako bychom právě spadli z vesmíru. Já se usmívala se sádrou na celý noze a kluci se z tý vyčerpanosti museli posadit! Chudáci,jsou opravdu strhaní!
,,Pane učiteli já se moc omlouvám za zpoždění,ale včera večer jsem si zlomila nohu a Tom s Billem mi chtěli pomoci s cestou sem,takže jsme to jaksi nestihli!" omlouvám se za sebe i za kluky,kteří skoro nedýchají!
,,Ale páni Kaulitzové,přece byste nebyli tolik udýchaní z takové lehké slečny" směje se učitel!
,,To né,Týnka váží 20 kilo i s postelí,ale ta sádra je zatraceně těžká!" stěžuje si Tom a celá třída vybuchuje v záchvatu smíchu!
,,Tak dobře,promíjím vám,protože jste pomáhali mladé dámě,ale příště jí vyrazte pomoci dříve,ano?" usmívá se němčinář o posílá nás se posadit!
Zvoní! Ani se nestihnu vzpamatovat a už u mě stojí celá třída s fixkami v rukou a křičí jeden přes druhého: ,,Kristy,můžu ti na tu sádru něco namalovat?" a ,,Kiko,já se ti na tu sádru podepíšu,jo?" a podobné prosby! Já jen prosebně kouknu na Billa,který se na mě culí z lavice přede mou,jako ať s nima něco udělá,nebo mě rozmáčknou! Bill jen zavolá na Toma a už kují pikle!
Tom se chytl slova a má ,proslov':,,Tak děcka,počkejte chvíli,"postaví se na stůl a pokračuje,,uděláme to postupně! Postavte se hezky do řady,ták Bille,ukaž jím jak, ano,správně. A teď můžete Týnce na nohu namalovat každý něco!" a kouká se ne mě těma svýma psíma očičkama a já mám sto chutí ho přetrhnout vejpůl,ale to by nebylo fér!
Fajn,udělám teda Tomovi taky nějakou blbost,ale nesmím mu moc ublížit!
Jako první mi na sádru má malovat nějaký pohledný kluk a já toho hodlám využít:,,Ahoj,já jsem Kristýna a ty?" a už si vyhrnuju sukýnku,aby se mi mohl podepsat co nejvýš na sádru. Přitom se na něj podívám naučeným svádivým pohledem a nastavuju dekolt,protože ten kluk(už vím že ,,D.Da.David") se snaží nahlédnou mi do výstřihu. Nenápadně kouknu na Toma,ale ten si mě zatím nevšiml!
,Kruci,musím přidat!' vztekám se a rozjíždím mega flirt s Davidem:,, Tak Davide,kam se mi chceš podepsat? Ze předu nebo ze zadu na nohu?" ptám se sladce, až to překvapí i mě! Ale zabralo to! Tom se prudce otočil a už běží ke mně!
,,Co to děláš, Davide?" ptá se dost naštvaně Tom a já se mu začínám smát!
,,ale copak je,Tomíšku,nelíbí se ti,co jsi pro mě zorganizoval?" vysměju se mu a vidím jak Tom začíná rudnout. Zlostně se podívá ne Davida,který mi zrovna s vyplazeným jazykem maluje takový patvar,asi srdíčko na horní okraj sádry,takže musí vidět úplně všechno(tj.i kalhotky a zase tanga) .
Když David domalovává poslední tah svého veledíla,naposledy se koukne na moji nožičku a ještě o kousek výš,ale to ho už Tom odstrkuje a staví se přede mě. Podívám se na něj nahoru(on stojí,já sedím) a hodím po něm úsměv. Tom si mi sedá obkročmo na klín a bere mojí tvář do dlaní! Udělám na něho nechápavý výraz, nadechuju se,jakože něco řeknu,ale Tom mě začíná zuřivě a (příjemně) agresivně líbat! Nejprve nechápu,ale proč si to neužít,že?
Chytnu ho kolem krku a polibky mu s nadšením vracím! Když mě to začíná úplně na plný pecky bavit,Tom se odtáhne,postaví a odchází. Chci jít za ním,ale copak myslíte,že se se sádrou dokážu postavit a ještě běžet?
Zklamaně se za Tomem dívám,ale abych ukončila to ticho a odvrátila od sebe pohledy všech ostatních řeknu:,,kdo jde další?".
David to ovšem blbě pochopil,protože se ke mně přihrnul a chce mě začít líbat!
Vyvalím oči a zdravou nohou ho kopnu do (kam asi?) jeho nohy! ,,Ty pako,další na malování!" pošeptám mu s úsměvem. David rudý jako rak odchází se posadit.
Celí zbytek přestávky se Tom nevrátil. Mezitím mám sádru počmáranou úplně všude,protože mám 29 ,nadaných' spolužáků, kteří se mi museli na nohu alespoň podepsat.
Začínám se o Toma bát,protože už zvoní a on nikde. Najednou se ale otevřou dveře a je v nich naštěstí Tom a né učitel. ,,Tome,co se stalo? To jsem tak špatná,že přede mnou utíkáš?" vyčítavě se na Toma kouknu. Ten se na oko uraženě posadí,ale hned se otočí na mě.
Má v puse žvejkačku,ikdyž nesnáší,když někdo žvýká. Říkal mi to dnes v noci v nemocnici,když viděl přežvykovat jednu sestřičku.
,,Vysvětlíš mi ten tvůj útěk?"
,,Promiň,Kiki,ale nemohl jsem se na to dívat! Myslel jsme,že to bude jen vtip,ale pak po tobě vyjel David a ty ses nabránila aprostě,promiň!"
,,Dobře,ale proč páchneš kouřem z cigaret?" došlo mi,když promluvil! ,,Kouříš?"
,,Ne,prosím tě,to..!" vykřikl a já ho nenechala domluvit
,,Nesnáším kuřáky ani lháře." Skoro zašeptám,a nahrnou se mi slzy do očí!
,,Promiň Kiki,já .. Mrzí mě to,ale slibuju,že .!"
,,Tome,nic mi do toho není,klidně si kuř dál,já ti bránit nebudu,ale taky nebudu s tebou,protože mě to ničí! Drogy mi ničí celý ži!" ,nééééééé, stačí,mlč Kristýno!!!'
,,Nech mě na pokoji,Tome!" říkám,abych už neřekla v záchvatu vzteku další pitomost!
,,Co? Kristý,přece nemůžeš žít tak,že něco řekneš,ani to nedopovíš a pak toho lituješ,takhle to nejde!" domlouvá mi Tom!
,,Musí to takhle jít! šlo to sedm let,půjde to.! TOME,UŽ MĚ NECH!" brečím a kazím si možnost zůstat tady! V Loitsche,v Německu s kamarády a s Tomem. Mám ho fakt moc ráda,ale říkám mu to,co nesmím říct nikomu,ani svému příteli! A to vlastně s Tomem ani nechodím! Tak to je povedenej život!
Zbytek dne proběhl ve vzájemné ignoraci Toma a mě! Bill se nás snažil urovnat,ale já se teď musela uklidnit a pak se Tomovi omluvit,ale na to je potřeba odvaha a tu já zatím postrádala.
Nějak se ale musím dostat domů a kdybych měla jít sama po svých,sotva tam dojdu ještě dneska!
Fajn,musím jít za Tomem! No,jít je silný slovo! Musím někoho požádat,aby mi ho zavolal!
,,Niko,můžeš mi zavolat Toma,potřebuju s ním mluvit,je to důležitý!" požádám jednu novou kamarádku a ta mi rychlostí blesku Toma přivede,doslovně: dotáhne ho ke mně! Tom se taky podle toho tváří!
,,Díky Niki! Tome,prosím promiň! Je mi líto jak jsem se ráno chovala,není to moje věc! Mohlmohl bys mi prosím prominout a a pomoct mi domů? A prosím neber to,jako že tě chci jen využít,když se mi to hodí! To ne! Já se fakt chci usmířit!" rychle namítnu,protože se Tom už nadechuje, aby mi to vyčetl!
,,Týnko,já.."
kikína
****Asi po třičtvrtě hodiny chůze,to znamená,že je asi za 5 minut osm.
,,kluci už mě pusťte,ať si něco neuděláte" volám na celé nádvoří a přitom ta jenom řikám Kaulitzům.
,,No to víš žejo,když jsem.tě donesli až..sem,tak tě 20 .metrů před školou ..pustíme" vzdychal Bill a fouknul si na ofinu a zpocené čelo!
Tak takhle zplavený lidi jsem dodneška neviděla. Z nich teklo,jak kdyby běžely marathón a to mě přitom jenom nesli asi kilák do školy.
Naštěstí je náš gympl bezbariérovej ,tak mě kluci nemusí tahat až do druhého patra. Nastoupíme tedy do výtahu a už se jede do třídy. Očividně už je po zvonění,protože škola je tichá,jako by se při každým zvuku měla zbořit.
Pomalu ťukáme na dveře a když se ozve:,,vstupte" ,kluci mě dotáhnou ke katedře!
Učitel němčiny se na nás podíval,jako bychom právě spadli z vesmíru. Já se usmívala se sádrou na celý noze a kluci se z tý vyčerpanosti museli posadit! Chudáci,jsou opravdu strhaní!
,,Pane učiteli já se moc omlouvám za zpoždění,ale včera večer jsem si zlomila nohu a Tom s Billem mi chtěli pomoci s cestou sem,takže jsme to jaksi nestihli!" omlouvám se za sebe i za kluky,kteří skoro nedýchají!
,,Ale páni Kaulitzové,přece byste nebyli tolik udýchaní z takové lehké slečny" směje se učitel!
,,To né,Týnka váží 20 kilo i s postelí,ale ta sádra je zatraceně těžká!" stěžuje si Tom a celá třída vybuchuje v záchvatu smíchu!
,,Tak dobře,promíjím vám,protože jste pomáhali mladé dámě,ale příště jí vyrazte pomoci dříve,ano?" usmívá se němčinář o posílá nás se posadit!
Zvoní! Ani se nestihnu vzpamatovat a už u mě stojí celá třída s fixkami v rukou a křičí jeden přes druhého: ,,Kristy,můžu ti na tu sádru něco namalovat?" a ,,Kiko,já se ti na tu sádru podepíšu,jo?" a podobné prosby! Já jen prosebně kouknu na Billa,který se na mě culí z lavice přede mou,jako ať s nima něco udělá,nebo mě rozmáčknou! Bill jen zavolá na Toma a už kují pikle!
Tom se chytl slova a má ,proslov':,,Tak děcka,počkejte chvíli,"postaví se na stůl a pokračuje,,uděláme to postupně! Postavte se hezky do řady,ták Bille,ukaž jím jak, ano,správně. A teď můžete Týnce na nohu namalovat každý něco!" a kouká se ne mě těma svýma psíma očičkama a já mám sto chutí ho přetrhnout vejpůl,ale to by nebylo fér!
Fajn,udělám teda Tomovi taky nějakou blbost,ale nesmím mu moc ublížit!
Jako první mi na sádru má malovat nějaký pohledný kluk a já toho hodlám využít:,,Ahoj,já jsem Kristýna a ty?" a už si vyhrnuju sukýnku,aby se mi mohl podepsat co nejvýš na sádru. Přitom se na něj podívám naučeným svádivým pohledem a nastavuju dekolt,protože ten kluk(už vím že ,,D.Da.David") se snaží nahlédnou mi do výstřihu. Nenápadně kouknu na Toma,ale ten si mě zatím nevšiml!
,Kruci,musím přidat!' vztekám se a rozjíždím mega flirt s Davidem:,, Tak Davide,kam se mi chceš podepsat? Ze předu nebo ze zadu na nohu?" ptám se sladce, až to překvapí i mě! Ale zabralo to! Tom se prudce otočil a už běží ke mně!
,,Co to děláš, Davide?" ptá se dost naštvaně Tom a já se mu začínám smát!
,,ale copak je,Tomíšku,nelíbí se ti,co jsi pro mě zorganizoval?" vysměju se mu a vidím jak Tom začíná rudnout. Zlostně se podívá ne Davida,který mi zrovna s vyplazeným jazykem maluje takový patvar,asi srdíčko na horní okraj sádry,takže musí vidět úplně všechno(tj.i kalhotky a zase tanga) .
Když David domalovává poslední tah svého veledíla,naposledy se koukne na moji nožičku a ještě o kousek výš,ale to ho už Tom odstrkuje a staví se přede mě. Podívám se na něj nahoru(on stojí,já sedím) a hodím po něm úsměv. Tom si mi sedá obkročmo na klín a bere mojí tvář do dlaní! Udělám na něho nechápavý výraz, nadechuju se,jakože něco řeknu,ale Tom mě začíná zuřivě a (příjemně) agresivně líbat! Nejprve nechápu,ale proč si to neužít,že?
Chytnu ho kolem krku a polibky mu s nadšením vracím! Když mě to začíná úplně na plný pecky bavit,Tom se odtáhne,postaví a odchází. Chci jít za ním,ale copak myslíte,že se se sádrou dokážu postavit a ještě běžet?
Zklamaně se za Tomem dívám,ale abych ukončila to ticho a odvrátila od sebe pohledy všech ostatních řeknu:,,kdo jde další?".
David to ovšem blbě pochopil,protože se ke mně přihrnul a chce mě začít líbat!
Vyvalím oči a zdravou nohou ho kopnu do (kam asi?) jeho nohy! ,,Ty pako,další na malování!" pošeptám mu s úsměvem. David rudý jako rak odchází se posadit.
Celí zbytek přestávky se Tom nevrátil. Mezitím mám sádru počmáranou úplně všude,protože mám 29 ,nadaných' spolužáků, kteří se mi museli na nohu alespoň podepsat.
Začínám se o Toma bát,protože už zvoní a on nikde. Najednou se ale otevřou dveře a je v nich naštěstí Tom a né učitel. ,,Tome,co se stalo? To jsem tak špatná,že přede mnou utíkáš?" vyčítavě se na Toma kouknu. Ten se na oko uraženě posadí,ale hned se otočí na mě.
Má v puse žvejkačku,ikdyž nesnáší,když někdo žvýká. Říkal mi to dnes v noci v nemocnici,když viděl přežvykovat jednu sestřičku.
,,Vysvětlíš mi ten tvůj útěk?"
,,Promiň,Kiki,ale nemohl jsem se na to dívat! Myslel jsme,že to bude jen vtip,ale pak po tobě vyjel David a ty ses nabránila aprostě,promiň!"
,,Dobře,ale proč páchneš kouřem z cigaret?" došlo mi,když promluvil! ,,Kouříš?"
,,Ne,prosím tě,to..!" vykřikl a já ho nenechala domluvit
,,Nesnáším kuřáky ani lháře." Skoro zašeptám,a nahrnou se mi slzy do očí!
,,Promiň Kiki,já .. Mrzí mě to,ale slibuju,že .!"
,,Tome,nic mi do toho není,klidně si kuř dál,já ti bránit nebudu,ale taky nebudu s tebou,protože mě to ničí! Drogy mi ničí celý ži!" ,nééééééé, stačí,mlč Kristýno!!!'
,,Nech mě na pokoji,Tome!" říkám,abych už neřekla v záchvatu vzteku další pitomost!
,,Co? Kristý,přece nemůžeš žít tak,že něco řekneš,ani to nedopovíš a pak toho lituješ,takhle to nejde!" domlouvá mi Tom!
,,Musí to takhle jít! šlo to sedm let,půjde to.! TOME,UŽ MĚ NECH!" brečím a kazím si možnost zůstat tady! V Loitsche,v Německu s kamarády a s Tomem. Mám ho fakt moc ráda,ale říkám mu to,co nesmím říct nikomu,ani svému příteli! A to vlastně s Tomem ani nechodím! Tak to je povedenej život!
Zbytek dne proběhl ve vzájemné ignoraci Toma a mě! Bill se nás snažil urovnat,ale já se teď musela uklidnit a pak se Tomovi omluvit,ale na to je potřeba odvaha a tu já zatím postrádala.
Nějak se ale musím dostat domů a kdybych měla jít sama po svých,sotva tam dojdu ještě dneska!
Fajn,musím jít za Tomem! No,jít je silný slovo! Musím někoho požádat,aby mi ho zavolal!
,,Niko,můžeš mi zavolat Toma,potřebuju s ním mluvit,je to důležitý!" požádám jednu novou kamarádku a ta mi rychlostí blesku Toma přivede,doslovně: dotáhne ho ke mně! Tom se taky podle toho tváří!
,,Díky Niki! Tome,prosím promiň! Je mi líto jak jsem se ráno chovala,není to moje věc! Mohlmohl bys mi prosím prominout a a pomoct mi domů? A prosím neber to,jako že tě chci jen využít,když se mi to hodí! To ne! Já se fakt chci usmířit!" rychle namítnu,protože se Tom už nadechuje, aby mi to vyčetl!
,,Týnko,já.."
kikína