--------------------------------20.PROSINCE(tj.o 3 a půl měsíce později)---------------------------
Konečně mi sundali tu ztracenou sádru.
Se školou máme jet na lyžařský výcvik, pro mě výcvik,ostatní lyžovat prý umí,jen já nikdy nesměla jet! Nikdy jsem kvůli Programu nesměla opustit zemi,jet někam na dovolenou a podobně. Ale lyžování není všechno,co neumím.
S Billem jsem nejlepší kámoši a Toma oba ignorujeme. Tokio Hotel nemají takovou úspěšnost jako před 3 měsíci,protože už tolik nekoncertují a nemají usměvavé plakáty. A za to všechno můžu já!
Já poštvala Billa proti Tomovi,ale nechtěla jsem,věřte mi! Nemůžu za to,že se do mě zamiloval Bill a já naletěla Tomovi. A to jsem se bála, abych mu neublížila a přitom jsem ubližovala jenom Billovi,který se mi všechno snažil říct,ale já byla zaslepená Tomem.
"Takže kdo s může jet na lyžařský výcvik do Nizkých Alp,ať mi to jde teď zaplatit!" říká třídní. Všichni začnou vytahovat peníze,ale já né! Radši jsem se doma ani neptala,mamka by mě jen začala litovat a mě by to mrzelo ještě víc!
"Ty nejedeš?" ptá se můj soused,Bill.
"Bille,vždyť já nesmím opustit německo, však víš,kvůli Programu." Usměju se na Bill zklamaně.
"A ptala jsi se? Může se za tebe přimluvit! Umíš lyžovat?" zkouší Bill.
"Neumím a zeptat se klidně můžeš,podle mě to nedopadne. Ale zkus to!" a poplácám ho přátelsky po rameni.
Bill chytne mojí ruku do své a dá mi na ni pusu. " To zvládnem!"
Hodně mi pomáhá,se vším. Mám se sním moc dobře,líp než s kdejakým jiným člověkem na světě! Beru ho jako svého nejlepšího a nejvysněnějšího kamaráda! Už 3,5 měsíce mu můžu říct úplně všechno: moje hádky s mamkou, problémy s policii,prostě všechno.
Věřím mu jako nikomu. Ví toho o mě nejvíc na světě,zná celí můj život.
***
"Mami,přišla jsem se jen na něco zeptat,máme odpoledko." Říkám mamce,když celá udýchaná přiběhnu domů. "Myslíš,že bych mohla jet na lyžák do Švýcarska? Jen na týden!" a udělám psí oči! Mamka se na mě lítostivě podívá a chce něco říct
"Ppprosím!" vrazil do mě Bill,ještě víc zadýchaný jak já! "Kde bere vaše dcera takovou fyzičku!?!" a funí mi na rameno.
To mamku rozesmálo. "Tak dobře,budeme doufat,že na to nikdo nepřijde. Nový pas máš,občanku taky, a kdy to vůbec bude?"
"MŮŽU? Seš zlatíčko mami!" obejmu mamku! "ale teď už musíme letět,pak ti všechno řeknu! Papa!" a už chytám Billa za ruku a vleču ho z domu!
"Naschle, paní Müllerová,musím běěěěěžeeeeeeeet!" křičí ještě Bill na mamku,která se ne nás dívá z okna. Musí to vypadat,že chci Billa unést. Vleču ho za límec ke škole,Bill pomalu ani nedýchá. On jednou na tu svou nepravidelnou stravu z fast-foodu doplatí. Nevydrží nic.
"Zase pozdě,že? Müllerová,Kaulitz,známá dvojka!" říká Němčinář na náš další pozdní příchod,ale posílá nás posadit se! Když on je Bill tak strašně pomalej!
"Bille,já jsem tak šťastná,že můžu jet! Chápeš,to? Já můžu do zahraničí! Bude to naprosto úžasný. Naučíš mě lyžovat,že jo?" skáču radostí celou cestu domů. Bill se na mě usmívá a jakoby ze mě nemůže spustit pohled.
"Ty seš tak strašně nádená,víš to?" zeptá se mě najednou Bill a já zkamením. Tak tohle jsem nečekala. Začínám rudnout!
"Díky" zašeptám rozpačitě. Já,taková drsňáka změknu jediným komplimentem? Časy se mění a my s nima.
Celou cestu už pak jen mlčíme. Všude je sníh,krajina vypadá kouzelně.
Najednou se Bill zastaví a chytí mě za ruku.
"Krist,takhle už to dál nejde" říká smutně Bill.
"Jak to nejde?" zakřičím na něj,protože nevím,co mu vadí. Jsme kámoši a já mu věřím!...
"Krist,nech mě domluvit! Já jsem se d tebe zamiloval. Ani nevíš,jak to bylo hrozný,když si dala přednost Tomovi. Každá holka totiž dá přednost Tomovi. ale s tebou to pro mě bylo ještě horší. Musel jsem na tebe myslet pořád,když si byla s Tomem. A pořád myslím ikdyž jsme spolu."
Asi mám vyraženej dech. Stojím proti Billovi a koukám mu do očí. Otočím se jako robot dopředu a pokračuju v cestě domů. Jdu pomalu. Bill jde vedle mě,mlčíme.
Nebo že by mi zmrzly hlasivky? Fakt nemůžu nic říct,nevím co!
"Bille, seš můj nej kámoš,já nevím,co co ti na tohle mám říct."
"Neříkej nic,ale rozmysli si to!" říká Bill a odchází za bránu. Mlčela jsem asi hodně dlouho,když už jsem před barákem.
Zítra se dávají ve třídě dárky,jsou Vánoce. Přemýšlím,co dám Billovi. Měla jsem pro něj připravený ponožky:jednu kotníčkovou, zelenou se žabičkou a druhou prstovou,pruhovanou ke koleni. Ponožky do páru jsem si měla nechat já! Ale po tom,co mi Bill řekl,váhám,jestli to bude ještě ta sranda.
***cca po 20minutách sezení nad zabalenýma ponožkama:
Jsem rozhodnutá! Ty ponožky mu nedám,nepochopil by to. Né po dnešku. Ale co mu dám?
Kdysi jsem (ještě v Polsku-ale napsala jsem to anglicky,protože jsme nikdy nevěděly,kdy se zase budeme stěhot) dělala z keramiky takový hrníček. Bylo na něm napsáno:"MILUJ,KDYŽ CHCEŠ BÝT MILOVÁM, PS:Nikdy neztrácej naději v lásku."
To je to pravé,co musím Billovi dát. Opatrně hrníček vyndám ze zaprášené krabice a jemně ho očistím. Dám na něj pusu,opatrně ho položím z5 do krabice a zabalím do balícího papíru.
------------------------------------------VE ŠKOLE------------------------------------------------------
Třídní přinesla parádní stromek,pod který si všichni naskládali dárky,samo že i já s Billem. Od rána jsme na sebe nepromluvily,teda spíš já se vyhýbala Billovi. Nemám pro něj odpověď. Sama nevím,co k němu cítím. Hodně mi pomohl,
Zvoní. Budou se rozdávat dárky. Koukám se Billovi do očí a on se na mě podívá tázavým výrazem? Smutně mu pohled oplatím.
Postupně každý jde ke stromečku,vezme nějaký dárek,přečte jméno,pro koho to je a ten člověk si jde pro dárek.
Od Billa jsem dostala plyšáka a krásné přáníčko : "Dát přátelství někomu,kdo chce lásku,je jako dát chleba tomu,kdo umírá žízní!" dal mi ho osobně ještě před hodinou,ale já se na něj jen smutně podívala a přemýšlela,co k Billovi cítím.
Mě volají už asi po páté a to šlo asi 8lidí. Vypadá to,že jsem oblíbenější než Karol,ale ta je nafoukaná a urážlivá. Oblíbená je jen u kluků.
Tenhle dárek je ale zajímaví: je to jen psaníčko:"přijď ke mně o přestávce,dám ti ho! David."
Zmateně se na dárek v podobě papírku koukám:"Davide,já od tebe nechci žádný dárek. Neurazím se,když mi ho dáš,ale jedině teď,před celou třídou." Pomalu jdu k Davidovi a cestou se kouknu po všech spolužácích,kteří mě sledují krok od kroku.
"ale třeba to bude někoho bolet!" říká mi David,když stojím těsně před ním.
"A koho například?"zeptám se a koukám se mu do očí.
"Třeba Bill!" říká, a chytá mě kolem krku. Nechápu co se děje,ale David mě začal líbat. Stojím jak opařená před Davidem a nechávám ho hrát si s mými rty. ,Ale ne,co to děláš,Kristýno!' uvědomuju si.
"Nech mě,Davide,já mám.já mám Billa." Vykřiknu,ale zároveň zašeptám směrem k Billovi. Pomalu se otočím jeho směrem. Třída sleduje každý můj krok. Pomalu jdu k Billovi a stále se mu koukám do očí!
"Bille,promineš mi to dlouhé zaváhání? Už vím,žeže tě taky mi,že tě taky mám moc ráda." Říkám Billovi a nadávám si v duchu,že mu nedokážu říct prostě jen: Miluju tě, myslím,že to by pro Billa bylo víc,ale pro mě je to vzácné slovo.
Milovat. Milovala jsem jen 3lidi,zatím. Mamku, Nikolaje: jednoho mého kluka z Polska(to je taky jeden z důvodů mé změny chování v Británii), a teď Toma. Ten mi ale moc ublížil a já se nechci zase spálit.
Bill se mi podívá do očí(ty jo,po dnešku budu úplně vykoukaná-od všech),ze kterých mi tečou slzy při vzpomínce na Nikolaje, chytne mě kolem pasu políbí mě. "Děkuju." Řekne a podívá se na mě takovým pohledem,říkajícím:pak ti to vysvětlím!
Celá třída najednou začala bouřit! Všichni tleskali,pískali a křičeli. Jen David se díval do země.
Jo, a asi jsem se zapomněla zmínit,ale Tom celí týden už nechodí do školy,prý nesnáší Vánoce ve třídě. Pravda je však taková,že po tom,co mi udělal(nevím,jak se to třída dozvěděla. Asi se chtěl vytáhnou,tak jim to prásknul) se s ním nikdo, až na pár zoufalců,kteří ,mají za kamaráda Star z Tokio Hotel' nebaví.
Dostala jsem dalších ještě asi 7 dárků a můžu jít domů. Ruku v ruce s Billem jít domů. Je to krásná cesta,ostatně jako všechny s Billem. Dřív jsem si ale neuvědomovala tu krásu a romantičnost. S Bille jsme se jen smáli a dělali s naschvály!
Teď je to ale jinak. Pořád po sobě házíme zamilované pohledy,pusinkujeme se a skoro vůbec nemluvíme. Jak jsem už řikala:časy se mnění a my s nima.
kikína
Konečně mi sundali tu ztracenou sádru.
Se školou máme jet na lyžařský výcvik, pro mě výcvik,ostatní lyžovat prý umí,jen já nikdy nesměla jet! Nikdy jsem kvůli Programu nesměla opustit zemi,jet někam na dovolenou a podobně. Ale lyžování není všechno,co neumím.
S Billem jsem nejlepší kámoši a Toma oba ignorujeme. Tokio Hotel nemají takovou úspěšnost jako před 3 měsíci,protože už tolik nekoncertují a nemají usměvavé plakáty. A za to všechno můžu já!
Já poštvala Billa proti Tomovi,ale nechtěla jsem,věřte mi! Nemůžu za to,že se do mě zamiloval Bill a já naletěla Tomovi. A to jsem se bála, abych mu neublížila a přitom jsem ubližovala jenom Billovi,který se mi všechno snažil říct,ale já byla zaslepená Tomem.
"Takže kdo s může jet na lyžařský výcvik do Nizkých Alp,ať mi to jde teď zaplatit!" říká třídní. Všichni začnou vytahovat peníze,ale já né! Radši jsem se doma ani neptala,mamka by mě jen začala litovat a mě by to mrzelo ještě víc!
"Ty nejedeš?" ptá se můj soused,Bill.
"Bille,vždyť já nesmím opustit německo, však víš,kvůli Programu." Usměju se na Bill zklamaně.
"A ptala jsi se? Může se za tebe přimluvit! Umíš lyžovat?" zkouší Bill.
"Neumím a zeptat se klidně můžeš,podle mě to nedopadne. Ale zkus to!" a poplácám ho přátelsky po rameni.
Bill chytne mojí ruku do své a dá mi na ni pusu. " To zvládnem!"
Hodně mi pomáhá,se vším. Mám se sním moc dobře,líp než s kdejakým jiným člověkem na světě! Beru ho jako svého nejlepšího a nejvysněnějšího kamaráda! Už 3,5 měsíce mu můžu říct úplně všechno: moje hádky s mamkou, problémy s policii,prostě všechno.
Věřím mu jako nikomu. Ví toho o mě nejvíc na světě,zná celí můj život.
***
"Mami,přišla jsem se jen na něco zeptat,máme odpoledko." Říkám mamce,když celá udýchaná přiběhnu domů. "Myslíš,že bych mohla jet na lyžák do Švýcarska? Jen na týden!" a udělám psí oči! Mamka se na mě lítostivě podívá a chce něco říct
"Ppprosím!" vrazil do mě Bill,ještě víc zadýchaný jak já! "Kde bere vaše dcera takovou fyzičku!?!" a funí mi na rameno.
To mamku rozesmálo. "Tak dobře,budeme doufat,že na to nikdo nepřijde. Nový pas máš,občanku taky, a kdy to vůbec bude?"
"MŮŽU? Seš zlatíčko mami!" obejmu mamku! "ale teď už musíme letět,pak ti všechno řeknu! Papa!" a už chytám Billa za ruku a vleču ho z domu!
"Naschle, paní Müllerová,musím běěěěěžeeeeeeeet!" křičí ještě Bill na mamku,která se ne nás dívá z okna. Musí to vypadat,že chci Billa unést. Vleču ho za límec ke škole,Bill pomalu ani nedýchá. On jednou na tu svou nepravidelnou stravu z fast-foodu doplatí. Nevydrží nic.
"Zase pozdě,že? Müllerová,Kaulitz,známá dvojka!" říká Němčinář na náš další pozdní příchod,ale posílá nás posadit se! Když on je Bill tak strašně pomalej!
"Bille,já jsem tak šťastná,že můžu jet! Chápeš,to? Já můžu do zahraničí! Bude to naprosto úžasný. Naučíš mě lyžovat,že jo?" skáču radostí celou cestu domů. Bill se na mě usmívá a jakoby ze mě nemůže spustit pohled.
"Ty seš tak strašně nádená,víš to?" zeptá se mě najednou Bill a já zkamením. Tak tohle jsem nečekala. Začínám rudnout!
"Díky" zašeptám rozpačitě. Já,taková drsňáka změknu jediným komplimentem? Časy se mění a my s nima.
Celou cestu už pak jen mlčíme. Všude je sníh,krajina vypadá kouzelně.
Najednou se Bill zastaví a chytí mě za ruku.
"Krist,takhle už to dál nejde" říká smutně Bill.
"Jak to nejde?" zakřičím na něj,protože nevím,co mu vadí. Jsme kámoši a já mu věřím!...
"Krist,nech mě domluvit! Já jsem se d tebe zamiloval. Ani nevíš,jak to bylo hrozný,když si dala přednost Tomovi. Každá holka totiž dá přednost Tomovi. ale s tebou to pro mě bylo ještě horší. Musel jsem na tebe myslet pořád,když si byla s Tomem. A pořád myslím ikdyž jsme spolu."
Asi mám vyraženej dech. Stojím proti Billovi a koukám mu do očí. Otočím se jako robot dopředu a pokračuju v cestě domů. Jdu pomalu. Bill jde vedle mě,mlčíme.
Nebo že by mi zmrzly hlasivky? Fakt nemůžu nic říct,nevím co!
"Bille, seš můj nej kámoš,já nevím,co co ti na tohle mám říct."
"Neříkej nic,ale rozmysli si to!" říká Bill a odchází za bránu. Mlčela jsem asi hodně dlouho,když už jsem před barákem.
Zítra se dávají ve třídě dárky,jsou Vánoce. Přemýšlím,co dám Billovi. Měla jsem pro něj připravený ponožky:jednu kotníčkovou, zelenou se žabičkou a druhou prstovou,pruhovanou ke koleni. Ponožky do páru jsem si měla nechat já! Ale po tom,co mi Bill řekl,váhám,jestli to bude ještě ta sranda.
***cca po 20minutách sezení nad zabalenýma ponožkama:
Jsem rozhodnutá! Ty ponožky mu nedám,nepochopil by to. Né po dnešku. Ale co mu dám?
Kdysi jsem (ještě v Polsku-ale napsala jsem to anglicky,protože jsme nikdy nevěděly,kdy se zase budeme stěhot) dělala z keramiky takový hrníček. Bylo na něm napsáno:"MILUJ,KDYŽ CHCEŠ BÝT MILOVÁM, PS:Nikdy neztrácej naději v lásku."
To je to pravé,co musím Billovi dát. Opatrně hrníček vyndám ze zaprášené krabice a jemně ho očistím. Dám na něj pusu,opatrně ho položím z5 do krabice a zabalím do balícího papíru.
------------------------------------------VE ŠKOLE------------------------------------------------------
Třídní přinesla parádní stromek,pod který si všichni naskládali dárky,samo že i já s Billem. Od rána jsme na sebe nepromluvily,teda spíš já se vyhýbala Billovi. Nemám pro něj odpověď. Sama nevím,co k němu cítím. Hodně mi pomohl,
Zvoní. Budou se rozdávat dárky. Koukám se Billovi do očí a on se na mě podívá tázavým výrazem? Smutně mu pohled oplatím.
Postupně každý jde ke stromečku,vezme nějaký dárek,přečte jméno,pro koho to je a ten člověk si jde pro dárek.
Od Billa jsem dostala plyšáka a krásné přáníčko : "Dát přátelství někomu,kdo chce lásku,je jako dát chleba tomu,kdo umírá žízní!" dal mi ho osobně ještě před hodinou,ale já se na něj jen smutně podívala a přemýšlela,co k Billovi cítím.
Mě volají už asi po páté a to šlo asi 8lidí. Vypadá to,že jsem oblíbenější než Karol,ale ta je nafoukaná a urážlivá. Oblíbená je jen u kluků.
Tenhle dárek je ale zajímaví: je to jen psaníčko:"přijď ke mně o přestávce,dám ti ho! David."
Zmateně se na dárek v podobě papírku koukám:"Davide,já od tebe nechci žádný dárek. Neurazím se,když mi ho dáš,ale jedině teď,před celou třídou." Pomalu jdu k Davidovi a cestou se kouknu po všech spolužácích,kteří mě sledují krok od kroku.
"ale třeba to bude někoho bolet!" říká mi David,když stojím těsně před ním.
"A koho například?"zeptám se a koukám se mu do očí.
"Třeba Bill!" říká, a chytá mě kolem krku. Nechápu co se děje,ale David mě začal líbat. Stojím jak opařená před Davidem a nechávám ho hrát si s mými rty. ,Ale ne,co to děláš,Kristýno!' uvědomuju si.
"Nech mě,Davide,já mám.já mám Billa." Vykřiknu,ale zároveň zašeptám směrem k Billovi. Pomalu se otočím jeho směrem. Třída sleduje každý můj krok. Pomalu jdu k Billovi a stále se mu koukám do očí!
"Bille,promineš mi to dlouhé zaváhání? Už vím,žeže tě taky mi,že tě taky mám moc ráda." Říkám Billovi a nadávám si v duchu,že mu nedokážu říct prostě jen: Miluju tě, myslím,že to by pro Billa bylo víc,ale pro mě je to vzácné slovo.
Milovat. Milovala jsem jen 3lidi,zatím. Mamku, Nikolaje: jednoho mého kluka z Polska(to je taky jeden z důvodů mé změny chování v Británii), a teď Toma. Ten mi ale moc ublížil a já se nechci zase spálit.
Bill se mi podívá do očí(ty jo,po dnešku budu úplně vykoukaná-od všech),ze kterých mi tečou slzy při vzpomínce na Nikolaje, chytne mě kolem pasu políbí mě. "Děkuju." Řekne a podívá se na mě takovým pohledem,říkajícím:pak ti to vysvětlím!
Celá třída najednou začala bouřit! Všichni tleskali,pískali a křičeli. Jen David se díval do země.
Jo, a asi jsem se zapomněla zmínit,ale Tom celí týden už nechodí do školy,prý nesnáší Vánoce ve třídě. Pravda je však taková,že po tom,co mi udělal(nevím,jak se to třída dozvěděla. Asi se chtěl vytáhnou,tak jim to prásknul) se s ním nikdo, až na pár zoufalců,kteří ,mají za kamaráda Star z Tokio Hotel' nebaví.
Dostala jsem dalších ještě asi 7 dárků a můžu jít domů. Ruku v ruce s Billem jít domů. Je to krásná cesta,ostatně jako všechny s Billem. Dřív jsem si ale neuvědomovala tu krásu a romantičnost. S Bille jsme se jen smáli a dělali s naschvály!
Teď je to ale jinak. Pořád po sobě házíme zamilované pohledy,pusinkujeme se a skoro vůbec nemluvíme. Jak jsem už řikala:časy se mnění a my s nima.
kikína